Text 13
Sloka 13
Devanagari
Dévanágarí
विलीयन्ते तदा क्लेशा: संसुप्तस्येव कृत्स्नश: ॥ १३ ॥
Text
Verš
draṣṭrātmani pare harau
vilīyante tadā kleśāḥ
saṁsuptasyeva kṛtsnaśaḥ
draṣṭrātmani pare harau
vilīyante tadā kleśāḥ
saṁsuptasyeva kṛtsnaśaḥ
Synonyms
Synonyma
yadā — when; indriya — senses; uparāmaḥ — satiated; atha — thus; draṣṭṛ-ātmani — unto the seer, the Supersoul; pare — in the Transcendence; harau — unto the Supreme Personality of Godhead; vilīyante — become merged in; tadā — at that time; kleśāḥ — miseries; saṁsuptasya — one who has enjoyed sound sleep; iva — like; kṛtsnaśaḥ — completely.
Translation
Překlad
When the senses are satisfied in the seer-Supersoul, the Personality of Godhead, and merge in Him, all miseries are completely vanquished, as after a sound sleep.
Když jsou smysly spokojené v pozorovateli-Nadduši, Osobnosti Božství, a splynou s Ním, všechna utrpení končí jako po tvrdém spánku.
Purport
Význam
The quivering of the living entity as described above is due to the senses. Since the entire material existence is meant for sense gratification, the senses are the medium of material activities, and they cause the quivering of the steady soul. Therefore, these senses are to be detached from all such material activities. According to the impersonalists the senses are stopped from work by merging the soul in the Supersoul Brahman. The devotees, however, do not stop the material senses from acting, but they engage their transcendental senses in the service of the Transcendence, the Supreme Personality of Godhead. In either case, the activities of the senses in the material field are to be stopped by cultivation of knowledge, and, if possible, they can be engaged in the service of the Lord. The senses are transcendental in nature, but their activities become polluted when contaminated by matter. We have to treat the senses to cure them of the material disease, not stop them from acting, as suggested by the impersonalist. In Bhagavad-gītā (2.59) it is said that one ceases all material activities only when satisfied by contact with a better engagement. Consciousness is active by nature and cannot be stopped from working. Artificially stopping a mischievous child is not the real remedy. The child must be given some better engagement so that he will automatically stop causing mischief. In the same way, the mischievous activities of the senses can be stopped only by better engagement in relation with the Supreme Personality of Godhead. When the eyes are engaged in seeing the beautiful form of the Lord, the tongue engaged in tasting prasāda, or remnants of foodstuff offered to the Lord, the ears are engaged in hearing His glories, the hands engaged in cleaning the temple of the Lord, the legs engaged in visiting His temples — or when all the senses are engaged in transcendental variegatedness — then only can the transcendental senses become satiated and eternally free from material engagement. The Lord, as the Supersoul residing in everyone’s heart and as the Supreme Personality of Godhead in the transcendental world far beyond the material creation, is the seer of all our activities. Our activities must be so transcendentally saturated that the Lord will be kind enough to look upon us favorably and engage us in His transcendental service; then only can the senses be satisfied completely and be no longer troubled by material attraction.
Výše popsané chvění živé bytosti je způsobené smysly. Jelikož je celá hmotná existence určena pro smyslový požitek, smysly jsou prostředkem pro hmotné činnosti a způsobují chvění stálé duše. Je tedy nutné je odpoutat od všech hmotných činností. Podle impersonalistů smysly zastaví svoji činnost, když duše splyne s Nadduší, Brahmanem. Oddaní ovšem nebrání hmotným smyslům v jednání, ale zaměstnávají své transcendentální smysly ve službě Transcendci, Nejvyšší Osobnosti Božství. V obou případech je nutné ukončit prostřednictvím rozvoje poznání činnosti smyslů na hmotném poli, a je-li to možné, zaměstnat smysly ve službě Pánu. Smysly jsou svojí povahou transcendentální, ale jejich činnosti se znečistily ve styku s hmotou. Nemůžeme bránit smyslům v jakémkoliv jednání, jak doporučují impersonalisté, ale musíme je léčit z jejich hmotné nemoci. V Bhagavad-gītě (2.59) je řečeno, že člověk může ukončit všechny hmotné činnosti pouze tehdy, když je uspokojen nějakou lepší činností. Vědomí je svojí povahou činné a v činnosti mu není možné zabránit. Nestačí, když budeme zlobivému dítěti uměle bránit v činnosti. Musíme mu dát nějaké lepší zaměstnání a dítě automaticky přestane zlobit. Stejně tak lze nevhodné činnosti smyslů ukončit jedině lepším zaměstnáním, které má vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství. Oči se mohou dívat na nádhernou podobu Pána, jazyk může ochutnávat prasādam neboli zbytky pokrmu obětovaného Pánovi, uši mohou naslouchat o Jeho slávě, ruce mohou čistit Pánův chrám, nohy sloužit k návštěvám Jeho chrámů — a když jsou všechny smysly takto zaměstnány v rozmanitých transcendentálních činnostech, jedině tehdy mohou být transcendentální smysly nasyceny a věčně osvobozeny od hmotného zaměstnání. Pán jako Nadduše pobývající v srdci každého a jako Nejvyšší Osobnost Božství v transcendentálním světě daleko za hranicemi hmotného stvoření pozoruje všechny naše činnosti. Naše činnosti musí být natolik transcendentální, aby na nás Pán milostivě se zalíbením pohlédl a zapojil nás do Své transcendentální služby. Jedině pak mohou být smysly zcela uspokojeny a přestanou být obtěžovány hmotnou přitažlivostí.