Text 120

Text

Verš

sādhu-śāstra-kṛpāya yadi kṛṣṇonmukha haya
sei jīva nistare, māyā tāhāre chāḍaya

Synonyms

Synonyma

sādhu — of saintly persons; śāstra — of scriptures; kṛpāya — by the mercy; yadi — if; kṛṣṇa-unmukha haya — one becomes Kṛṣṇa conscious; sei — that; jīva — living entity; nistare — becomes liberated; māyā — the illusory energy; tāhāre — him; chāḍaya — gives up.

sādhu — svatých osob; śāstra — písem; kṛpāya — milostí; yadi — jestliže; kṛṣṇa-unmukha haya — někdo rozvine vědomí Kṛṣṇy; sei — ta; jīva — živá bytost; nistare — bude osvobozena; māyā — iluzorní energie; tāhāre — jí; chāḍaya — vzdá se.

Translation

Překlad

“If the conditioned soul becomes Kṛṣṇa conscious by the mercy of saintly persons who voluntarily preach scriptural injunctions and help him to become Kṛṣṇa conscious, the conditioned soul is liberated from the clutches of māyā, who gives him up.

„Pokud podmíněná duše rozvine vědomí Kṛṣṇy milostí světců, kteří dobrovolně káží pokyny písem a tak jí k vědomí Kṛṣṇy napomáhají, bude vysvobozena ze spárů māyi a ta se jí vzdá.“

Purport

Význam

A conditioned soul is one who has forgotten Kṛṣṇa as his eternal master. Thinking that he is enjoying the material world, the conditioned soul suffers the threefold miseries of material existence. Saintly persons (sādhus), Vaiṣṇava devotees of the Lord, preach Kṛṣṇa consciousness on the basis of the Vedic literature. It is only by their mercy that the conditioned soul is awakened to Kṛṣṇa consciousness. When awakened, he is no longer eager to enjoy the materialistic way of life. Instead, he devotes himself to the loving transcendental service of the Lord. When one engages in the Lord’s devotional service, he becomes detached from material enjoyment:

Podmíněnou duší je ten, kdo zapomněl, že Kṛṣṇa je jeho věčný Pán. Myslí si, že si užívá hmotného světa, a přitom zakouší trojí utrpení hmotné existence. Svatí lidé (sādhuové) neboli vaiṣṇavové, oddaní Pána, na základě védské literatury káží vědomí Kṛṣṇy. Jedině jejich milostí může být podmíněná duše probuzena k vědomí Kṛṣṇy. Po probuzení už si nechce užívat materialistického způsobu života a místo toho se pohrouží do láskyplné transcendentální služby Pánu. Poté, co se zaměstná v oddané službě Pánu, odpoutá se od hmotného požitku:

bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir
anyatra caiṣa trika eka-kālaḥ

bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir
anyatra caiṣa trika eka-kālaḥ

(Bhāg. 11.2.42)

(Śrīmad-Bhāgavatam 11.2.42)

This is the test by which one can tell whether he is advancing in devotional service. One must be detached from material enjoyment. Such detachment means that māyā has actually given the conditioned soul liberation from illusory enjoyment. When one is advanced in Kṛṣṇa consciousness, he does not consider himself as good as Kṛṣṇa. Whenever he thinks that he is the enjoyer of material advantages, he is imprisoned in the bodily conception. However, when he is freed from the bodily conception, he can engage in devotional service, which is his actual position of freedom from the clutches of māyā. This is all explained in the following verse from the Bhagavad-gītā (7.14).

To je zkouška pokroku v oddané službě – oddaný musí být odpoutaný od hmotného požitku. Tato odpoutanost znamená, že māyā již podmíněnou duši osvobodila od iluzorního požitku. Ten, kdo je pokročilý ve vědomí Kṛṣṇy, si o sobě nemyslí, že je stejně dobrý jako Kṛṣṇa. Kdykoliv si o sobě myslí, že je tím, kdo si užívá hmotných výhod, je uvězněný v tělesném pojetí. Pokud je však od tohoto pojetí osvobozený, může se zaměstnat oddanou službou, což je skutečnou úrovní osvobození ze spárů māyi. To vše je vysvětleno v následujícím verši z Bhagavad-gīty (7.14).