Text 36

Sloka 36

Devanagari

Dévanágarí

तैर्दर्शनीयावयवैरुदार-
विलासहासेक्षितवामसूक्तै: ।
हृतात्मनो हृतप्राणांश्च भक्ति-
रनिच्छतो मे गतिमण्वीं प्रयुङ्क्ते‍ ॥ ३६ ॥

Text

Verš

tair darśanīyāvayavair udāra-
vilāsa-hāsekṣita-vāma-sūktaiḥ
hṛtātmano hṛta-prāṇāṁś ca bhaktir
anicchato me gatim aṇvīṁ prayuṅkte

Synonyms

Synonyma

taiḥ — by those forms; darśanīya — charming; avayavaiḥ — whose limbs; udāra — exalted; vilāsa — pastimes; hāsa — smiling; īkṣita — glances; vāma — pleasing; sūktaiḥ — whose delightful words; hṛta — captivated; ātmanaḥ — their minds; hṛta — captivated; prāṇān — their senses; ca — and; bhaktiḥ — devotional service; anicchataḥ — unwilling; me — My; gatim — abode; aṇvīm — subtle; prayuṅkte — secures.

taiḥ — těmito podobami; darśanīya — okouzlující; avayavaiḥ — jejichž těla; udāra — vznešené; vilāsa — zábavy; hāsa — usměvavé; īkṣita — pohledy; vāma — příjemnými; sūktaiḥ — jejichž vlídnými slovy; hṛta — uchvácené; ātmanaḥ — jejich mysli; hṛta — uchvácené; prāṇān — jejich smysly; ca — a; bhaktiḥ — oddaná služba; anicchataḥ — nechce; me — Mé; gatim — sídlo; aṇvīm — jemné; prayuṅkte — zajišťuje.

Translation

Překlad

Upon seeing the charming forms of the Lord, smiling and attractive, and hearing His very pleasing words, the pure devotee almost loses all other consciousness. His senses are freed from all other engagements, and he becomes absorbed in devotional service. Thus in spite of his unwillingness, he attains liberation without separate endeavor.

Když čistý oddaný vidí okouzlující podoby Pána, usměvavé a přitažlivé, a slyší Jeho tolik příjemná slova, téměř ztrácí veškeré jiné vědomí. Jeho smysly jsou zbaveny všeho jiného zaměstnání a on se pohrouží do oddané služby. Přestože nechce, dosahuje osvobození bez zvláštního úsilí.

Purport

Význam

There are three divisions of devotees: first class, second class and third class. Even the third-class devotees are liberated souls. It is explained in this verse that although they do not have knowledge, simply by seeing the beautiful decoration of the Deity in the temple, the devotees become absorbed in thought of Him and lose all other consciousness. Simply by fixing oneself in Kṛṣṇa consciousness, engaging the senses in the service of the Lord, one is imperceptibly liberated. This is also confirmed in Bhagavad-gītā. Simply by discharging uncontaminated devotional service as prescribed in the scriptures, one becomes equal to Brahman. In Bhagavad-gītā it is said, brahma-bhūyāya kalpate This means that the living entity in his original state is Brahman because he is part and parcel of the Supreme Brahman. But simply because of his forgetfulness of his real nature as an eternal servitor of the Lord, he is overwhelmed and captured by māyā. His forgetfulness of his real constitutional position is māyā. Otherwise he is eternally Brahman.

Oddaní patří do jedné ze tří kategorií — první, druhé nebo třetí třídy. I oddaní třetí třídy jsou osvobozené duše. V tomto verši je vysvětleno, že i když oddaný nemá poznání, pouhým shlížením krásné výzdoby Božstev v chrámu se pohrouží do myšlenek na Pána a ztratí veškeré jiné vědomí. Člověk je nepostřehnutelně osvobozen jednoduše tím, že se ustálí ve vědomí Kṛṣṇy a zaměstná své smysly službou Pánu. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě. Vykonáváním čisté oddané služby podle pokynů písem dosahuje živá bytost úrovně Brahmanu. V Bhagavad-gītě je řečeno: brahma-bhūyāya kalpate. To znamená, že živá bytost je ve svém původním stavu Brahmanem, protože je nedílnou částí Nejvyššího Brahmanu. Jelikož však zapomíná na své přirozené postavení věčného služebníka Pána, je polapena a přemožena māyou. Její zapomnění svého pravého postavení je māyā. Jinak je živá bytost věčně Brahman.

When one is trained to become conscious of his position, he understands that he is the servitor of the Lord. “Brahman” refers to a state of self-realization. Even the third-class devotee — who is not advanced in knowledge of the Absolute Truth but simply offers obeisances with great devotion, thinks of the Lord, sees the Lord in the temple and brings forth flowers and fruits to offer to the Deity — becomes imperceptibly liberated. Śraddhayānvitāḥ: with great devotion the devotees offer worshipful respects and paraphernalia to the Deity. The Deities of Rādhā and Kṛṣṇa, Lakṣmī and Nārāyaṇa, and Rāma and Sītā are very attractive to devotees, so much so that when they see the statue decorated in the temple of the Lord they become fully absorbed in thought of the Lord. That is the state of liberation. In other words, it is confirmed herewith that even a third-class devotee is in the transcendental position, above those who are trying for liberation by speculation or by other methods. Even great impersonalists like Śukadeva Gosvāmī and the four Kumāras were attracted by the beauty of the Deities in the temple, by the decorations and by the aroma of tulasī offered to the Lord, and they became devotees. Even though they were in the liberated state, instead of remaining impersonalists they were attracted by the beauty of the Lord and became devotees.

Jakmile se člověk naučí být si vědom svého postavení, chápe, že je služebníkem Pána. “Brahman” je označení stavu seberealizace. Dokonce i oddaný třetí třídy — který není pokročilý v poznání Absolutní Pravdy, ale pouze se s velkou oddaností klaní, myslí na Pána, navštěvuje Pána v chrámu a přináší květiny a ovoce pro obětování Božstvu — dosahuje nepostřehnutelně osvobození. Śraddhayānvitāḥ — oddaný Božstvu nabízí s velkou oddaností úctu a předměty uctívání. Božstva Rādhy a Kṛṣṇy, Lakṣmī a Nārāyaṇa a Rāmy a Sīty jsou pro oddané velice přitažlivá, a když oddaný vidí ozdobenou podobu Pána v chrámu, plně se pohrouží do myšlenek na Pána. To je stav osvobození. Jinými slovy, je zde potvrzeno, že i oddaný třetí třídy je v transcendentálním postavení, výše než ti, kdo chtějí dosáhnout osvobození spekulací či jinými metodami. Krásou Božstva v chrámu, ozdobami a vůní tulasī obětované Pánu byli upoutáni i velcí impersonalisté, jako byl Śukadeva Gosvāmī a čtyři Kumārové, a stali se z nich oddaní. Přestože byli osvobození, nezůstali impersonalisty, ale upoutala je krása Pána a stali se oddanými.

Here the word vilāsa is very important. Vilāsa refers to the activities or pastimes of the Lord. It is a prescribed duty in temple worship that not only should one visit the temple to see the Deity nicely decorated, but at the same time he should hear the recitation of Śrīmad-Bhāgavatam, Bhagavad-gītā or some similar literature, which is regularly recited in the temple. It is the system in Vṛndāvana that in every temple there is recitation of the śāstras. Even third-class devotees who have no literary knowledge or no time to read Śrīmad-Bhāgavatam or Bhagavad-gītā get the opportunity to hear about the pastimes of the Lord. In this way their minds may remain always absorbed in the thought of the Lord — His form, His activities and His transcendental nature. This state of Kṛṣṇa consciousness is a liberated stage. Lord Caitanya therefore recommended five important processes in the discharge of devotional service: (1) to chant the holy names of the Lord, Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, (2) to associate with devotees and serve them as far as possible, (3) to hear Śrīmad-Bhāgavatam, (4) to see the decorated temple and the Deity and, if possible, (5) to live in a place like Vṛndāvana or Mathurā. These five items alone can help a devotee achieve the highest perfectional stage. This is confirmed in Bhagavad-gītā and here in the Śrīmad-Bhāgavatam. That third-class devotees can also imperceptibly achieve liberation is accepted in all Vedic literatures.

Zde je velice důležité slovo vilāsa. Vilāsa označuje činnosti neboli zábavy Pána. K předepsaným povinnostem chrámového uctívání patří , že člověk by měl navštěvovat chrám, nejen aby viděl krásně ozdobená Božstva, ale také aby naslouchal přednáškám ze Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gīty a další podobné literatury, ze které se v chrámu pravidelně přednáší. Ve Vṛndāvanu je takový systém, že v každém chrámu probíhá čtení ze śāster. Dokonce i oddaní třetí třídy, kteří nemají žádné literární vzdělání nebo čas číst Śrīmad-Bhāgavatam nebo Bhagavad-gītu, dostávají příležitost naslouchat o zábavách Pána. Takto může být jejich mysl neustále pohroužená v myšlenkách na Pána — na Jeho podobu, Jeho činnosti a Jeho transcendentální povahu. Tato úroveň vědomí Kṛṣṇy je stavem osvobození. Pán Caitanya proto doporučil pět důležitých druhů oddané služby: (1) zpívat svatá jména Pána, Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, (2) stýkat se s oddanými a sloužit jim, jak je to jen možné, (3) naslouchat Śrīmad-Bhāgavatamu, (4) navštěvovat ozdobený chrám a Božstva a (5) je-li to možné, žít na místě, jako je Vṛndāvan nebo Mathurā. Těchto samotných pět činností pomůže oddanému dosáhnout nejvyšší dokonalosti. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě a zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu. To, že i oddaní třetí třídy mohou být nepostřehnutelně osvobozeni, uznává veškerá védská literatura.