Text 16
Sloka 16
Devanagari
Dévanágarí
साहङ्कारस्य द्रव्यस्य योऽवस्थानमनुग्रह: ॥ १६ ॥
Text
Verš
ātmānaṁ pratipadyate
sāhaṅkārasya dravyasya
yo ’vasthānam anugrahaḥ
ātmānaṁ pratipadyate
sāhaṅkārasya dravyasya
yo ’vasthānam anugrahaḥ
Synonyms
Synonyma
evam — thus; pratyavamṛśya — after understanding; asau — that person; ātmānam — his self; pratipadyate — realizes; sa-ahaṅkārasya — accepted under false ego; dravyasya — of the situation; yaḥ — who; avasthānam — resting place; anugrahaḥ — the manifester.
evam — takto; pratyavamṛśya — po pochopení; asau — ta osoba; ātmānam — své já; pratipadyate — realizuje; sa-ahaṅkārasya — přijaté pod vlivem falešného ega; dravyasya — situace; yaḥ — kdo; avasthānam — místo spočinutí; anugrahaḥ — kdo projevuje.
Translation
Překlad
When, by mature understanding, one can realize his individuality, then the situation he accepts under false ego becomes manifest to him.
Jakmile živá bytost na základě zralého pochopení realizuje svoji individualitu, projeví se před ní situace, kterou přijímá pod vlivem falešného ega.
Purport
Význam
The Māyāvādī philosophers’ position is that at the ultimate issue the individual is lost, everything becomes one, and there is no distinction between the knower, the knowable and knowledge. But by minute analysis we can see that this is not correct. Individuality is never lost, even when one thinks that the three different principles, namely the knower, the knowable and knowledge, are amalgamated or merged into one. The very concept that the three merge into one is another form of knowledge, and since the perceiver of the knowledge still exists, how can one say that the knower, knowledge and knowable have become one? The individual soul who is perceiving this knowledge still remains an individual. Both in material existence and in spiritual existence the individuality continues; the only difference is in the quality of the identity. In the material identity, the false ego acts, and because of false identification, one takes things to be different from what they actually are. That is the basic principle of conditional life. Similarly, when the false ego is purified, one takes everything in the right perspective. That is the state of liberation.
Stanovisko māyāvādských filozofů je takové, že v konečné fázi se ztrácí individualita, vše se stává jedním a není rozdílu mezi znalcem, předmětem poznání a poznáním. Pečlivým rozborem však můžeme zjistit, že to není pravda. Individualita se nikdy neztrácí, třebaže si možná myslíme, že tyto tři principy (znalec, předmět poznání a samotné poznání) splynuly v jedno. Už samotné pojetí, že tyto tři věci splývají v jednu, je další podobou poznání, a jelikož stále existuje osoba, která toto poznání vnímá, jak můžeme říci, že znalec, poznání a předmět poznání splynuli v jedno? Individuální duše, která vnímá toto poznání, zůstává stále individuální duší. Individualita pokračuje v hmotné i duchovní existenci — jediný rozdíl je v kvalitě totožnosti. Na úrovni hmotné totožnosti působí falešné ego a živá bytost, která se mylně ztotožňuje s hmotou, vidí vše jinak, než jaké to ve skutečnosti je. To je základní princip podmíněného života. Naproti tomu když je falešné ego očištěné, živá bytost vidí vše ve správném světle. To je stav osvobození.
It is stated in the Īśopaniṣad that everything belongs to the Lord. Īśāvāsyam idaṁ sarvam. Everything exists on the energy of the Supreme Lord. This is also confirmed in Bhagavad-gītā. Because everything is produced of His energy and exists on His energy, the energy is not different from Him — but still the Lord declares, “I am not there.” When one clearly understands one’s constitutional position, everything becomes manifest. False egoistic acceptance of things conditions one, whereas acceptance of things as they are makes one liberated. The example given in the previous verse is applicable here: due to absorption of one’s identity in his money, when the money is lost he thinks that he is also lost. But actually he is not identical with the money, nor does the money belong to him. When the actual situation is revealed, we understand that the money does not belong to any individual person or living entity, nor is it produced by man. Ultimately the money is the property of the Supreme Lord, and there is no question of its being lost. But as long as one falsely thinks, “I am the enjoyer,” or “I am the Lord,” this concept of life continues, and one remains conditioned. As soon as this false ego is eliminated, one is liberated. As confirmed in the Bhāgavatam, situation in one’s real constitutional position is called mukti, or liberation.
V Īśopaniṣadě je řečeno, že vše patří Pánu. Īśāvāsyam idaṁ sarvam. Vše spočívá na energii Nejvyššího Pána. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě. Vše je výtvorem Jeho energie, spočívá na Jeho energii, a tato energie se proto od Něho neliší — ale Pán přesto prohlašuje: “Já nejsem v ní.” Když živá bytost jasně pochopí své přirozené postavení, vše se před ní projeví. Chápání na základě falešného ega živou bytost podmiňuje, zatímco chápání skutečnosti takové, jaká je, ji osvobozuje. K tomu lze použít příklad daný v minulém verši: zakládá-li člověk svoji totožnost na penězích, pak jakmile peníze ztratí, myslí si, že on sám je také ztracen. Ve skutečnosti však není s penězi totožný a tyto peníze mu ani nepatří. Je-li nám vyjevena skutečná situace, porozumíme, že peníze nepatří žádné individuální osobě či živé bytosti a že je člověk ani nevytvořil. Z konečného hlediska jsou peníze majetkem Nejvyššího Pána a nemohou se ztratit. Dokud si však živá bytost falešně myslí: “Já jsem poživatel,” neboli: “Já jsem Pán,” zachovává si takové pojetí a zůstává podmíněná. Jakmile odstraní toto falešné ego, je osvobozená. Jak Bhāgavatam potvrzuje, naše skutečné přirozené postavení je mukti, osvobození.