Skip to main content
Library » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Madhya-līlā » CHAPTER NINE

Text 277

Text 277

Text

Verš

sabe, eka guṇa dekhi tomāra sampradāye
satya-vigraha kari’ īśvare karaha niścaye
sabe, eka guṇa dekhi tomāra sampradāye
satya-vigraha kari’ īśvare karaha niścaye

Synonyms

Synonyma

sabe — in all; eka — one; guṇa — quality; dekhi — I see; tomāra — your; sampradāye — in the party; satya-vigraha — the form of the Lord as truth; kari’ — accepting; īśvare — the Supreme Personality of Godhead; karaha — you do; niścaye — conviction.

sabe — ve všech; eka — jednu; guṇa — vlastnost; dekhi — vidím; tomāra — tvé; sampradāye — ve společnosti; satya-vigraha — podobu Pána jako pravdu; kari' — když přijímáte; īśvare — Nejvyšší Osobnost Božství; karaha — činíš; niścaye — přesvědčení.

Translation

Překlad

“The only qualification that I see in your sampradāya is that you accept the form of the Lord as truth.”

„Jediná dobrá vlastnost, kterou ve tvé sampradāyi vidím, je, že přijímáte Pánovu podobu jako pravdu.“

Purport

Význam

Śrī Caitanya Mahāprabhu wanted to point out to the Tattvavādī ācārya, who belonged to the Madhvācārya-sampradāya, that the general behavior of the Tattvavādīs did not favor pure devotional service, which must be devoid of the taints of fruitive activity and speculative knowledge. As far as fruitive activity is concerned, the contamination is the desire for elevation to a higher standard of life, and for speculative knowledge the contamination is the desire to merge into the existence of the Absolute Truth. The Tattvavāda sampradāya of the Madhvācārya school sticks to the principle of varṇāśrama-dharma, which involves fruitive activity. Their ultimate goal (mukti) is simply a form of material desire. A pure devotee should be free from all kinds of material desire. He simply engages in the service of the Lord. Nonetheless, Caitanya Mahāprabhu was pleased that the Madhvācārya-sampradāya, or the Tattvavāda sampradāya, accepted the transcendental form of the Lord. This is the great qualification of the Vaiṣṇava sampradāyas.

Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl tattvavādskému ācāryovi náležejícímu do Madhvācārya-sampradāyi zdůraznit, že běžné chování tattvavādīch nepodporuje čistou oddanou službu, protože ta musí být prostá příměsí plodonosných činností a spekulativního poznání. U plodonosných činností je znečištěním touha po vyšší životní úrovni a u spekulativního poznání je to touha splynout s Absolutní Pravdou. Tattvavādská sampradāya Madhvācāryovy školy následuje varṇāśrama-dharmu, která zahrnuje plodonosné jednání. Jejich konečný cíl (mukti) je pouze určitým druhem hmotné touhy. Čistý oddaný by měl být prostý všech druhů hmotných tužeb a pouze se věnovat službě Pánu. Caitanyu Mahāprabhua nicméně potěšila skutečnost, že Madhvācārya-sampradāya neboli tattvavādská sampradāya uznává transcendentální podobu Pána. To je vznešená vlastnost vaiṣṇavských sampradāyí.

It is the Māyāvāda sampradāya that does not accept the transcendental form of the Lord. If a Vaiṣṇava sampradāya is also carried away by that impersonal attitude, that sampradāya has no position at all. It is a fact that there are many so-called Vaiṣṇavas whose ultimate aim is to merge into the existence of the Lord. For example, the sahajiyās’ Vaiṣṇava philosophy is to become one with the Supreme. Śrī Caitanya Mahāprabhu points out that Śrī Mādhavendra Purī accepted Madhvācārya only because his sampradāya accepted the transcendental form of the Lord.

Pánovu transcendentální podobu neuznává māyāvādská sampradāya. Pokud je tedy nějaká vaiṣṇavská sampradāya také unesena tímto neosobním přístupem, nemá vůbec žádné postavení. Je pravda, že existuje mnoho takzvaných vaiṣṇavů, jejichž konečným cílem je splynutí s Pánem. To se týká například vaiṣṇavské filosofie sahajiyů. Śrī Caitanya Mahāprabhu poukazuje na skutečnost, že Śrī Mādhavendra Purī uznával Madhvācāryu jen proto, že jeho sampradāya uznává transcendentální podobu Pána.