Śrīmad-bhāgavatam 8.8.17
Verš
nadad-dvirephāṁ parigṛhya pāṇinā
cacāla vaktraṁ sukapola-kuṇḍalaṁ
savrīḍa-hāsaṁ dadhatī suśobhanam
Synonyma
tataḥ — potom; kṛta-svastyayanā — řádným způsobem uctěná příznivým obřadem; utpala-srajam — lotosovou girlandu; nadat — bzučícími; dvirephām — obklopenou čmeláky; parigṛhya — držela; pāṇinā — v ruce; cacāla — šla dál; vaktram — obličej; su-kapola-kuṇḍalam — tváře ozdobené náušnicemi; sa-vrīḍa-hāsam — se stydlivým úsměvem; dadhatī — zvyšující; su-śobhanam — její přirozenou krásu.
Překlad
Poté začala matka Lakṣmī, bohyně štěstí, náležitě uctěná příznivým obřadem, přecházet sem a tam, přičemž v ruce držela girlandu z lotosových květů, kterou obletovali bzučící čmeláci. Stydlivý úsměv a tváře ozdobené náušnicemi podtrhovaly její krásu.
Význam
Bohyně štěstí, matka Lakṣmījī, přijala za svého otce oceán mléka, ale přitom trvale spočívá na hrudi Nārāyaṇa. I když dává požehnání dokonce i Pánu Brahmovi a ostatním živým bytostem v hmotném světě, je transcendentální vůči všem hmotným kvalitám. Přestože se zdánlivě narodila z oceánu mléka, okamžitě zaujala své věčné místo na hrudi Nārāyaṇa.