Text 22
Sloka 22
Devanagari
Dévanágarí
नतृप्तदृग्गोचरमाह पूरुषम् ।
पदा स्पृशन्तं क्षितिमंस उन्नते
विन्यस्तहस्ताग्रमुरङ्गविद्विष: ॥ २२ ॥
Text
Verš
atṛpta-dṛg-gocaram āha pūruṣam
padā spṛśantaṁ kṣitim aṁsa unnate
vinyasta-hastāgram uraṅga-vidviṣaḥ
atṛpta-dṛg-gocaram āha pūruṣam
padā spṛśantaṁ kṣitim aṁsa unnate
vinyasta-hastāgram uraṅga-vidviṣaḥ
Synonyms
Synonyma
atha — thereupon; avamṛjya — wiping; aśru-kalāḥ — the tears in his eyes; vilokayan — observing; atṛpta — not satisfied; dṛk-gocaram — visible to his naked eyes; āha — he said; pūruṣam — unto the Supreme Personality of Godhead; padā — with His lotus feet; spṛśantam — just touching; kṣitim — the ground; aṁse — on the shoulder; unnate — raised; vinyasta — rested; hasta — of His hand; agram — the front part; uraṅga-vidviṣaḥ — of Garuḍa, the enemy of the snakes.
atha — poté; avamṛjya — utíral; aśru-kalāḥ — slzy v očích; vilokayan — sledoval; atṛpta — neuspokojený; dṛk-gocaram — Jehož viděl pouhýma očima; āha — řekl; pūruṣam — Nejvyššímu Pánovi; padā — Svýma lotosovýma nohama; spṛśantam — který se dotýkal; kṣitim — země; aṁse — na rameni; unnate — zvednutém; vinyasta — měl položenou; hasta — Své ruky; agram — přední část; uraṅga-vidviṣaḥ — Garuḍy, nepřítele hadů.
Translation
Překlad
The Supreme Personality of Godhead stood with His lotus feet almost touching the ground while He rested the front of His hand on the raised shoulder of Garuḍa, the enemy of the snakes. Mahārāja Pṛthu, wiping the tears from his eyes, tried to look upon the Lord, but it appeared that the King was not fully satisfied by looking at Him. Thus the King offered the following prayers.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se Svýma lotosovýma nohama téměř dotýkal země a Svou ruku měl položenou na zvednutém rameni Garuḍy, nepřítele hadů. Mahārāja Pṛthu si utíral slzy z očí a snažil se na Pána dívat, ale vypadalo to, že pohledem na Něho nebyl plně uspokojen. Přednesl Mu tedy následující modlitby.
Purport
Význam
The significant point in this verse is that the Lord was standing above the ground, almost touching it. The residents of the upper planetary systems, beginning from Brahmaloka (the planet where Lord Brahmā lives) down to Svargaloka (the heavenly planet of Indra), are so advanced in spiritual life that when they come to visit this or similar other lower planetary systems, they keep their weightlessness. This means that they can stand without touching the ground. Lord Viṣṇu is the Supreme Personality of Godhead, but because He lives in one of the planetary systems within this universe, He sometimes plays as if one of the demigods of this universe. When He first appeared before Pṛthu Mahārāja, He was not touching the ground of this earth, but when He was fully satisfied with the behavior and character of Mahārāja Pṛthu, He immediately acted as the Supreme Personality of Godhead Nārāyaṇa from Vaikuṇṭha. Out of affection for Pṛthu Mahārāja, He touched the earth, but He rested the front of His hand on the raised shoulder of Garuḍa, His carrier, as if to prevent Himself from falling down, since the Lord is not accustomed to stand on earthly ground. These are all symptoms of His great affection for Pṛthu Mahārāja. Perceiving his fortunate position, Pṛthu Mahārāja could not fully look upon the Lord due to ecstasy, but still, in a faltering voice, he began to offer prayers.
Významným sdělením této sloky je, že Pán stál těsně nad zemí a téměř se jí dotýkal. Obyvatelé vyšších planetárních systémů, od Brahmaloky (kde žije Pán Brahmā) až po Svargaloku (sídlo krále Indry), jsou tak duchovně pokročilí, že když přicházejí navštívit tento nebo jiné nižší planetární systémy, zůstávají v beztížném stavu. To znamená, že mohou stát, aniž by se dotýkali země. Pán Viṣṇu je Nejvyšší Osobnost Božství, ale jelikož žije na jednom z planetárních systémů v tomto vesmíru, někdy vystupuje jako jeden z polobohů tohoto vesmíru. Když se poprvé objevil před Mahārājem Pṛthuem, nedotýkal se povrchu této Země, ale poté, co Ho chování a charakter Mahārāje Pṛthua plně uspokojily, ihned začal jednat jako Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa z Vaikuṇṭhy. Z lásky k Pṛthuovi Mahārājovi se dotkl země, ale ruku položil na zvednuté rameno Garuḍy, Svého přepravce, jako kdyby chtěl zabránit pádu, protože není zvyklý stát na zemském povrchu. To vše jsou příznaky Jeho velké lásky k Pṛthuovi Mahārājovi. Král si byl vědom svého štěstí a extáze mu bránila na Pána plně pohlédnout, ale přesto začal chvějícím se hlasem přednášet modlitby.