Text 27
Sloka 27
Devanagari
Dévanágarí
कामोऽस्या: क्रियतां राजन् नैनां त्यक्तुमिहोत्सहे ॥ २७ ॥
Text
Verš
śiṣyaṁ vyācaṣṭa bhārgavaḥ
kāmo ’syāḥ kriyatāṁ rājan
naināṁ tyaktum ihotsahe
śiṣyaṁ vyācaṣṭa bhārgavaḥ
kāmo ’syāḥ kriyatāṁ rājan
naināṁ tyaktum ihotsahe
Synonyms
Synonyma
kṣaṇa-ardha — lasting only a few moments; manyuḥ — whose anger; bhagavān — the most powerful; śiṣyam — unto his disciple, Vṛṣaparvā; vyācaṣṭa — said; bhārgavaḥ — Śukrācārya, the descendant of Bhṛgu; kāmaḥ — the desire; asyāḥ — of this Devayānī; kriyatām — please fulfill; rājan — O King; na — not; enām — this girl; tyaktum — to give up; iha — in this world; utsahe — I am able.
kṣaṇa-ardha — trvající pouze chvíli; manyuḥ — jehož hněv; bhagavān — nejmocnější; śiṣyam — svému žákovi, Vṛṣaparvovi; vyācaṣṭa — řekl; bhārgavaḥ — Śukrācārya, potomek Bhṛgua; kāmaḥ — touhu; asyāḥ — této Devayānī; kriyatām — prosím splň; rājan — ó králi; na — ne; enām — této dívky; tyaktum — vzdát se; iha — na tomto světě; utsahe — jsem schopen.
Translation
Překlad
The powerful Śukrācārya was angry for a few moments, but upon being satisfied he said to Vṛṣaparvā: My dear King, kindly fulfill the desire of Devayānī, for she is my daughter and in this world I cannot give her up or neglect her.
Mocný Śukrācārya se chvíli hněval, ale jakmile byl uchlácholen, řekl Vṛṣaparvovi: “Můj milý králi, splň prosím touhu Devayānī, neboť je to má dcera a nejsem schopen se jí v tomto světě vzdát nebo k ní být lhostejný.”
Purport
Význam
Sometimes a great personality like Śukrācārya cannot neglect sons and daughters, for sons and daughters are by nature dependent on their father and the father has affection for them. Although Śukrācārya knew that the quarrel between Devayānī and Śarmiṣṭhā was childish, as Devayānī’s father he had to side with his daughter. He did not like to do this, but he was obliged to because of affection. He plainly admitted that although he should not have asked the King for mercy for his daughter, because of affection he could not avoid doing so.
Někdy se stane, že velká osobnost, jako je Śukrācārya, nemůže ponechat bez povšimnutí přání svých synů a dcer, neboť děti přirozeně závisejí na svém otci a otec je má rád. I když Śukrācārya věděl, že spor mezi Devayānī a Śarmiṣṭhou byl dětinský, jako otec Devayānī se musel postavit za svou dceru. Nedělal to rád, ale byl k tomu zavázán svými city. Otevřeně přiznal, že by krále správně neměl žádat o milost pro svou dceru, ale kvůli své lásce se tomu přesto nedovedl vyhnout.