Skip to main content

Capítulo 3

Kapitola třetí

Como Entender as Atividades do Senhor

Jak porozumĕt Pánovým skutkům

Verso 3

TEXT 3

yad yad vidhatte bhagavān
svacchandātmātma-māyayā
tāni me śraddadhānasya
kīrtanyāny anukīrtaya
yad yad vidhatte bhagavān
svacchandātmātma-māyayā
tāni me śraddadhānasya
kīrtanyāny anukīrtaya

Portanto, por favor, descreve precisamente todas as atividades e os passatempos da Personalidade de Deus, que é pleno de desejo próprio e que assume todas essas atividades através de Sua potência interna.

Prosím popiš přesnĕ všechny skutky a zábavy Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je plný Svých vlastních tužeb a který provádí všechny tyto činnosti prostřednictvím Své vnitřní energie.

SIGNIFICADO—A palavra anukīrtaya é muito significativa. Anukīrtaya significa “seguir a descrição”não criar uma descrição mental imaginada, mas sim seguir. Śaunaka Ṛṣi pediu a Sūta Gosvāmī que descrevesse aquilo que ele tinha realmente ouvido de seu mestre espiritual, Śukadeva Gosvāmī, sobre os passatempos transcendentais do Senhor, manifestos por Sua energia interna. Bhagavān, a Suprema Personalidade de Deus, não tem corpo material, mas pode assumir qualquer espécie de corpo por Sua vontade suprema. Isso se torna possível através de Sua energia interna.

Slovo anukīrtaya je velice důležité. Anukīrtaya znamená „následovat přesný popis“    —    nevymýšlet si tedy nĕjaké vlastní popisy, ale následovat. Šaunaka Rši požádal Sútu Gósvámího, aby přesnĕ vylíčil, co slyšel od svého duchovního mistra Šukadévy Gósvámího o transcendentálních zábavách, které Pán projevuje Svou vnitřní energií. Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Božství, nemá hmotné tĕlo, a může mít jakýkoliv druh tĕla podle Svého svrchovaného přání. To je možné prostřednictvím Jeho vnitřní energie.

Podemos entender os passatempos do Senhor se seguimos um ou alguns dos processos devocionais autorizados.

Pánovým zábavám můžeme porozumĕt následováním nĕkterého z autorizovaných způsobů oddané služby.

śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam
śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ
smaraṇaṁ pāda-sevanam
arcanaṁ vandanaṁ dāsyaṁ
sakhyam ātma-nivedanam

“Ouvir, cantar e lembrar o santo nome, forma, passatempos, qualidades e séquito do Senhor, oferecer serviço de acordo com tempo, lugar e adorador, adorar a Deidade, oferecer preces, sempre considerar-se servo eterno de Kṛṣṇa, fazer amizade com Ele e entregar-Lhe tudoestes são os nove processos do serviço devocional.” (Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.23)

„Opĕvovat svaté jméno, podobu, zábavy, vlastnosti a společnost Pána, naslouchat vyprávĕní o nich a vzpomínat na nĕ, sloužit Mu podle času, místa a vykonavatele, uctívat Božstva, skládat Mu modlitby, neustále se považovat za Jeho vĕčného sluhu, přátelit se s Kršnou a odevzdat Mu naprosto všechno    —    to je devĕt způsobů oddané služby.“ (Šrímad-Bhágavatam 7.5.23)

Existem nove processos básicos de serviço devocionalouvir e cantar sobre o Senhor Supremo, lembrar-se dEle, servir Seus pés de lótus, adorá-lO, oferecer preces ao Senhor, agir como Seu servo, tornar-se Seu amigo e entregar-Lhe tudo. O começo do processo é śravaṇaṁ kīrtanam, ouvir e cantar. A pessoa deve estar muito ávida por ouvir e cantar. Como se declara na Bhagavad-gītā (9.14):

Naslouchání, opĕvování Nejvyššího Pána, vzpomínání na Nĕj, služba Jeho lotosovým nohám, uctívání, skládání modliteb, jednání jako Jeho sluha, přátelství s Ním a odevzdání všeho Pánovi     —    to je devĕt základních způsobů oddané služby. První jsou śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a opĕvování. Človĕk musí mít velkou touhu naslouchat a opĕvovat. Jak je řečeno v Bhagavad-gítĕ (9.14):

satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate
satataṁ kīrtayanto māṁ
yatantaś ca dṛḍha-vratāḥ
namasyantaś ca māṁ bhaktyā
nitya-yuktā upāsate

“Sempre cantando Minhas glórias, esforçando-se com muita determinação, prostrando-se diante de Mim, essas grandes almas adoram-Me perpetuamente com devoção.”

„Tyto velké duše Mĕ neustále velebí, s velkou odhodlaností se snaží, klaní se přede Mnou a nepřetržitĕ Mĕ oddanĕ uctívají.“

Devemos falar ou cantar sobre as santas atividades da Suprema Personalidade de Deus, mas primeiro temos de ouvir sobre elas. Śukadeva Gosvāmī recitou este Śrīmad-Bhāgavatam, e Parīkṣit Mahārāja o ouviu, e nós, da mesma forma, devemos ouvir sobre Kṛṣṇa e, em seguida, cantar sobre Ele (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Ao falarmos sobre Viṣṇu, queremos dizer Kṛṣṇa. Kṛṣṇa é a origem do viṣṇu-tattvaisto é, Viṣṇu é uma expansão de Kṛṣṇa. Quando falamos de Viṣṇu, entendemos que a origem de Viṣṇu é Kṛṣṇa. Como Śrī Kṛṣṇa diz na Bhagavad-gītā (10.2), aham ādir hi devānām: “Sou a origem dos semideuses.”

Musíme hovořit o Božských činnostech Nejvyšší Osobnosti nebo je opĕvovat, ale nejprve o nich musíme naslouchat. Šrímad-Bhágavatam přednášel Šukadéva Gósvámí a Mahárádž Paríkšit naslouchal. Následnĕ i my nasloucháme o Kršnovi a potom o Nĕm hovoříme (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Když hovoříme o Višnuovi, myslíme tím Kršnu. Višnu je expanzí Kršny, a viṣṇu-tattva tedy pochází od Kršny. Mluvíme-li o Višnuovi, chápeme, že původcem Višnua je Kršna. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (10.2): aham ādir hi devānām. „Já jsem zdrojem polobohů.“

Os semideuses mais importantes (devas) são Brahmā, Śiva e Viṣṇu. No princípio da criação, só havia o Senhor Viṣṇu, e, a partir do Senhor Viṣṇu, nasce Brahmā. Do senhor Brahmā, nasce o senhor Śiva, e esses três deuses se encarregam dos três modos da natureza material. Viṣṇu cuida de sattva-guṇa (o modo da bondade), o senhor Brahmā cuida de rajo-guṇa (o modo da paixão) e o senhor Śiva cuida de tamo-guṇa (o modo da ignorância). Antes da criação, entretanto, não havia nem Brahmā nem Śiva. Só havia Kṛṣṇa. Kṛṣṇa, portanto, diz que aham ādir hi devānām. Ele é o criador de todos os semideuses e de todas as outras entidades vivas. Depois da criação da manifestação cósmica, as entidades vivas são colocadas nela. Por isso, os Vedas afirmam que, no princípio, não havia nem Brahmā nem Śiva, mas apenas Nārāyaṇa (eko nārāyaṇa āsīt). Nārāyaṇa também é outra expansão plenária de Kṛṣṇa.

Nejdůležitĕjšími polobohy jsou Brahmá, Šiva a Višnu. Na počátku stvoření byl Pán Višnu a z Nĕj se narodil Brahmá. Z Brahmy se narodil Šiva a tito tři bozi se starají o tři kvality hmotné přírody. Višnu zastupuje kvalitu dobra (sattva-guṇa), Brahmá kvalitu vášnĕ (rajo-guṇa) a Šiva kvalitu nevĕdomosti (tamo-guṇa). Před stvořením neexistoval ani Brahmá, ani Šiva. Existoval pouze Kršna. Proto Kršna říká: aham ādir hi devānām. On je stvořitelem všech polobohů a všech ostatních živých bytostí. Po stvoření hmotného projevu jsou do nĕj umístĕny živé bytosti. Ve Védách se říká, že na začátku nebyl ani Brahmá, ani Šiva, ale pouze Nárájan (eko nārāyaṇa āsīt). Nárájan je další úplná expanze Kršny.

Devemos aprender através das escrituras que Kṛṣṇa é a origem de tudo. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam: todos os viṣṇu-tattvas e encarnações não passam de expansões plenárias ou expansões das expansões plenárias de Kṛṣṇa. Há milhões e milhões de encarnações, que são incontáveis como as ondas do oceano. Existem śaktyāveśa-avatāras, guṇa-avatāras e svayam-avatāras, e todos eles são descritos no Śrīmad-Bhāgavatam. Todos esses avatāras, ou encarnações, são svacchandātmā, livres de preocupações e ansiedades. Se organizamos uma empresa, passamos por muitas ansiedades. Principalmente o diretor administrativo ou proprietário da empresa sofre muitas ansiedades. Embora se sente tranquilo em seu escritório, ele não fica muito feliz, porque está sempre pensando em como fazer isso ou aquilo, em como cuidar desse ou daquele assunto. Eis a natureza material, daí se dizer que sempre há ansiedade no mundo material. Quando Hiraṇyakaśipu, o pai de Prahlāda Mahārāja, perguntou ao filho: “Meu querido filho, qual foi a melhor coisa que você aprendeu com seus professores?”, Prahlāda Mahārāja logo respondeu, tat sādhu manye ’sura-varya dehināṁ sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt: “Aprendi que os materialistas aceitaram o asad-guṇa.” (Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.5) Asat significa “aquilo que não é”. Não devemos permanecer nesta plataforma, senão que devemos ir para a plataforma de sat (oṁ tat sat). Esse é o preceito védico. O mundo material é asad-vastu; é impossível que permaneça. No mundo material, tudo acabará sendo destruído. Tudo que existe no mundo material, existe apenas por algum tempo. É temporário. Os filósofos māyāvādīs costumam dizer que brahma satyaṁ jagan mithyā: “A Verdade Suprema é real, ao passo que o mundo é falso”, mas os vaiṣṇavas não usam a palavra mithyā (falso), porque Deus, o Brahman Supremo, é verdade, e nada falso pode emanar da verdade. Se manufaturamos um brinco a partir do ouro, o brinco também é ouro. Ninguém pode dizer que o brinco é falso. Yato imāni bhūtāni jāyante: a Suprema Verdade Absoluta é aquele de quem tudo emana. Se tudo emana da Verdade Absoluta, de fato nada pode ser falso. Os filósofos vaiṣṇavas aceitam o mundo como temporário, mas não falso, como o fazem os filósofos māyāvādīs.

Z písem musíme pochopit, že Kršna je původcem všech. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam: všechny višnu-tattvy a inkarnace jsou buď úplnými expanzemi, nebo expanzemi úplných expanzí Kršny. Je jich stejnĕ jako vln na oceánu. Jsou to šaktjavéša-avatárové, guna-avatárové a svajam-avatárové a jejich popis najdeme ve Šrímad-Bhágavatamu. Všichni avatárové a všechny inkarnace jsou svacchandātmā, prosti strachu a úzkosti. Zakládáme-li nĕjaký podnik, objeví se mnoho problémů. Zvláštĕ ředitel nebo majitel podniku má mnoho starostí. Sedí sice pohodlnĕ ve své kanceláři, ale příliš šťastný není, protože neustále přemýšlí, jak udĕlat to či ono a jak vyřešit různé problémy. Taková je hmotná příroda, a proto se říká, že v hmotném svĕtĕ nás neustále provází úzkost a strach. Když se Hiranjakašipu, otec Prahláda Mahárádže, zeptal svého syna: „Můj drahý chlapče, jakou nejlepší vĕc ses naučil od svých učitelů?“, Prahlád Mahárádž okamžitĕ odpovĕdĕl: tat sādhu manye 'sura-varya dehināṁ sadā samudvigna-dhiyām asad-grahāt (Šrímad-Bhágavatam 7.5.5). „Naučil jsem se, že materialisty zajímá jenom asad-guṇa.“ Asat znamená „to, co není“. Na této úrovni bychom nemĕli zůstávat, mĕli bychom dojít na úroveň sat (oṁ tat sat). To nám radí Védy. Hmotný svĕt je asad-vastu    —    nemůže trvat vĕčnĕ. V hmotném svĕtĕ všechno existuje pouze dočasnĕ; nakonec bude vše zničeno. Hmotný svĕt je pomíjivý. Májávádští filozofové říkají: brahma satyaṁ jagan mithyā. „Svrchovaná Pravda je skutečná, zatímco tento svĕt je falešný.“ Vaišnavové však neužívají slova mithyā (falešný), protože Bůh, Nejvyšší Brahman, je pravda, a z pravdy nemůže emanovat nic falešného. Zhotovíme-li ze zlata náušnici, je to také zlato. Nemůžeme říci, že náušnice je falešná. Yato imāni bhūtāni jāyante: Absolutní Pravda je Ten, ze kterého všechno emanuje. Jestliže všechno emanuje z Absolutní Pravdy, pak nemůže být nic falešné. Vaišnavští filozofové uznávají, že tento svĕt je pomíjivý, nikoliv však falešný, jak si myslí májávádští filozofové.

O mundo (jagat) emanou do Supremo; portanto, ele não é mithyā, mas sim temporário. Na Bhagavad-gītā (8.19), também se explica isso: bhūtvā bhūtvā pralīyate. O mundo material passa a existir, permanece por algum tempo e, em seguida, é aniquilado. Ele não é falso, pois pode-se utilizá-lo para compreender a Verdade Suprema. Essa é a filosofia vaiṣṇava. O mundo é temporário, mas devemos usá-lo para propósitos espirituais. Se algo é utilizado para a verdade última, a Verdade Absoluta, ele se torna parte integrante da Verdade Absoluta. Como Śrīla Rūpa Gosvāmī declara:

Celý svĕt (jagat) emanoval z Nejvyššího, proto není mithyā, pouze je pomíjivý. Je to vysvĕtleno v Bhagavad-gítĕ (8.19): bhūtvā bhūtvā pralīyate. Hmotný svĕt vzniká, nĕjakou dobu existuje a pak je zničen. Není falešný, protože s jeho pomocí je možné realizovat Nejvyšší Pravdu. To je vaišnavská filozofie. Hmotný svĕt je pomíjivý, ale musíme ho použít k duchovním účelům. Vše, co použijeme v zájmu konečné Absolutní Pravdy, se stává její součástí. Šríla Rúpa Gósvámí napsal:

anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate
prāpañcikatayā buddhyā
hari-sambandhi-vastunaḥ
mumukṣubhiḥ parityāgo
vairāgyaṁ phalgu kathyate

(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255–256)

(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255–56)

A palavra mumukṣubhiḥ refere-se àqueles que aspiram por mukti, a liberação. Quando alguém fica desgostoso com o envolvimento material, ele deseja destruir tudo o que tenha a ver com o mundo material. O vaiṣṇava, contudo, diz: prāpañcikatayā buddhyā hari-sambandhi-vastunaḥ. Tudo tem alguma relação com a Pessoa Suprema, a Verdade Absoluta. Por exemplo, um microfone é feito de metal, mas o que é o metal? É outro aspecto da terra. Na Bhagavad-gītā (7.4), Śrī Kṛṣṇa diz:

Slovo mumukṣubhiḥ poukazuje na osoby, které usilují o mukti, vysvobození. Když se človĕku znechutí hmotné činnosti, chce zničit vše, co má nĕco společného s hmotným svĕtem. Vaišnavové však říkají: prāpañcikatayā buddhyā hari-sambandhi-vastunaḥ. Všechno má nĕjaký vztah k Nejvyšší Osobĕ, Absolutní Pravdĕ. Například mikrofon je vyrobený z kovu, ale kov je pouze jinou podobou zemĕ. V Bhagavad-gítĕ (7.4) Šrí Kršna říká:

bhūmir āpo ’nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā
bhūmir āpo ’nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā

“Terra, água, fogo, ar, éter, mente, inteligência e falso egojuntos, todos estes oito elementos formam Minhas energias materiais separadas.” Todos eles são energias de Kṛṣṇa, e, como Kṛṣṇa é a fonte deles, como podem ser falsos? Não o são. Um vaiṣṇava jamais dirá que o metal não tem relação alguma com Kṛṣṇa. Ele é produto de uma de Suas energias, assim como o mundo material é produto do Sol. Ninguém pode dizer que o brilho solar é falso e que o Sol é verdadeiro. Se o Sol é verdade, o brilho solar também é verdade. Do mesmo modo, não dizemos que o universo material é falso. Ele pode ser temporário, mas não é falso. Portanto, os Gosvāmīs e o próprio Kṛṣṇa nos dizem que, já que tudo pertence a Kṛṣṇa, tudo deve ser utilizado em Seu benefício.

„Zemĕ, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego    —    tĕchto osm prvků tvoří Mé oddĕlené hmotné energie.“ Jestliže je Kršna jejich zdrojem, jak by mohly být neskutečné? Vaišnava nikdy neříká, že prvky, jako například tento kov, nemají s Kršnou nic společného. Jedná se o produkt jedné z Jeho energií, právĕ tak jako je tento hmotný svĕt produktem Slunce. Nemůžeme říci, že sluneční svit je falešný, a zároveň prohlašovat, že Slunce je skutečné. Je-li Slunce skutečné, pak je i sluneční svit skutečný. Podobnĕ nemůžeme říci, že hmotný vesmír je falešný. Může být pomíjivý, ale není falešný. Gósvámí a také Kršna Samotný nám říkají, že všechno patří Kršnovi a všechno má být použito v Jeho zájmu.

Esta criação emana de Bhagavān, o Senhor Supremo, que está livre de ansiedade. Kṛṣṇa, com muito prazer, associa-Se com Sua consorte Śrīmatī Rādhārāṇī e Se diverte tocando flauta. Se Deus tivesse alguma ansiedade, que tipo de Deus seria Ele? Até mesmo o senhor Brahmā e outros semideuses passam por ansiedade. O senhor Brahmā está ocupado em meditar; o senhor Śiva, em realizar a dança de aniquilação do universo; a deusa Kālī, em matar com sua espada, e assim por diante. Os semideuses têm muitas atividades, mas Kṛṣṇa está sempre tranquilo. O Kṛṣṇa que Se ocupa em matar demônios é Vāsudeva Kṛṣṇa, e não o Kṛṣṇa original. O Kṛṣṇa original não vai a lugar nenhum; Ele nunca dá um passo para fora de Vṛndāvana. As outras atividades que Kṛṣṇa realiza são levadas a cabo por Suas formas de Vāsudeva, Sānkarṣaṇa, Aniruddha ou Pradyumna. Kṛṣṇa Se expande como Sānkarṣaṇa, Nārāyaṇa, Viṣṇu, Mahā-Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu e Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Deus pode expandir-Se em muitas e muitas formas.

Stvoření emanuje z Bhagavána, Nejvyššího Pána, který nezná úzkost. Kršna se tĕší ve společnosti Své milované družky Šrímatí Rádhárání a hraje na flétnu. Jaký by to byl Bůh, kdyby mĕl strach? Dokonce i Brahmá a ostatní polobozi mají strach. Pán Brahmá neustále medituje, Pán Šiva svým tancem ničí vesmír, bohynĕ Kálí zabíjí svým mečem a tak dále. Polobozi mají spoustu práce, ale Kršna má vždy klid. Kršna, který zabíjí démony, je Vásudéva Kršna, není to původní Kršna. Původní Kršna nikam nechodí, nikdy neopouští Vrndávan. Vše ostatní, co Kršna vykonal, vykonal jako Vásudéva, Sankaršan, Aniruddha nebo Pradjumna. Kršna se expanduje do různých podob, jako je například Sankaršan, Nárájan, Višnu, Mahá-Višnu, Garbhódakašájí Višnu a Kšíródakašájí Višnu. Bůh se může expandovat do mnoha podob.

advaitam acyutam anādim ananta-rūpam
ādyaṁ purāṇa-puruṣaṁ nava-yauvanaṁ ca
advaitam acyutam anādim ananta-rūpam
ādyaṁ purāṇa-puruṣaṁ nava-yauvanaṁ ca

(Brahma-saṁhitā 5.33)

(Brahma-saṁhitā 5.33)

Ele é o ādi-puruṣa, a alma original de todos. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi: O senhor Brahmā diz que ele próprio não é o ādi-puruṣa, mas que Govinda, Kṛṣṇa, é o ādi-puruṣa. Esse Kṛṣṇa tem muitas expansões (advaitam acyutam anādim). Ele não tem começo, mas é o começo de tudo. Ele Se expande em muitas formas. O viṣṇu-tattva consiste em bhagavat-tattva-svāṁśa, as expansões pessoais. Nós também somos formas de Kṛṣṇa, mas somos vibhinnāṁśa, expansões separadas. Somos expansões das energias. De acordo com Kṛṣṇa na Bhagavad-gītā (7.5):

On je ādi-puruṣa, původní duše všech. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Pán Brahmá říká, že on sám není ādi-puruṣa, že skutečný ādi-puruṣa je Góvinda, Kršna. Kršna má mnoho expanzí (advaitam acyutam anādim). Nemá počátek, a je počátkem všeho. Expandoval se do mnoha podob. Viṣṇu-tattva se skládá z osobních expanzí (bhagavat-tattva-svāṁśa). My jsme také Kršnovy podoby, ale my jsme vibhinnāṁśa, oddĕlené expanze. Jsme expanzemi energií. Kršna uvádí v Bhagavad-gítĕ (7.5):

apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat
apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat

“Além dessa energia inferior, ó Arjuna de braços poderosos, existe uma energia, Minha energia superior, que consiste nas entidades vivas que exploram os recursos dessa natureza material inferior.”

„Vĕz však, ó válečníku mocných paží, že kromĕ této nižší energie mám ještĕ jinou, vyšší energii, jež zahrnuje živé bytosti, které bojují s hmotnou přírodou a udržují vesmír.“

Logo, existem as jīva-prakṛti, ou expansões parā-prakṛti, que pertencem à energia superior de Kṛṣṇa. De qualquer maneira, Kṛṣṇa é sempre svacchandātmālivre de ansiedade. Mesmo enquanto mata um demônio, Ele não fica experimenta ansiedade. Isso também é confirmado nos Vedas:

Jīva-prakṛti neboli expanze parā-prakṛti patří do Kršnovy vyšší energie. Kršna je vždy a za každých okolností svacchandātmā    —     beze strachu. Nemá strach, ani když zabíjí démony. Je to potvrzeno i ve Védách:

na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate
na tat-samaś cābhyadhikaś ca dṛśyate
parāsya śaktir vividhaiva śrūyate
svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca
na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate
na tat-samaś cābhyadhikaś ca dṛśyate
parāsya śaktir vividhaiva śrūyate
svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca

“O Senhor Supremo não tem nada a fazer, pois tudo é feito automaticamente através de Suas potências. Não há ninguém que se iguale a Ele ou que O supere.” (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.8)

„Nejvyšší Pán není nucen dĕlat nic, protože vše je udržováno v chodu Jeho různými energiemi. Nikdo se Mu nevyrovná a nikdo Ho nepřevýší.“ (Švétášvatara Upanišad 6.8)

Pessoalmente, Śrī Kṛṣṇa nada tem a fazer. É Sua energia que age. Quando um homem importante deseja que algo seja feito, ele simplesmente pede a seu secretário, que se encarregará de fazer tudo. O homem importante tem plena confiança de que, por falar com seu secretário, seus desejos serão concretizados. O secretário é uma pessoa, energia (śakti). Se um homem qualquer neste mundo tem tantas energias sob a forma de secretários, mal podemos imaginar as energias que Śrī Kṛṣṇa possui. Śrī Kṛṣṇa é jagad-īśvara, o controlador de todo o universo, e assim está administrando o universo inteiro. Os tolos dizem que não há inteligência alguma por trás deste universo, mas isso se deve à ignorância. Se aceitamos as instruções dos śāstras, as escrituras, podemos compreender de quem é esta inteligência. De acordo com Śrī Kṛṣṇa na Bhagavad-gītā (9.10):

Kršna nemusí dĕlat nic Osobnĕ. O všechno se starají Jeho energie. Když chce nĕjaký významný človĕk nĕco udĕlat, jednoduše to řekne svému tajemníkovi, který všechno zařídí. Je si jist, že se na svého tajemníka může spolehnout a že bude vše učinĕno podle jeho přání. Jeho tajemník je osoba, energie (śakti). Jestliže obyčejný človĕk v tomto svĕtĕ může mít mnoho energií v podobĕ svých zástupců, sotva si můžeme představit, jaké energie má Šrí Kršna. Šrí Kršna je jagad-īśvara, vládce celého vesmíru, a spravuje tedy celý vesmír. Hlupáci říkají, že nad tímto vesmírem nestojí žádný mozek. Je to ale pouze jejich nevĕdomost. Z písem (šáster) se můžeme dozvĕdĕt, kdo je tímto mozkem. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (9.10):

mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate
mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
hetunānena kaunteya
jagad viparivartate

“Esta natureza material, que é uma de Minhas energias, funciona sob Minha direção, ó filho de Kuntī, produzindo todos os seres móveis e inertes. Obedecendo-Lhe ao comando, esta manifestação é criada e aniquilada repetidas vezes.” Vemos Suas energias agindo neste mundo material o tempo todo. Primeiro, ocorrem trovão e chuva, após o que, com a chuva, cresce o alimento que nos sustém. A Bhagavad-gītā (3.14) descreve em linhas gerais este processo:

„Pod Mým dohledem se otáčí hmotná příroda, jedna z Mých energií, a vydává vše pohyblivé i nehybné. Z této příčiny, ó synu Kuntí, je tento svĕt opĕtovnĕ tvořen a ničen.“ V hmotném svĕtĕ vidíme činnosti Kršnových energií na každém kroku. Přicházejí bouřky a déšť a díky dešti se urodí potrava, na které si pochutnáváme. To je popsáno v Bhagavad-gítĕ (3.14):

annād bhavanti bhūtāni
parjanyād anna-sambhavaḥ
yajñād bhavati parjanyo
yajñaḥ karma-samudbhavaḥ
annād bhavanti bhūtāni
parjanyād anna-sambhavaḥ
yajñād bhavati parjanyo
yajñaḥ karma-samudbhavaḥ

“Todos os corpos vivos subsistem de grãos alimentícios, que são produzidos das chuvas. As chuvas são produzidas pela execução de yajña [sacrifício], e yajña nasce dos deveres prescritos.” A origem de tudo é a Suprema Personalidade de Deus. Através de yajña, sacrifício, devemos satisfazer a Pessoa Suprema, e só se pode executar yajñas quando a sociedade humana está regulada de acordo com o varṇāśrama-dharma, o sistema de quatro ordens sociais (varṇas) e quatro ordens espirituais (āśramas). Existem quatro varṇas (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya e śūdra) e quatro āśramas (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha e sannyāsa). Cada varṇa e cada āśrama têm seus respectivos deveres, e a menos que a sociedade humana seja dividida segundo essas oito divisões científicas e que todos ajam de acordo com suas respectivas posições, não haverá paz no mundo.

„Všechna hmotná tĕla jsou živena obilím, jehož úroda závisí na dešti. Déšť přichází díky vykonávání jadžni (obĕti) a jadžňa se rodí z vykonávání předepsaných povinností.“ Původcem všeho je Nejvyšší Osobnost Božství. Prostřednictvím obĕti (yajña) musíme uspokojit Nejvyšší Osobu a obĕti se mohou provádĕt tehdy, když je lidská společnost uspořádána podle společenského systému varṇāśrama-dharma, který se skládá ze čtyř společenských řádů (varen) a čtyř duchovních stavů (ášramů). Čtyři varny jsou bráhman, kšatrija, vaišja a šúdra a čtyři ášramy jsou brahmačarja, grhastha, vánaprastha a sannjás. Každá varna a každý ášram má svá pravidla, a dokud nebude lidská společnost rozdĕlena do tĕchto osmi skupin a dokud nebude jednat odpovídajícím způsobem, nemůže nastat na svĕtĕ klid a mír.

varṇāśramācāravatā
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam
varṇāśramācāravatā
puruṣeṇa paraḥ pumān
viṣṇur ārādhyate panthā
nānyat tat-toṣa-kāraṇam

“A Suprema Personalidade de Deus, Senhor Viṣṇu, é adorado mediante o cumprimento adequado dos deveres prescritos no sistema de varṇa e āśrama. Não há outra maneira de satisfazer a Suprema Personalidade de Deus.” (Viṣṇu Purāṇa 3.8.9)

„Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Višnu, je uctíván náležitým vykonáváním předepsaných povinností podle varen a ášramů. Jinak není možné uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství.“ (Višnu Purána 3.8.9)

O objetivo final de todas as atividades é a satisfação do Senhor Supremo, Viṣṇu. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum (Śrīmad-Bhāgavatam 7.5.31). Homens tolos desconhecem que seu verdadeiro interesse é a satisfação de Viṣṇu. Portanto, sempre que ocorre dharmasya glāniḥ, discrepâncias no dharma, Kṛṣṇa ou Sua encarnação vem pessoalmente. Afirma-se, portanto, que yad yad vidhatte bhagavān. Embora venha, Ele não tem ansiedade. Ele vem através de Sua potência interna e não precisa da ajuda de ninguém. Ele possui uma variedade enorme de energias, e todas elas atuam de forma correta e perfeita (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca).

Konečným cílem všech činností je uspokojení Nejvyššího Pána, Višnua. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum (Šrímad-Bhágavatam 7.5.31). Hloupí lidé nevĕdí, že jejich konečným zájmem je uspokojit Višnua. Když nastane dharmasya glāniḥ, úpadek dharmy, přichází Kršna nebo Jeho inkarnace. Yad yad vidhatte bhagavān: i když přichází, neovlivní Ho strach. Sestupuje působením Své vnitřní energie a nepotřebuje ničí pomoc. Má nejrozmanitĕjší energie a všechny působí zcela bezchybnĕ a dokonale (parāsya śaktir vividhaiva śrūyate svābhāvikī jñāna-bala-kriyā ca).

Os impersonalistas não conseguem compreender como tudo está sendo executado com tanta perfeição, pois desconhecem a Suprema Personalidade de Deus: mohitaṁ nābhijānāti mām ebhyaḥ param avyayam. Como Kṛṣṇa afirma na Bhagavad-gītā (7.14):

Impersonalisté nemohou pochopit, jak v hmotném svĕtĕ jde všechno tak dokonale, protože neporozumĕli Nejvyšší Osobnosti Božství: mohitaṁ nābhijānāti mām ebhyaḥ param avyayam. Kršna říká v Bhagavad-gítĕ (7.14):

daivī hy eṣā guṇa-mayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te
daivī hy eṣā guṇa-mayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te

“Esta Minha energia divina, que consiste nos três modos da natureza material, é difícil de ser suplantada. Mas aqueles que se renderam a Mim podem facilmente transpô-la.” Por estar coberta pelos três modos da natureza material, a pessoa não pode compreender a Suprema Personalidade de Deus. Todavia, o Senhor Supremo Se revela a Seus devotos.

„Tato Má Božská energie, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, se dá stĕží překonat. Ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí.“ Človĕk, který je pod vlivem tří kvalit hmotné přírody, nemůže porozumĕt Nejvyšší Osobnosti Božství. Nejvyšší Pán se však zjeví Svým oddaným.

Nosso dever é compreender Kṛṣṇa como Ele é; assim nossas vidas serão bem-sucedidas. Não é que podemos lograr êxito completo mediante uma compreensão superficial sobre Kṛṣṇa. Portanto, aqui se declara que tāni me śraddadhānasya kīrtanyāny anukīrtaya. A palavra anukīrtaya, que enfatizamos no início, significa que não devemos inventar nada. A palavra anu significa “seguir”. Logo, o bhagavat-tattva, ou Bhagavān, só pode ser compreendido através do sistema paramparā, o sistema de sucessão discipular.

Kršnovi musíme porozumĕt vpravdĕ, potom bude náš život úspĕšný. Povrchní poznání nás k dokonalosti nedovede. Proto se zde říká: tāni me śraddadhānasya kīrtanyāny anukīrtaya. Slovo anukīrtaya, o kterém jsme již mluvili, znamená, že bychom nemĕli vytvářet nic nového. Anu znamená „následovat“. Bhagavat-tattvĕ nebo Bhagavánovi můžeme porozumĕt pouze prostřednictvím parampary, systému učednické posloupnosti.

evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa
evaṁ paramparā-prāptam
imaṁ rājarṣayo viduḥ
sa kāleneha mahatā
yogo naṣṭaḥ paran-tapa

“Esta ciência suprema foi então recebida através da corrente de sucessão discipular, e os reis santos compreenderam-na dessa maneira. Porém, com o passar do tempo, a sucessão foi interrompida, e, portanto, a ciência como ela é parece ter-se perdido.” (Bhagavad-gītā 4.2)

„Tak byla tato nejvyšší vĕda předávána posloupností duchovních učitelů a takto ji přijali svatí králové. Bĕhem času však byla posloupnost přerušena, a proto se zdá, že původní vĕda je ztracena.“ (Bhagavad-gítá 4.2)

Outrora, os reis (rājās) eram homens muito santos. Não eram pessoas comuns ocupadas em beber e dançar. Até a época de Mahārāja Parīkṣit, todos eles eram ṛṣis (sábios). Eles eram treinados de tal maneira que não se tornavam homens comuns, mas sim nara-devas. Nara-deva se refere a Bhagavān na forma de um ser humano. O rei era adorado por ser um rājarṣi, tanto rei quanto sábio. Śrī Kṛṣṇa diz que se o rei conhece o propósito da vida, ele pode governar bem. Caso contrário, ele pensa que comer, dormir, fazer sexo e defender-se constituem a meta máxima. Em tal situação, seus súditos vivem como animais. Hoje em dia, ninguém conhece o objetivo da vida humana; portanto, embora os homens tolos desta era tentem ser felizes, suas esperanças sempre serão frustradas. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayāḥ. Todos tentam ser felizes neste mundo através da aquisição de bens materiais, mas seus planos nunca se concretizarão. Portanto, na história do mundo, conhecemos muitos líderes que morreram trabalhando duro. Eles não conseguiram colocar em ordem a sociedade, a despeito de todo o seu esforço. Houve Napoleão, Hitler, Gandhi, Nehru e muitos outros, mas, por fim, nenhum deles teve êxito. Isso é durāśaya. O objetivo máximo da vida é compreender Viṣṇu, mas os homens continuam, às cegas, tentando satisfazer os sentidos. Se um cego tenta guiar outro cego, qual é o resultado? Se tanto os líderes como os seguidores são cegos, ambos cairão em um buraco, pois estão presos por suas respectivas naturezas.

V dřívĕjších dobách byli králové (rājā) zároveň i velkými svĕtci. Nebyli to žádní obyčejní lidé, kteří by pili a tancovali. Všichni byli zároveň mudrci (ṛṣi) a tak tomu bylo až do doby Mahárádže Paríkšita. Byli vychováváni takovým způsobem, aby se z nich nestali obyčejní lidé, ale byli zváni naradeva. Naradeva je Bhagaván v lidské podobĕ. Král byl uctíván, protože byl rājarṣi, král a svĕtec v jedné osobĕ. Šrí Kršna říká, že pouze král, který zná smysl života, může být dobrým vládcem. Jestliže ho nezná, bude si myslet, že jídlo, spánek, sex a obrana jsou všechno na svĕtĕ a občané jeho zemĕ budou žít jako zvířata. Dnes nikdo neví, jaký je cíl lidského života, a proto všechny nadĕje hloupých lidí tohoto vĕku, kteří chtĕjí dosáhnout štĕstí, končí zklamáním. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ durāśayāḥ. Lidé usilují o štĕstí v hmotném svĕtĕ a shánĕjí se po všemožných hmotných vĕcech, ale jejich plány zůstanou vždy nesplnĕny. Ve svĕtové historii již bylo mnoho vůdců, kteří tvrdĕ pracovali, ale zemřeli, aniž se dočkali výsledku. Ani přes veškeré snahy se jim nepodařilo dosáhnout toho, co zamýšleli. Napoleon, Hitler, Gándhí, Nehru a mnoho dalších    —    nikdo nebyl nakonec úspĕšný. To je durāśaya. Konečným cílem života je porozumĕt Višnuovi, ale lidé se přesto neustále slepĕ snaží uspokojit své smysly. Když jeden slepec povede druhého, kam dojdou? Když je vůdce i následovník slepý, pak oba spadnou do škarpy, protože jsou omezeni svou slepotou.

Śravaṇaṁ kīrtanam, ouvir e cantar, é o começo de bhakti, o serviço devocional. Declara-se, portanto, que tāni me śraddadhānasya kīrtanyāny anukīrtaya. A palavra anukīrtaya significa seguir o sistema paramparā. Em primeiro lugar, é compulsório receber instrução das autoridades, após o que se pode falar a verdade. Deve-se primeiro aprender a como descrever a Verdade Absoluta, BhagavānSuas ações, Sua misericórdia e Sua compaixão por todos os seres vivos. O Senhor Supremo está mais ansioso por nos educar e iluminar do que nós mesmos. Ele nos deu Sua literatura, Seus devotos e o sistema paramparā, mas cabe a nós tirar proveito dessas facilidades. O movimento para a consciência de Kṛṣṇa destina-se a dar à sociedade a compreensão adequada acerca da Verdade Absoluta. Não estamos apresentando uma filosofia inventada, falsa. Por que desperdiçaríamos nosso tempo inventando alguma filosofia? Há tanto a se aprender daquilo que já foi dado pela autoridade suprema! Só nos resta aceitar essa literatura védica, tentar entendê-la e distribuí-la. Esta é a missão de Caitanya Mahāprabhu.

Śravaṇaṁ kīrtanam, naslouchání a opĕvování, je počátkem bhakti, oddané služby. Proto se říká: tāni me śraddadhānasya kīrtanyāny anukīrtaya. Slovo anukīrtaya znamená následovat systém parampary. Nejprve musíme získat informace od autorit, potom můžeme říkat pravdu. Musíme se naučit jak popsat Absolutní Pravdu, Bhagavána a Jeho činnosti, Jeho milost a Jeho soucit k živým bytostem. Nejvyšší Pán si přeje dát nám více poznání a osvícení, nežli chceme my sami. Dává nám Svá písma, Své oddané a systém parampary, ale je jen na nás, abychom toho náležitĕ využili. Hnutí pro vĕdomí Kršny se snaží poskytnout společnosti správný náhled na Absolutní Pravdu. Nešíříme žádnou smyšlenou filozofii. Proč bychom mĕli zbytečnĕ ztrácet čas vymýšlením nepravé filozofie? Nejvyšší autorita nám již poskytla tolik informací. Jediné, co máme udĕlat, je vzít védská písma, učit se a pak poznání rozdávat. To je mise Šrí Čaitanji Maháprabhua.

bhārata-bhūmite haila manuṣya-janma yāra
janma sārthaka kari’ kara para-upakāra
bhārata-bhūmite haila manuṣya-janma yāra
janma sārthaka kari’ kara para-upakāra

(Caitanya-caritāmṛta, Ādi 9.41)

(Caitanya-caritāmṛta, Ādi 9.41)

É dever de todos, sobretudo daqueles que nasceram na terra de Bhāratavarṣa, Índia, tornar a vida bem-sucedida mediante as instruções dadas nesta literatura védica. Infelizmente, todos querem apenas aprender tecnologia, e esse é o nosso infortúnio. Verdadeira educação significa resolver todos os problemas da vida.

Každý, a zvláštĕ ten, kdo se narodil v Bháratavarši, v Indii, je povinen s pomocí védské literatury dovést svůj život k dokonalosti. V současné dobĕ se snažíme rozvíjet pouze technické poznání, ale skutečné vzdĕlání znamená vyřešit všechny životní problémy.

Educação transcendental significa aprender a como libertar-se do aprisionamento da vida material. Isso é possível por meio do conhecimento das atividades transcendentais do Senhor.

Transcendentální vzdĕlání znamená naučit se, jak je možné zbavit se pout k hmotnému životu, a to je možné tehdy, budeme-li naslouchat o Pánových transcendentálních činnostech.