Texts 18-20

Sloka 18-20

Devanagari

Dévanágarí

देहो रथस्त्विन्द्रियाश्व: संवत्सररयोऽगति: ।
द्विकर्मचक्रस्त्रिगुणध्वज: पञ्चासुबन्धुर: ॥ १८ ॥
मनोरश्मिर्बुद्धिसूतो हृन्नीडो द्वन्द्वकूबर: ।
पञ्चेन्द्रियार्थप्रक्षेप: सप्तधातुवरूथक: ॥ १९ ॥
आकूतिर्विक्रमो बाह्यो मृगतृष्णां प्रधावति ।
एकादशेन्द्रियचमू: पञ्चसूनाविनोदकृत् ॥ २० ॥

Text

Verš

deho rathas tv indriyāśvaḥ
saṁvatsara-rayo ’gatiḥ
dvi-karma-cakras tri-guṇa-
dhvajaḥ pañcāsu-bandhuraḥ

mano-raśmir buddhi-sūto
hṛn-nīḍo dvandva-kūbaraḥ
pañcendriyārtha-prakṣepaḥ
sapta-dhātu-varūthakaḥ

ākūtir vikramo bāhyo
mṛga-tṛṣṇāṁ pradhāvati
ekādaśendriya-camūḥ
pañca-sūnā-vinoda-kṛt

Synonyms

Synonyma

dehaḥ — body; rathaḥ — chariot; tu — but; indriya — the knowledge-acquiring senses; aśvaḥ — the horses; saṁvatsara — total years; rayaḥ — duration of life; agatiḥ — without advancing; dvi — two; karma — activities; cakraḥ — wheels; tri — three; guṇa — modes of nature; dhvajaḥ — flags; pañca — five; asu — life airs; bandhuraḥ — bondage; manaḥ — the mind; raśmiḥ — rope; buddhi — intelligence; sūtaḥ — chariot driver; hṛt — heart; nīḍaḥ — sitting place; dvandva — duality; kūbaraḥ — the posts for the harness; pañca — five; indriya-artha — sense objects; prakṣepaḥ — weapons; sapta — seven; dhātu — elements; varūthakaḥ — coverings; ākūtiḥ — attempts of the five working senses; vikramaḥ — prowess or processes; bāhyaḥ — external; mṛga-tṛṣṇām — false aspiration; pradhāvati — runs after; ekādaśa — eleven; indriya — senses; camūḥ — soldiers; pañca — five; sūnā — envy; vinoda — pleasure; kṛt — doing.

dehaḥ — tělo; rathaḥ — vůz; tu — ale; indriya — poznávací smysly; aśvaḥ — koně; saṁvatsara — všechny roky; rayaḥ — délka života; agatiḥ — bez pokroku; dvi — dvě; karma — činnosti; cakraḥ — kola; tri — tři; guṇa — kvality přírody; dhvajaḥ — vlajky; pañca — pět; asu — životních vzduchů; bandhuraḥ — pouto; manaḥ — mysl; raśmiḥ — provaz; buddhi — inteligence; sūtaḥ — vozataj; hṛt — srdce; nīḍaḥ — místo k sezení; dvandva — dualita; kūbaraḥ — místa pro postroje; pañca — pět; indriya-artha — smyslových předmětů; prakṣepaḥ — zbraní; sapta — sedm; dhātu — prvky; varūthakaḥ — pokryvy; ākūtiḥ — pokusy pěti činných smyslů; vikramaḥ — udatnost nebo způsoby; bāhyaḥ — vnější; mṛga-tṛṣṇām — iluzorní cíle; pradhāvati — běží za; ekādaśa — jedenáct; indriya — smyslů; camūḥ — vojáci; pañca — pět; sūnā — závist; vinoda — potěšení; kṛt — koná.

Translation

Překlad

Nārada Muni continued: What I referred to as the chariot was in actuality the body. The senses are the horses that pull that chariot. As time passes, year after year, these horses run without obstruction, but in fact they make no progress. Pious and impious activities are the two wheels of the chariot. The three modes of material nature are the chariot’s flags. The five types of life air constitute the living entity’s bondage, and the mind is considered to be the rope. Intelligence is the chariot driver. The heart is the sitting place in the chariot, and the dualities of life, such as pleasure and pain, are the knotting place. The seven elements are the coverings of the chariot, and the working senses are the five external processes. The eleven senses are the soldiers. Being engrossed in sense enjoyment, the living entity, seated on the chariot, hankers after fulfillment of his false desires and runs after sense enjoyment life after life.

Nārada Muni pokračoval: To, o čem jsem hovořil jako o voze, bylo ve skutečnosti tělo. Smysly jsou koně, které ten vůz táhnou. Jak plyne rok za rokem, tito koně běží bez zastávky, ale ve skutečnosti se nikam nedostanou. Zbožné a bezbožné činnosti jsou dvě kola vozu, tři kvality hmotné přírody jsou jeho vlajky, pět druhů životního vzduchu tvoří pouto živé bytosti a mysl je považována za provaz. Inteligence je vozataj, srdce je místem k sezení a duality života, jako je radost a bolest, jsou místa pro připevnění postrojů. Sedm prvků tvoří pokryvy vozu a činné smysly představují pět způsobů vnější činnosti. Jedenáct smyslů představuje vojáky. Živá bytost, usazená na voze a pohroužená do smyslového požitku, prahne po naplnění svých iluzorních tužeb a žene se za smyslovým požitkem život za životem.

Purport

Význam

The entanglement of the living entity in sense enjoyment is very nicely explained in these verses. The word saṁvatsara, meaning “the progress of time,” is significant. Day after day, week after week, fortnight after fortnight, month after month, year after year, the living entity becomes entangled in the chariot’s progress. The chariot rests on two wheels, which are pious and impious activities. The living entity attains a certain position in life in a particular type of body according to his pious and impious activities, but his transmigration into different bodies should not be taken as progress. Real progress is explained in Bhagavad-gītā (4.9). Tyaktvā dehaṁ punar janma naiti: one makes real progress when he does not have to take on another material body. As stated in Caitanya-caritāmṛta (Madhya 19.138):

Tyto verše velice pěkně popisují zapletení živé bytosti do smyslového požitku. Významné je slovo saṁvatsara, které znamená “plynutí času”. Den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem a rok za rokem se živá bytost zaplétá do pohybu vozu. Vůz spočívá na dvou kolech, jimiž jsou zbožné a bezbožné činnosti. Podle svých zbožných a bezbožných činností živá bytost dosahuje určitého životního postavení v určitém druhu těla, ale její převtělování do různých podob nelze považovat za pokrok. Skutečný pokrok vysvětluje Bhagavad-gītā (4.9): tyaktvā dehaṁ punar janma naiti — skutečný pokrok udělá živá bytost tehdy, když již nemusí přijmout další hmotné tělo. V Caitanya-caritāmṛtě (Madhya 19.138) stojí:

eita brahmāṇḍa bhari’ ananta jīva-gaṇa
caurāśī-lakṣa yonite karaye bhramaṇa

eita brahmāṇḍa bhari' ananta jīva-gaṇa
caurāśī-lakṣa yonite karaye bhramaṇa

The living entity is wandering throughout the entire universe and taking birth in different species on different planets. Thus he moves up and down, but that is not real progress. Real progress is getting out of this material world altogether. As stated in Bhagavad-gītā (8.16):

Živá bytost putuje po celém vesmíru a rodí se v různých životních druzích na různých planetách. Takto neustále cestuje nahoru a dolů, ale to není skutečný pokrok. Skutečný pokrok znamená zcela opustit tento hmotný svět. Bhagavad-gītā (8.16) uvádí:

ābrahma-bhuvanāl lokāḥ
punar āvartino ’rjuna
mām upetya tu kaunteya
punar janma na vidyate

ābrahma-bhuvanāl lokāḥ
punar āvartino 'rjuna
mām upetya tu kaunteya
punar janma na vidyate

“From the highest planet in the material world down to the lowest, all are places of misery wherein repeated birth and death take place. But one who attains to My abode, O son of Kuntī, never takes birth again.” Even if one is promoted to Brahmaloka, the highest planet in the universe, he has to come down again to the lower planetary systems. Thus he is wandering up and down perpetually, under the influence of the three modes of material nature. Being illusioned, he thinks he is making progress. He is like an airplane encircling the earth day and night, incapable of leaving the earth’s gravitational field. Factually there is no progress because the airplane is conditioned by the earth’s gravity.

“Všechny planety v tomto hmotném světě, od nejvyšší po nejnižší, jsou místem utrpení v podobě opakovaných zrození a smrtí. Ale ten, kdo dosáhne Mého sídla, ó synu Kuntī, se již nikdy znovu nenarodí.” I z Brahmaloky, nejvyšší planety ve vesmíru, se musí živá bytost vrátit na nižší planetární systémy. Pod vlivem tří kvalit hmotné přírody takto neustále putuje nahoru a dolů a přitom si myslí, že dělá pokrok. Je jako letadlo, které ve dne v noci krouží kolem Země a nemůže opustit její gravitační pole. Toto letadlo ve skutečnosti nedělá žádný pokrok, protože je podmíněné zemskou přitažlivostí.

Just as a king is seated on a chariot, the living entity is seated in the body. The sitting place is the heart, and the living entity sits there and engages in the struggle for existence, which goes on without progress perpetually. In the words of Narottama dāsa Ṭhākura:

Stejně jako je král usazený na voze, živá bytost je usazená v těle. Místem k sezení je srdce, kde živá bytost věčně zápasí o přežití, aniž by dělala nějaký pokrok. Slovy Narottama dāse Ṭhākura:

karma-kāṇḍa, jñāna-kāṇḍa, kevala viṣera bhāṇḍa,
amṛta baliyā yebā khāya
nānā yoni sadā phire, kadarya bhakṣaṇa kare,
tāra janma adhaḥ-pāte yāya

The living entity struggles very hard due to the influence of fruitive activity and mental speculation and simply gets a different type of body life after life. He eats all kinds of nonsense and is condemned by his activities of sense enjoyment. If one really wants to progress in life, he must give up the ways of karma-kāṇḍa and jñāna-kāṇḍa, fruitive activities and mental speculation. Being fixed in Kṛṣṇa consciousness, one can become free from the entanglement of birth and death and the vain struggle for existence. In these verses the words mṛga-tṛṣṇāṁ pradhāvati are very significant because the living entity is influenced by a thirst for sense enjoyment. He is like a deer that goes to the desert to search out water. In a desert an animal simply searches in vain for water. Of course there is no water in the desert, and the animal simply sacrifices his life in an attempt to find it. Everyone is planning for future happiness, thinking that if he can somehow or other reach a certain point he will be happy. In actuality, however, when he comes to that point he sees that there is no happiness. He then plans to go further and further to another point. This is called mṛga-tṛṣṇā, and its basis is sense enjoyment in this material world.

Živá bytost těžce bojuje kvůli vlivu plodonosných činností a mentální spekulace a život za životem dostává různé druhy těl. Živí se vším možným a svými činnostmi určenými ke smyslovému požitku si připravuje neblahou budoucnost. Chce-li ve svém životě dosáhnout pokroku, musí zanechat plodonosných činností a mentálních spekulací, jednání v oblasti karma-kāṇḍa a jñāna-kāṇḍa. Ten, kdo je pevný ve vědomí Kṛṣṇy, se může osvobodit z koloběhu zrození a smrti a marného boje o přežití. V těchto verších jsou velice důležitá slova mṛga-tṛṣṇāṁ pradhāvati, protože živá bytost je ovlivněna touhou po smyslovém požitku. Je jako laň, která hledá vodu na poušti. Když zvíře hledá vodu na poušti, jeho hledání je marné. Na poušti samozřejmě žádná voda není a hledání ho bude stát život. Každý si plánuje štěstí a myslí si, že když nějakým způsobem dosáhne určitého bodu, bude šťastný. Když však do onoho bodu dospěje, vidí, že tam žádné štěstí není. Proto dále plánuje, jak dojít do dalšího bodu. To se nazývá mṛga-tṛṣṇā a základem toho je smyslový požitek v tomto hmotném světě.