Skip to main content
Library » Bhagavad-gītā As It Is » Chapter Seven

TEXT 26

TEXT 26

Devanagari

Dévanágarí

वेदाहं समतीतानि वर्तमानानि चार्जुन ।
भविष्याणि च भूतानि मां तु वेद न कश्चन ॥ २६ ॥

Text

Verš

vedāhaṁ samatītāni
vartamānāni cārjuna
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
māṁ tu veda na kaścana
vedāhaṁ samatītāni
vartamānāni cārjuna
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
māṁ tu veda na kaścana

Synonyms

Synonyma

veda — know; aham — I; samatītāni — completely past; vartamānāni — present; ca — and; arjuna — O Arjuna; bhaviṣyāṇi — future; ca — also; bhūtāni — all living entities; mām — Me; tu — but; veda — knows; na — not; kaścana — anyone.

veda — znám; aham — Já; samatītāni — vše minulé; vartamānāni — přítomné; ca — a; arjuna — ó Arjuno; bhaviṣyāṇi — budoucí; ca — také; bhūtāni — všechny živé bytosti; mām — Mě; tu — však; veda — zná; na — ne; kaścana — kdokoliv.

Translation

Překlad

O Arjuna, as the Supreme Personality of Godhead, I know everything that has happened in the past, all that is happening in the present, and all things that are yet to come. I also know all living entities; but Me no one knows.

Ó Arjuno, jakožto Nejvyšší Osobnost Božství vím o všem, co se stalo v minulosti, co se děje v přítomnosti a co se teprve přihodí. Znám také všechny živé bytosti; Mě však nezná nikdo.

Purport

Význam

Here the question of personality and impersonality is clearly stated. If Kṛṣṇa, the form of the Supreme Personality of Godhead, were māyā, material, as the impersonalists consider Him to be, then like the living entity He would change His body and forget everything about His past life. Anyone with a material body cannot remember his past life, nor can he foretell his future life, nor can he predict the outcome of his present life; therefore he cannot know what is happening in past, present and future. Unless one is liberated from material contamination, he cannot know past, present and future.

Zde je jasná odpověď na otázku, zda je Nejvyšší osobní nebo neosobní. Kdyby podoba Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, byla māyā neboli výtvor hmoty, jak si myslí impersonalisté, Kṛṣṇa — stejně jako obyčejná živá bytost — by měnil tělo a zapomínal vše ze svého minulého života. Živá bytost, jež má hmotné tělo, si nepamatuje na minulý život, nedovede předpovědět příští život a neví ani, jak dopadne život, kterým právě prochází. Nikdo nemůže znát minulost, přítomnost a budoucnost, dokud není zbaven hmotného znečištění.

Unlike the ordinary human being, Lord Kṛṣṇa clearly says that He completely knows what happened in the past, what is happening in the present, and what will happen in the future. In the Fourth Chapter we have seen that Lord Kṛṣṇa remembers instructing Vivasvān, the sun-god, millions of years ago. Kṛṣṇa knows every living entity because He is situated in every living being’s heart as the Supersoul. But despite His presence in every living entity as Supersoul and His presence as the Supreme Personality of Godhead, the less intelligent, even if able to realize the impersonal Brahman, cannot realize Śrī Kṛṣṇa as the Supreme Person. Certainly the transcendental body of Śrī Kṛṣṇa is not perishable. He is just like the sun, and māyā is like a cloud. In the material world we can see that there is the sun and that there are clouds and different stars and planets. The clouds may cover all these in the sky temporarily, but this covering is only apparent to our limited vision. The sun, moon and stars are not actually covered. Similarly, māyā cannot cover the Supreme Lord. By His internal potency He is not manifest to the less intelligent class of men. As it is stated in the third verse of this chapter, out of millions and millions of men, some try to become perfect in this human form of life, and out of thousands and thousands of such perfected men, hardly one can understand what Lord Kṛṣṇa is. Even if one is perfected by realization of impersonal Brahman or localized Paramātmā, he cannot possibly understand the Supreme Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa, without being in Kṛṣṇa consciousness.

Pán Kṛṣṇa se od obyčejné lidské bytosti liší a jasně říká, že ví o všem, co stalo v minulosti, co se děje v přítomnosti a co se stane v budoucnosti. Ve čtvrté kapitole jsme četli o tom, že si pamatuje, jak před milióny let učil boha Slunce Vivasvāna. Zná všechny živé bytosti, protože v podobě Nadduše dlí v srdci každé z nich. Ale navzdory tomu a také přesto, že je osobně přítomen coby Nejvyšší Osobnost Božství, Ho méně inteligentní lidé nemohou jako Nejvyšší Osobu vnímat; ani tehdy, když jsou schopni vnímat neosobní Brahman. Transcendentální tělo Śrī Kṛṣṇy rozhodně není pomíjivé. Kṛṣṇa je jako slunce a māyā jako mrak. V hmotném světě vidíme například slunce, mraky a různé hvězdy a planety. Mraky mohou vše ostatní na nebi dočasně zakrýt, ale to se tak pouze jeví našemu omezenému zraku — slunce, měsíc a hvězdy ve skutečnosti nejsou zakryty. Podobně māyā nemůže zakrýt Nejvyššího Pána. Působením své vnitřní energie zůstává neprojeven méně inteligentním lidem. Jak je uvedeno ve třetím verši této kapitoly, z mnoha miliónů lidí se jen málokdo pokouší dospět k dokonalosti a z mnoha tisíců lidí, kteří jí dosáhli, stěží jeden ví, kdo je Pán Kṛṣṇa. Ani ten, kdo se zdokonalil poznáním neosobního Brahmanu nebo lokalizované Paramātmy, nemůže znát Nejvyšší Osobnost Božství, aniž by měl vědomí Kṛṣṇy.