Text 40
Sloka 40
Devanagari
Dévanágarí
क्षयिष्णव: सातिशया न निर्मला: ।
तस्माददृष्टश्रुतदूषणं परं
भक्त्योक्तयेशं भजतात्मलब्धये ॥ ४० ॥
Text
Verš
kṣayiṣṇavaḥ sātiśayā na nirmalāḥ
tasmād adṛṣṭa-śruta-dūṣaṇaṁ paraṁ
bhaktyoktayeśaṁ bhajatātma-labdhaye
kṣayiṣṇavaḥ sātiśayā na nirmalāḥ
tasmād adṛṣṭa-śruta-dūṣaṇaṁ paraṁ
bhaktyoktayeśaṁ bhajatātma-labdhaye
Synonyms
Synonyma
evam — similarly (as earthly wealth and possessions are impermanent); hi — indeed; lokāḥ — higher planetary systems like heaven, the moon, the sun and Brahmaloka; kratubhiḥ — by performing great sacrifices; kṛtāḥ — achieved; amī — all those; kṣayiṣṇavaḥ — perishable, impermanent; sātiśayāḥ — although more comfortable and pleasing; na — not; nirmalāḥ — pure (free from disturbances); tasmāt — therefore; adṛṣṭa-śruta — never seen or heard; dūṣaṇam — whose fault; param — the Supreme; bhaktyā — with great devotional love; uktayā — as described in the Vedic literature (not mixed with jñāna or karma); īśam — the Supreme Lord; bhajata — worship; ātma-labdhaye — for self-realization.
evam — podobně (jako jsou pozemské statky dočasné); hi — zajisté; lokāḥ — vyšší planetární soustavy, jako jsou nebeské planety, Měsíc, Slunce a Brahmaloka; kratubhiḥ — konáním velkých obětí; kṛtāḥ — dosažené; amī — všechny tyto; kṣayiṣṇavaḥ — podléhající zániku, dočasné; sātiśayāḥ — ačkoliv pohodlnější a příjemnější; na — ne; nirmalāḥ — čisté (prosté nepříznivých jevů); tasmāt — proto; adṛṣṭa-śruta — neviděná a neslyšená; dūṣaṇam — jehož chyba; param — Nejvyššího; bhaktyā — s velkou láskou a oddaností; uktayā — jak je popsáno ve védské literatuře (bez příměsí jñāny či karmy); īśam — Nejvyššího Pána; bhajata — uctívejte; ātma-labdhaye — pro dosažení seberealizace.
Translation
Překlad
It is learned from Vedic literature that by performing great sacrifices one may elevate himself to the heavenly planets. However, although life on the heavenly planets is hundreds and thousands of times more comfortable than life on earth, the heavenly planets are not pure [nirmalam], or free from the taint of material existence. The heavenly planets are also temporary, and therefore they are not the goal of life. The Supreme Personality of Godhead, however, has never been seen or heard to possess inebriety. Consequently, for your own benefit and self-realization, you must worship the Lord with great devotion, as described in the revealed scriptures.
Z védské literatury se dozvídáme, že konáním velkých obětí lze dosáhnout nebeských planet. Ani ty však nejsou čisté (nirmalam), nedotčené hmotnými vlivy, přestože je tam život mnohotisíckrát pohodlnější než na Zemi. I ony jsou dočasné, a nejsou tedy cílem života. Nikdo však nikdy neviděl ani neslyšel, že by měl nějaké nedostatky Nejvyšší Pán. V zájmu vlastního prospěchu a seberealizace tedy musíte s velkou oddaností uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, jak uvádějí zjevená písma.
Purport
Význam
As stated in Bhagavad-gītā, kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti. Even if one is promoted to the higher planetary systems by performing great sacrifices, which are accompanied by the sinful act of sacrificing animals, the standard of happiness in Svargaloka is also not free of disturbances. There is a similar struggle for existence even for the King of heaven, Indra. Thus there is no practical benefit in promoting oneself to the heavenly planets. Indeed, from the heavenly planets one must return to this earth after one has exhausted the results of his pious activities. In the Vedas it is said, tad yatheha karma-jito lokaḥ kṣīyate evam evāmutra puṇya-jito lokaḥ kṣīyata. As the material positions we acquire here by hard work are vanquished in due course of time, one’s residence in the heavenly planets is also eventually vanquished. According to one’s activities of piety in different degrees, one obtains different standards of life, but none of them are permanent, and therefore they are all impure. Consequently, one should not endeavor to be promoted to the higher planetary systems, only to return to this earth or descend still lower to the hellish planets. To stop this cycle of going up and coming down, one must take to Kṛṣṇa consciousness. Śrī Caitanya Mahāprabhu therefore said:
Bhagavad-gītā uvádí: kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti. I když člověk díky konání velkých obětí (jež doprovází hříšný čin obětování zvířat) dosáhne vyšších planetárních soustav, ani na Svargaloce ho nečeká ničím nerušené štěstí. Boji o přežití se nevyhne ani nebeský král Indra. Z dosažení nebeských planet tedy neplyne žádný praktický zisk. Živá bytost se z nich po vyčerpání výsledků svých zbožných činností musí vrátit na planetu Zemi. Ve Védách je řečeno: tad yathena karma-jito lokaḥ kṣīyate evam evāmutra puṇya-jito lokaḥ kṣīyata. Tak jako časem přijdeme o hmotné postavení, kterého zde dosahujeme těžkou prací, i pobyt na nebeských planetách jednoho dne skončí. Každý dosahuje různých úrovní života podle různých stupňů zbožného jednání, ale žádná z nich není trvalá, a proto jsou všechny nečisté. Člověk by tedy neměl usilovat o dosažení vyšších planetárních soustav, které vede jen k tomu, že se bude muset vrátit na Zemi nebo sestoupit ještě níže, na pekelné planety. Aby ukončil tento koloběh putování nahoru a dolů, musí začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Śrī Caitanya Mahāprabhu proto řekl:
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja
(Cc. Madhya 19.151)
(Cc. Madhya 19.151)
The living entity is rotating in the cycle of birth and death, going sometimes to the higher planets and sometimes to the lower planets, but that is not the solution to the problems of life. But if by the grace of Kṛṣṇa one is fortunate enough to meet a guru, a representative of Kṛṣṇa, one gets the clue to returning home, back to Godhead, having achieved self-realization. This is what is actually desirable. Bhajatātma-labdhaye: one must take to Kṛṣṇa consciousness for self-realization.
Živá bytost je uvězněna v koloběhu zrození a smrti; někdy putuje na vyšší planety a jindy na nižší, ale tím životní problémy nevyřeší. Má-li však milostí Kṛṣṇy to štěstí, že se setká s guruem, zástupcem Kṛṣṇy, získá klíč, který jí umožní dosáhnout seberealizace a vrátit se domů, zpátky k Bohu. To je skutečně žádoucí. Bhajatātma-labdhaye — aby člověk dosáhl seberealizace, musí přijmout proces rozvíjení vědomí Kṛṣṇy.