Text 228
Text 228
Text
Verš
‘cāri’ guṇe vātsalya rasa — amṛta-samāna
‘cāri’ guṇe vātsalya rasa — amṛta-samāna
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
“On the platform of parental love, the devotee considers himself the Lord’s maintainer. Thus the Lord is the object of maintenance, like a son, and therefore this mellow is full of the qualities of four rasas — śānta-rasa, dāsya-rasa, fraternity and parental love. This is more transcendental nectar.
„Na úrovni rodičovské lásky se oddaný považuje za Pánova ochránce. Pán je tak objektem péče jako syn, a proto je tato nálada plná vlastností čtyř ras – śānta-rasy, dāsya-rasy, přátelství a rodičovské lásky. Tento nektar je ještě více transcendentální.“
Purport
Význam
In his Amṛta-pravāha-bhāṣya, Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura gives us a short summary of this complicated description of the different rasas. He states that by becoming firmly fixed in the Lord’s service, one is devoid of all material desires. These are the two transcendental qualities on the śānta-rasa platform. Just as sound vibration is found in all the material elements, these two qualities of śānta-rasa are spread throughout all the other transcendental mellows, which are known as dāsya-rasa, sakhya-rasa, vātsalya-rasa and madhura-rasa. Although in śānta-rasa there is attachment for Kṛṣṇa in awe and veneration — since the two valuable transcendental qualities of this rasa are attachment for Kṛṣṇa and detachment from material desires — nonetheless the sense of intimacy is lacking. The reason for this is that in śānta-rasa attachment for impersonal Brahman and localized Paramātmā is prominent. In other words, the sense of intimacy by which one thinks of Kṛṣṇa as one’s only shelter and friend is absent in śānta-rasa because one accepts Kṛṣṇa as the impersonal Parambrahma or localized Paramātmā. This understanding is based on the speculative knowledge of the jñānī. However, when this knowledge is further developed, one is convinced that the Paramātmā, the Supreme Lord, is the master and that the living entity is His eternal servant. One then attains the platform of dāsya-rasa. In dāsya-rasa the Lord is accepted with awe and veneration. Thus the active service that is absent in śānta-rasa becomes prominent in dāsya-rasa. In other words, in dāsya-rasa the qualities of śānta-rasa are present, and service also becomes predominantly visible. Similarly, when this same rasa is developed into fraternity (sakhya-rasa), a friendly intimacy is added. There is no awe or veneration in sakhya-rasa. Therefore sakhya-rasa is invested with the qualities of three rasas — śānta, dāsya and sakhya. Similarly, on the platform of parental love, the qualities of śānta-rasa, dāsya-rasa and sakhya-rasa are fully developed in another form — the sense of maintaining the Lord. Therefore on the platform of parental love there exists a combination of the qualities of four transcendental mellows — śānta, dāsya, sakhya and parenthood. The mellow of parenthood puts the devotee in the position of a maintainer. Indeed, without formality the devotee takes the position of maintainer and regards the Lord as the object of maintenance. Thus on the platform of parental love the qualities of four transcendental mellows of love of Kṛṣṇa are present.
Shrnutí tohoto složitého popisu různých ras předkládá ve své Amṛta-pravāha-bhāṣyi Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura. Říká, že ten, kdo je zcela pohroužený ve službě Pánu, je prostý všech hmotných tužeb. To jsou dvě transcendentální vlastnosti úrovně śānta-rasa. Stejně jako se zvuk nachází ve všech hmotných prvcích, nacházejí se tyto dvě vlastnosti śānta-rasy ve všech ostatních transcendentálních náladách známých jako dāsya-rasa, sakhya-rasa, vātsalya-rasa a madhura-rasa. V śānta-rase schází pocit důvěrnosti, protože kvůli dvěma cenným transcendentálním vlastnostem této rasy – připoutanosti ke Kṛṣṇovi a odpoutanosti od hmotných přání – je náklonnost ke Kṛṣṇovi ovlivněna bázní a úctou. Je tomu tak proto, že v śānta-rase převažuje připoutanost k neosobnímu Brahmanu a lokalizované Paramātmě. Jinými slovy, pocit důvěrnosti, kdy oddaný považuje Kṛṣṇu za své jediné útočiště a přítele, v śānta-rase schází, protože oddaný Kṛṣṇu chápe jako neosobní Brahman nebo lokalizovanou Paramātmu. Toto pochopení je založeno na spekulativním poznání jñānīho. Pokud se však rozvine dále, oddaný je přesvědčen, že Paramātmā, Nejvyšší Pán, je vládce a živá bytost je Jeho věčný služebník. Tehdy oddaný dosáhne úrovně dāsya-rasa. V dāsya-rase se na Pána obrací s úctou a bázní. V dāsya-rase tak vystupuje do popředí aktivní služba, která v śānta-rase schází. V dāsya-rase jsou jinými slovy přítomné vlastnosti śānta-rasy s výrazně převažující službou. Podobně je tomu tehdy, když se tatáž rasa rozvine v přátelství (sakhya-rasa); tehdy přibude přátelská důvěrnost. V sakhya-rase není projevená bázeň a úcta. Sakhya-rasa tedy disponuje vlastnostmi tří ras – śānty, dāsyi a sakhyi. A podobně je tomu na úrovni rodičovské lásky, kde se vlastnosti śānta-rasy, dāsya-rasy a sakhya-rasy plně rozvinou do další podoby – do vědomí, že oddaný Pána chrání. Na úrovni rodičovské lásky se tedy nachází spojení vlastností čtyř transcendentálních nálad – śānty, dāsyi, sakhyi a rodičovství. Rodičovská nálada staví oddaného do role ochránce. Oddaný opravdu bez jakýchkoliv formalit přijímá roli živitele a k Pánu se chová jako ke svému svěřenci. Na úrovni rodičovské lásky jsou tak přítomné vlastnosti čtyř transcendentálních nálad lásky ke Kṛṣṇovi.