TEXT 9
TEXT 9
Devanagari
Dévanágarí
कथयन्तश्च मां नित्यं तुष्यन्ति च रमन्ति च ॥ ९ ॥
Text
Verš
bodhayantaḥ parasparam
kathayantaś ca māṁ nityaṁ
tuṣyanti ca ramanti ca
bodhayantaḥ parasparam
kathayantaś ca māṁ nityaṁ
tuṣyanti ca ramanti ca
Synonyms
Synonyma
mat-cittāḥ — their minds fully engaged in Me; mat-gata-prāṇāḥ — their lives devoted to Me; bodhayantaḥ — preaching; parasparam — among themselves; kathayantaḥ — talking; ca — also; mām — about Me; nityam — perpetually; tuṣyanti — become pleased; ca — also; ramanti — enjoy transcendental bliss; ca — also.
mat-cittāḥ — s myslí výhradně u Mě; mat-gata-prāṇāḥ — s životy zasvěcenými Mně; bodhayantaḥ — věnující se kázání; parasparam — mezi sebou; kathayantaḥ — rozmlouvající; ca — také; mām — o Mně; nityam — stále; tuṣyanti — uspokojeni; ca — také; ramanti — prožívají transcendentální blaženost; ca — také.
Translation
Překlad
The thoughts of My pure devotees dwell in Me, their lives are fully devoted to My service, and they derive great satisfaction and bliss from always enlightening one another and conversing about Me.
Moji čistí oddaní dlí myšlenkami vždy u Mne, své životy plně zasvěcují službě Mně a nacházejí velké uspokojení a blaženost v tom, že se o Mně neustále navzájem poučují a baví.
Purport
Význam
Pure devotees, whose characteristics are mentioned here, engage themselves fully in the transcendental loving service of the Lord. Their minds cannot be diverted from the lotus feet of Kṛṣṇa. Their talks are solely on the transcendental subjects. The symptoms of the pure devotees are described in this verse specifically. Devotees of the Supreme Lord are twenty-four hours daily engaged in glorifying the qualities and pastimes of the Supreme Lord. Their hearts and souls are constantly submerged in Kṛṣṇa, and they take pleasure in discussing Him with other devotees.
V tomto verši jsou konkrétně uvedeny charakteristické vlastnosti čistých oddaných. Takoví oddaní se plně věnují transcendentální láskyplné službě Pánu. Jejich mysl nemůže nic odvést od lotosových nohou Kṛṣṇy a jejich rozmluvy se týkají výhradně transcendentálních námětů. Oddaní Nejvyššího Pána dvacet čtyři hodin denně opěvují Jeho vlastnosti a zábavy. Jejich srdce a duše jsou neustále plné Kṛṣṇy a mají zalíbení v rozmluvách, které o Něm vedou s ostatními oddanými.
In the preliminary stage of devotional service they relish the transcendental pleasure from the service itself, and in the mature stage they are actually situated in love of God. Once situated in that transcendental position, they can relish the highest perfection which is exhibited by the Lord in His abode. Lord Caitanya likens transcendental devotional service to the sowing of a seed in the heart of the living entity. There are innumerable living entities traveling throughout the different planets of the universe, and out of them there are a few who are fortunate enough to meet a pure devotee and get the chance to understand devotional service. This devotional service is just like a seed, and if it is sown in the heart of a living entity, and if he goes on hearing and chanting Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, that seed fructifies, just as the seed of a tree fructifies with regular watering. The spiritual plant of devotional service gradually grows and grows until it penetrates the covering of the material universe and enters into the brahma-jyotir effulgence in the spiritual sky. In the spiritual sky also that plant grows more and more until it reaches the highest planet, which is called Goloka Vṛndāvana, the supreme planet of Kṛṣṇa. Ultimately, the plant takes shelter under the lotus feet of Kṛṣṇa and rests there. Gradually, as a plant grows fruits and flowers, that plant of devotional service also produces fruits, and the watering process in the form of chanting and hearing goes on. This plant of devotional service is fully described in the Caitanya-caritāmṛta (Madhya-līlā, Chapter Nineteen). It is explained there that when the complete plant takes shelter under the lotus feet of the Supreme Lord, one becomes fully absorbed in love of God; then he cannot live even for a moment without being in contact with the Supreme Lord, just as a fish cannot live without water. In such a state, the devotee actually attains the transcendental qualities in contact with the Supreme Lord.
V začátcích oddané služby všichni vychutnávají transcendentální radost ze služby samotné a na pokročilém stupni již setrvávají na úrovni lásky k Bohu, v transcendentálním postavení, a mohou se těšit z nejvyšší dokonalosti, kterou Pán projevuje ve svém sídle. Po různých planetách vesmíru putuje bezpočet živých bytostí a z nich jen několik má to štěstí, že se setká s čistým oddaným a dostane příležitost poznat oddanou službu. Pán Caitanya přirovnává transcendentální oddanou službu k semínku — když je zaseto do srdce živé bytosti a ta potom stále poslouchá a zpívá Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, semínko vzejde, tak jako vzejde semínko stromu, které se náležitě zalévá. Duchovní rostlinka oddané služby roste a roste, až proroste obalem hmotného vesmíru a ocitne se v záři brahmajyoti v duchovním nebi. Tam roste dále, až dosáhne Kṛṣṇovy svrchované planety, která je v duchovním nebi nejvýše a jmenuje se Goloka Vṛndāvana. Nakonec rostlina nalezne útočiště u Kṛṣṇových lotosových nohou a tam spočine. Tak jako obyčejná rostlina nese plody a květy, má plody i rostlina oddané služby, a zalévání v podobě zpívání a poslouchání pokračuje. Tato rostlina oddané služby je podrobně popsána v Caitanya-caritāmṛtě (Madhya-līlā, devatenáctá kapitola). Je tam vylíčeno, že když dosáhne plného vzrůstu a uchýlí se k lotosovým nohám Nejvyššího Pána, oddaný je zcela pohlcen láskou k Bohu — nemůže žít ani okamžik bez Něho, stejně jako ryba nemůže žít bez vody. V tomto stavu získává ve styku s Pánem transcendentální vlastnosti.
The Śrīmad-Bhāgavatam is also full of such narrations about the relationship between the Supreme Lord and His devotees; therefore the Śrīmad-Bhāgavatam is very dear to the devotees, as stated in the Bhāgavatam itself (12.13.18). Śrīmad-bhāgavataṁ purāṇam amalaṁ yad vaiṣṇavānāṁ priyam. In this narration there is nothing about material activities, economic development, sense gratification or liberation. Śrīmad-Bhāgavatam is the only narration in which the transcendental nature of the Supreme Lord and His devotees is fully described. Thus the realized souls in Kṛṣṇa consciousness take continual pleasure in hearing such transcendental literatures, just as a young boy and girl take pleasure in association.
Také Śrīmad-Bhāgavatam je plný vyprávění o vztahu mezi Nejvyšším Pánem a Jeho oddanými, a proto je velmi drahý všem vaiṣṇavům. To je uvedeno přímo v něm (12.13.18): śrīmad-bhāgavataṁ purāṇam amalaṁ yad vaiṣṇavānāṁ priyam. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu se nepopisují hmotné činnosti, hospodářský rozvoj, smyslový požitek ani osvobození. Je to jediné vyprávění, ve kterém je v úplnosti popsána transcendentální povaha Nejvyššího Pána a Jeho oddaných. Realizované duše vědomé si Kṛṣṇy proto vždy rády naslouchají čtení takových transcendentálních písem, tak jako mladý chlapec a dívka mají zalíbení v tom, že mohou být spolu.