Text 29
Sloka 29
Devanagari
Dévanágarí
विरिञ्चतामेति तत: परं हि माम् ।
अव्याकृतं भागवतोऽथ वैष्णवं
पदं यथाहं विबुधा: कलात्यये ॥ २९ ॥
Text
Verš
viriñcatām eti tataḥ paraṁ hi mām
avyākṛtaṁ bhāgavato ’tha vaiṣṇavaṁ
padaṁ yathāhaṁ vibudhāḥ kalātyaye
viriñcatām eti tataḥ paraṁ hi mām
avyākṛtaṁ bhāgavato ’tha vaiṣṇavaṁ
padaṁ yathāhaṁ vibudhāḥ kalātyaye
Synonyms
Synonyma
sva-dharma-niṣṭhaḥ — one who is situated in his own dharma, or occupation; śata-janmabhiḥ — for one hundred births; pumān — a living entity; viriñcatām — the post of Lord Brahmā; eti — gets; tataḥ — thereafter; param — above; hi — certainly; mām — attains me; avyākṛtam — without deviation; bhāgavataḥ — unto the Supreme Personality of Godhead; atha — therefore; vaiṣṇavam — a pure devotee of the Lord; padam — post; yathā — as; aham — I; vibudhāḥ — demigods; kalā-atyaye — after the annihilation of the material world.
sva-dharma-niṣṭhaḥ — ten, kdo vykonává svou dharmu (zaměstnání); śata-janmabhiḥ — po sto zrození; pumān — živá bytost; viriñcatām — postavení Pána Brahmy; eti — získá; tataḥ — poté; param — výše; hi — jistě; mām — dosáhne mě; avyākṛtam — bez vychýlení; bhāgavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; atha — proto; vaiṣṇavam — čistý oddaný Pána; padam — postavení; yathā — jako; aham — já; vibudhāḥ — polobozi; kalā-atyaye — po zničení hmotného světa.
Translation
Překlad
A person who executes his occupational duty properly for one hundred births becomes qualified to occupy the post of Brahmā, and if he becomes more qualified, he can approach Lord Śiva. A person who is directly surrendered to Lord Kṛṣṇa, or Viṣṇu, in unalloyed devotional service is immediately promoted to the spiritual planets. Lord Śiva and other demigods attain these planets after the destruction of this material world.
Ten, kdo po sto životů řádně vykonává své předepsané povinnosti, se kvalifikuje pro postavení Brahmy, a pokud ještě více pokročí, může se dostat k Pánu Śivovi. Kdo se prostřednictvím čisté oddané služby přímo odevzdá Pánu Kṛṣṇovi či Viṣṇuovi, dosáhne okamžitě duchovních planet. Pán Śiva a další polobozi těchto planet dosáhnou po zničení hmotného světa.
Purport
Význam
This verse gives an idea of the highest perfection of the evolutionary process. As described by the Vaiṣṇava poet Jayadeva Gosvāmī, pralaya-payodhi-jale dhṛtavān asi vedam. Let us begin tracing the evolutionary process from the point of devastation (pralaya), when the whole universe is filled with water. At that time there are many fishes and other aquatics, and from these aquatics evolve creepers, trees, etc. From these, insects and reptiles evolve, and from them, birds, beasts and then human beings and finally civilized human beings. Now, the civilized human being is at a junction where he can make further evolutionary progress in spiritual life. Here it is stated (sva-dharma-niṣṭhaḥ) that when a living entity comes to a civilized form of life, there must be sva-dharma, social divisions according to one’s work and qualifications. This is indicated in Bhagavad-gītā (4.13):
Tento verš předkládá nejvyšší dokonalost evolučního procesu. Vaiṣṇavský básník Jayadeva Gosvāmī napsal: pralaya-payodhi-jale dhṛtavān asi vedam. Vraťme se k začátku vývoje od doby zničení (pralaya), kdy je celý vesmír zaplavený vodou. Tehdy žije mnoho ryb a jiných vodních živočichů. Po nich přijdou na řadu rostliny, stromy atd., později hmyz a plazi, dále ptáci, zvířata a lidské bytosti a nakonec civilizovaní lidé. Civilizovaný člověk stojí na křižovatce, odkud může udělat další evoluční pokrok v duchovním životě. Zde je řečeno (sva-dharma-niṣṭhaḥ), že v civilizovaném životě musí existovat sva-dharma, rozdělení společnosti podle činností a kvalifikace. To vyjadřuje Bhagavad-gītā (4.13):
guṇa-karma-vibhāgaśaḥ
guṇa-karma-vibhāgaśaḥ
“According to the three modes of material nature and the work ascribed to them, the four divisions of human society were created by Me.”
“Podle tří kvalit hmotné přírody a činností, které k nim náleží, jsem vytvořil čtyři třídy lidské společnosti.”
In civilized human society there must be the divisions of brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya and śūdra, and everyone must properly execute his occupational duty in accordance with his division. Here it is described (sva-dharma-niṣṭhaḥ) that it does not matter whether one is a brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya or śūdra. If one sticks to his position and properly executes his particular duty, he is considered a civilized human being. Otherwise he is no better than an animal. It is also mentioned herein that whoever executes his occupational duty (sva-dharma) for one hundred births (for instance, if a brāhmaṇa continues to act as a brāhmaṇa) becomes eligible for promotion to Brahmaloka, the planet where Lord Brahmā lives. There is also a planet called Śivaloka, or Sadāśivaloka, which is situated in a marginal position between the spiritual and material worlds. If, after being situated in Brahmaloka, one becomes more qualified, he is promoted to Sadāśivaloka. Similarly, when one becomes even more qualified, he can attain the Vaikuṇṭhalokas. The Vaikuṇṭhalokas are targets for everyone, even the demigods, and they can be attained by a devotee who has no desire for material benefit. As indicated in Bhagavad-gītā (8.16), one does not escape material miseries even if he is elevated to Brahmaloka (ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino ’rjuna). Similarly, one is not very safe even if he is promoted to Śivaloka, because the planet of Śivaloka is marginal. However, if one attains Vaikuṇṭhaloka, he attains the highest perfection of life and the end of the evolutionary process (mām upetya tu kaunteya punar janma na vidyate). In other words, it is confirmed herein that a person in human society who has developed consciousness must take to Kṛṣṇa consciousness in order to be promoted to Vaikuṇṭhaloka or Kṛṣṇaloka immediately after leaving the body. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so ’rjuna (Bg. 4.9). A devotee who is fully in Kṛṣṇa consciousness, who is not attracted by any other loka, or planet, including Brahmaloka and Śivaloka, is immediately transferred to Kṛṣṇaloka (mām eti). That is the highest perfection of life and the perfection of the evolutionary process.
Civilizovaná lidská společnost je společností brāhmaṇů, kṣatriyů, vaiśyů a śūdrů, přičemž každý má řádně vykonávat své předepsané povinnosti podle toho, do které třídy náleží. Zde je uvedeno (sva-dharma-niṣṭhaḥ), že nezáleží na tom, zda je člověk brāhmaṇou, kṣatriyou, vaiśyou či śūdrou. Drží-li se svého postavení a řádně vykonává příslušnou povinnost, je považován za civilizovanou lidskou bytost; jinak není o nic lepší než zvíře. Rovněž je zde řečeno, že ten, kdo po sto životů vykonává svou předepsanou povinnost (sva-dharmu) — například když brāhmaṇa neustále jedná jako brāhmaṇa — bude povýšen na Brahmaloku, planetu, na které žije Pán Brahmā. Existuje také planeta zvaná Śivaloka či Sadāśivaloka, jež se nachází na rozhraní mezi duchovním a hmotným světem. Když ten, kdo dosáhl Brahmaloky, získá další kvalifikace, bude povýšen na Sadāśivaloku a dalším pokrokem se kvalifikuje ke vstupu na Vaikuṇṭhaloky. Vaikuṇṭhaloky jsou cílem pro všechny, včetně polobohů, a dosáhnout jich může oddaný, který netouží po hmotném prospěchu. Bhagavad-gītā (8.16) udává, že ani na Brahmaloce živá bytost neunikne hmotnému utrpení (ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna). Podobně ani na Śivaloce není v bezpečí, neboť tato planeta má okrajové postavení. Dosažením Vaikuṇṭhaloky však dosáhne nejvyšší životní dokonalosti a cíle evolučního procesu (mām upetya tu kaunteya punar janma na vidyate). Je zde tedy jinými slovy potvrzeno, že živá bytost v lidské společnosti, obdařená vyvinutým vědomím, musí začít praktikovat vědomí Kṛṣṇy, aby se ihned po opuštění těla mohla přemístit na Vaikuṇṭhaloku nebo Kṛṣṇaloku. Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna (Bg. 4.9). Oddaný, který je zcela pohroužen ve vědomí Kṛṣṇy a jehož nepřitahuje žádná jiná loka (planeta), včetně Brahmaloky a Śivaloky, bude okamžitě povýšen na Kṛṣṇaloku (mām eti). To je nejvyšší dokonalost života a evolučního procesu.