Skip to main content

Capítulo 7

Kapitola sedmá

O Senhor Kapila Começa a Explicar a Autorrealização

Kapila začíná vysvĕtlovat vĕdu o seberealizaci

Verso 12

TEXT 12

maitreya uvāca
iti sva-mātur niravadyam īpsitaṁ
niśamya puṁsām apavarga-vardhanam
dhiyābhinandyātmavatāṁ satāṁ gatir
babhāṣa īṣat-smita-śobhitānanaḥ
maitreya uvāca
iti sva-mātur niravadyam īpsitaṁ
niśamya puṁsām apavarga-vardhanam
dhiyābhinandyātmavatāṁ satāṁ gatir
babhāṣa īṣat-smita-śobhitānanaḥ

Após tomar conhecimento do desejo impoluto que Sua mãe tinha de adquirir compreensão transcendental, o Senhor agradeceu-lhe internamente por suas perguntas e, assim, com o rosto sorridente, explicou-lhe o caminho dos transcendentalistas, aqueles interessados em autorrealização.

Když Pán vidĕl ryzí touhu Své matky po transcendentální realizaci, podĕkoval jí v duchu za otázky a s úsmĕvem na tváři jí začal popisovat cestu transcendentalistů usilujících o seberealizaci.

SIGNIFICADO—Devahūti se confessa enredada materialmente e manifesta seu desejo de libertar-se. Suas perguntas ao Senhor Kapila são muito interessantes para pessoas que estejam realmente tentando libertar-se do enredamento material e alcançar a fase de perfeição da vida humana. A menos que estejamos interessados em entender nossa vida espiritual, ou nossa posição constitucional, e a menos que também nos sintamos inconvenientes na existência material, arruinamos nossa forma de vida humana. Quem não se importa com essas necessidades transcendentais da vida e simplesmente se ocupa, como um animal, em comer, dormir, defender-se e acasalar-se, desperdiça sua vida. O Senhor Kapila ficou muito satisfeito com as perguntas de Sua mãe, visto que as respostas estimulam o desejo de libertar-se da vida condicionada da existência material. Tais perguntas são conhecidas como apavarga-vardhanam. Aqueles que têm verdadeiro interesse espiritual são chamados de sat, ou devotos. Satāṁ prasaṅgāt. Sat significa “aquilo que existe eternamente”, e asat significa “aquilo que não é eterno”. A não ser que uma pessoa esteja situada na plataforma espiritual, ela não é sat; ela é asat. O asat permanece em uma plataforma que não existirá, mas qualquer um que permaneça na plataforma espiritual existirá eternamente. Como almas espirituais, todos existem eternamente, mas o asat aceita o mundo material como seu abrigo, em razão do que vive cheio de ansiedade. Asad-grāhān, a incompatível situação da alma espiritual que tem a falsa ideia de desfrutar da matéria, é a causa de a alma ser asat. Na verdade, a alma espiritual não é asat. Tão logo alguém se conscientize desse fato e adote a consciência de Kṛṣṇa, torna-se sat. Satāṁ gatiḥ, o caminho do eterno, é muito interessante para pessoas que buscam a liberação, sobre cujo caminho passou a falar Sua Onipotência Kapila.

Dévahúti doznává, že je zapletena do hmotného svĕta, a prosí o vysvobození. Otázky, které položila Pánu Kapilovi, jsou velice důležité pro ty, kteří se chtĕjí vymanit z hmotné existence a dosáhnout dokonalosti. Dokud se človĕk nezačne zajímat o duchovní život a své přirozené postavení a dokud nepocítí tíhu hmotné existence a nezačne se ptát, jak se může vysvobodit, jeho lidský život je zbytečný. Jen hlupáci se nezajímají o transcendentální život a celý den jen jedí, spí, brání se a páří se jako zvířata. Pán Kapila byl rád, že Mu Jeho matka položila takové otázky, protože odpovĕdi na tyto otázky podnĕcují touhu po osvobození z podmínĕného života. Říká se jim apavarga-vardhanam. Lidé s upřímným zájmem o duchovní život se nazývají sat, oddaní. Satāṁ prasaṅgāt. Sat znamená „to, co existuje vĕčnĕ“ a asat znamená „to, co není vĕčné“. Pokud se človĕk nedostal na duchovní úroveň, není sat, nýbrž asat. Ti, kteří jsou asat, jsou v postavení, které je pouze dočasné, ale ten, kdo je na duchovní úrovni, bude existovat vĕčnĕ. Jako duše jsme vĕční, ale odešli jsme do hmotného svĕta, a proto jsme plní úzkosti. Asad-grāhān, touha užívat si hmotného svĕta, je příčinou, proč se vĕčná duše stala asat. Duše však ve skutečnosti asat není. Jakmile si to uvĕdomí a rozvine své vĕdomí Kršny, stane se sat. Satāṁ gatiḥ, cesta vĕčnosti, je velice zajímavá pro ty, kteří touží po osvobození, a Pán Kapila ji právĕ začíná popisovat.

Aqueles que são sat são, portanto, transcendentalistas avançados na vida espiritual e, ao ouvirem perguntas daqueles que desejam compreender a vida espiritual, ficam muito felizes. Transcendentalistas não têm interesse por conversas mundanas. Na verdade, conversas mundanas lhes são muito desagradáveis, e eles evitam a companhia daqueles que falam sobre assuntos mundanos despropositados. Śrī Caitanya Mahāprabhu aconselhou a Seus discípulos que grāmya-kathā nā śunibe. A palavra grāmya se refere àquilo que diz respeito à vila, sociedade e vizinhança de alguém. As pessoas estão interessadas em falar sobre grāmya-kathā. Os jornais, por exemplo, estão repletos de grāmya-kathā. Não há neles nenhuma compreensão espiritual. Nos Estados Unidos, existem muitos jornais, e muitas árvores têm de ser mortas apenas para publicar o New York Times. Hoje em dia, há escassez de papel. Por que eles inutilmente matam árvores apenas em prol de grāmya-kathā? Eles só têm interesse em lucro.

Když transcendentalisté, pokročilí v duchovním životĕ, uslyší otázky lidí toužících porozumĕt duchovnímu životu, jsou velice šťastni. Svĕtské řeči je nezajímají. Mají k nim takový odpor, že se vyhýbají společnosti lidí, kteří mluví o hmotných záležitostech. Šrí Čaitanja Maháprabhu radil Svým žákům: grāmya-kathā nā śunibe. Slovo grāmya označuje vše, co se týká naší vesnice, společnosti nebo sousedů. Lidi zajímá grāmya-kathā. Jsou jí plné noviny. Grāmya-kathā však nemá žádnou duchovní hodnotu. Ve Spojených státech vychází mnoho novin, jako je New York Times, a kvůli tomu se musí kácet ohromné množství stromů. A nyní je nedostatek papíru. Proč zabíjejí tolik stromů kvůli nesmyslným řečem? Zajímají se jen o zisk.

Há, entretanto, outro tipo de kathā – kṛṣṇa-kathā. Existem livros que talvez sejam muito bem apresentados do ponto de vista literário, mas, se não há neles glorificação do Senhor Supremo, tornam-se inúteis.

Existuje však i jiná kathā    —    kṛṣṇa-kathā. Všechna literatura, která neopĕvuje Nejvyššího Pána, je zbytečná, i kdyby byla literárnĕ sebedokonalejší.

na yad vacaś citra-padaṁ harer yaśo
jagat-pavitraṁ pragṛṇīta karhicit
tad vāyasaṁ tīrtham uśanti mānasā
na yatra haṁsā niramanty uśik-kṣayāḥ
na yad vacaś citra-padaṁ harer yaśo
jagat-pavitraṁ pragṛṇīta karhicit
tad vāyasaṁ tīrtham uśanti mānasā
na yatra haṁsā niramanty uśik-kṣayāḥ

“Aquelas palavras que não descrevem as glórias do Senhor, que por si só podem santificar a atmosfera de todo o universo, são consideradas pelas pessoas santas como se fossem local de peregrinação para corvos. Uma vez que as pessoas todo-perfeitas são habitantes da morada transcendental, elas não obtêm aí nenhum prazer.” (Śrīmad-Bhāgavatam 1.5.10)

„Slova, která nepopisují slávu Pána, jediného, kdo může posvĕtit atmosféru celého vesmíru, považují svatí lidé za poutní místa pro vrány. Jelikož zcela dokonalé osobnosti přebývají v transcendentální říši, nenacházejí na takových místech žádné potĕšení.“ (Šrímad-Bhágavatam 1.5.10)

Livros mundanos são como lugares onde os corvos se comprazem. Na sociedade dos pássaros, existem corvos e cisnes, e os corvos se interessam por lugares onde se atiram coisas imundas. Os cisnes, contudo, preferem água limpa e cristalina com flores de lótus, e é nesses lugares que sentem prazer. Analogamente, há homens que são como corvos e homens que são como cisnes. Essa é uma divisão natural. Segundo um antigo provérbio: “Cada qual com seu igual.” Corvos misturam-se com corvos, e cisnes, com cisnes. Visto que os devotos são como cisnes (haṁsas), o devoto mais elevado é chamado de paramahaṁsa. Os paramahaṁsas não estão interessados em assuntos próprios para corvos. Alguém que manifesta interesse em perguntar sobre assuntos transcendentais, kṛṣṇa-kathā, muito alegra um paramahaṁsa. Por isso, Kapiladeva ficou muito feliz ao ouvir que Sua mãe estava ansiosa para receber informações sobre como libertar-se do cativeiro material:

Bĕžné knihy jsou jako poutní místa pro vrány. Z ptačí říše známe vrány, které se slétají na špinavých místech, kam se vyhazují odpadky, a labutĕ, které dávají přednost čistým jezírkům s lotosovými kvĕty. Nĕkteří lidé se podobají vránám, jiní labutím. To je přirozené. Staré přísloví říká, že vrána k vránĕ sedá. Vrány proto létají s vránami a labutĕ s labutĕmi. Oddaný je jako labuť (haṁsa) a nejpokročilejší oddaný je paramahaṁsa. Paramahansa se nezajímá o vraní řeči. Když se nĕkdo začne zajímat o transcendentální námĕty, kṛṣṇa-kathā, paramahansu to velmi potĕší. Kapiladéva mĕl tedy velkou radost, když vidĕl, že Jeho matka se chce dovĕdĕt, jak je možné vymanit se z hmotných pout.

atha me deva sammoham
apākraṣṭuṁ tvam arhasi
yo ’vagraho ’haṁ mametīty
etasmin yojitas tvayā
atha me deva sammoham
apākraṣṭuṁ tvam arhasi
yo ’vagraho ’haṁ mametīty
etasmin yojitas tvayā

“Agora, meu Senhor, faze o obséquio de dissipar minha grande ilusão. Devido a meu sentimento de falso ego, tenho sido ocupada por Tua māyā e tenho me identificado com o corpo e consequentes relações corpóreas.” (Śrīmad-Bhāgavatam 3.25.10)

„Nyní prosím, můj Pane, odstraň mou velkou iluzi. Kvůli falešnému egu jsem se zapletla do Tvé máji a ztotožňovala jsem se se svým tĕlem a vším, co se k nĕmu pojilo.“ (Šrímad-Bhágavatam 3.25.10)

Caitanya Mahāprabhu aconselhou Seus discípulos a nunca comer comida saborosa, a nunca conversar sobre assuntos de vila e a nunca ler romances, poemas ou jornais ordinários. Talvez alguém pergunte: “Como é possível que, em plena era moderna, esses europeus e americanos do movimento da consciência de Kṛṣṇa não se interessem em ler jornais?” Os jornais são muito populares no Ocidente. Todos os dias, publicam-se jornais em três ou quatro edições, e todos são vendidos. Entretanto, esses rapazes e moças americanos que vieram para a consciência de Kṛṣṇa deixaram de ler jornais. Eles não sabem o que acontece no cotidiano, mas tais acontecimentos não têm importância. Tudo isso é uma perda de tempo. É melhor que leiam livros como o Śrīmad-Bhāgavatam e a Bhagavad-gītā. Por que alguém deveria desperdiçar seu valioso tempo?

Čaitanja Maháprabhu radil Svým žákům, aby nikdy nejedli lahůdková jídla, nemluvili o vesnických vĕcech a nečetli obyčejné romány, básnĕ nebo noviny. Můžete se zeptat: „Jak je možné, že v této moderní dobĕ se Evropané a Američané z hnutí pro vĕdomí Kršny nezajímají o noviny?“ Noviny jsou v západních zemích velice populární. Každý den vycházejí v nĕkolika vydáních a stále se prodávají. Tito američtí chlapci a dívky však přestali číst noviny. Nevĕdí, co se kterého dne stalo, a ani jim na tom moc nezáleží, protože je to stejnĕ jen ztráta času. Je lepší číst Šrímad-Bhágavatam a Bhagavad-gítu. Proč ztrácet cenný čas?

Kapiladeva ficou muito feliz com o fato de Sua mãe estar interessada apenas no avanço espiritual. Este mundo material chama-se pavarga, e anulá-lo chama-se apavarga. Neste mundo material, os homens trabalham muito duro somente para conseguir algum dinheiro. Isso cria uma situação infernal, e a vida material é assim. Eles se tornaram tão estúpidos que nem compreendem o significado de liberação. Tornaram-se exatamente como animais. Caso se diga a um animal que existe algo como a liberação, como ele irá compreender? Isso não é possível. Da mesma maneira, no momento atual, os seres humanos se tornaram exatamente como animais. Eles desconhecem o significado de apavarga, ou liberação. Ainda assim, houve um tempo em que as pessoas compreendiam que a vida humana se destinava a apavarga. Devahūti faz as perguntas, e Kapiladeva dá as respostas. Isso é apavarga-vardhanam. No que diz respeito à manutenção material, os śāstras nunca dão ênfase a esse ponto. Ao contrário, eles dizem que nossa manutenção acontecerá automaticamente. Deus alimenta os animais, os pássaros e seres aquáticos. Por que Ele não manteria alguém que está interessado em apavarga? Infelizmente, ninguém tem fé, daí boa associação ser algo necessário.

Kapiladéva byl velice rád, že se Jeho matka zajímá jen o duchovní pokrok. Tento hmotný svĕt je pavarga a to, co ho anuluje, se nazývá apavarga. V hmotném svĕtĕ lidé tvrdĕ pracují jen proto, aby vydĕlali nĕjaké peníze, a celý hmotný život se pomalu mĕní v peklo. Lidé jsou již tak otupĕlí, že ani nechápou, co vysvobození znamená. Jsou stejní jako zvířata. Když zvířeti řeknete, že existuje vysvobození, jak tomu bude moci rozumĕt? Podobnĕ i lidé se dnes chovají jako zvířata. Nechápou význam apavargy, osvobození. Byly ale doby, kdy lidé vĕdĕli, že lidský život je určen pro apavargu. Dévahúti se ptá a Kapiladéva odpovídá    —    to je apavarga-vardhanam. Shánĕní obživy není v písmech nikde zdůrazňováno. O naši obživu bude postaráno. Bůh dává jídlo zvířatům, ptákům i rybám. Proč by ji mĕl odpírat tĕm, kteří usilují o apavargu? Naneštĕstí je víra lidí velice slabá, a proto potřebují vhodnou společnost.

As pessoas não devem desperdiçar seu tempo associando-se com corvos; elas devem associar-se com cisnes. Quando se joga o lixo fora, os corvos e cães se aproximam para ver o que está ali, mas nenhum homem sóbrio faz isso. Aqueles que estão interessados em tentar tirar prazer deste mundo material, na verdade, estão mastigando o mastigado. Punaḥ punaś carvita-carvaṇānām (Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.30). Se alguém tenta chupar um pedaço de cana-de-açúcar que já foi chupado, ele é um tolo. Devemos saber que o suco já foi tirado dessa cana-de-açúcar. O que se conseguirá chupando tal cana-de-açúcar? Contudo, há animais que só se interessam em mastigar o mastigado. Vida material significa mastigar o mastigado. Um pai educa seu filho para ganhar a vida, casar-se e estabelecer-se, mas ele próprio já sabe que, por fazer isso, não ficou satisfeito. Por que, então, ele ocupa seu filho da mesma maneira? Um pai de verdade é aquele que não permite que seu filho mastigue o mastigado. Pitā na sa syāj jananī na sā syāt na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum: ninguém deve tornar-se pai nem mãe, se não for capaz de salvar seus filhos das ameaçadoras garras da morte. (Śrīmad-Bhāgavatam 5.5.18) Esse é o dever do pai e da mãe. Como se pode fazer isso? O pai e a mãe devem educar os filhos em consciência de Kṛṣṇa. Eles, então, podem ser salvos. Os pais devem educar os filhos de tal maneira que não haja mais pavarga. Se não nos esforçarmos pela liberação, criaremos uma civilização de cães e gatos. Comer, dormir, acasalar-se, defender-se, temer e morrer são experiências vividas também pelos cães e gatos, mas a vida humana destina-se a outro propósito. É claro que temos de cuidar do corpo; não é que devemos negligenciá-lo. Mas não devemos nos ocupar desnecessariamente na manutenção do corpo.

Lidé by nemĕli ztrácet čas ve společnosti vran, mĕli by vyhledávat společnost labutí. Když se vyhazují odpadky, scházejí se tam vrány a psi, ale moudrý človĕk se o takové vĕci nezajímá. Ten, kdo se snaží získat štĕstí v hmotném svĕtĕ, jen žvýká přežvýkané. Punaḥ punaś carvita-carvaṇānām (Šrímad-Bhágavatam 7.5.30). Když nĕkdo sebere již rozžvýkanou cukrovou třtinu, je hlupák. Všechna šťáva je již pryč. Co z toho má, když ji bude přežvykovat znovu? Nĕkterá zvířata ale přesto ráda přežvykují přežvýkané. Hmotný život znamená žvýkat přežvýkané. Otec učí svého syna, aby se vyučil, oženil a usadil, ale přitom sám ví, že to všechno mu uspokojení nepřinese. Proč tedy učí svého syna, aby dĕlal totéž? Skutečný otec nedovolí svému synovi žvýkat přežvýkané. Pitā na sa syāj jananī na sā syāt... na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum: „Nikdo by se nemĕl stát otcem nebo matkou, pokud není schopen zachránit své dĕti ze spárů smrti.“ (Šrímad-Bhágavatam 5.5.18) To je povinností otce a matky. Jak je mohou zachránit? Rodiče mají vychovávat své dĕti k vĕdomí Kršny. Pak je mohou zachránit. Mĕli by je vychovávat tak, aby již nepoznaly pavargu. Jestliže nebudeme usilovat o osvobození, budeme jen podporovat civilizaci psů a koček. Zvířata se zajímají jen o jedení, spaní, páření se a bránĕní se, ale lidé jsou určeni k nĕčemu jinému. O tĕlo se samozřejmĕ starat musíme, ale nemĕli bychom to dĕlat víc, než je nezbytné.

yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhīḥ
yat tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ
yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke
sva-dhīḥ kalatrādiṣu bhauma ijya-dhīḥ
yat tīrtha-buddhiḥ salile na karhicij
janeṣv abhijñeṣu sa eva go-kharaḥ

“O ser humano que identifica como seu eu este corpo feito de três elementos, que considera como seus parentes os subprodutos do corpo, que considera adorável a sua terra natal e que vai aos lugares de peregrinação apenas para tomar banho, deixando de encontrar-se com homens de conhecimento transcendental, deve ser tido como uma vaca ou um asno.” (Śrīmad-Bhāgavatam 10.84.13)

„Človĕk, který považuje své tĕlo skládající se ze třech prvků za vlastní já, který považuje produkty svého tĕla za své příbuzné, který si myslí, že zemĕ, ve které se narodil, je hodna uctívání a který chodí na posvátná místa, jen aby se tam vykoupal a nehledá tam moudré svĕtce, je stejný jako kráva nebo osel.“ (Šrímad-Bhágavatam 10.84.13)

A partir dos Vedas, podemos receber todos os tipos de educação. Em uma mangueira, há mangas verdes e mangas maduras. O Śrīmad-Bhāgavatam é a manga madura da árvore-dos-desejos do conhecimento védico: nigama-kalpa-taror galitaṁ phalam. Se a manga é provada por um papagaio, ela fica duas vezes mais saborosa. A palavra śuka significa papagaio, e Śukadeva Gosvāmī falou o Śrīmad-Bhāgavatam. Esse, portanto, fica ainda mais saboroso depois que emanou de seus lábios.

Védy nám poskytují všechny druhy vzdĕlání. Na mangovníku můžeme najít manga zralá i zelená. Šrímad-Bhágavatam je zralým mangem védského stromu přání: nigama-kalpa-taror galitaṁ phalam. Když do manga klovne papoušek, jeho chuť je dvakrát lepší. Śuka znamená papoušek a Šukadéva Gósvámí přednášel Šrímad-Bhágavatam. Z jeho úst je tedy ještĕ lahodnĕjší.

.

nigama-kalpa-taror galitaṁ phalaṁ
śuka-mukhād amṛta-drava-saṁyutam
pibata bhāgavataṁ rasam ālayaṁ
muhur aho rasikā bhuvi bhāvukāḥ
nigama-kalpa-taror galitaṁ phalaṁ
śuka-mukhād amṛta-drava-saṁyutam
pibata bhāgavataṁ rasam ālayaṁ
muhur aho rasikā bhuvi bhāvukāḥ

“Ó homens hábeis e pensativos, saboreai o Śrīmad-Bhāgavatam, o fruto maduro da árvore-dos-desejos da literatura védica. Ele emanou dos lábios de Śrī Śukadeva Gosvāmī. Portanto, este fruto tornou-se ainda mais saboroso, embora seu sumo nectáreo já fosse saboreável por todos, inclusive as almas liberadas.” (Śrīmad-Bhāgavatam 1.1.3) É lamentável que na Índia, onde todas estas escrituras estão disponíveis, as pessoas não estejam interessadas. Elas se interessam em literatura marxista, mas não no Śrīmad-Bhāgavatam. Este é o infortúnio da Índia.

„Ó zkušení a uvážliví lidé! Vychutnejte Šrímad-Bhágavatam, který je vyzrálým plodem na stromu přání védské literatury. Vyšel ze rtů Šrí Šukadévy Gósvámího, a tím ještĕ zlahodnĕl, přestože v jeho nektarové šťávĕ již našli zalíbení všichni, včetnĕ osvobozených duší.“ (Šrímad-Bhágavatam 1.1.3) Je ohromná škoda, že lidé v Indii, kde jsou tato písma dostupná, nejeví o Šrímad-Bhágavatam zájem. Místo toho se zajímají o marxistické spisy a v tom je jejich neštĕstí.

Quando um estudante ouve os temas espirituais com atenção, o mestre espiritual fica muito feliz. Kapiladeva estava muito feliz de ver Sua mãe ávida por compreender assuntos espirituais. Por isso, agradeceu-lhe as perguntas.

Když student pozornĕ naslouchá duchovním námĕtům, duchovní mistr je velice šťastný. Kapiladéva byl proto velice šťastný, když vidĕl, jak se Jeho matka zajímá o duchovní témata, a podĕkoval jí za otázky.

Em geral, as pessoas se interessam por coisas que proporcionam prazer imediato. Desejamos provar algo saboroso para a língua, sem levar em conta se o alimento é adequado ou não. Os porcos estão muito ansiosos por comer excremento, e eles o fazem sem discriminação. Eles não fazem ideia do que é tapasya, penitência. Quando alguém se ocupa em autorrealização, ele tem de se submeter a tapasya. Entretanto, Caitanya Mahāprabhu facilitou enormemente este processo. Ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam. Tudo o que temos de fazer é reservar um pouco de tempo para cantar Hare Kṛṣṇa, mas não estamos prontos nem mesmo para esse pequeno tapasya.

Lidé se obvykle zajímají o vĕci, které jim přinesou okamžitý požitek. Chceme nĕco chutného pro jazyk a nezajímá nás, je-li to vůbec k jídlu. Prasata si pochutnají třeba i na výkalech. Tapasja neboli odříkání je jim naprosto neznámá. Úspĕch v duchovní realizaci však vyžaduje tapasju. Čaitanja Maháprabhu však všechno velice zjednodušil: ceto-darpaṇa-mārjanaṁ bhava-mahā-dāvāgni-nirvāpaṇam. Jediné, co musíme udĕlat, je najít si trochu času a zpívat Haré Kršna, ale my nejsme ochotni udĕlat ani to. Kršna má vĕtší zájem vést nás cestou osvobození než my sami. Ukázal nám tak jednoduchý způsob: harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam. Pouze zpívat Haré Kršna. Pro zdokonalení zpívání Haré Kršna neexistují žádná přísná pravidla. Dokonalosti dosáhneme pouhým zpíváním. Vlivem Kali-jugy jsme tak znečištĕní, že nás nepřitahují ani svatá jména Kršny. Když tedy Kapiladéva nebo Jeho zástupce uvidí, že nĕkdo má i jen malý zájem, udĕlá jim to velkou radost a podĕkují mu. Kapiladéva vidĕl zájem Své matky a v duchu jí podĕkoval.

Kṛṣṇa está mais interessado em nos guiar no caminho da liberação do que nós em segui-lo. Ele nos deu um método muito simples: harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam. Temos apenas de cantar Hare Kṛṣṇa. Para aperfeiçoar este cantar de Hare Kṛṣṇa, não existem regras rígidas. Simplesmente por cantar, alcançaremos a perfeição. Entretanto, por estarmos contaminados por Kali-yuga, somos desafortunados e, por isso, não sentimos atração pelos santos nomes de Kṛṣṇa. Portanto, quando Kapiladeva ou Seu representante veem alguém um pouco interessado, eles ficam muito felizes e o agradecem. Ao ver o interesse de Sua mãe, Kapiladeva lhe agradeceu internamente, não em palavras.

method: harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam. We need only chant Hare Kṛṣṇa. To perfect this chanting of Hare Kṛṣṇa, there is no hard and fast rule. Simply by chanting, we will attain perfection. Being contaminated by Kali-yuga, however, we are unfortunate and therefore we have no attraction to the holy names of Kṛṣṇa. Thus when Kapiladeva or His representative sees someone a little interested, he becomes very glad and thanks him. When Kapiladeva saw His mother interested, He thanked her from within, not openly.

Kapiladeva ficou muito satisfeito e passou a falar. Kapiladeva era uma encarnação de Deus e um jovem rapaz; logo, Seu rosto era muito belo. Ao responder a essa pergunta, Ele ficou ainda mais belo e sorriu, pois estava satisfeito com a pergunta de Sua mãe. Kṛṣṇa também é muito belo, mas, quando um devoto O serve ou se aproxima dEle, Kṛṣṇa fica ainda mais belo. Quando um devoto, com todo seu coração e alma, serve a Kṛṣṇa, veste-O com roupas belas e oferece-Lhe uma flor, Kṛṣṇa sorri. Se você conseguir que Kṛṣṇa sorria para você apenas uma vez, a meta de sua vida será atingida.

Poté začal s radostí hovořit. Kapiladéva byl inkarnací Kršny a byl ještĕ mladý; Jeho tvář byla nesmírnĕ krásná. Z otázek Své matky mĕl radost, a když odpovídal na otázku, byl ještĕ krásnĕjší. Kršna je neodolatelnĕ krásný, a když Mu Jeho oddaný slouží a vrací se k Nĕmu, vypadá ještĕ krásnĕjší. Když oddaný Kršnovi s láskou slouží, obléká Ho a nosí Mu kvĕtiny, Kršna se usmívá. Když se na vás Kršna jedinkrát usmĕje, smysl vašeho života je naplnĕn.

Sorrindo dessa maneira, Kapiladeva começou a iluminar Sua mãe.

Kapila tedy začal s úsmĕvem poučovat Svou matku.

Verso 13

TEXT 13

śrī-bhagavān uvāca
yoga ādhyātmikaḥ puṁsāṁ
mato niḥśreyasāya me
atyantoparatir yatra
duḥkhasya ca sukhasya ca
śrī-bhagavān uvāca
yoga ādhyātmikaḥ puṁsāṁ
mato niḥśreyasāya me
atyantoparatir yatra
duḥkhasya ca sukhasya ca

A Personalidade de Deus respondeu: O sistema de yoga que se relaciona com o Senhor e a alma individual, que se destina ao benefício máximo da entidade viva e que causa desapego de toda felicidade e de toda aflição no mundo material, é o sistema de yoga mais elevado.

Nejvyšší Pán odpovĕdĕl: Jógový systém, který se vztahuje na Nejvyššího Pána a individuální duši, který přináší nejvyšší prospĕch živým bytostem a který umožňuje odpoutat se od radostí a strastí hmotného svĕta, takový jógový systém je nejvyšší ze všech.

SIGNIFICADO—No mundo material, todos vivem tentando obter alguma felicidade material, mas, assim que obtemos alguma felicidade material, ela também vem acompanhada de aflição material. No mundo material, não se pode ter felicidade inadulterada. Qualquer espécie de felicidade que se tenha também se contamina pela aflição. Por exemplo, se quisermos beber leite, teremos que nos dar ao trabalho de manter uma vaca e alimentá-la bem para ela fornecer leite. Beber leite é muito bom; é um prazer também. Contudo, para poder beber leite, é preciso submeter-se a muitos incômodos. O sistema de yoga, como aqui afirma o Senhor, destina-se a acabar com toda felicidade e toda aflição materiais. O melhor yoga, como Kṛṣṇa ensina na Bhagavad-gītā, é o bhakti-yoga. Na Gītā, também se menciona que devemos tentar ser tolerantes e não nos deixar perturbar pela felicidade ou aflição materiais. Evidentemente, alguém pode dizer que a felicidade material não o perturba, mas não sabe que, após alguém desfrutar da chamada felicidade material, logo virá a aflição material. Essa é a lei do mundo material. O Senhor Kapila declara que o sistema de yoga é a ciência do espírito. Pratica-se yoga para alcançar a perfeição na plataforma espiritual, onde não há possibilidade de felicidade ou aflição materiais. O yoga é transcendental. O Senhor Kapila explicará mais tarde como o yoga é transcendental, mas está introduzindo o assunto aqui.

V hmotném svĕtĕ každý usiluje o nĕjaké štĕstí, ale když ho konečnĕ dosáhne, okamžitĕ následuje i neštĕstí. V hmotném svĕtĕ nemůže nikdo užívat čistého a nezkaženého štĕstí. Každé štĕstí provází i neštĕstí. Pijeme-li rádi mléko, musíme se starat o krávu a živit ji. Mléko je velice dobré, ale jestliže chceme pít mléko, musíme vynaložit takové úsilí. Jógový systém, o kterém Kapila mluví, může ukončit všechny hmotné radosti a strasti. Podle Kršnova učení v Bhagavad-gítĕ je nejlepší jógou bhakti-jóga. Gítá nás také nabádá, abychom se povznesli nad štĕstí a neštĕstí. Můžeme namítnout, že nás hmotné štĕstí nijak nerozrušuje, ale neuvĕdomujeme si, že po takzvaném požitku bude okamžitĕ následovat nĕjaká bolest. To je zákon hmotného svĕta. Pán Kapila říká, že jógový systém je duchovní vĕda. Jóga nám pomůže dosáhnout dokonalosti na duchovní úrovni. Netýká se hmotného štĕstí nebo neštĕstí. Je transcendentální a její transcendentální povahu bude Pán Kapila podrobnĕji vysvĕtlovat v následujících kapitolách.

Neste mundo material, a tentativa de minimizar o sofrimento e aumentar ao máximo a felicidade é chamada de luta pela existência. Em geral, as pessoas praticam yoga a fim de obter alguma vantagem material. Existem oito tipos de perfeições ióguicas (siddhis): aṇimā, laghimā, prāpti, īśitva, vaśitva, mahimā, prākāmya e kāmāvasāyitā. O verdadeiro yogī pode tornar-se menor que o menor, mais leve que o mais leve e maior que o maior. O que quer que deseje, ele pode produzir de imediato em sua mão. Ele pode até mesmo criar um planeta. Esses são alguns dos yoga-siddhis, mas aqui se afirma que o sistema supremo de yoga não visa à felicidade material ou ao alívio dos sofrimentos causados por inconveniências materiais. O mundo inteiro está tentando livrar-se do sofrimento material e conseguir alguma felicidade. De qualquer modo, quando algo é material, o que existe é apenas a suposta felicidade e o suposto sofrimento. Por exemplo, estão soltando fogos de artifício, e isso pode ser felicidade para alguém, mas é incômodo para nós. Há quem pense que esses fogos de artifício são muito agradáveis, mas nós os consideramos muito inconvenientes. Assim é o mundo material. De um lado, há felicidade, e do outro, sofrimento. Na verdade, tanto a felicidade quanto o sofrimento são ilusões. No verão, a água traz felicidade, mas, no inverno, traz sofrimento. A água é a mesma, mas, em certa ocasião, proporciona felicidade e, em outra, sofrimento. Quando um filho nasce, ele traz felicidade, mas, quando morre, traz tristeza. Em ambos os casos, o filho é o mesmo.

Snaze získat v hmotném svĕtĕ co nejvíce štĕstí a co nejménĕ utrpení se říká zápas o přežití. Lidé obvykle cvičí jógu, aby získali nĕjaký hmotný výsledek. Skutečný jogín si může osvojit nĕkteré z osmi druhů mystických sil (siddhi): aṇimā, laghimā, prāpti, īśitva, vaśitva, mahimā, prākāmya a kāmāvasāyitā. Může být nejmenší z nejmenších, nejlehčí z nejlehčích a nejvĕtší z nejvĕtších. Může okamžitĕ stvořit cokoliv se mu zachce    —    dokonce i celou planetu. To jsou yoga-siddhi, jógové dokonalosti, ale cílem nejvyšší jógy není hmotné štĕstí nebo odstranĕní nĕjakých nepříjemných vĕcí. Každý se v hmotném svĕtĕ snaží uniknout bolesti a být šťastný, ale i když se mu to třeba na chvíli podaří, všechno je to jen takzvané štĕstí a takzvané utrpení. Například ohňostroj přináší nĕkomu radost, a nĕkomu utrpení. Nĕkdo si myslí, že ohňostroj je pĕkná podívaná, a nĕkoho to jen ruší. To je hmotný svĕt. Na jedné stranĕ štĕstí, a na druhé utrpení. Štĕstí a neštĕstí jsou jen iluze. Voda nám v létĕ přináší požitek a v zimĕ utrpení. Voda je stále stejná, ale jednou přináší štĕstí, podruhé neštĕstí. Když se nám narodí syn, přináší nám radost, a když zemře, přinese nám zármutek. V obou případech je to tentýž syn.

Este mundo material é um mundo de dualidade, e não podemos compreender a felicidade sem a tristeza, nem a tristeza sem a felicidade. Portanto, este mundo é chamado de relativo. A felicidade espiritual está acima dessas dualidades, e essa felicidade espiritual é a perfeição do yoga. Yoga ādhyātmikaḥ. Yoga é a felicidade da alma, e a alma individual pode ser feliz quando está com a Superalma, a Alma Suprema. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Existe a Alma Suprema, ou a entidade viva suprema, e existem muitas almas individuais, seres individuais. Nós somos muitos, mas a entidade viva principal é uma, Kṛṣṇa. Ele é o fogo, e nós somos as centelhas desse fogo. As centelhas permanecem iluminadas enquanto estão com o fogo original, mas, se não estão mais associadas com o fogo original, elas se extinguem. Analogamente, nossa verdadeira felicidade consiste em desfrutar com o Ser Supremo. Felicidade é estar em Sua companhia. Kṛṣṇa não está sozinho; está sempre com Seus amigos, sejam as gopīs, sejam os pastorzinhos, sejam Seus pais. Jamais encontramos Kṛṣṇa sozinho. Ele pode estar com Rādhārāṇī ou com Seus devotos. Ele é como um rei ou presidente. Quando se diz que o presidente está chegando, entende-se que ele não está chegando sozinho. Ele vem com seus secretários, ministros e muitos outros membros da comitiva.

Tento hmotný svĕt je svĕtem duality a nemůžeme poznat štĕstí bez utrpení nebo utrpení bez štĕstí. Proto se hmotný svĕt označuje jako relativní. Duchovní štĕstí stojí nad dualitami a je dokonalostí jógy. Yoga ādhyātmikaḥ. Jóga znamená štĕstí pro duši a individuální duše může být šťastná, když je s Nejvyšší Duší, Nadduší. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Existuje jedna Nejvyšší Duše neboli Svrchovaná Živá Bytost a mnoho individuálních duší, individuálních bytostí. Nás je mnoho, ale Kršna, hlavní živá bytost, je jen jeden. On je ohnĕm a my jsme jiskrami tohoto ohnĕ. Jiskry září, pokud jsou spolu s původním ohnĕm, ale když se od nĕj oddĕlí, vyhasnou. Své skutečné štĕstí najdeme ve společnosti Nejvyšší Bytosti. Kršna není nikdy sám. Je neustále se Svými přáteli, s pasáčky, gópími nebo se Svým otcem a matkou. Kršnu nikdy neuvidíme samotného. Je buď s Rádhárání, nebo se Svými přáteli. Je jako král nebo prezident. Když přichází král nebo prezident, je samozřejmé, že nepřichází sám. Přichází se svými ministry, tajemníky a mnoha dalšími.

A palavra yoga significa “conexão”, e ātmā significa “alma” e, às vezes, “mente” ou “corpo”. O corpo material não tem nada a ver com o Ser Supremo, pois o Ser Supremo é completamente espiritual. Ele não possui cobertura material. Quem pensa que Kṛṣṇa, o Ser Supremo, possui uma cobertura material, está ele próprio coberto por māyā. Kṛṣṇa não diz que vem como um ser vivo comum. Ao contrário, Seu advento é totalmente transcendental. Janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ. (Bhagavad-gītā 4.4). Temos, portanto, de aprender como Kṛṣṇa aceita um nascimento, o qual não é comum. Se fosse comum, por que celebraríamos a cerimônia de Janmāṣṭamī? Seu nascimento é divyam, divino. Tudo o que se relaciona a Kṛṣṇa é divino, e, se pensamos que Kṛṣṇa é como um de nós, tornamo-nos mūḍhas, tolos, imediatamente. Segundo as palavras da Bhagavad-gītā (9.11):

Slovo jóga znamená „spojení“ a ātmā znamená „duše“, „mysl“ nebo „tĕlo“. Svrchovaná Bytost nemá hmotné tĕlo, protože je zcela duchovní. Není pokryta ničím hmotným. Ten, kdo si myslí, že Kršna je pokrytý hmotou, je sám zcela zahalen májou. Kršna neříká, že přichází jako obyčejná živá bytost. Jeho příchod je naprosto transcendentální. Janma karma ca me divyam evaṁ yo vetti tattvataḥ (Bhagavad-gítá 4.4). Musíme vĕdĕt, jak Kršna přichází, jak se narodí. Nerodí se jako ostatní. Kdyby se rodil jako každý jiný, proč bychom slavili Džanmáštamí? Jeho narození je divyam, Božské. Vše, co se týká Kršny, je Božské, a budeme-li si myslet, že Kršna je jedním z nás, okamžitĕ se z nás stanou múdhové, hlupáci.

avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram
avajānanti māṁ mūḍhā
mānuṣīṁ tanum āśritam
paraṁ bhāvam ajānanto
mama bhūta-maheśvaram

“Os tolos zombam de Mim quando desço na forma humana. Eles não conhecem Minha natureza transcendental como o Supremo Senhor de tudo o que existe.”

„Hlupáci se Mi vysmívají, když sestoupím v lidské podobĕ, neboť neznají Mou transcendentální povahu svrchovaného Pána nad vším, co existuje.“ (Bhagavad-gítá 9.11)

De fato, Kṛṣṇa é o Ser Supremo original, a alma espiritual original. Somos apenas diminutas partes integrantes de Kṛṣṇa. Se nos conectamos com Kṛṣṇa, ficamos iluminados assim como Kṛṣṇa. Se nos afastamos de Kṛṣṇa, nosso poder espiritual e iluminação se extinguem. A palavra yoga significa conectar-se ou unir-se com a fonte original. Yoga é uma palavra sânscrita que significa “conexão”, e viyoga significa “desconexão”.

Kršna je původní Svrchovaná Bytost, původní duše. My jsme pouze nepatrné částečky Kršny. Když se spojíme s Kršnou, budeme zářit stejnĕ jako On. Když poklesneme a odejdeme od Kršny, naše duchovní síla a záře zmizí. Jóga znamená spojit se s původním zdrojem. Sanskrtské slovo yoga znamená „spojení“ a viyoga znamená „rozpojení“.

Kapiladeva é tratado como Bhagavān, a Suprema Personalidade de Deus. Bhagavān não comete erros. Nārāyaṇaḥ paro ’vyaktāt: até mesmo Śaṅkarācārya diz que “Bhagavān, Nārāyaṇa, não pertence a este mundo material.” Quando falamos de Bhagavān, ou quando os śāstras se referem a Bhagavān, referimo-nos àquele que está acima da compreensão material. Como se declara neste verso: śrī-bhagavān uvāca. Aqui não se diz vyāsadeva uvāca ou kapiladeva uvāca. Do mesmo modo, na Bhagavad-gītā, Vyāsadeva diz: śrī-bhagavān uvāca. Bhagavān se refere àquele que está acima dos defeitos deste mundo material. Bhagavān não está sujeito às quatro deficiências das entidades vivas. Por serem imperfeitas, as entidades vivas se iludem e estão sujeitas a cometer erros. Elas também têm a tendência de enganar os outros. Quando alguém que não tem conhecimento tenta tornar-se um professor ou pregador, ele, na verdade, está enganando os outros. Já que nós mesmos não possuímos conhecimento perfeito, tentamos ensinar apenas o que Śrī Bhagavān diz. Não inventamos nossos próprios ensinamentos. Os ditos homens eruditos e cultos inventam seus próprios ensinamentos e dão suas opiniões. Em especial no Ocidente, encontramos muita especulação filosófica e ginástica mental, mas semelhante filosofia nunca pode ser perfeita. Temos de receber nossas ideias de Bhagavān, então elas serão perfeitas. Nós lemos a Bhagavad-gītā porque ela é perfeita. Ali, não existe engano, não existe ilusão, não existe enganação. Tampouco foi apresentada por alguém cujos sentidos são imperfeitos. Kṛṣṇa diz na Bhagavad-gītā (7.26):

Kapiladéva je zde označen jako Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství. Bhagaván se nikdy nedopustí žádných chyb. Nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt. Říká to dokonce i Šankaráčárja: „Bhagaván, Nárájan, nepatří do tohoto svĕta.“ Když mluvíme o Bhagavánovi nebo když se o Nĕm zmiňují šástry, máme na mysli toho, kterého nelze pochopit hmotným způsobem. V tomto verši stojí: śrī bhagavān uvāca. Není tam napsáno vyāsadeva uvāca nebo kapiladeva uvāca. V Bhagavad-gítĕ Vjásadéva také říká: śrī bhagavān uvāca. Bhagavána neovlivňují nedostatky hmotného svĕta a nevztahují se na Nĕj nedokonalosti živých bytostí. Nedokonalé živé bytosti podléhají iluzi a dopouštĕjí se chyb. Také mají sklon podvádĕt ostatní. Když se človĕk, kterému chybí poznání, stane učitelem nebo kazatelem, bude jen podvádĕt ostatní. My sami nemáme dokonalé poznání, a proto se snažíme učit to, co říká Šrí Bhagaván. Nevymýšlíme si své vlastní učení. Takzvaní učenci a vzdĕlanci vytvářejí své učení a předkládají své názory. Zvláštĕ na Západĕ se můžeme setkat se spoustou filozofických spekulací a mentální gymnastiky, ale taková filozofie nemůže být bezchybná. Naše poznání bude dokonalé, pokud ho získáme od Bhagavána. Bhagavad-gítu čteme, protože je dokonalá. Nenajdeme v ní chyby ani iluzi, nenajdeme v ní žádný podvod a nepřednesl ji nikdo s nedokonalými smysly. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.26):

vedāhaṁ samatītāni
vartamānāni cārjuna
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
māṁ tu veda na kaścana
vedāhaṁ samatītāni
vartamānāni cārjuna
bhaviṣyāṇi ca bhūtāni
māṁ tu veda na kaścana

“Ó Arjuna, por ser a Suprema Personalidade de Deus, sei de tudo o que aconteceu no passado, tudo o que está acontecendo no presente e tudo o que ainda vai acontecer. Conheço também todas as entidades vivas; mas a Mim ninguém conhece.”

„Ó Ardžuno, jako Nejvyšší Osobnost Božství znám vše, co se stalo v minulosti, co se dĕje v přítomnosti a vše, co se teprve přihodí. Znám také všechny živé bytosti; Mne však nezná nikdo.“

Deus conhece tudo, mas nós não conhecemos quem é Deus. Essa é a nossa posição. Nossa posição é não saber. Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati (Bhagavad-gītā 18.61). Īśvara, Deus, Kṛṣṇa, está situado no coração de todos. Sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ: “Eu entrei no coração de todos.” (Bhagavad-gītā 15.15) O Senhor Supremo refere-Se não apenas aos corações dos seres humanos, mas também aos dos animais e tudo mais.

Bůh zná všechno, ale my nevíme, kdo je Bůh. Víme jen velice málo. Īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati (Bhagavad-gítá 18.61). Īśvara, Bůh, Kršna, je v srdci každého. Sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ: „Sídlím v srdcích všech.“ (Bhagavad-gítá 15.15) Nejvyšší Pán tím nemyslí jen srdce lidských bytostí, ale také srdce zvířat a všech ostatních živých bytostí.

aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-sthaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi
aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara-sthaṁ
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

(Brahma-saṁhitā 5.35)

(Brahma-saṁhitā 5.35)

O Senhor Supremo, como Paramātmā, está dentro do átomo e, portanto, também está dentro da alma individual. Porque está dentro de tudo, Ele conhece tudo. Visto que Ele conhece tudo, devemos receber instruções dEle. Se aceitamos como conhecimento perfeito o que Bhagavān diz, recebemos conhecimento perfeito. Para receber esse conhecimento, existe uma sucessão discipular (paramparā), que é descrita na Bhagavad-gītā (4.2):

Nejvyšší Pán je také jako Paramátmá v každém atomu a je také v každé individuální duši. Je přítomný ve všem, a proto všechno ví. A jelikož je Mu vše známo, musíme se od Nĕj poučit. Když přijmeme to, co nám říká Bhagaván, získáme dokonalé poznání. Dokonalé poznání nám zprostředkuje učednická posloupnost (paramparā), kterou popisuje Bhagavad-gítá (4.2):

evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ

“Esta ciência suprema foi então recebida através da corrente de sucessão discipular, e os reis santos compreenderam-na dessa maneira.” Essa filosofia da consciência de Kṛṣṇa é muito fácil porque não inventamos nenhuma ideia. Recebemos as ideias e as palavras pronunciadas pela Pessoa Suprema, Kṛṣṇa, por Sua encarnação ou por Seu representante. Seu representante não diz nada que o próprio Kṛṣṇa não diga. É muito fácil ser um representante, mas ninguém pode ser um representante de Kṛṣṇa se tenta interpretar as palavras de Kṛṣṇa de forma caprichosa.

„Takto byla tato nejvyšší duchovní vĕda předávána posloupností duchovních učitelů a takto ji přijali svatí králové.“ Tato filozofie vĕdomí Kršny je jednoduchá, protože se nesnažíme vymyslet nic nového. Přijímáme slova a myšlenky Nejvyšší Osobnosti, Kršny, nebo Jeho inkarnací či představitelů. Jeho představitelé neřeknou nic, co by neřekl Kršna Samotný. Je tedy jednoduché být Kršnovým představitelem, ale jen tehdy, pokud si nebudeme vykládat Kršnova slova podle svých představ.

Não existe autoridade superior a Śrī Kṛṣṇa, e se nos atemos a esse princípio, podemos nos tornar gurus. Não é preciso mudar de posição para ser um guru. Tudo o que temos de fazer é seguir na sucessão discipular que provém de Śrī Kṛṣṇa. Caitanya Mahāprabhu aconselhou: āmāra ājñāya guru hañā tāra’ ei deśa (Caitanya-caritāmṛta, Madhya 7.128). Caitanya Mahāprabhu instruía as pessoas a aprenderem com Ele e, em seguida, ensinarem aos outros em suas próprias vilas. Talvez alguém pense: “Sou analfabeto e não tenho educação. Não nasci em uma família muito elevada. Como posso me tornar guru?” Caitanya Mahāprabhu diz que não é muito difícil. Yāre dekha, tāre kaha ‘kṛṣṇa’-upadeśa: “Fale apenas o que Kṛṣṇa fala. Você, então, torna-se um guru.” Quem quer que fale o que Kṛṣṇa não falou não é um guru, mas sim um patife. Um guru só fala o que Kṛṣṇa falou. Esse é o preceito do śāstra.

Jestliže se budeme držet zásady, že Kršna je nejvyšší autoritou, mohou se z nás stát guruové. Nemusíme mĕnit své společenské postavení. Musíme jen následovat učednickou posloupnost pocházející od Šrí Kršny. Šrí Čaitanja Maháprabhu radí: āmāra ājñāya guru hañā tāra 'ei deśa (Čaitanja-čaritámrta, Madhja 7.128). Čaitanja Maháprabhu radil lidem, aby se od Nĕj učili a pak šli kázat lidem ve svých vesnicích. Můžeme namítnout: „Neumím ani číst a psát a nemám žádné vzdĕlání. Nejsem urozeného původu. Jak se mohu stát guruem?“ Čaitanja Maháprabhu říká, že to není příliš tĕžké. Yāre dekha, tāre kaha`kṛṣṇa'-upadeśa: „Opakuj to, co řekl Kršna. Tak se staneš guruem.“ Každý, kdo říká nĕco jiného než Kršna, není guru, ale darebák. Guru jen opakuje Kršnova slova. To je příkaz šáster.

ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro
mantra-tantra-viśāradaḥ
avaiṣṇavo gurur na syād
vaiṣṇavaḥ śva-paco guruḥ
ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro
mantra-tantra-viśāradaḥ
avaiṣṇavo gurur na syād
vaiṣṇavaḥ śva-paco guruḥ

“Um brāhmaṇa erudito, versado em todos os assuntos do conhecimento védico, não está apto a tornar-se mestre espiritual se não for um vaiṣṇava, ou hábil na ciência da consciência de Kṛṣṇa. Mas a pessoa nascida em família de casta inferior pode tornar-se mestre espiritual se for vaiṣṇava, ou consciente de Kṛṣṇa.” (Padma Purāṇa)

„Učený bráhman, který je zbĕhlý ve védském poznání, se nemůže stát duchovním mistrem, pokud není vaišnava, avšak i človĕk narozený v nízké rodinĕ se může stát duchovním mistrem, je-li vaišnava.“ (Padma Purána)

As pessoas estão na escuridão e têm de ser iluminadas. Passamos, afinal, do reino animal para a forma humana, e agora esta forma humana nos dá a oportunidade de sairmos do ciclo de nascimentos e mortes. A missão desta sociedade para a consciência de Kṛṣṇa é despertar as pessoas para sua consciência original. Jīva jāga, jīva jāga, gaurācānda bale. A palavra gaurācānda refere-se a Caitanya Mahāprabhu, que diz à entidade viva: “Acorde! Acorde! Por mais quanto tempo você continuará dormindo?” Kota nidrā yāo māyā-piśācīra kole. Declara-se o mesmo nesta passagem. É dever primordial dos seres humanos conectar-se de novo com a Alma Suprema. O propósito do yoga é despertar a consciência de Kṛṣṇa e conectar a alma individual de novo com Kṛṣṇa. Isso é ādhyātmika-yoga. Yoga não significa mostrar alguma mágica mística. O próprio Śrī Kṛṣṇa descreve na Bhagavad-gītā (6.47) quem é o yogī supremo:

Lidé jsou nevĕdomí a potřebují osvícení. Po dlouhé cestĕ zvířecími tĕly jsme se nakonec dostali do lidského tĕla, které nám dává možnost dostat se z kolobĕhu rození a smrti. Cílem tohoto hnutí pro vĕdomí Kršny je probudit v lidech jejich původní vĕdomí. Jīva jāga, jīva jāga, gorācānda bale. Slovo gorācānda označuje Čaitanju Maháprabhua, který říká živým bytostem: „Vstávejte! Vstávejte! Jak dlouho budete ještĕ spát?“ Kata nidrā yāo māyā-piśācīra kole. Nejpřednĕjším úkolem lidských bytostí je znovu se spojit s Nejvyšší Duší. Cílem jógy je probudit vĕdomí Kršny a znovu se spojit s Kršnou. To je ādhyātmika-yoga. Jóga neznamená ukazovat nĕjaké mystické síly. Nejvyššího jogína popisuje Šrí Kršna v Bhagavad-gítĕ (6.47):

yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntar-ātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yukta-tamo mataḥ
yoginām api sarveṣāṁ
mad-gatenāntar-ātmanā
śraddhāvān bhajate yo māṁ
sa me yukta-tamo mataḥ

“E de todos os yogīs, aquele que tem muita fé e sempre se refugia em Mim, pensa em Mim dentro de Si mesmo e Me presta transcendental serviço amoroso, é o mais intimamente unido a Mim em yoga e é o mais elevado de todos. Esta é a Minha opinião.”

„Za nejvyššího ze všech jogínů považuji toho, který je se Mnou nejdůvĕrnĕji spojen, neustále na Mne myslí a oddanĕ a láskyplnĕ Mi slouží.“

Existem muitos yogīs e muitos tipos de sistemas de yoga, e todos eles são apresentados na Bhagavad-gītā. Existe haṭha-yoga, karma-yoga, jñāna-yoga e rāja-yoga; entretanto, o verdadeiro sistema de yoga se destina a reviver nossa conexão com Kṛṣṇa. Aqui se diz que yoga ādhyātmikaḥ puṁsām. Ādhyātmikaḥ: somos entidades vivas, almas. Não é que estejamos desconectados de Kṛṣṇa, mas simplesmente nos esquecemos dEle. Não é possível que nos desconectemos, mas é possível que fiquemos encobertos. Conforme as palavras de Kṛṣṇa na Bhagavad-gītā (7.25):

Bhagavad-gítá popisuje mnoho druhů jogínů a mnoho jógových systémů    —    hatha-jógu, karma-jógu, džňána-jógu a rádža-jógu. Cílem skutečného jógového systému je obnovit naše spojení s Kršnou. Yoga ādhyātmikaḥ puṁsām. Ādhyātmikaḥ: jsme živé bytosti, duše. Naše spojení s Kršnou ve skutečnosti neustále trvá, jen jsme na Nĕj zapomnĕli. Spojení s Kršnou není možné přerušit, ale je možné, aby bylo zahaleno. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.25):

nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya
yoga-māyā-samāvṛtaḥ
mūḍho ’yaṁ nābhijānāti
loko mām ajam avyayam
nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya
yoga-māyā-samāvṛtaḥ
mūḍho ’yaṁ nābhijānāti
loko mām ajam avyayam

“Eu nunca Me manifesto aos tolos e aos ininteligentes. Para eles, estou coberto por Minha potência interna, e, portanto, eles não sabem que Eu sou não nascido e infalível.”

„Nikdy se nezjevuji pošetilým a hloupým lidem. Pro nĕ jsem zahalen Svou vnitřní silou (jógamájou), a proto nechápou, že jsem nezrozený a vĕčný.“

Existe yoga, e existe yogamāyā. Yogamāyā significa esquecimento. Antes de qualquer coisa, temos de compreender o que é a alma. Atualmente, as pessoas se encontram em tanta escuridão que nem mesmo compreendem a alma. Logo, a Bhagavad-gītā (2.13), antes de qualquer coisa, ensina o que é a alma:

Jógamájá způsobuje naše zapomnĕní. Nejprve musíme pochopit, že jsme duše. V současnosti jsou lidé tak nevĕdomí, že nedokážou pochopit ani existenci duše. Bhagavad-gítá (2.13) nám proto nejprve dává poznání o duši:

dehino ’smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati
dehino ’smin yathā dehe
kaumāraṁ yauvanaṁ jarā
tathā dehāntara-prāptir
dhīras tatra na muhyati

“Assim como, neste corpo, a alma corporificada seguidamente passa da infância à juventude e à velhice, do mesmo modo, chegando a morte, a alma passa para outro corpo. Uma pessoa ponderada não fica confusa com essa mudança.” A palavra dehī significa “o proprietário do corpo”. Estamos pensando: “Eu sou este corpo”, mas, na realidade, isso não é verdade. Somos os proprietários do corpo, e essa é a verdadeira compreensão acerca do eu. Não dizemos: “Sou este dedo” ou “Sou esta mão”. Em vez disso, dizemos: “Este é meu dedo, esta é minha cabeça, esta é minha perna etc.” De modo semelhante, pode-se dizer o mesmo em relação ao corpo inteiro. “Este é meu corpo.” Isso quer dizer que eu sou o proprietário deste corpo. O corpo foi dado por māyā, a energia material.

„Tak jako vtĕlená duše prochází v tomto tĕle z dĕtství do mládí a do stáří, přechází také v okamžiku smrti do jiného tĕla. Moudrý človĕk se touto zmĕnou nedá zmást.“ Slovo dehī znamená „vlastník tĕla“. Myslíme si: „Jsem toto tĕlo,“ ale skutečnost je jiná. Nejsme toto tĕlo, jsme vlastníky tĕla    —    to je skutečná seberealizace. Neříkáme „jsem prst“ nebo „jsem ruka“. Říkáme: „To je můj prst, to je moje hlava, to je moje noha atd.“ Totéž platí o všech částech tĕla. „To je moje tĕlo.“ To znamená, že vlastníme tĕlo, které nám dala hmotná energie, májá.

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

“Confusa, a alma espiritual que está sob a influência do falso ego julga-se a autora das atividades que, de fato, são executadas pelos três modos da natureza material.” (Bhagavad-gītā 3.27)

„Duše zmatená falešným egem se považuje za konatele činů, které jsou ve skutečnosti konány třemi kvalitami hmotné přírody.“ (Bhagavad-gítá 3.27)

A entidade viva recebe diferentes tipos de corpos de acordo com o karma. Uma entidade viva pode receber um corpo de gato; outra, um corpo de cão, e assim por diante. Por que existem tantos corpos diferentes? Por que não existe apenas um tipo de corpo? A resposta a isso é dada na Bhagavad-gītā (13.22):

Živé bytosti dostanou různé druhy tĕl podle své karmy. Jedna živá bytost může dostat tĕlo kočky, jiná tĕlo psa atd. Proč existuje tolik druhů tĕl? Proč není jen jeden druh? Odpovĕď najdeme v Bhagavad-gítĕ (13.22):

kāraṇaṁ guṇa-saṅgo ’sya
sad-asad-yoni janmasu
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo ’sya
sad-asad-yoni janmasu

“Isso decorre de sua associação com essa natureza material. Assim, ela se encontra com o bem e o mal entre as várias espécies de vida.”

„Kvůli styku s kvalitami hmotné přírody se duše setkává s dobrem a zlem v různých živočišných lůnech.“

Porque a alma dentro do corpo se associa com os três modos da natureza material (bondade, paixão e ignorância), ela recebe diferentes tipos de corpos. Ninguém deve aspirar pelo próximo corpo; pode-se ter certeza de que será um corpo diferente. Por outro lado, Kṛṣṇa não diz que tipo de corpo a pessoa receberá. Isso depende da qualificação. Se alguém se associa com o modo da bondade, ele se eleva aos sistemas planetários superiores. Se alguém se associa com o modo da paixão, permanece aqui. E se alguém se associa com o modo da ignorância e escuridão, desce para as formas inferioresanimais, árvores e plantas. Essas são as palavras de Śrī Kṛṣṇa na Bhagavad-gītā (14.18):

Následkem styku se třemi kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevĕdomostí) obdrží duše různé druhy tĕl. Nemusí se o to nijak snažit    —    může si být jista, že dostane jiné tĕlo. Kršna však neříká, jaký druh tĕla to bude, protože to závisí na naší kvalifikaci. Jestliže je človĕk ve styku s kvalitou dobra, povýší se na vyšší planetární systémy. Když je ve styku s kvalitou vášnĕ, zůstane zde, a je-li v kvalitĕ nevĕdomosti, narodí se v nižších životních druzích    —    živočišných nebo rostlinných. Kršna prohlašuje v Bhagavad-gítĕ (14.18):

ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthā
madhye tiṣṭhanti rājasāḥ
jaghanya-guṇa-vṛtti-sthā
adho gacchanti tāmasāḥ
ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthā
madhye tiṣṭhanti rājasāḥ
jaghanya-guṇa-vṛtti-sthā
adho gacchanti tāmasāḥ

“Aqueles situados no modo da bondade gradualmente elevam-se aos planetas superiores, aqueles no modo da paixão vivem nos planetas terrestres, e aqueles no abominável modo da ignorância descem para os mundos infernais.”

„Ti, kteří se nacházejí v kvalitĕ dobra, spĕjí nahoru, k vyšším planetám; uprostřed, na pozemských planetách, zůstávají lidé v kvalitĕ vášnĕ a ti, kteří jsou v kvalitĕ nevĕdomosti, klesají dolů, do pekelných svĕtů.“

Existem 8.400.000 espécies de vida, e todas elas surgem da associação da alma condicionada com os modos da natureza (kāraṇaṁ guṇa-saṅgo ’sya). E, de acordo com o corpo, ela se submete ao sofrimento e à felicidade. Não se pode pensar que um cão desfruta a mesma felicidade desfrutada por um rei ou por um homem rico. Quer alguém desfrute desta ou daquela felicidade, quer sofra desta ou daquela infelicidade, tanto a felicidade quanto a infelicidade devem-se ao corpo material. Yoga quer dizer transcender a infelicidade e a felicidade do corpo material. Se nos conectamos com Kṛṣṇa através do yoga supremo, podemos nos livrar da felicidade e infelicidade materiais que surgem do corpo. Religar-se com Kṛṣṇa chama-se bhakti-yoga, e Kṛṣṇa vem para nos ensinar este yoga supremo. Em essência, Ele diz: “Simplesmente reviva sua ligação coMigo, seu patife. Abandone todos esses yogas e religiões inventados e renda-se a Mim.” Essa é a instrução de Kṛṣṇa, e o representante de Kṛṣṇa, a encarnação ou o guru, dizem a mesma coisa. Embora seja uma encarnação de Kṛṣṇa, Kapiladeva age como o representante de Kṛṣṇa, o guru. Se simplesmente aceitarmos o princípio de rendição a Kṛṣṇa, nós nos tornaremos transcendentais à dita felicidade material. Não devemos nos deixar cativar pela felicidade material nem nos perturbar pela infelicidade material. Elas são causas de cativeiro. Felicidade material não é verdadeira felicidade. É, na verdade, infelicidade. Tentamos ser felizes obtendo dinheiro, mas dinheiro não é fácil de obter e, por isso, temos de nos submeter a muitas perturbações. Entretanto, aceitamos esses problemas com a esperança de obter um pouco de falsa felicidade. Se purificamos nossos sentidos, contudo, podemos alcançar a plataforma espiritual. Felicidade verdadeira consiste em ocupar os sentidos na satisfação dos sentidos de Kṛṣṇa. Dessa maneira, nossos sentidos se espiritualizam, e isso se chama ādhyātmika-yoga ou bhakti-yoga. É esse yoga que o Senhor Kapiladeva está expondo aqui.

Existuje 8    400    000 životních druhů a každý z nich je výsledkem různých kombinací kvalit přírody (kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya). Podle druhu tĕla pak duši čeká štĕstí i utrpení. Nelze očekávat, že pes si bude užívat stejným způsobem jako král nebo nĕjaký boháč. Ať již živá bytost zažívá jakýkoliv druh štĕstí nebo utrpení, v obou případech přichází štĕstí a neštĕstí podle toho, jaké obdržela hmotné tĕlo. Jestliže se spojíme s Kršnou prostřednictvím nejvyšší jógy, můžeme se oprostit od hmotného štĕstí a utrpení, která jsou důsledkem toho, že máme hmotné tĕlo. Opĕtovné spojení s Kršnou se nazývá bhakti-jóga a Kršna nás o této nejvyšší józe přichází poučit. V podstatĕ říká: „Znovu se se Mnou spoj, ty darebáku. Zanech všech svých vymyšlených jóg a náboženství a odevzdej se Mnĕ.“ To říká Kršna a Jeho představitelé    —    Jeho inkarnace nebo guru    —    říkají totéž. Kapiladéva je inkarnací Kršny, ale chová se jako Jeho představitel, jako guru. Jestliže se odevzdáme Kršnovi, budeme skutečnĕ transcendentální takzvanému hmotnému štĕstí. Nemĕli bychom se nechat unášet hmotným štĕstím nebo neštĕstím, protože jsou příčinou připoutanosti. Hmotné štĕstí není skutečné štĕstí, je to utrpení. Snažíme se získat peníze a být šťastní, ale vydĕlat peníze není jednoduché a vždy to s sebou nese mnoho tĕžkostí. My je však rádi podstoupíme s nadĕjí na nĕjaké pomíjivé štĕstí. Když však své smysly očistíme, můžeme pokročit na duchovní úroveň. Skutečné štĕstí spočívá v tom, že zamĕstnáme své smysly v činnostech určených k potĕšení Kršny. Naše smysly se zduchovní a to se nazývá ādhyātmika-yoga neboli bhakti-yoga. Tuto jógu zde Pán Kapiladéva vysvĕtluje.