Skip to main content
Library » Śrīmad-Bhāgavatam (Bhāgavata Purāṇa) » Canto 4: The Creation of the Fourth Order » CHAPTER TWENTY-EIGHT

Text 17

Sloka 17

Devanagari

Dévanágarí

अहं ममेति स्वीकृत्य गृहेषु कुमतिर्गृही ।
दध्यौ प्रमदया दीनो विप्रयोग उपस्थिते ॥ १७ ॥

Text

Verš

ahaṁ mameti svīkṛtya
gṛheṣu kumatir gṛhī
dadhyau pramadayā dīno
viprayoga upasthite
ahaṁ mameti svīkṛtya
gṛheṣu kumatir gṛhī
dadhyau pramadayā dīno
viprayoga upasthite

Synonyms

Synonyma

aham — I; mama — mine; iti — thus; svī-kṛtya — accepting; gṛheṣu — in the home; ku-matiḥ — whose mind is full of obnoxious thoughts; gṛhī — the householder; dadhyau — turns his attention to; pramadayā — with his wife; dīnaḥ — very poor; viprayoge — when separation; upasthite — occurred.

aham — já; mama — moje; iti — takto; svī-kṛtya — přijímá; gṛheṣu — doma; ku-matiḥ — jehož mysl je plná nevhodných myšlenek; gṛhī — hospodář; dadhyau — obrací pozornost k; pramadayā — se svou manželkou; dīnaḥ — velmi chudý; viprayoge — když odloučení; upasthite — nastalo.

Translation

Překlad

King Purañjana was overly attached to his family and conceptions of “I” and “mine.” Because he was overly attracted to his wife, he was already quite poverty-stricken. At the time of separation, he became very sorry.

Král Purañjana byl velmi připoutaný ke své rodině a k pojetí “já” a “moje”. Protože příliš lpěl na své ženě, byl již dočista bez prostředků. Když nastalo odloučení, velice posmutněl.

Purport

Význam

It is clear in this verse that at the time of death thoughts of material enjoyment do not go away. This indicates that the living entity, the soul, is carried by the subtle body — mind, intelligence and ego. Due to false ego, the living entity still wants to enjoy the material world, and for want of material enjoyment he becomes sorry or sad. He still makes intellectual plans to further his existence, and therefore, although he gives up the gross body, he is carried by the subtle body to another gross body. The transmigration of the subtle body is never visible to material eyes; therefore when one gives up the gross body, we think that he is finished. Plans for material enjoyment are made by the subtle body, and the gross body is the instrument for enjoying these plans. Thus the gross body can be compared to the wife, for the wife is the agent for all kinds of sense gratification. Because of long association with the gross body, the living entity becomes very sad to be separated from it. The mental activity of the living entity obliges him to accept another gross body and continue his material existence.

Z tohoto verše je zřejmé, že myšlenky na hmotný požitek nás v okamžiku smrti neopouštějí. To svědčí o tom, že živá bytost, duše, je unášena jemným tělem — myslí, inteligencí a egem. Kvůli falešnému egu si chce živá bytost neustále užívat hmotného světa a z nedostatku hmotného požitku je smutná a nešťastná. Stále dělá intelektuální plány, jak prodloužit svůj život, a proto i když opustí hrubohmotné tělo, jemné tělo ji unáší do nového hrubého těla. Převtělování jemného těla nelze vidět hmotnýma očima, a proto když někdo opustí hrubé tělo, považujeme to za jeho konec. Plány na hmotný požitek vytváří jemné tělo a hrubé tělo je nástrojem pro jejich uskutečnění. Hrubé tělo tedy můžeme přirovnat k manželce, neboť manželka je zprostředkovatelem smyslového požitku všeho druhu. Jelikož živá bytost byla dlouho ve styku s hrubým tělem, je jí velice líto, že se od něho má oddělit. Její mentální činnosti ji nutí přijmout další hrubé tělo a pokračovat v hmotné existenci.

The Sanskrit word strī means “expansion.” Through the wife one expands his various objects of attraction — sons, daughters, grandsons and so on. Attachment to family members becomes very prominent at the time of death. One often sees that just before leaving his body a man may call for his beloved son to give him charge of his wife and other paraphernalia. He may say, “My dear boy, I am being forced to leave. Please take charge of the family affairs.” He speaks in this way, not even knowing his destination.

Sanskrtské slovo strī znamená “expanze”. Prostředictvím manželky člověk expanduje své různé předměty citové náklonnosti — syny, dcery, vnuky a podobně. Připoutanost ke členům rodiny vyjde velice jasně najevo v okamžiku smrti. Často můžeme vidět, jak těsně před opuštěním těla k sobě člověk volá svého milovaného syna, aby mu svěřil svoji manželku a další příslušenství. Říká: “Můj milý chlapče, já musím odejít. Prosím tě, postarej se o rodinu.” Takto hovoří, aniž by znal svůj další osud.