Skip to main content

Text 61

Sloka 61

Devanagari

Dévanágarí

विरक्तश्चेन्द्रियरतौ भक्तियोगेन भूयसा ।
तं निरन्तरभावेन भजेताद्धा विमुक्तये ॥ ६१ ॥

Text

Verš

viraktaś cendriya-ratau
bhakti-yogena bhūyasā
taṁ nirantara-bhāvena
bhajetāddhā vimuktaye
viraktaś cendriya-ratau
bhakti-yogena bhūyasā
taṁ nirantara-bhāvena
bhajetāddhā vimuktaye

Synonyms

Synonyma

viraktaḥ ca — completely renounced order of life; indriya-ratau — in the matter of sense gratification; bhakti-yogena — by the process of devotional service; bhūyasā — with great seriousness; tam — unto Him (the Supreme); nirantara — constantly, twenty-four hours daily; bhāvena — in the topmost stage of ecstasy; bhajeta — must worship; addhā — directly; vimuktaye — for liberation.

viraktaḥ ca — život naprostého odříkání; indriya-ratau — ohledně smyslového požitku; bhakti-yogena — oddanou službou; bhūyasā — velmi vážně; tam — Jemu (Nejvyššímu); nirantara — nepřetržitě, dvacet čtyři hodin denně; bhāvena — na nejvyšší úrovni extáze; bhajeta — musí uctívat; addhā — přímo; vimuktaye — k osvobození.

Translation

Překlad

If one is very serious about liberation, he must stick to the process of transcendental loving service, engaging twenty-four hours a day in the highest stage of ecstasy, and he must certainly be aloof from all activities of sense gratification.

Kdo vážně usiluje o osvobození, musí se držet transcendentální láskyplné služby a být dvacet čtyři hodin denně v nejvyšší extázi, lhostejný ke všem činnostem zaměřeným na uspokojování smyslů.

Purport

Význam

There are different stages of perfection according to different persons’ objectives. Generally people are karmīs, for they engage in activities of sense gratification. Above the karmīs are the jñānīs, who are trying to become liberated from material entanglement. Yogīs are still more advanced because they meditate on the lotus feet of the Supreme Personality of Godhead. And above all these are the devotees, who simply engage in the transcendental loving service of the Lord; they are situated seriously on the topmost platform of ecstasy.

Podle cílů různých lidí existují různé úrovně dokonalosti. Většina lidí jsou karmī, kteří za nejvyšší dokonalost považují smyslový požitek. Na vyšší úrovni se nacházejí jñānī, hledající vysvobození z hmotného zapletení, a ještě pokročilejší jsou yogīni, kteří meditují o lotosových nohách Nejvyšší Osobnosti Božství. Nad těmito všemi stojí oddaní, kteří se věnují transcendentální láskyplné službě Pánu a setrvávají na nejvyšší úrovni extáze.

Here Dhruva Mahārāja is advised that if he has no desire for sense gratification, then he should directly engage himself in the transcendental loving service of the Lord. The path of apavarga, or liberation, begins from the stage called mokṣa. In this verse the word vimuktaye, “for liberation,” is especially mentioned. If one wants to be happy within this material world, he may aspire to go to the different material planetary systems where there is a higher standard of sense gratification, but real mokṣa, or liberation, is performed without any such desire. This is explained in the Bhakti-rasāmṛta-sindhu by the term anyābhilāṣitā-śūnyam, “without desire for material sense gratification.” For persons who are still inclined to enjoy material life in different stages or on different planets, the stage of liberation in bhakti-yoga is not recommended. Only persons who are completely free from the contamination of sense gratification can execute bhakti-yoga, or the process of devotional service, very purely. The activities on the path of apavarga up to the stages of dharma, artha and kāma are meant for sense gratification, but when one comes to the stage of mokṣa, the impersonalist liberation, the practitioner wants to merge into the existence of the Supreme. But that is also sense gratification. When one goes above the stage of liberation, however, he at once becomes one of the associates of the Lord to render transcendental loving service. That is technically called vimukti. For this specific vimukti liberation, Nārada Muni recommends that one directly engage himself in devotional service.

Dhruva Mahārāja dostává radu, že pokud nechce smyslový požitek, má se přímo věnovat transcendentální láskyplné službě Pánu. Cesta apavargy, osvobození, začíná stádiem zvaným mokṣa. V tomto verši se zvláště uvádí slovo vimuktaye, “k osvobození”. Cestování na vyšší planetární systémy v tomto hmotném světě za účelem lepšího smyslového požitku může zprostředkovat hmotné štěstí, ale skutečná mokṣa, osvobození, se s žádnou takovou touhou neslučuje. V Bhakti-rasāmṛta-sindhu je to potvrzeno slovy anyābhilāṣitā-śūnyam, “bez touhy po hmotném smyslovém požitku”. Pro ty, kdo se stále snaží užívat si hmotného života na různých planetách či úrovních, se stádium osvobození v bhakti-yoze nedoporučuje. Jen ti, kdo se zcela zbavili znečištění smyslového požitku, mohou provozovat bhakti-yogu neboli oddanou službu velice čistým způsobem. Činnosti na cestě apavargy až po dharmu, arthu a kāmu slouží k uspokojování smyslů, ale úroveň neosobního osvobození, mokṣa, se vyznačuje touhou po splynutí s Nejvyšším. To je však také forma smyslového požitku. Když ovšem překonáme stádium osvobození, okamžitě se stáváme společníky Pána a máme možnost Mu poskytovat transcendentální láskyplnou službu. Tomuto osvobození se říká vimukti a Nārada Muni doporučuje, aby se ten, kdo ho chce dosáhnout, zapojil přímo do oddané služby.