TEXT 41
TEXT 41
Verš
Texte
ekeha kuru-nandana
bahu-śākhā hy anantāś ca
buddhayo ’vyavasāyinām
ekeha kuru-nandana
bahu-śākhā hy anantāś ca
buddhayo ’vyavasāyinām
Synonyma
Synonyms
vyavasāya-ātmikā — rozhodná co se týče vědomí Kṛṣṇy; buddhiḥ — inteligence; ekā — jediná; iha — v tomto světě; kuru-nandana — ó milované dítě Kuruů; bahu-śākhāḥ — s mnoha větvemi; hi — zajisté; anantāḥ — bez omezení; ca — také; buddhayaḥ — inteligence; avyavasāyinām — těch, kteří nemají vědomí Kṛṣṇy.
vyavasāya-ātmikā: résolus dans la conscience de Kṛṣṇa; buddhiḥ: intelligence; ekā: une seule; iha: en ce monde; kuru-nandana: ô enfant bien-aimé des Kurus; bahu-śākhāḥ: ayant diverses branches; hi: en effet; anantāḥ: illimitées; ca: aussi; buddhayaḥ: l’intelligence; avyavasāyinām: de ceux qui ne sont pas conscients de Kṛṣṇa.
Překlad
Translation
Ti, kdo kráčejí touto cestou, jsou rozhodní a mají jediný cíl. Ó milované dítě Kuruů, inteligence nerozhodných je rozvětvená.
Ceux qui empruntent cette voie se montrent résolus et poursuivent un but unique. Par contre, ô fils aimé des Kurus, l’intelligence de ceux qui n’ont pas cette détermination se perd en maintes directions.
Význam
Purport
Pevná víra, že vědomí Kṛṣṇy nás pozvedne k nejvyšší dokonalosti života, je inteligence vyavasāyātmikā. Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.62) uvádí:
La ferme conviction que par la conscience de Kṛṣṇa on sera élevé à la plus haute perfection de l’existence s’appelle l’intelligence vyavasāyātmikā. Le Caitanya-caritāmṛta (Madhya 22.62) dit à ce propos:
kṛṣṇe bhakti kaile sarva-karma kṛta haya
kṛṣṇe bhakti kaile sarva-karma kṛta haya
Víra je neochvějná důvěra v něco vznešeného. Když někdo plní povinnosti týkající se vědomí Kṛṣṇy, nemusí jednat ve vztahu k hmotnému světu, kde má závazky k rodinným tradicím, lidstvu či národu. V případě jednání s vidinou jeho plodů se naplňují reakce za dřívější dobré nebo zlé činy. Ten, kdo je probuzen k vědomí Kṛṣṇy, již nemusí usilovat o to, aby jeho činy přinášely dobré výsledky. Všechny činnosti toho, kdo si je vědom Kṛṣṇy, jsou na absolutní úrovni, neboť je již neovlivňují protiklady, jako je dobro a zlo. Nejvyšší dokonalostí, kterou skýtá vědomí Kṛṣṇy, je zřeknutí se hmotného pojetí života. Tohoto stavu se automaticky dosahuje vzrůstajícím vědomím Kṛṣṇy.
La foi, c’est la confiance totale en quelque chose de sublime. Celui qui remplit son devoir dans la conscience de Kṛṣṇa se voit dégagé de toutes les obligations matérielles traditionnelles, tant familiales que nationales ou humanitaires. Les actions intéressées sont les répercussions d’actes passés, bons ou mauvais. Mais l’être conscient de Kṛṣṇa n’a plus à s’efforcer de rendre ses actes favorables. Toutes ses actions se situent au niveau absolu, car elles ne subissent plus l’influence de la dualité, comme le bien et le mal. La perfection de la conscience de Kṛṣṇa réside dans le renoncement à la conception matérielle de l’existence. On y parvient automatiquement en progressant dans cette voie.
Rozhodnost osoby vědomé si Kṛṣṇy se zakládá na poznání. Vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ — taková osoba je vzácná, vznešená duše, která dobře ví, že Vāsudeva neboli Kṛṣṇa je původem všech projevených příčin. Když někdo jedná s vědomím Kṛṣṇy, může tím prokazovat tu největší službu všem — sobě, rodině, společnosti, zemi či lidstvu, tak jako se zaléváním kořene stromu přirozeně dodává vláha větvím a listům. Pokud je Kṛṣṇa s jeho jednáním spokojen, budou spokojeni všichni.
Un être conscient de Kṛṣṇa puise sa détermination dans la connaissance. Vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ: il est l’une des rares âmes à réaliser que Vāsudeva, Kṛṣṇa, est la racine de toutes les causes manifestées. De même que l’eau versée à la racine d’un arbre va tout naturellement aux feuilles et aux branches, le dévot de Kṛṣṇa rend à tous – à lui-même, à sa famille, à la société, à son pays ou à l’humanité – le plus grand service qui soit. Quand Kṛṣṇa est satisfait de nos actes, tout le monde est satisfait.
Službu s vědomím Kṛṣṇy je ovšem nejlépe vykonávat pod zkušeným vedením duchovního učitele, pravého zástupce Kṛṣṇy, který zná povahu svého žáka a ví, jak ho k jednání s vědomím Kṛṣṇy vést. Aby tedy člověk skutečně znal vědomí Kṛṣṇy, musí jednat s pevným odhodláním a poslouchat Kṛṣṇova zástupce. Pokyn pravého duchovního učitele by měl přijmout za své životní poslání. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nás ve svých proslulých modlitbách k duchovnímu učiteli učí:
Il est préférable d’agir dans la conscience de Kṛṣṇa sous la direction experte d’un maître spirituel authentique, représentant qualifié du Seigneur qui, connaissant la personnalité de son disciple, peut le guider dans ses actes. Si l’on aspire à être versé dans la conscience de Kṛṣṇa, on doit se montrer déterminé et obéir au maître spirituel, en se donnant pour mission de suivre ses directives. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura nous enseigne dans ses célèbres prières au maître spirituel:
yasyāprasādān na gatiḥ kuto ’pi
dhyāyan stuvaṁs tasya yaśas tri-sandhyaṁ
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam
yasyāprasādān na gatiḥ kuto ’pi
dhyāyan stuvaṁs tasya yaśas tri-sandhyaṁ
vande guroḥ śrī-caraṇāravindam
“Uspokojením duchovního učitele je uspokojen i Nejvyšší Pán, Osobnost Božství. A pokud duchovní učitel není spokojen, není možné dospět na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Proto bych měl o něm třikrát denně meditovat, modlit se za jeho milost a skládat mu, svému duchovnímu učiteli, uctivé poklony.”
« Si le maître spirituel est satisfait, Kṛṣṇa est à Son tour satisfait; sans cela, nul ne peut s’élever jusqu’à la conscience de Dieu. Aussi dois-je, trois fois par jour, méditer sur mon maître spirituel, implorer sa miséricorde et lui rendre mon hommage respectueux. »
Celý proces ovšem závisí na dokonalém poznání duše, převyšující pojetí těla — nikoliv na teoretickém, ale praktickém poznání, kdy je již vyloučena možnost smyslového požitku, který se projevuje činnostmi s touhou po jejich plodech. Ti, jejichž mysl není neochvějná, bývají různými plododosnými činy svedeni z cesty.
Cette méthode, toutefois, repose sur la connaissance parfaite de l’âme, au-delà du concept du corps – connaissance non seulement théorique mais pratique –, à un niveau où l’on ne recherche plus le plaisir matériel à travers l’action intéressée. Car celui dont le mental n’est pas fixé se perd dans toutes sortes d’activités intéressées.