Śrīmad-bhāgavatam 5.5.27
Verš
sākṣāt-kṛtaṁ me paribarhaṇaṁ hi
vinā pumān yena mahā-vimohāt
kṛtānta-pāśān na vimoktum īśet
Synonyma
manaḥ — mysl; vacaḥ — slova; dṛk — zrak; karaṇa — smyslů; īhitasya — všech činností (pro udržování těla, společnosti, přátelství a tak dále); sākṣāt-kṛtam — přímo nabízené; me — Mě; paribarhaṇam — uctívání; hi — protože; vinā — bez; pumān — kdokoliv; yena — čím; mahā-vimohāt — z velké iluze; kṛtānta-pāśāt — jako svazující Yamarājův provaz; na — ne; vimoktum — osvobodit se; īśet — je schopen.
Překlad
Pravou činností smyslových orgánů — mysli, zraku, slov a všech poznávacích i činných smyslů — je jejich úplné zapojení ve službě Mně. Živá bytost, jejíž smysly nejsou takto zaměstnané, nemůže pomýšlet na vyproštění se z povážlivého zapletení v hmotné existenci, která je jako pevný Yamarājův provaz.
Význam
V Nārada-pañcarātře je řečeno:
tat-paratvena nirmalam
hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-
sevanaṁ bhaktir ucyate
To je závěr bhakti. Pán Ṛṣabhadeva po celou dobu zdůrazňuje oddanou službu a nyní uzavírá své pokyny slovy, že všechny smysly je třeba zapojit do služby Pánu. Existuje pět smyslů, pomocí kterých získáváme poznání, a pět smyslů, s jejichž pomocí jednáme. Těchto deset smyslů a mysl je třeba plně zaměstnat službou Pánu. Pokud je člověk takto nezaměstná, nemůže se vyprostit ze zajetí māyi.