Text 9
Sloka 9
Devanagari
Dévanágarí
भजते शनकैस्तस्य मनो राजन् प्रसीदति ॥ ९ ॥
Text
Verš
nirāśīḥ śraddhayānvitaḥ
bhajate śanakais tasya
mano rājan prasīdati
nirāśīḥ śraddhayānvitaḥ
bhajate śanakais tasya
mano rājan prasīdati
Synonyms
Synonyma
yaḥ — anyone who; sva-dharmeṇa — by his occupational duties; mām — Me; nityam — regularly; nirāśīḥ — without any motive; śraddhayā — with faith and devotion; anvitaḥ — endowed; bhajate — worships; śanakaiḥ — gradually; tasya — his; manaḥ — mind; rājan — O King Pṛthu; prasīdati — becomes fully satisfied.
yaḥ — každý, kdo; sva-dharmeṇa — svými předepsanými povinnostmi; mām — Mě; nityam — pravidelně; nirāśīḥ — bez jakéhokoliv motivu; śraddhayā — vírou a oddaností; anvitaḥ — obdařený; bhajate — uctívá; śanakaiḥ — postupně; tasya — jeho; manaḥ — mysl; rājan — ó králi Pṛthu; prasīdati — dosáhne plného uspokojení.
Translation
Překlad
The Supreme Personality of Godhead, Lord Viṣṇu, continued: My dear King Pṛthu, when one situated in his occupational duty engages in My loving service without motive for material gain, he gradually becomes very satisfied within.
Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, pokračoval: Můj milý králi Pṛthu, když Mi člověk, který plní své předepsané povinnosti, s láskou a bez touhy po hmotném zisku slouží, postupně dosáhne velkého vnitřního uspokojení.
Purport
Význam
This verse is also confirmed by the Viṣṇu Purāṇa. Occupational duties are known as varṇāśrama-dharma and apply to the four divisions of material and spiritual life — namely brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya and śūdra, and brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha and sannyāsa. If one works according to the varṇāśrama-dharma system and does not desire fruitive results, he gets satisfaction gradually. Discharging one’s occupational duty as a means of rendering devotional service unto the Supreme Personality of Godhead is the ultimate goal of life. Bhagavad-gītā confirms this as the process of karma-yoga. In other words, we should act only for the satisfaction and service of the Lord; otherwise we will be entangled by the resultant actions.
Tento verš potvrzuje rovněž Viṣṇu Purāṇa. Předepsané povinnosti se nazývají varṇāśrama-dharma a dělí se do čtyř kategorií hmotného a duchovního života, jimiž jsou brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra a brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa. Jedná-li člověk podle systému varnāśrama-dharmy, aniž by toužil po plodech své práce, postupně dosáhne uspokojení. Vykonávat svou předepsanou povinnost jako způsob oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství je konečným cílem života. Bhagavad-gītā to označuje jako karma-yogu. Měli bychom tedy jednat pouze pro uspokojení Pána a sloužit Mu. Jinak se zapleteme do výsledných reakcí.
Everyone is situated in his occupational duty, but the purpose of material occupations should not be material gain. Rather, everyone should offer the results of his occupational activities. A brāhmaṇa especially should execute his occupational duties not for material gain but to please the Supreme Personality of Godhead. The kṣatriya, vaiśya and śūdra should work in a similar way. In this material world everyone is engaged in various professional and occupational duties, but the purpose of such activities should be to please the Supreme Personality of Godhead. Devotional service is very simple, and anyone can adopt it. Let one remain what he is; he need only install the Deity of the Supreme Lord in his house. The Deity may be Rādhā-Kṛṣṇa or Lakṣmī-Nārāyaṇa (there are many other forms of the Lord). In this way a brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya or śūdra can worship the Deity with the results of his honest labor. Regardless of one’s occupational duty, one should adopt the devotional means of hearing, chanting, remembering, worshiping, offering everything to the Lord and engaging in His service. In this way one can very easily engage himself in the service of the Lord. When the Lord is pleased with one’s service, one’s mission in life is fulfilled.
Každý má svou určitou předepsanou povinnost, ale účelem hmotného zaměstnání by neměl být hmotný zisk — výsledky práce se mají naopak obětovat. Zvláště brāhmaṇa by neměl vykonávat své předepsané činnosti pro hmotný zisk, ale pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství. Kṣatriya, vaiśya a śūdra mají jednat podobně. Každý v tomto hmotném světě vykonává různá zaměstnání, ale jejich účelem má být potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství. Oddaná služba je velice jednoduchá a může ji začít vykonávat každý. Nechť zůstane tím, čím je — stačí, aby ve svém domě instaloval Božstva Nejvyššího Pána. Mohou to být Božstva Rādhā-Kṛṣṇa či Lakṣmī-Nārāyaṇa (existuje i mnoho jiných podob Pána). Takto může brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya i śūdra používat výsledky své poctivé práce k uctívání Božstev. Každý by si měl osvojit činnosti oddaných — naslouchání, opěvování, vzpomínání, uctívání, obětování všeho Pánu a službu Jemu — bez ohledu na to, jaká je jeho předepsaná povinnost. Takto se může velice snadno zapojit do služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Jakmile Pána služba potěší, poslání života je naplněno.