Skip to main content

Capítulo 62

62. KAPITOLA

El encuentro de Ūṣā y Aniruddha

Setkání Úši a Aniruddhy

El encuentro de Aniruddha y Ūṣā, que provocó una gran lucha entre el Señor Kṛṣṇa y el Señor Śiva, es muy misterioso e interesante. Mahārāja Parīkṣit estaba ansioso de oír la historia completa de labios de Śukadeva Gosvāmī, y así pues, Śukadeva la narró: «Mi querido Rey, debes de haber oído el nombre del rey Bali. Él era un gran devoto que dio como caridad todo lo que tenía —es decir, el mundo entero— al Señor Vāmana, la encarnación de Viṣṇu en la forma de un brāhmaṇa enano. El rey Bali tenía cien hijos, y el mayor de todos era Bāṇāsura».

Setkání Aniruddhy s Úšou, které zapříčinilo velkou bitvu mezi Pánem Krišnou a Pánem Šivou, je velice záhadné a zajímavé. Mahárádž Paríkšit chtěl vyslechnout celý příběh, a Šukadéva Gósvámí tedy vyprávěl: “Můj milý králi, jistě jsi už slyšel jméno krále Baliho. Byl to velký oddaný, který daroval vše, co měl — a patřil mu celý svět — Pánu Vámanadévovi, inkarnaci Višnua v podobě trpasličího bráhmany. Král Bali měl sto synů a nejstarší z nich se jmenoval Bánásura.”

Este gran héroe Bāṇāsura, nacido de Mahārāja Bali, era un gran devoto del Señor Śiva, y siempre estaba dispuesto a prestarle servicio a él. En virtud de su devoción, alcanzó una gran posición en la sociedad, y fue honrado en todo aspecto. En realidad, él era muy inteligente y también liberal, y todas sus actividades son dignas de alabanza, ya que nunca se desvió de su promesa ni de su palabra de honor. Él era muy veraz y estaba firme en su voto. En aquellos días él estaba gobernando la ciudad de Śoṇitapura. Por la gracia del Señor Śiva, Bāṇāsura tenía mil manos, y se volvió tan poderoso, que aun los semidioses como el rey Indra le servían como sirvientes muy obedientes.

Tento udatný hrdina Bánásura, potomek Mahárádže Baliho, byl velký oddaný Pána Šivy a byl vždy připravený mu sloužit. Svou oddaností si získal dobré postavení ve společnosti a dostávalo se mu úcty ve všech ohledech. Byl velice inteligentní a také štědrý a jeho jednání bylo vždy chvályhodné, protože nikdy neporušil svůj slib či dané slovo; co slíbil, důsledně dodržel. V té době vládl městu Šónitapuru. Milostí Pána Šivy měl Bánásura tisíc rukou a byl tak mocný, že dokonce i polobozi jako král Indra mu poslušně sloužili.

Hace mucho tiempo, cuando el Señor Śiva se encontraba bailando con su célebre estilo llamado tāṇḍava-nṛtya, por el cual se le conoce como Naṭarāja, Bāṇāsura ayudó al Señor Śiva en su danza, tocando rítmicamente los tambores con sus mil manos. El Señor Śiva es bien conocido como Āśutoṣa —muy fácil de complacer— y también es muy afectuoso con sus devotos. Es un gran protector de las personas que se refugian en él, y es el amo de todas las entidades vivientes de este mundo material. Sintiéndose complacido con Bāṇāsura, dijo: «Cualquier cosa que desees puedes obtenerla de mí, ya que estoy muy complacido contigo». Bāṇāsura contestó: «Mi querido señor, por favor permanece en mi ciudad solo para protegerme de las manos de mis enemigos».

Kdysi dávno, když Pán Šiva tančil svůj slavný tanec tāṇḍava-nṛtya, kterým si vysloužil přezdívku Natarádž, mu Bánásura při tanci pomáhal rytmickým bubnováním svýma tisíci rukama. Pán Šiva je známý jako Ášutóša (“ten, jehož je snadné potěšit”) a je také velmi pozorný ke svým oddaným. Je mocným ochráncem těch, kdo se k němu uchýlí, a pánem všech živých bytostí v hmotném světě. S Bánásurou byl spokojený a řekl: “Můžeš ode mě mít, cokoliv si přeješ, neboť jsi mě velice potěšil.” Bánásura odpověděl: “Můj drahý pane, chceš- li, můžeš zůstat v mém městě a chránit mě před nepřáteli.”

Una vez, Bāṇāsura fue a ofrecerle sus respetos al Señor Śiva. Tocando los pies de loto del Señor Śiva con su yelmo, el cual brillaba como el globo solar, le ofreció sus reverencias. Mientras ofrecía sus respetuosas reverencias, Bāṇāsura dijo: «Mi querido señor, todo aquel que no haya complacido sus ambiciones, podrá hacerlo si se refugia en tus pies de loto, que son como árboles de deseos: uno puede tomar de ellos cualquier cosa que desee. Mi querido señor, me has dado mil brazos, pero no sé qué hacer con ellos. Por favor, perdóname, pero parece que no puedo usarlos apropiadamente en la lucha. No puedo encontrar a nadie que sea apto para luchar conmigo excepto vuestra señoría, el padre original del mundo material. Algunas veces siento una gran necesidad de luchar con mis brazos, y salgo a buscar un guerrero adecuado. Desafortunadamente, todo el mundo huye porque conoce mi poder extraordinario. Frustrado por no encontrar un oponente, simplemente satisfago el prurito de mis brazos golpeándolos contra las montañas. De esa manera, hago añicos a muchas montañas grandes».

Jednou přišel Bánásura vzdát Pánu Šivovi úctu. Poklonil se mu a svou helmou zářící jako slunce se dotkl Šivových lotosových nohou. Při poklonách řekl: “Můj drahý pane, každý, kdo nedosáhl svého vytouženého cíle, toho bude schopen, jakmile přijme útočiště u tvých lotosových nohou, které jsou jako strom přání, plnící každou touhu. Můj drahý pane, dal jsi mi tisíc paží, ale já nevím, co s nimi mám dělat. Jsou pro mě jen přítěží, protože je nemohu náležitě využít k boji — kromě tebe, původního otce hmotného světa, nenacházím nikoho, kdo by se mnou byl schopný bojovat. Někdy cítím velké nutkání bít se svými pažemi a hledám vhodného válečníka, jenže všichni přede mnou prchají, neboť znají mou neobyčejnou sílu. Když nenacházím protivníka a nevím, co si počít, uspokojím svrbění svých paží bušením do hor. Mnoho velkých hor jsem tak už roztříštil na kusy.”

El Señor Śiva comprendió que su bendición se había vuelto problemática para Bāṇāsura, y le habló de la siguiente manera: «¡Bribón!, estás muy ansioso por luchar, pero como no tienes a nadie con quien hacerlo, estás acongojado. Aunque piensas que no hay nadie en el mundo que se pueda oponer a ti, excepto yo, he de decir que a su debido tiempo encontrarás a una persona así de competente. En ese momento tus días llegarán a su fin, y tu bandera de victoria ya no ondeará más. ¡Entonces verás tu falso prestigio hecho añicos!».

Pán Šiva si uvědomil, že jeho požehnání začalo být Bánásurovi na obtíž, a oslovil ho: “Ty darebáku! Prahneš po boji, ale jsi nešťastný, jelikož nemáš s kým bojovat. Sice si myslíš, že mimo mě není na tomto světě nikoho, kdo by se ti mohl postavit, ale já ti říkám, že nakonec takového soupeře najdeš. Tehdy budou tvé dny sečteny a tvůj prapor vítězství již nebude déle vlát. Pak uvidíš, jak bude tvá falešná pýcha rozdrcena na prach!”

Después de oír la afirmación del Señor Śiva, Bāṇāsura se envaneció mucho con su poder. Estaba regocijado porque encontraría a alguien que sería capaz de hacerlo añicos. Luego, Bāṇāsura regresó al hogar con gran placer, y quedó esperando siempre el día en que el luchador adecuado apareciera para acabar con su poder. Él era un demonio así de tonto. Parece que los seres humanos demoníacos y tontos, cuando están excesivamente sobredotados de opulencias materiales, quieren exhibir estas opulencias, y dicha gente tonta siente satisfacción cuando estas opulencias se agotan. Lo que se quiere decir es que no saben cómo emplear su energía en causas justas, no estando conscientes del beneficio que trae el desarrollar conciencia de Kṛṣṇa. En realidad, hay dos clases de hombres: los que están concientes de Kṛṣṇa, y los que no están concientes de Kṛṣṇa. Los hombres que no están concientes de Kṛṣṇa, generalmente se encuentran consagrados a los semidioses, mientras que los hombres conscientes de Kṛṣṇa están consagrados a la Suprema Personalidad de Dios. Las personas conscientes de Kṛṣṇa utilizan todo para el servicio del Señor. Las personas que no están conscientes de Kṛṣṇa utilizan todo para la complacencia de los sentidos, y Bāṇāsura es un ejemplo perfecto de una persona así. Él estaba muy ansioso de utilizar para su propia satisfacción, su extraordinario poder de lucha. Por no encontrar a ningún combatiente con quien luchar, golpeaba las montañas con sus poderosas manos, haciéndolas añicos. En contraste con eso, Arjuna también poseía poderes extraordinarios de lucha, pero los utilizaba únicamente para Kṛṣṇa.

Bánásuru, který byl velice pyšný na svou moc, naplnila slova Pána Šivy radostným vzrušením, že potká někoho, kdo ho dokáže rozdrtit. Celý šťastný se pak vrátil domů a stále jen čekal na den, kdy přijde vhodný bojovník a zdolá jeho sílu. Tak hloupý démon to byl. Zdá se, že když jsou hloupé, démonské lidské bytosti vybavené zbytečně velkými hmotnými prostředky, chtějí se s nimi předvádět, a potom cítí uspokojení, když jsou jejich prostředky vyčerpány. Problém je, že tito hloupí lidé nevědí, jak upotřebit svou energii pro správné účely, jelikož nechápou prospěšnost vědomí Krišny. Ve skutečnosti existují dva druhy lidí: jedni si jsou vědomi Krišny, a druzí ne. Ti, kteří si nejsou vědomi Krišny, obvykle uctívají polobohy, zatímco lidé vědomí si Krišny jsou oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství a používají všechno ve službě Krišnovi. Ti, kdo si nejsou vědomi Krišny, používají všechno k uspokojování smyslů a Bánásura je dokonalým příkladem takové osoby. Velice si přál použít svou neobyčejnou schopnost bojovat pro své uspokojení. Když nenacházel žádného protivníka, bil svými mocnými pažemi do hor, které tříštil na kusy. Jeho opakem byl Ardžuna, který také vlastnil neobyčejné bojové schopnosti, ale používal je pouze pro Krišnu.

Bāṇāsura tenía una hija muy hermosa cuyo nombre era Ūṣā. Una noche, cuando ya ella había alcanzado la edad de matrimonio, soñó, mientras dormía entre sus muchas amigas, que Aniruddha estaba a su lado y que ella estaba disfrutando de una relación conyugal con él, si bien en realidad nunca antes lo había visto ni había oído hablar acerca de él. Ella se despertó de su sueño exclamando muy fuertemente: «¡Mi querido amado!, ¿dónde estás?». Al verse descubierta de esa manera ante sus demás amigas, se sintió un poco avergonzada. Citralekhā, la hija del primer ministro de Bāṇāsura, era una de las amigas de Ūṣā. Citralekhā y Ūṣā eran amigas íntimas y, movida por una gran curiosidad, Citralekhā le preguntó: «Mi querida y hermosa princesa, todavía no estás casada con ningún muchacho joven, ni has visto a ningún muchacho hasta ahora; así que me sorprende que hayas exclamado eso. ¿A quién buscas? ¿Quién es tu digna pareja?».

Bánásura měl velice krásnou dceru, která se jmenovala Úšá. Když dospěla do věku na vdávání a spala pohromadě s mnoha přítelkyněmi, zdál se jí jedné noci sen o Aniruddhovi, jak byl po jejím boku a těšil se s ní z manželského vztahu—i když ve skutečnosti ho ještě nikdy neviděla ani o něm neslyšela. Probudila se ze sna a hlasitě zvolala: “Můj milovaný, kde jsi?” Trochu se zastyděla, neboť se takto prozradila před svými přítelkyněmi. Jednou z nich byla Čitralékhá, dcera Bánásurova prvního ministra. Čitralékhá a Úšá byly důvěrné přítelkyně a Čitralékhá se zvědavě zeptala: “Má milá krásná princezno, dosud nejsi vdaná za žádného chlapce a ještě jsi ani žádného neviděla; proto se divím tvému volání. Koho to hledáš? Kdo je tvým vyvoleným?”

Al oír las preguntas de Citralekhā, Ūṣā respondió: «Mi querida amiga, en mi sueño vi a un apuesto joven que era muy, muy hermoso. Su tez era morena, sus ojos eran como pétalos de loto, y estaba vestido con ropas amarillas. Sus brazos eran muy largos, y sus rasgos corporales generales eran tan agradables, que cualquier muchacha joven se sentiría atraída por él. Siento mucho orgullo en decir que ese joven hermoso me estaba besando, y yo estaba disfrutando mucho del néctar de sus besos. Lamento tener que informarte que él desapareció justamente después de eso, y he sido lanzada al remolino de la desilusión. Mi querida amiga, estoy muy ansiosa de encontrar a ese maravilloso joven, el anhelado señor de mi corazón».

Úšá na její otázky odpověděla: “Má milá přítelkyně, ve snu jsem viděla mladého muže, který je nesmírně krásný. Má snědou pleť, jeho oči jsou jako okvětní lístky lotosu a na sobě má žluté šaty. Paže má dlouhé a jeho tělesné rysy jsou tak přitažlivé, že by mu žádná dívka nemohla odolat. S pýchou mohu říci, že mě tento krásný mladík líbal a že jsem si velice vychutnávala nektar jeho polibků. S lítostí ale musím dodat, že hned nato zmizel a já jsem se ocitla ve víru zklamání. Má milá přítelkyně, toužím najít toho nádherného mladíka, vytouženého pána mého srdce.”

Después de oír las palabras de Ūṣā, Citralekhā inmediatamente respondió: «Puedo comprender tu desconsuelo, y te aseguro que si ese muchacho se encuentra en alguno de estos tres mundos —los sistemas planetarios superiores, intermedios e inferiores— habré de conseguirlo para tu satisfacción. Si puedes identificarlo por tus sueños, habré de darte paz mental. Ahora bien, permíteme dibujar algunos retratos para que los inspecciones, y tan pronto como encuentres el retrato de tu anhelado esposo, házmelo saber. No importa dónde él esté, yo conozco el arte de cómo traerlo aquí. Así, tan pronto como lo identifiques, inmediatamente dispondré todo para ello».

Na Úšina slova Čitralékhá okamžitě odpověděla: “Chápu tvůj zármutek a ujišťuji tě, že je-li ten chlapec někde ve třech světech: vyšším, středním nebo nižším planetárním systému, musím ho pro tvou spokojenost nalézt. Pokud ho poznáš podle svého snu, postarám se, aby tvá mysl měla klid. Nakreslím teď nějaké obrázky na ukázku, a jakmile uvidíš podobu svého vytouženého manžela, dej mi vědět. Nezáleží na tom, kde je; znám umění, jak ho sem přivést. Jakmile ho tedy poznáš, okamžitě to zařídím.”

Citralekhā, mientras hablaba, comenzó a dibujar muchos retratos de los semidioses que habitaban en los sistemas planetarios superiores; luego dibujó retratos de los Gandharvas, Siddhas, Cāraṇas, Pannagas, Daityas, Vidyādharas y Yakṣas, así como también de muchos seres humanos. (Las afirmaciones del Śrīmad-Bhāgavatam y otras Escrituras védicas, prueban definitivamente que en todos y cada uno de los planetas hay diferentes variedades de entidades vivientes. Por lo tanto, es una tontería afirmar que no hay más entidades vivientes que las que se encuentran en la Tierra). Citralekhā dibujó muchos retratos. Entre los de los seres humanos estaba la dinastía Vṛṣṇi, y entre ellos estaban: Vasudeva, el padre de Kṛṣṇa, Śūrasena, el abuelo de Kṛṣṇa, Śrī Balarāmajī, el Señor Kṛṣṇa y muchos otros. Cuando Ūṣā vio el retrato de Pradyumna se sintió un poco avergonzada, pero cuando vio el retrato de Aniruddha se sintió tan avergonzada, que inmediatamente bajó su cabeza y sonrió; había encontrado al hombre que buscaba. Ella le identificó el retrato a Citralekhā como el hombre que había robado su corazón.

Zatímco Čitralékhá mluvila, začala malovat mnoho obrázků polobohů obývajících vyšší planetární soustavy, pak obrázky Gandharvů, Siddhů, Čáranů, Pannagů, Daitjů, Vidjádharů a Jakšů a také mnoha lidských bytostí. (Údaje Śrīmad-Bhāgavatamu a dalších védských textů nezvratně dokazují, že na každé planetě žijí různé druhy živých bytostí. Je proto hloupost prohlašovat, že neexistují jiné živé bytosti než ty, které žijí tady na Zemi.) Čitralékhá namalovala mnoho obrázků. Z lidských bytostí nakreslila členy vrišniovské dynastie včetně Vasudévy, Krišnova otce; Šúrasény, Krišnova děda; Šrí Balarámadžího; Krišny a mnoha dalších. Když Úšá uviděla Pradjumnův obrázek, pocítila trochu stud, ale když uviděla obrázek Aniruddhy, začala se stydět natolik, že okamžitě sklopila hlavu a usmívala se, neboť našla muže, jehož hledala. Potvrdila své přítelkyni, že na obrázku je muž, který jí ukradl srdce.

Citralekhā era una gran yoginī mística, y tan pronto como Ūṣā identificó el retrato, y aunque ninguna de las dos jamás lo había visto ni conocía su nombre, Citralekhā inmediatamente pudo comprender que el retrato era de Aniruddha, un nieto de Kṛṣṇa. Esa misma noche viajó por el espacio sideral, y en muy poco tiempo llegó a la ciudad de Dvārakā, que estaba bien protegida por Kṛṣṇa. Ella entró al palacio y encontró a Aniruddha durmiendo en su alcoba, en una cama muy opulenta. Citralekhā, mediante su poder místico, llevó de inmediato a Aniruddha, dormido como se encontraba, a la ciudad de Śoṇitapura, para que Ūṣā pudiera ver a su anhelado esposo. Ūṣā de inmediato comenzó a irradiar felicidad y a disfrutar de la compañía de Aniruddha con gran satisfacción.

Čitralékhá byla velká mystická jóginí, a jakmile Úšá ukázala na správný obrázek, její přítelkyně ihned věděla, že znázorňoval Aniruddhu, Krišnova vnuka, přestože do té doby ani jedna z nich neznala jeho jméno a nikdy ho neviděla. Té samé noci cestovala Čitralékhá po nebi a za krátkou dobu se dostala do Dváraky, kterou dobře chránil Pán Krišna. Vešla do paláce a nalezla Aniruddhu, jak spí ve své ložnici na přepychové posteli. Svou mystickou silou Čitralékhá okamžitě přenesla spícího Aniruddhu do města Šónitapuru, aby mohla Úšá vidět svého vytouženého manžela. Úšá se hned rozzářila štěstím a s velkým uspokojením se začala těšit z Aniruddhovy společnosti.

El palacio en el cual Ūṣā y Citralekhā vivían estaba tan bien fortificado, que era imposible que varón alguno entrara o pudiera ver hacia adentro. Ūṣā y Aniruddha vivieron juntos en el palacio, y día tras día el amor de Ūṣā por Aniruddha crecía cuatro veces por cuatro veces. Ūṣā complacía a Aniruddha con sus valiosos vestidos, flores, guirnaldas, esencias e incienso. Junto al lugar para sentarse que se encontraba al lado de la cama, había otros enseres con propósitos domésticos: agradables bebidas tales como leche y helados, y sabrosos comestibles que podían masticarse o ser tragados. Por encima de todo, ella lo complacía con palabras dulces y con un servicio muy complaciente. Ūṣā adoró a Aniruddha como si fuera la Suprema Personalidad de Dios. Por su excelente servicio, Ūṣā hizo que Aniruddha se olvidara de todas las demás cosas, y fue capaz de atraer su atención y su amor por ella sin que hubiera desviación alguna. En esa atmósfera de amor y servicio, Aniruddha prácticamente se olvidó de sí mismo, y no podía recordar cuántos días había estado lejos de su verdadero hogar.

Palác, ve kterém Úšá a Čitralékhá žily, byl tak dobře opevněný, že žádný muž nemohl vniknout ani nahlédnout dovnitř. Úšá s Aniruddhou žili v paláci spolu a její láska k němu rostla každým dnem. Těšila ho drahými šaty, květinami, girlandami, voňavkami a vonnými tyčinkami. Na jeho nočním stolku byly další věci k příjemnému pobytu: lahodné nápoje jako mléko a šerbet a dobrá jídla, která se mohla žvýkat nebo polykat. Především ho však těšila sladkými slovy a ochotnou službou. Úšá uctívala Aniruddhu, jako by byl Nejvyšší Osobnost Božství. Svou prvotřídní službou dala Aniruddhovi zapomenout na všechno ostatní a dokázala k sobě upoutat všechnu jeho pozornost a lásku. V tomto ovzduší lásky a služby Aniruddha úplně ztratil pojem o světě a ani si nedokázal vybavit, kolik dní už tráví mimo svůj skutečný domov.

A su debido tiempo, Ūṣā exhibió unos síntomas corporales mediante los cuales se podía comprender que estaba teniendo relaciones sexuales con un amigo. Los síntomas eran tan prominentes, que sus acciones ya no podían escondérsele a nadie. Ūṣā estaba siempre alegre en compañía de Aniruddha, pero no sabía hasta dónde llegaba su satisfacción. El ama de llaves y los guardias fácilmente pudieron adivinar que estaba teniendo relaciones íntimas con un amigo, y sin esperar a que ocurrieran más sucesos, todos le informaron de ello a su amo Bāṇāsura. En la cultura védica, una muchacha soltera que se asocia con un varón, constituye la mayor vergüenza para la familia, y así, el celador, con mucha cautela, le informó a su amo que Ūṣā estaba revelando síntomas que indicaban una relación deshonrosa. Los sirvientes le informaron a su amo que ellos no estaban siendo negligentes en absoluto en el cuidado de la casa, pues estaban alertas, día y noche, para evitar que algún joven pudiera entrar. Tenían tanto cuidado, que ningún varón podía ni siquiera ver lo que sucedía allí, y por ello, estaban sorprendidos de que ella se hubiera contaminado. Ya que no podían averiguar la razón de ello, expusieron la situación entera a su amo.

Časem byla na Úše vidět tělesná znamení, podle kterých se dalo poznat, že se stýká s nějakým mužem. Příznaky byly tak jasné, že se její jednání již nedalo před nikým utajit. V Aniruddhově společnosti byla Úšá vždy veselá a její spokojenost neznala hranic. Správce domu a palácové stráže mohli snadno vytušit, že má poměr s mužem, a aniž by čekali na další vývoj událostí, ohlásili to společně svému pánovi, Bánásurovi. Ve védské kultuře se styky svobodné dívky s mužem považují za největší ostudu pro rodinu, a správci paláce proto obezřetně informovali svého pána, že se na Úše projevují znaky svědčící o tomto ostudném počínání. Služebníci také řekli svému pánovi, že hlídání domu nikdy nezanedbali a že střeží ve dne v noci, aby tam žádný mladík nevnikl. Byli tak důslední, že muži nemohli dokonce ani vidět, co se uvnitř děje, a proto je překvapilo, jak mohla být poskvrněna. Jelikož nechápali, jak se to mohlo stát, předložili celou záležitost svému pánovi.

Bāṇāsura sufrió una conmoción al saber que su hija Ūṣā ya no era una doncella virgen. Esto fue un gran peso para su corazón, y sin demora, corrió apresuradamente hacia el palacio en el que Ūṣā vivía. Allí vio que Ūṣā y Aniruddha estaban sentados juntos, hablando. Ūṣā y Aniruddha se veían muy hermosos juntos, ya que Aniruddha era el hijo de Pradyumna, quien era Cupido mismo, Bāṇāsura vio a su hija y a Aniruddha como una pareja adecuada, mas aun así, por el prestigio de la familia, no le gustó la combinación en absoluto. Bāṇāsura no sabía quién era el muchacho en realidad. Él reconoció el hecho de que Ūṣā no había podido escoger en los tres mundos a nadie que fuera más hermoso. La tez de Aniruddha era brillante y morena. Estaba vestido con ropas amarillas, y tenía ojos que eran como pétalos de loto. Sus brazos eran muy largos, y tenía un rizado y hermoso cabello azulado. Los deslumbrantes rayos de sus zarcillos brillantes y la hermosa sonrisa de sus labios eran ciertamente cautivadores. Aun así, Bāṇāsura estaba muy furioso.

Bánásura byl otřesen, když se dozvěděl, že jeho dcera Úšá už není panna. Těžce ho to zasáhlo do srdce a neprodleně pospíchal k paláci, kde Úšá žila. Tam spatřil Úšu a Aniruddhu, jak spolu sedí a hovoří. Vypadali vedle sebe velice krásně; však byl také Aniruddha synem Pradjumny, samotného Amora. Bánásura viděl svou dceru a Aniruddhu jako pár, který se k sobě hodí, ale kvůli rodinné pověsti se mu toto spojení ani trochu nelíbilo. Bánásura nemohl vědět, kdo ten chlapec ve skutečnosti je. Uznal, že si ve třech světech Úšá nemohla vybrat nikoho hezčího. Aniruddhova pleť byla zářivá a snědá, měl na sobě žluté šaty a jeho oči připomínaly okvětní lístky lotosu. Jeho paže byly dlouhé a měl krásné kadeřavé namodralé vlasy. Oslňující paprsky z jeho třpytivých náušnic a jeho kouzelný úsměv na rtech byly jistě úchvatné, ale Bánásura se přesto velice hněval.

Cuando Bāṇāsura lo vio, Aniruddha estaba ocupado en jugar con Ūṣā. Aniruddha estaba muy bien vestido, y Ūṣā lo había enguirnaldado con diversas flores hermosas. El polvo rojizo de kuṅkuma que se colocaba en los pechos de las mujeres, había salpicado algunas partes de la guirnalda, indicando que Ūṣā lo había abrazado. Bāṇāsura estaba pasmado de asombro al ver que aun en su presencia, Aniruddha seguía sentado tranquilamente frente a Ūṣā. Aniruddha sabía, sin embargo, que su futuro suegro no estaba complacido en absoluto, y que estaba reuniendo en el palacio a muchos soldados para atacarlo.

Když ho Bánásura spatřil, Aniruddha si hrál s Úšou. Byl krásně oblečený a Úšá ho ověnčila různými pěknými květy. Tu a tam byl na girlandě otřený červený kunkumový prášek, kterým si ženy zdobí ňadra, což znamenalo, že ho Úšá objímala. Bánásura se divil tomu, že Aniruddha klidně sedí s Úšou i v jeho přítomnosti. Aniruddha však věděl, že jeho případný tchán je nespokojený a že v paláci shromažďuje mnoho vojáků, aby na něho zaútočil.

Así pues, no encontrando ninguna arma, Aniruddha agarró una vara grande de hierro, y se paró ante Bāṇāsura y sus soldados. Él adoptó con firmeza una postura, indicando con ello que si lo atacaban, derribaría al piso, con la vara de hierro, a todos los soldados. Bāṇāsura y su compañía de soldados vieron que el muchacho estaba de pie ante ellos como si fuera el superintendente de la muerte con su cetro invencible. Entonces, siguiendo la orden de Bāṇāsura, los soldados que se encontraban por todos los lados trataron de capturarlo y arrestarlo. Cuando se atrevieron a acercársele, Aniruddha los golpeó con la vara, rompiendo sus cabezas, piernas, brazos, muslos y, uno tras otro, comenzaron a caer al piso. Los mató así como el líder de una bandada de halcones mata, uno tras otro, a los perros que ladran. De esa forma, Aniruddha pudo escapar del palacio.

Aniruddha tedy uchopil velkou železnou tyč, jedinou zbraň, kterou našel, a postavil se před Bánásuru s jeho vojáky. Odhodlaně zaujal postavení vyjadřující, že touto železnou tyčí srazí k zemi každého, kdo na něho zaútočí. Bánásura a jeho vojáci viděli chlapce stojícího před nimi jako pána smrti se svým neúprosným žezlem. Na Bánásurův příkaz ho vojáci napadli ze všech stran, aby ho zajali a uvěznili. Když se opovážili před něho předstoupit, Aniruddha je zasáhl tyčí, kterou jim rozbíjel hlavy, lámal nohy, ruce i stehna, a oni jeden po druhém padali k zemi. Zabíjel je, jako když vůdce stáda divokých kanců jednoho po druhém zabíjí štěkající psy. Tak se mu podařilo uniknout z paláce.

Bāṇāsura conocía diversas artes de lucha, y por la gracia del Señor Śiva, sabía cómo capturar a un oponente usando una nāga-paśa, o lazo de culebra, y así pues, Aniruddha fue capturado mientras salía del palacio. Cuando Ūṣā recibió la noticia de que su padre había arrestado a Aniruddha, fue sobrecogida por la pesadumbre y la confusión. Las lágrimas comenzaron a deslizarse de sus ojos y, siendo incapaz de controlarse, comenzó a llorar muy fuertemente.

Bánásura ovládal různé druhy bojového umění a milostí Pána Šivy uměl lapit nepřítele pomocí hadí smyčky (nāga-pāśa), a tak chytil Aniruddhu při vycházení z paláce. Když se Úšá dozvěděla, že její otec Aniruddhu zajal, zachvátil ji zármutek a zmatek. Z očí jí tekly slzy a neschopna se ovládnout propukla v hlasitý nářek.

Así termina el significado de Bhaktivedanta del capítulo sexagésimo segundo del libro Kṛṣṇa, titulado: «El encuentro de Ūṣā y Aniruddha».

Takto končí Bhaktivédántův výklad 62. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Setkání Úši a Aniruddhy”.