Sloka 28
VERSO 28
Verš
Texto
kṛṣṇas tu bhagavān svayam
indrāri-vyākulaṁ lokaṁ
mṛḍayanti yuge yuge
kṛṣṇas tu bhagavān svayam
indrāri-vyākulaṁ lokaṁ
mṛḍayanti yuge yuge
Synonyma
Sinônimos
ete — todas essas; ca — e; aṁśa — porções plenárias; kalāḥ — porções das porções plenárias; puṁsaḥ — do Supremo; kṛṣṇaḥ — Senhor Kṛṣṇa; tu — mas; bhagavān — a Personalidade de Deus; svayam — em pessoa; indra-ari — os inimigos de Indra; vyākulam — perturbados; lokam — todos os planetas; mṛḍayanti — protege; yuge yuge — em diferentes eras.
Překlad
Tradução
Všechny uvedené inkarnace jsou buď úplné části nebo části úplných částí Pána. Pán Śrī Kṛṣṇa je však prvotní Osobnost Božství. Inkarnace se zjevují na těch planetách, kde bezbožní lidé svým chováním způsobují nepokoje. Pán přichází, aby chránil zbožné.
Todas as encarnações acima mencionadas são ou porções plenárias ou porções das porções plenárias do Senhor, mas o Senhor Śrī Kṛṣṇa é a Personalidade de Deus original. Todas elas aparecem nos planetas sempre que há um distúrbio criado pelos ateístas. O Senhor encarna para proteger os teístas.
Význam
Comentário
Tato śloka udává, že Pán Śrī Kṛṣṇa se od všech inkarnací liší. Pán je zařazen mezi avatāry (inkarnace) proto, že díky Své bezpříčinné milosti sestoupil ze Své transcendentální říše. Slovo avatāra znamená “ten, který sestoupil”. Všechny inkarnace Pána včetně Pána Samotného tedy sestupují na různé planety v různých životních druzích, aby naplnily svá zvláštní poslání. Pán někdy sestupuje ze Své říše Osobně, a někdy sestupují Jeho úplné části a části těchto úplných částí. Jindy Pán přímo či nepřímo zplnomocní Svou oddělenou část, živou bytost, aby obdařena Jeho mocí v tomto světě sehrála svou zvláštní úlohu. Prvotní Pán vlastní v plné míře veškeré bohatství, moc, slávu, krásu, poznání a odříkání. Projeví-li se tyto vznešené vlastnosti v určitých úplných částech nebo částech úplných částí Boha, znamená to, že daná inkarnace potřebuje k naplnění svého zvláštního poslání pouze část neomezené síly Pána. Skutečnost, že v dané místnosti svítí jenom několik malých žárovek, ještě zdaleka neznamená, že elektrárna je omezená pouze tímto výkonem. Elektrárna je schopna dodat mnohem větší množství proudu, jako například do továren k pohánění velkých motorů a vysokovoltážních zařízení. Jisté inkarnace projevují jen část neomezené moci Boha, neboť v daném čase jí není více zapotřebí.
SIGNIFICADO—Nesta estrofe em particular, o Senhor Śrī Kṛṣṇa, a Personalidade de Deus, distingue-Se de outras encarnações. Ele. é classificado entre os avatāras (encarnações) devido a que, por Sua misericórdia sem causa, o Senhor desce de Sua morada transcendental. Avatāra significa “aquele que desce”. Todas as encarnações do Senhor, incluindo o próprio Senhor, descem aos diferentes planetas do mundo material, bem como em diferentes espécies de vida, para cumprir missões em particular. Às vezes, Ele vem em pessoa, e às vezes Suas diferentes porções plenárias ou partes das porções plenárias, ou Suas porções diferenciadas direta e indiretamente dotadas de poder por Ele, descem a este mundo material para executar certas funções específicas. O Senhor é originalmente pleno de toda opulência, de toda coragem, toda fama, toda beleza, todo conhecimento e toda renúncia. Observa-se que, quando elas são parcialmente manifestadas através das porções plenárias, ou partes das porções plenárias, certas manifestações de Seus diferentes poderes são requeridas para aquelas funções particulares. Quando se instalam pequenas lâmpadas elétricas num cômodo, isso não significa que a central elétrica esteja limitada pelas pequenas lâmpadas. A mesma central elétrica pode suprir corrente para operar motores industriais em larga escala, com maiores voltagens. Analogamente, as encarnações do Senhor exibem poderes limitados de acordo com a quantidade de poder necessária na ocasião específica.
Vezměme kupříkladu inkarnace Pána v podobě Paraśurāmy a Nṛsiṁhadeva. Paraśurāma vyhladil jedenadvacetkrát dynastie vzpurných kṣatriyů a Śrī Nṛsiṁhadeva zabil mocného ateistu Hiraṇyakaśipua. Hiraṇyakaśipu byl tak mocný, že polobozi na jiných planetách se třásli, když jen nepatrně pohnul obočím. Polobozi, kteří jsou na vyšší úrovni hmotné existence, žijí delší dobu, jsou mnohem krásnější a v každém ohledu předčí i ty nejvyspělejší lidské bytosti. Přesto jim však Hiraṇyakaśipu naháněl hrůzu. Lze si tedy snadno představit, jakým neobyčejně mocným démonem Hiraṇyakaśipu byl. Ale i on, velký démon Hiraṇyakaśipu, byl roztrhán na kusy mocnými drápy Nṛsiṁhadeva. Nikdo, ani ten nejmocnější démon, neobstojí před silou drápů Pána. Také Jāmadagnya ukázal, jakou sílu může Pán projevit — do posledního pozabíjel veškeré vzpurné krále, kteří se ve svých královstvích těšili obrovské moci. Nārada, Pánova zplnomocněná inkarnace, Varāha, úplná inkarnace Pána, nepřímo zplnomocněná inkarnace Buddhy — ti všichni vzbudili v srdcích lidí víru. Proslulost Pána zosobňují inkarnace Rāmy a Dhanvantariho. Balarāma, Mohinī a Vāmana jsou inkarnacemi, které ztělesňují Jeho krásu. Dattātreya, Matsya, Kumāra a Kapila jsou hlavními představiteli Jeho transcendentálního poznání a odříkavost ukázal v inkarnacích Nara a Nārāyaṇa Ṛṣiů. Všechny tyto inkarnace, přímo či nepřímo, ztělesňují určitou část Boží neomezenosti. Avšak Pán Śrī Kṛṣṇa, prvotní Svrchovaná Osobnost, je ve všech ohledech dokonalým projevem této Boží neomezenosti a to potvrzuje, že Kṛṣṇa je zdrojem všech inkarnací. Nejúžasnější ukázkou Jeho jedinečnosti byly Jeho zábavy s gopīmi ve Vrṇdāvanu, které projevil pomocí Své vnitřní energie. Kṛṣṇovy milostné zábavy s gopīmi jsou ukázkou transcendentální existence, blaženosti a poznání, i když se navenek podobají obyčejným sexuálním záležitostem. Zvláštní krása těchto Jeho zábav s gopīmi by se nikdy neměla špatně chápat. O těchto zábavách se dozvíme teprve v desátém zpěvu Bhāgavatamu, neboť ke správnému pochopení transcendentálního poměru mezi Kṛṣṇou a gopīmi je nejprve nutné důkladně prostudovat všech prvních devět zpěvů.
Por exemplo, o Senhor Paraśurāma e o Senhor Nṛsiṁha manifestaram incomum opulência ao matar os kṣatriyas desobedientes vinte e uma vezes e ao matar o poderosíssimo ateísta Hiraṇyakaśipu. Hiraṇyakaśipu era tão poderoso que mesmo os semideuses em outros planetas costumavam tremer simplesmente pelo franzir desfavorável de suas sobrancelhas. Estando os semideuses no nível superior de existência material, eles excedem em muitas e muitas vezes o mais bem situado ser humano, em duração de vida, beleza, riqueza, parafernália, e em todos os outros aspectos. Mesmo assim, eles temiam Hiraṇyakaśipu. Assim, podemos simplesmente imaginar quão poderoso era Hiraṇyakaśipu neste mundo material. Mas mesmo Hiraṇyakaśipu foi feito em pedacinhos pelas garras do Senhor Nṛsiṁha. Isso significa que nenhuma pessoa materialmente poderosa pode resistir à força das garras do Senhor. Da mesma forma, Jāmadagnya demonstrou o poder do Senhor ao matar todos os reis desobedientes, poderosamente situados em seus respectivos estados. A encarnação investida de poder do Senhor de nome Nārada, e a encarnação plenária Varāha, bem como o Senhor Buddha indiretamente dotado de poder, criaram fé nas massas. As encarnações de Rāma e Dhanvantari revelaram Sua fama, e Balarāma, Mohinī e Vāmana mostraram Sua beleza. Dattātreya, Matsya, Kumāra e Kapila demonstraram Seu conhecimento transcendental. Nara e Nārāyaṇa Ṛṣis manifestaram Sua renúncia. Desse modo, todas as diferentes encarnações do Senhor manifestaram, direta ou indiretamente, diversos aspectos, mas o Senhor Kṛṣṇa, o Senhor primordial, revelou os aspectos completos do Supremo, e, desta maneira, se confirma que Ele é a fonte de todas as outras encarnações. E o mais extraordinário aspecto revelado pelo Senhor Śrī Kṛṣṇa foi a manifestação energética interna de Seus passatempos com as vaqueirinhas. Seus passatempos com as gopīs constituem manifestações de existência, bem-aventurança e conhecimento transcendentais, embora se manifestem aparentemente como amor sexual. A atração específica de Seus passatempos com as gopīs não deve ser mal entendida de forma alguma. O Bhāgavatam relata esses passatempos transcendentais no décimo canto. E, a fim de chegar à posição de entender a natureza transcendental dos passatempos do Senhor Kṛṣṇa com as gopīs, o Bhāgavatam promove gradualmente o estudante através dos nove outros cantos.
Śrīla Jīva Gosvāmī v souladu se závěry věrohodných pramenů prohlašuje, že Pán Kṛṣṇa je prvotním zdrojem všech inkarnací. Pán Śrī Kṛṣṇa nepochází z nikoho a také není ničí inkarnací. Osobnost Pána Śrī Kṛṣṇy tedy ztělesňuje veškeré přívlastky Nejvyšší Pravdy. Pán dává v Bhagavad-gītě jasně najevo Svou absolutní svrchovanost když říká, že nad Ním není žádné vyšší Pravdy a žádná Pravda Mu není rovna. Tato śloka Śrīmad-Bhāgavatamu potvrzuje, že Pán Śrī Kṛṣṇa nemá jiný zdroj nežli Sebe Samotného použitím slova svayam. Na jiných místech se inkarnace též oslovují bhagavān, pro své zvláštní působení, ale nikde se nesetkáme s tak výjimečným oslovením jako v této śloce. Slovo svayam zde označuje Svrchovanou Osobnost, summum bonum.
De acordo com a afirmação de Śrīla Jīva Gosvāmī, conforme fontes autorizadas, o Senhor Kṛṣṇa é a fonte de todas as outras encarnações. Não é que o Senhor Kṛṣṇa tenha alguma fonte de encarnação. Todos os sintomas da Verdade Suprema estão presentes por completo na pessoa do Senhor Śrī Kṛṣṇa, e, na Bhagavad-gītā, o Senhor enfaticamente declara que não há verdade superior ou igual a Ele. Nesta estrofe, a palavra svayam é particularmente mencionada para confirmar que o Senhor Kṛṣṇa não tem outra fonte além dEle mesmo. Embora em outras passagens as encarnações sejam descritas como bhagavān por causa de suas funções específicas, em nenhuma parte se declara que elas são a Personalidade Suprema. Nesta estrofe, a palavra svayam significa a supremacia como o summum bonum.
Kṛṣṇa, summum bonum, je jeden a jediný. Sám se expandoval do různých částí a částic, jimiž jsou expanze svayaṁ-rūpa, svayaṁ-prakāśa, tad-ekātmā, prābhava, vaibhava, vilāsa, avatāra, āveśa a jīva. Tyto expanze jsou všechny obdařeny různými silami, přesně odpovídajícími jejich postavení a osobnosti. Učenci ve věcech transcendentálního poznání udávají, že Śrī Kṛṣṇa má šedesát čtyři hlavní transcendentální vlastnosti. Kṛṣṇovy expanze a části mají pouze určité procento těchto vlastností, zatímco Kṛṣṇa Sám má tyto vlastnosti v plné míře. Jeho osobní expanze svayaṁ-prakāśa, tad-ekātmā a avatārové, kteří všichni patří do kategorie viṣṇu-tattva, jsou obdařeni těmito transcendentálními vlastnostmi na devadesát tři procenta a Pánu Śivovi, který není ani avatārem, ani āveśou a ani ničím mezi nimi, se připisují téměř osmdesát čtyři procenta těchto vlastností. Jīvy, individuální živé bytosti v různých existenčních podmínkách, jsou obdařeny nanejvýš sedmdesáti osmi procenty těchto transcendentálních vlastností. Jīvy v podmíněném stavu vlastní jen nepatrné množství těchto vlastností, které je větší či menší podle zbožnosti nebo bezbožnosti toho kterého jedince. Nejdokonalejší jīvou je bezesporu Brahmā, nejvyšší správce vesmíru, který ze všech těchto přívlastků vlastní v plné míře sedmdesát osm procent. Ostatní polobozi mají tytéž vlastnosti v procentuálně menším množství a člověk má většinou jen jejich nepatrný zlomek. Lidskou dokonalostí je dosáhnout sedmdesáti osmi procent transcendentálních vlastností. Živá bytost jīva však nikdy nemůže vlastnit všechny vlastnosti Śivy, Viṣṇua nebo dokonce Śrī Kṛṣṇy. Může se zdokonalit tak, že v plné míře rozvine oněch sedmdesát osm procent transcendentálních vlastností. Nikdy se však nemůže dostat na úroveň Bohů jako jsou Śiva, Viṣṇu a Kṛṣṇa. Nanejvýše může dosáhnout postavení Brahmy. Zbožné živé bytosti obývají většinou planety v duchovním světě. Jsou věčnými společníky Boha a přebývají s Ním na duchovních planetách Hari-dhāmu a Maheśa-dhāmu. Říše Pána Śrī Kṛṣṇy je však nade všemi těmito duchovními sférami. Jmenuje se Kṛṣṇaloka, Goloka Vṛndāvana, a živá bytost, která dosáhla dokonalosti a v plné míře rozvinula sedmdesát osm procent všech vznešených vlastností, má po opuštění svého současného hmotného těla právo vstoupit na Kṛṣṇaloku.
O summum bonum, Kṛṣṇa, é único e incomparável. Ele mesmo Se expande em várias partes, porções e partículas, como svayam-rūpa, svayam-prakāśa, tad-ekātmā, prābhava, vaibhava, vilāsa, avatāra, āveśa e jīvas, todas providas de inumeráveis energias, adequadas às respectivas pessoas e personalidades. Os estudiosos eruditos em temas transcendentais analisam cuidadosamente o summum bonum Kṛṣṇa como tendo sessenta e quatro atributos principais. Todas as expansões ou categorias do Senhor possuem apenas alguma porcentagem desses atributos. Todavia, Śrī Kṛṣṇa é o possuidor de cem por cento dos atributos. E Suas expansões pessoais, tais como svayam-prakāśa e tad-ekātmā, até as categorias dos avatāras, que são todos viṣṇu-tattvas, possuem até noventa e três por cento desses atributos transcendentais. O senhor Śiva, que nem é avatāra, nem āveśa, nem intermediário entre esses, possui quase oitenta e quatro por cento dos atributos. No entanto, as jīvas, ou os seres vivos individuais, em diferentes status de vida, possuem, no máximo, setenta e oito por cento dos atributos. No estado condicionado de existência material, o ser vivo possui esses atributos em quantidade muito diminuta, variando de acordo com a vida piedosa do ser vivo. O mais perfeito entre os seres vivos é Brahmā, o supremo administrador de um universo. Ele possui, por completo, setenta e oito por cento dos atributos. Todos os outros semideuses têm os mesmos atributos em menor quantidade, ao passo que os seres humanos possuem os atributos em quantidade muito diminuta. O padrão de perfeição para um ser humano é desenvolver esses atributos, plenamente, até setenta e oito por cento. O ser vivo jamais poderá possuir atributos como Śiva, Viṣṇu ou o Senhor Kṛṣṇa. Um ser vivo pode tornar-se divino, desenvolvendo em plenitude setenta e oito por cento de atributos transcendentais, porém jamais poderá tornar-se um Deus como Śiva, Viṣṇu ou Kṛṣṇa. Ele pode tornar-se um Brahmā no devido tempo. Os seres vivos divinos que são habitantes dos planetas do céu espiritual são companheiros eternos de Deus em diferentes planetas espirituais chamados Hari-dhāma e Maheśa-dhāma. A morada do Senhor Kṛṣṇa acima de todos os planetas espirituais chama-se Kṛṣṇaloka, ou Goloka Vṛndāvana, e os seres vivos perfeitos, desenvolvendo em plenitude setenta e oito por cento dos atributos acima mencionados, podem entrar no planeta de Kṛṣṇaloka após deixar este corpo material.