Skip to main content

Capítulo 39

39. KAPITOLA

El viaje de regreso de Akrūra y su visita a Viṣṇuloka dentro del río Yamunā

Akrúra cestuje zpět a vidí Višnulóku v řece Jamuně

El Señor Kṛṣṇa y Nanda Mahārāja recibieron cálidamente a Akrūra y le ofrecieron un lugar para que descansara durante la noche. Mientras tanto, los dos hermanos, Balarāma y Kṛṣṇa, fueron a cenar. Akrūra se sentó en su cama, y empezó a meditar en que todos los deseos que había tenido con anticipación, mientras iba de Mathurā a Vṛndāvana, se le habían cumplido. El Señor Kṛṣṇa es el esposo de la diosa de la fortuna: al estar complacido con Su devoto puro, puede ofrecer cualquier cosa que el devoto desee. Pero el devoto puro no le pide nada al Señor para su beneficio personal.

Pán Krišna a Nanda Mahárádž Akrúru vřele přijali a nabídli mu místo k nočnímu odpočinku. Dva bratři, Balaráma a Krišna, mezitím odešli na večeři. Akrúra seděl na posteli a přemítal, jak se mu splnilo vše, po čem toužil cestou z Mathury do Vrindávanu. Pán Krišna je manžel bohyně štěstí; když je spokojený se svým čistým oddaným, může mu splnit jakoukoliv touhu. Čistý oddaný však nežádá Pána o nic ve svůj vlastní prospěch.

Después de cenar, Kṛṣṇa y Balarāma fueron a darle las buenas noches a Akrūra. Kṛṣṇa preguntó por Su tío materno, Kaṁsa: «¿Cómo se comporta con sus amigos? Y preguntó: ¿Cómo están mis parientes?». También preguntó acerca de los planes de Kaṁsa. Luego, la Suprema Personalidad de Dios le informó a Akrūra que su presencia era muy bienvenida. Le preguntó si todos Sus parientes y amigos estaban bien y libres de todo tipo de dolencias. Kṛṣṇa dijo que sentía mucho que Kaṁsa, Su tío materno, fuera el cabeza del reino; dijo que Kaṁsa era el anacronismo más grande que había en todo el sistema de gobierno, y que ellos no podían esperar ningún bienestar para los ciudadanos mientras él gobernara. Después, Kṛṣṇa dijo: «Mi padre ha soportado muchas adversidades por el simple hecho de que soy su hijo. También por esta razón, ha perdido a muchos otros hijos. Me considero muy afortunado porque has venido como Mi amigo y pariente. Mi querido amigo Akrūra, por favor, dime el propósito de tu venida a Vṛndāvana».

Po večeři přišli Krišna a Balaráma popřát Akrúrovi dobrou noc a zeptat se ho, jak se Kansa chová k Jejich přátelům a příbuzným. Krišna se potom dotázal na Kansovy plány. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl Akrúrovi, že jeho návštěva je velice vítaná. Zeptal se, zda jeho příbuzní a přátelé netrpí nějakými nemocemi. Krišna litoval, že jeho strýc Kansa byl hlavou království; řekl, že Kansa by vůbec neměl vládnout a že jeho panování nepřinese občanům nic dobrého. Potom Krišna řekl: “Můj otec musel projít velkými útrapami jenom proto, že jsem jeho syn. Kvůli tomu také ztratil tolik jiných synů. Je pro Mě požehnáním, že jsi přijel jako Můj přítel a příbuzný. Můj milý strýčku Akrúro, řekni Mi prosím, co je důvodem tvé návštěvy ve Vrindávanu.”

Después de todas estas preguntas, Akrūra, quien pertenecía a la dinastía de Yadu, explicó los recientes sucesos en Mathurā, incluyendo el intento de Kaṁsa de matar a Vasudeva, el padre de Kṛṣṇa. Él relató las cosas que habían ocurrido después que Nanda reveló que Kṛṣṇa era el hijo de Vasudeva. Sentado a Su lado en la casa de Nanda Mahārāja, Akrūra narró todas las historias concernientes a Kaṁsa. Contó cómo Nārada conoció a Kaṁsa, y cómo él mismo fue encomendado por Kaṁsa para ir a Vṛndāvana. Akrūra le explicó a Kṛṣṇa que Nārada le había contado a Kaṁsa todo lo concerniente del traslado de Kṛṣṇa de Mathurā a Vṛndāvana inmediatamente después de Su nacimiento, y lo referente a cómo Kṛṣṇa había matado a todos los demonios enviados por Kaṁsa. Akrūra le explicó luego a Kṛṣṇa cuál era el propósito de su ida a Vṛndāvana: llevarlo de regreso a Mathurā. Después de oír de estas medidas, Balarāma y Kṛṣṇa, quienes son muy expertos en matar a los oponentes, se rieron ligeramente de los planes de Kaṁsa.

Na tuto žádost vylíčil Akrúra, člen jaduovské dynastie, nedávné události v Mathuře, včetně Kansova pokusu zabít Vasudévu, Krišnova otce. Popsal věci, které se staly poté, co Nárada prozradil, že Krišna je synem Vasudévy, jehož otec ukryl v domě Nandy Mahárádže. Akrúra vyprávěl všechny příběhy týkající se Kansy. Řekl, jak Nárada navštívil Kansu a jak jeho samotného Kansa vyslal do Vrindávanu. Akrúra vysvětlil Krišnovi, že Nárada řekl Kansovi všechno o tom, jak byl Krišna hned po narození přemístěn z Mathury do Vrindávanu a jak zabil všechny démony, které Kansa poslal. Potom Krišnovi sdělil, proč přijel do Vrindávanu: aby Ho přivezl zpátky do Mathury. Když Krišna a Balaráma, kteří jsou velice zdatní v zabíjení svých protivníků, slyšeli o Kansových přípravách, trochu je jeho plány rozesmály.

Ellos le pidieron a Nanda Mahārāja que invitara a todos los pastorcillos de vacas a ir a Mathurā para participar de la ceremonia conocida como Dhanur-yajña. Kaṁsa quería que todos ellos fueran allí para que participaran en la función. A pedido de Kṛṣṇa, Nanda Mahārāja enseguida llamó a todos los pastorcillos, y les pidió que recogieran leche y todo tipo de preparaciones hechas con leche para obsequiar en la ceremonia. También le envió instrucciones al jefe de la policía de Vṛndāvana, para que informara a todos los habitantes acerca de la gran función de Kaṁsa, Dhanur-yajña, y los invitara a que participaran. Nanda Mahārāja les informó a los pastorcillos de vacas que partirían la mañana siguiente. Por lo tanto, dispusieron todo para que las vacas y los toros los llevaran a todos hasta Mathurā.

Ihned sdělili Nandovi Mahárádžovi, že Kansa pozval všechny pastevce a pasáčky do Mathury, aby se zúčastnili obřadu zvaného Dhanur-jagja. Kansa chtěl, aby se všichni přišli na slavnosti podílet. Na Krišnův pokyn svolal Nanda Mahárádž pastevce a požádal je, aby připravili mléko a různé druhy mléčných produktů, které králi při obřadu darují. Také poslal pokyny vrchnímu strážnému Vrindávanu, aby oznámil všem obyvatelům, že Kansa bude konat velkou Dhanur-jagju, a pozval je. Nanda Mahárádž upozornil pastevce, že se na cestu vydají druhý den ráno, a proto hned připravili krávy a býky, aby je mohli odvést do Mathury.

Cuando las gopīs vieron que Akrūra había venido a llevarse a Kṛṣṇa y a Balarāma a Mathurā, se sobrecogieron de ansiedad. Algunas de ellas se afligieron tanto, que sus caras se pusieron negras, empezaron a respirar acaloradamente y tuvieron palpitaciones de corazón. Ellas descubrieron que sus cabellos y vestidos se aflojaron inmediatamente. Al oír la noticia de que Kṛṣṇa y Balarāma partían hacia Mathurā, otras gopīs que estaban ocupadas en deberes hogareños, detuvieron su trabajo como si lo hubieran olvidado todo, tal como una persona que ha sido llamada a morir y que debe abandonar este mundo de inmediato. Otras se desmayaron inmediatamente debido a la separación de Kṛṣṇa. Al recordar Su sonrisa atractiva y Sus charlas con ellas. Las gopīs se sobrecogieron de tristeza. Todas recordaron las características de la Personalidad de Dios —cómo se movía dentro del área de Vṛndāvana y cómo, con palabras jocosas, atraía todos sus corazones—. Las gopīs, con sus corazones que latían pesadamente, se reunieron, pensando en Kṛṣṇa y en la separación inminente de Él. Ellas estaban absortas por completo en pensamientos acerca de Kṛṣṇa, y de sus ojos caían lágrimas. Las gopīs empezaron a conversar de la siguiente manera:

Když gópí zjistily, že Akrúra přijel, aby odvezl Krišnu a Balarámu do Mathury, naplnila je úzkost. Některé z nich to tak zarmoutilo, že jim zčernaly obličeje, začaly těžce dýchat a rozbušila se jim srdce. Zjišťovaly, že se jim najednou rozpustily vlasy a povolily šaty. Jakmile gópí, které se věnovaly domácím povinnostem, slyšely, že Krišna a Balaráma odjíždějí do Mathury, přestaly pracovat, jako kdyby na všechno zapomněly, a vypadaly jako člověk, kterého zastihla smrt a musí náhle opustit tento svět. Jiné kvůli odloučení od Krišny ihned omdlely. Gópí vzpomínaly na Jeho přitažlivý úsměv a své rozhovory s Ním, a nesmírně se trápily. Všechny si vybavovaly vlastnosti Pána, Osobnosti Božství, jak se pohyboval po oblasti Vrindávanu a jak žertovnými slovy okouzloval jejich srdce. Sešly se a s těžkým srdcem myslely na Krišnu a blížící se odloučení od Něho. Byly úplně pohroužené do myšlenek na Krišnu a slzy jim kanuly z očí. Rozmlouvaly následovně:

«¡Oh, Providencia, Tú eres tan cruel! Parecieras que no supieras cómo otorgarle misericordia a la gente. Cuando Tú lo dispones, los amigos se ponen en contacto unos con otros, pero Tú los separas sin complacer sus deseos. Esto es como un juego de niños que no tiene significado. Es muy abominable que dispongas todo para mostrarnos al hermoso Kṛṣṇa —cuyos cabellos rizados y azulados embellecen Su ancha frente y afilada nariz, y quien está siempre sonriendo para minimizar toda discordia de este mundo material—, y después dispongas separarlo de nosotras. ¡Oh, Providencia, Tú eres tan cruel! Pero lo más sorprendente es que Te presentas ahora como “Akrūra”, que significa “no cruel”. Al principio, nosotras apreciamos la destreza que requería de Ti el darnos estos ojos para ver la hermosa cara de Kṛṣṇa, pero ahora, así como una criatura tonta, estás tratando de sacarnos los ojos para que no veamos a Kṛṣṇa aquí de nuevo. ¡Kṛṣṇa, el hijo de Nanda Mahārāja, también es muy cruel! Siempre tiene que tener nuevos amigos; a Él no le gusta mantener una amistad con nadie por mucho tiempo. Nosotras, las gopīs de Vṛndāvana, habiendo abandonado nuestros hogares, amigos y parientes, nos hemos convertido en las humildes sirvientas de Kṛṣṇa, pero Él nos está desdeñando y se está yendo. Ni siquiera nos mira, a pesar de que estamos completamente rendidas a Él. Ahora, todas las muchachas jóvenes de Mathurā tendrán esa oportunidad. Ellas están esperando la llegada de Kṛṣṇa, y disfrutarán de Su dulce y sonriente cara y beberán la miel de ella. A pesar de que sabemos que Kṛṣṇa es muy estable y determinado, se cierne sobre nosotras la amenaza de que tan pronto como vea las hermosas caras de las jóvenes de Mathurā, se olvide de Sí Mismo. Tememos que ellas lo controlen y que Él se olvide de nosotras, pues somos muchachas aldeanas y sencillas. Él ya no seguirá siendo cariñoso con nosotras. Por consiguiente, no esperamos que Kṛṣṇa regrese a Vṛndāvana. Él no abandonará la compañía de las muchachas de Mathurā».

“Ó Prozřetelnosti, jsi tak krutá! Zdá se, že neumíš mít s druhými slitování. Zařídíš, aby se přátelé setkali, ale znovu je odloučíš, aniž bys splnila jejich přání. Je to jako dětská hra, která nemá žádný význam. Je strašné, že jsi zařídila, abychom spatřily nádherného Krišnu, jehož modravé vlnité vlasy krášlí Jeho široké čelo a ostrý nos a jenž se vždy usmívá, aby zmírnil trápení v hmotném světě, a nyní nás od Něho chceš zase odloučit. Ó Prozřetelnosti, jsi tak nemilosrdná! Avšak nejpodivnější je, že ses nyní zjevila jako Akrúra, což znamená “ten, kdo není krutý”. Zpočátku jsme chválily tvoje dílo, že jsi nám dala oči, kterými jsme mohly vidět Krišnův nádherný obličej, ale nyní nám jako nějaký pošetilec oči zase bereš, když dovolíš, abychom zde už nikdy Krišnu neviděly. Krišna, syn Nandy Mahárádže, je také velice krutý! Musí mít stále nové přítelkyně; nerad se s někým přátelí delší dobu. My gópí z Vrindávanu jsme opustily své domovy, přátele a příbuzné a staly se Krišnovými služebnými, ale On na nás nedbá a jde pryč. I když jsme Mu úplně odevzdané, ani se na nás nepodívá. Nyní dostanou příležitost všechny mladé dívky v Mathuře. Již očekávají Krišnův příjezd a budou se těšit z Jeho sladké usměvavé tváře a pít její med. Sice víme, že Krišna umí být stálý a odhodlaný, ale máme strach, že se zapomene, jakmile uvidí krásné tváře mladých dívek v Mathuře. Bojíme se, že Ho ovládnou a na nás zapomene, neboť jsme jen obyčejné vesničanky. Již k nám nebude laskavý. Neočekáváme ani, že se do Vrindávanu vrátí. Neopustí společnost mathurských dívek.”

Las gopīs empezaron a imaginar los grandes acontecimientos de la ciudad de Mathurā. Kṛṣṇa pasaría a través de las calles, y las damas y las jóvenes de la ciudad lo verían desde los balcones de sus respectivos hogares. Ciudad Mathurā comprendía diferentes comunidades, conocidas en aquel entonces como: Daśārha, Bhoja, Andhaka y Sātvata. Todas estas comunidades eran distintas ramas de la misma familia en la cual Kṛṣṇa apareció, es decir, la dinastía Yadu. Ellas también estaban esperando la llegada de Kṛṣṇa. Ya se había confirmado que Kṛṣṇa, quien es el lugar de descanso de la diosa de la fortuna y la fuente de todo placer y cualidades trascendentales, iba a visitar Ciudad Mathurā.

Gópí si začaly představovat velké oslavy ve městě Mathuře. Krišna bude procházet ulicemi a ženy a mladé dívky na Něho budou hledět z balkónů svých domů. V Mathuře žila různá společenství známá pod jmény Dašárha, Bhódža, Andhaka a Sátvata, která byla odnožemi stejného rodu, v jakém se zjevil Krišna, tedy jaduovské dynastie. Ti všichni očekávali Krišnův příjezd. Již se vědělo, že Krišna, který je útočištěm bohyně štěstí a zdrojem veškeré radosti a transcendentálních vlastností, se chystá navštívit město Mathuru.

Las gopīs comenzaron entonces a condenar las actividades de Akrūra. Ellas dijeron que él se llevaba a Kṛṣṇa, quien era el placer de sus ojos y lo más querido que tenían. Él era llevado lejos del alcance de su vista, sin que Akrūra, les informara de ello o las consolara. Akrūra no debió ser tan despiadado; por el contrario, debió ser compasivo con ellas. 

The gopīs then began to condemn the activities of Akrūra. They stated that he was taking Kṛṣṇa, who was more dear than the dearest to them and who was the pleasure of their eyes. He was being taken from their sight without their being informed or solaced by Akrūra. Akrūra should not have been so merciless but should have taken compassion on them.

 Las gopīs continuaron diciendo: «La característica más sorprendente es que Kṛṣṇa, el hijo de Nanda, ya se ha sentado en la cuadriga sin consideración alguna. Debido a esto, parece que Kṛṣṇa no es muy inteligente. O bien, puede que sea muy inteligente,... pero no es muy civilizado. No solo Kṛṣṇa, sino todos los pastores de vacas son tan insensibles, que ya están unciendo los toros y los terneros para el viaje a Mathurā. Las personas mayores de Vṛndāvana también son despiadadas; ellas no consideran nuestra lastimosa situación y no detienen el viaje de Kṛṣṇa a Mathurā. Hasta los semidioses son muy poco amables con nosotras; ellos no están impidiendo Su ida a Mathurā».

Gópí pak začaly odsuzovat Akrúrovo jednání. Prohlásily, že odváží Krišnu, který jim je ze všeho nejdražší a který skýtá potěšení jejich očím. Odvážel jim Krišnu z dohledu, aniž by jim něco řekl nebo se je snažil utěšit. Akrúra k nim neměl být tak nemilosrdný; měl se nad nimi slitovat. Gópí dále řekly: “Nejvíc nás však udivuje, že Krišna, Nandův syn, již bez jakýchkoliv ohledů usedl na vůz. Z toho je vidět, že není moc inteligentní. Anebo je možná hodně inteligentní — ale není moc milostivý. Nejen Krišna, ale všichni pastevci jsou tak bezcitní, že již zapřahují voly do vozů a připravují se na cestu do Mathury. Staršinové ve Vrindávanu jsou také nemilosrdní; neberou ohled na náš nářek a nezakazují Krišnovi odjet. Dokonce ani polobozi k nám nejsou laskaví; ani ti nebrání Jeho cestě do Mathury.”

Las gopīs les oraron a los semidioses para que crearan algún disturbio natural, tal como un huracán, una tormenta o una fuerte lluvia, de manera que Kṛṣṇa no pudiera ir a Mathurā. Luego, ellas empezaron a considerar lo siguiente: «A pesar de la oposición de nuestros padres y custodios mayores, nosotras personalmente detendremos la ida de Kṛṣṇa a Mathurā. No tenemos otra alternativa que tomar esta acción directa. Todo el mundo se ha puesto en contra de nosotras para llevarse a Kṛṣṇa lejos de nuestra vista. Sin Él no podemos vivir ni por un momento». Así, las gopīs decidieron obstruir el camino a través del cual se esperaba que la cuadriga de Kṛṣṇa iba a pasar. Ellas empezaron a hablar entre sí: «Hemos pasado una noche muy larga —que pareció solamente un momento— ocupadas en la danza rāsa con Kṛṣṇa. Mirábamos Su dulce sonrisa, lo abrazábamos y hablábamos con Él. Ahora bien, ¿cómo podremos vivir tan siquiera un instante, si Él se va lejos de nosotras? Al final del día, al anochecer, Kṛṣṇa junto con Su hermano mayor Balarāma, regresaba al hogar con Sus amigos. Su cara estaba ungida con el polvo levantado por las pezuñas de las vacas, y sonreía y tocaba Su flauta mirándonos cariñosamente. ¿Cómo podremos olvidarlo? ¿Cómo podremos olvidar a Kṛṣṇa, quien es nuestra vida y alma? Él ya se ha llevado nuestros corazones de muchas maneras, durante todos nuestros días y noches, y si se va, no hay posibilidad de que nosotras continuemos viviendo». Pensando de esa forma, las gopīs se entristecieron cada vez más porque Kṛṣṇa se iba de Vṛndāvana. No podían controlar sus mentes, y empezaron a llorar fuertemente, gritando los distintos nombres de Kṛṣṇa: «¡Oh, querido Dāmodara! ¡Querido Mādhava!».

Gópí se modlily k polobohům, aby způsobili nějakou přírodní katastrofu, jako hurikán, bouřku nebo silný déšť, a tak znemožnili Krišnovi odjet do Mathury. Potom začaly uvažovat: “Samy Krišnu zadržíme, bez ohledu na naše rodiče a opatrovníky. Nezbývá nám, než se uchýlit k tomuto přímému zásahu. Všichni se obrátili proti nám a chtějí Krišnu odvézt, abychom Ho již nikdy neviděly. Bez Něho ale nemůžeme žít ani na okamžik!” Gópí se rozhodly, že zatarasí cestu, kudy měl kočár s Krišnou projíždět. Bavily se mezi sebou: “Velice dlouhou noc — která přitom utekla jako okamžik — jsme strávily s Krišnou při tanci rāsa. Dívaly jsme se na Jeho sladký úsměv, objímaly Ho a rozmlouvaly s Ním. Jak to vůbec přežijeme, jestliže od nás odjede? K večeru, na konci dne, se vždycky společně se starším bratrem Balarámou a svými přáteli vracel domů. Obličej míval zaprášený prachem, který zvířila kopyta krav, s úsměvem hrával na flétnu a tak laskavě se na nás díval. Jak na Něho budeme moci zapomenout? Jak dokážeme zapomenout na Krišnu, který je pro nás vším? Ve dne v noci nám tolika způsoby kradl srdce, a jestliže odjede, není možné, abychom mohly ještě žít.” Když gópí takto přemýšlely, byly čím dál nešťastnější, že Krišna opouští Vrindávan. Nedokázaly ovládat mysl a hlasitě volaly různá Krišnova jména: “Milý Dámódare! Milý Mádhavo!”

Las gopīs lloraron toda la noche anterior a la partida de Kṛṣṇa. Tan pronto como el Sol salió, Akrūra terminó su baño matutino, se montó en la cuadriga y se dispuso a salir hacia Mathurā con Kṛṣṇa y Balarāma. Nanda Mahārāja y los pastores de vacas se montaron en carretas de bueyes, después de haber cargado leche y ghī, y preparaciones de leche tales como yogur, contenidas en grandes potes de barro, y empezaron a seguir la cuadriga de Kṛṣṇa y Balarāma. A pesar de que Kṛṣṇa les pidió que no obstruyeran Su camino, todas las gopīs rodearon la cuadriga, y, con ojos que inspiraban lástima, se pusieron de pie para ver a Kṛṣṇa. Kṛṣṇa se conmovió mucho al ver la condición lastimosa de las gopīs, pero Su deber era ir a Mathurā, pues Nārada así lo había predicho. Por lo tanto, Kṛṣṇa consoló a las gopīs. Les dijo que no debían afligirse; Él iba a regresar inmediatamente después de terminar Sus asuntos. Pero Él no podía persuadirlas a que se dispersaran. La cuadriga empezó a dirigirse hacia el Oeste, y a medida que avanzaba, las mentes de las gopīs la siguieron tan lejos como les fue posible. Ellas se quedaron viendo la bandera de la cuadriga mientras se podía; por último, solo pudieron ver a lo lejos el polvo levantado por la cuadriga. Las gopīs no se movieron de sus lugares, sino que permanecieron hasta que la cuadriga ya no podía verse más. Permanecieron inmóviles como si fueran retratos pintados. Todas las gopīs decidieron que Kṛṣṇa no regresaría de inmediato, y, con sus corazones muy decepcionados, regresaron a sus respectivos hogares. Muy perturbadas por la ausencia de Kṛṣṇa, solo pensaron todo el día y toda la noche en Sus pasatiempos, y así obtuvieron un poco de consuelo.

Gópí naříkaly před Krišnovým odjezdem celou noc. Jakmile vyšlo slunce, Akrúra dokončil svou ranní koupel, nasedl do vozu a rozjel se s Krišnou a Balarámou směrem k Mathuře. Nanda Mahárádž a pastevci naložili na volské povozy velké hliněné hrnce naplněné jogurtem, mlékem, ghí a jinými mléčnými produkty a potom sami nasedli a následovali vůz Krišny a Balarámy. Gópí navzdory Krišnově žádosti, aby Jim nebránily v cestě, obestoupily Jeho kočár a dívaly se na Krišnu prosebnýma očima. Velice Ho dojímal pohled na jejich neštěstí, ale Jeho povinností bylo odjet do Mathury, neboť taková byla Náradova předpověď. Proto se je snažil utěšit. Řekl jim, aby se netrápily; jakmile vyřídí všechny své záležitosti, velice brzy se vrátí. Gópí to však nepřimělo k odchodu. Vůz se tedy rozjel směrem na západ a gópí ho následovaly ve svých myslích, jak daleko jen mohly. Pozorovaly vlajku na voze, dokud ji bylo vidět, a nakonec viděly jen v dálce zvířený prach za kočárem. Nepohnuly se ze svých míst a stály, až vše zmizelo v dálce. Stály bez hnutí, jako namalované na plátně. Když si všechny gópí byly jisté, že se Krišna nevrátí, odebraly se s nesmírně zarmouceným srdcem do svých domovů. Jelikož je Krišnova nepřítomnost velice trápila, celé dny a noci myslely na Jeho zábavy, a to je trochu utěšilo.

El Señor, acompañado por Akrūra y Balarāma, guió la cuadriga a gran velocidad hacia la ribera del Yamunā. Por tan solo darse un baño en el Yamunā, cualquiera puede disminuir la reacción a sus acciones pecaminosas. Tanto Kṛṣṇa como Balarāma se bañaron en el río y lavaron Sus caras. Después de beber del agua transparente y cristalina del Yamunā, se sentaron de nuevo en la cuadriga. La cuadriga estaba parada bajo la sombra de grandes árboles, y los dos hermanos se sentaron allí. Luego, Akrūra les pidió permiso para bañarse también en el Yamunā. De acuerdo con los rituales védicos, después de bañarse en el río, uno debe sumergirse por lo menos hasta la cintura y murmurar el mantra Gāyatrī. Mientras estaba de pie en el río, Akrūra vio repentinamente tanto a Balarāma como a Kṛṣṇa dentro del agua. Se sorprendió de verlos allí, porque estaba seguro de que Ellos estaban sentados en la cuadriga. Confundido, salió inmediatamente del agua y fue a ver dónde estaban los muchachos, y se sorprendió mucho al ver que estaban sentados en la cuadriga como antes. Cuando los vio en la cuadriga, empezó a preguntarse si los había visto en el agua. Por consiguiente, regresó al río. Esta vez no solamente vio a Balarāma y a Kṛṣṇa allí, sino a muchos de los semidioses y a todos los Siddhas, Cāraṇas y Gandharvas. Todos ellos estaban de pie ante el Señor, quien estaba acostado. También vio a Śeṣa Nāga con miles de capuchas. El Señor Śeṣa Nāga estaba cubierto con atavíos azulados, y Sus cuellos eran completamente blancos. Los cuellos blancos de Śeṣa Nāga se asemejaban mucho a las montañas cubiertas de nieve. En el regazo curvo de Śeṣa Nāga, Akrūra vio a Kṛṣṇa sentado muy solemnemente, con cuatro brazos. Sus ojos eran como pétalos rojizos de una flor de loto.

Pán, doprovázený Akrúrou a Balarámou, jel kočárem velkou rychlostí ke břehu Jamuny. Koupelí v Jamuně může každý zmírnit následky svých hříšných činností. Krišna i Balaráma si v řece umyli obličej a vykoupali se. Poté, co se napili křišťálově průzračné vody, usedli znovu do vozu, který stál ve stínu velkých stromů. Akrúra požádal o svolení, aby se mohl také vykoupat v Jamuně. Podle védských obřadních pravidel má člověk po koupeli v řece zůstat stát alespoň po pás ve vodě a potichu recitovat mantru gāyatrī. Když Akrúra stál v řece, najednou ve vodě spatřil Balarámu i Krišnu. Překvapilo ho to, protože byl přesvědčený, že oba sedí na voze. Zmateně ihned vylezl z vody a šel se podívat, zda tam skutečně jsou. Ke svému údivu zjistil, že chlapci sedí na voze jako dřív. Když Je viděl na voze, zapochyboval, zda Je viděl i ve vodě, a proto se vrátil k řece. Tentokrát uviděl nejen Balarámu a Krišnu, ale také mnoho polobohů a všechny Siddhy, Čárany a Gandharvy. Všichni se klaněli před Pánem. Viděl také hada Šéšanágu s tisíci kápí. Pán Šéšanága měl na sobě modravé šaty a všechny Jeho bílé krky vypadaly jako zasněžené vrcholky hor. Na Jeho svinutém těle rozvážně seděl Krišna se čtyřma rukama. Jeho oči připomínaly načervenalé okvětní lístky lotosu.

En otras palabras, al regresar, Akrūra vio a Balarāma convertido en Śeṣa Nāga, y a Kṛṣṇa en Mahā-Viṣṇu. Él vio a la Suprema Personalidad de Dios con cuatro brazos, sonriendo muy hermosamente, muy complaciente con todos y mirándolos a todos. Se veía muy hermoso con Su nariz respingona, Su ancha frente, Sus orejas extendidas, y Sus labios rojizos. Sus brazos, que le llegaban a las rodillas, eran de constitución muy fuerte. Sus hombros eran altos y Su pecho muy ancho y con forma de caracola. Su ombligo era muy profundo, y Su abdomen estaba marcado con tres líneas. Su cintura era ancha y grande, asemejándose a las caderas de una mujer, y Sus muslos se asemejaban a las trompas de los elefantes. Las otras partes de Sus piernas —las articulaciones y extremidades inferiores— eran todas muy hermosas; las uñas de Sus pies eran deslumbrantes, y los dedos de Sus pies eran tan hermosos como los pétalos de una flor de loto. Su yelmo estaba decorado con joyas muy valiosas. Había un hermoso cinturón alrededor de Su cintura, y llevaba un cordón sagrado que atravesaba Su ancho pecho. Había pulseras en Sus manos, y brazaletes en la parte superior de Sus brazos. Él llevaba campanitas en Sus tobillos, poseía una belleza deslumbrante, y Sus palmas eran como la flor de loto. Se veía aún más hermoso con los diferentes emblemas del viṣṇu-mūrti —la caracola, la maza, el disco y la flor de loto—, los cuales tenía en Sus cuatro manos. Su pecho estaba marcado con los signos particulares de Viṣṇu, y llevaba guirnaldas de flores frescas. En conjunto, Él era algo muy hermoso de ver. Akrūra también vio a Su Señoría rodeado por asociados íntimos, tales como los cuatro Kumāras —Sanaka, Sanātana, Sanandana y Sanat-Kumāra— y otros asociados, tales como Sunanda y Nanda, así como también por semidioses tales como Brahmā y el Señor Śiva. Los nueve grandes sabios eruditos estaban allí, y los devotos tales como Prahlāda y Nārada estaban ocupados ofreciéndole oraciones al Señor con corazones limpios y con palabras puras. Después de ver a la trascendental Personalidad de Dios, Akrūra inmediatamente fue sobrecogido por una gran devoción, y un temblor trascendental atravesó todo su cuerpo. A pesar de que por el momento estaba confundido, mantuvo su conciencia clara e inclinó su cabeza ante el Señor. Con las manos juntas y una voz quebrada, empezó a ofrecerle oraciones al Señor.

Jinými slovy, když se Akrúra vrátil k Jamuně, viděl Balarámu, jenž se proměnil v Šéšanágu, a Krišnu, jenž se proměnil v Mahá-Višnua. Viděl čtyřrukého Nejvyššího Pána, který se nádherně usmíval. Byl pro všechny velice přitažlivý a na každého hleděl laskavým pohledem. Měl překrásně tvarovaný nos, široké čelo, pěkné uši a červené rty. Silné paže Mu sahaly až ke kolenům. Měl rovná ramena a širokou hruď a Jeho krk připomínal lasturu. Jeho pupek byl hluboký a břicho Mu značily tři linky. Boky měl velké a široké a připomínaly boky ženy, stehna měl jako sloní choboty. Další části Jeho nohou, od kolen dolů, byly velice krásné; Jeho nehty zářily a prsty byly stejně půvabné jako okvětní lístky lotosu. Jeho koruna byla posázená cennými drahokamy. Boky Mu obepínal pěkný pás a přes širokou hruď měl pověšenou posvátnou šňůru. Na rukách i pažích měl náramky a na nohách nákotníčky. Jeho krása byla oslnivá a Jeho dlaně vypadaly jako lotosové květy. Ve čtyřech rukách držel symboly viṣṇu-mūrti: lasturu, kyj, disk a lotosový květ, které dále umocňovaly Jeho krásu. Jeho hruď byla označená zvláštními znaky Višnua a na krku měl pověšené girlandy z čerstvých květů. Bylo velmi příjemné se na Něho dívat. Akrúra také viděl, že Pána obklopují důvěrní společníci: čtyři Kumárové (Sanaka, Sanátana, Sananda a Sanat- kumára) a další jako Sunanda a Nanda i polobozi, jako je Brahmá a Pán Šiva. Stálo tam devět učených mudrců a také oddaní, jako Prahlád, Nárada a osm Vasuů. Všichni se modlili k Pánu s čistými srdci a vybranými slovy. Jakmile Akrúra spatřil transcendentální Osobnost Božství, ihned ho naplnila radost a velká oddanost a celým tělem mu procházelo transcendentální chvění. I když byl na okamžik zmatený, zachoval si jasné vědomí a sklonil před Pánem hlavu. Se sepjatýma rukama a třesoucím se hlasem se začal k Pánu modlit.

Así termina el significado de Bhaktivedanta del capítulo trigésimo noveno del libro Kṛṣṇa, titulado: «El viaje de regreso de Akrūra y su visita a Viṣṇuloka dentro del río Yamunā».

Takto končí Bhaktivédántův výklad 39. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Akrúra cestuje zpět a vidí Višnulóku v řece Jamuně”.