Skip to main content

SIX

Kapitola šestá

The Fate of the Unsuccessful Yogī

Osud neúspěšného jogína

It is not that Bhagavad-gītā rejects the meditational yoga process; it recognizes it as a bona fide method, but it further indicates that it is not possible in this age. Thus the subject in the Sixth Chapter of Bhagavad-gītā is quickly dropped by Śrī Kṛṣṇa and Arjuna. Arjuna next asks,

Nemůžeme říci, že Bhagavad-gítá odmítá meditativní jógu. Považuje ji za autorizovanou metodu, ale naznačuje, že ji není možné provádět v tomto věku. Kršna a Ardžuna proto o ní v šesté kapitole přestávají mluvit a Ardžuna klade další otázky:

ayatiḥ śraddhayopeto
yogāc calita-mānasaḥ
aprāpya yoga-saṁsiddhiṁ
kāṁ gatiṁ kṛṣṇa gacchati
ayatiḥ śraddhayopeto
yogāc calita-mānasaḥ
aprāpya yoga-saṁsiddhiṁ
kāṁ gatiṁ kṛṣṇa gacchati

“What is the destination of the man of faith who does not persevere, who in the beginning takes to the process of self-realization but who later desists due to worldly-mindedness and thus does not attain perfection in mysticism?” (Bg. 6.37) In other words, he is asking what becomes of the unsuccessful yogī, or the person who attempts to perform yoga but somehow desists and does not succeed. It is something like a student who does not get his degree because he drops out of school. Elsewhere in the Gītā, Śrī Kṛṣṇa points out to Arjuna that out of many men, few strive for perfection, and out of those who strive for perfection, only a few succeed. So Arjuna is inquiring after the vast number of failures. Even if a man has faith and strives for perfection in the yoga system, Arjuna points out that he may not attain this perfection due to “worldly-mindedness.”

„Ó Kršno, jaký osud očekává neúspěšného transcendentalistu, který nastoupil cestu seberealizace s vírou, ale pro svoji světskost se od ní odvrátil, aniž dosáhl dokonalosti v józe?“ (Bg. 6.37) Ardžuna chce vědět, co čeká neúspěšného jogína nebo člověka, který se pokusil provádět jógu, ale vzdal to a neuspěl. Je to jako se studentem, který nezískal diplom, protože odešel ze školy. Na jiném místě v Gítě Šrí Kršna vysvětluje Ardžunovi, že jen málo lidí se pokouší o dokonalost a z těch, kteří se o dokonalost pokoušejí, jen málo uspěje. Ardžuna se ptá, co bude s těmi, kteří neuspěli. I když má člověk víru a snaží se o dokonalost v józe, nemusí této dokonalosti dosáhnout kvůli „materialistické mentalitě“.

kaccin nobhaya-vibhraṣṭaś
chinnābhram iva naśyati
apratiṣṭho mahā-bāho
vimūḍho brahmaṇaḥ pathi
kaccin nobhaya-vibhraṣṭaś
chinnābhram iva naśyati
apratiṣṭho mahā-bāho
vimūḍho brahmaṇaḥ pathi

“O mighty-armed Kṛṣṇa,” Arjuna continues, “does not such a man, being deviated from the path of Transcendence, perish like a riven cloud, with no position in any sphere?” (Bg. 6.38) When a cloud is torn apart by the wind, it does not mend back together again.

„Ó Kršno, válečníku mocných paží, neodpadne ten, kdo je zmaten na cestě transcendence, jak z duchovní, tak i materiální cesty a nezanikne jako rozervaný mrak?“ (Bg. 6.38) Když vítr rozfouká mrak, již se nikdy nespojí dohromady.

etan me saṁśayaṁ kṛṣṇa
chettum arhasy aśeṣataḥ
tvad-anyaḥ saṁśayasyāsya
chettā na hy upapadyate
etan me saṁśayaṁ kṛṣṇa
chettum arhasy aśeṣataḥ
tvad-anyaḥ saṁśayasyāsya
chettā na hy upapadyate

“This is my doubt, O Kṛṣṇa, and I ask You to dispel it completely. But for Yourself, no one is to be found who can destroy this doubt.” (Bg. 6.39) Arjuna is asking this question about the fate of the unsuccessful yogī so that in the future people would not be discouraged. By a yogī, Arjuna is referring to the haṭha-yogī, jñāna-yogī and bhakti-yogī; it is not that meditation is the only form of yoga. The meditator, the philosopher and the devotee are all to be considered yogīs. Arjuna is questioning for all those who are attempting to become successful transcendentalists. And how does Śrī Kṛṣṇa answer him?

„Toto je moje pochybnost, ó Kršno, a prosím Tě, abys ji zcela rozptýlil. Vždyť kromě Tebe není nikdo, kdo by ji mohl odstranit.“ (Bg. 6.39) Ardžuna se ptá na osud neúspěšného jogína, aby to v budoucnu někoho neodradilo. Jogínem Ardžuna myslí hatha-jogína, džňána--jogína a bhakti-jogína. Meditace není jediným druhem jógy. Meditátor, filozof a oddaný jsou všichni považováni za jogíny. Ardžuna se ptá za všechny, kteří chtějí být úspěšnými transcendentalisty. Jak mu Šrí Kršna odpovídá?

śrī-bhagavān uvāca
pārtha naiveha nāmutra
vināśas tasya vidyate
na hi kalyāṇa-kṛt kaścid
durgatiṁ tāta gacchati
śrī-bhagavān uvāca
pārtha naiveha nāmutra
vināśas tasya vidyate
na hi kalyāṇa-kṛt kaścid
durgatiṁ tāta gacchati

Here, as in many other places throughout the Gītā, Śrī Kṛṣṇa is referred to as Bhagavān. This is another of the Lord’s innumerable names. Bhagavān indicates that Kṛṣṇa is the proprietor of six opulences: He possesses all beauty, all wealth, all power, all fame, all knowledge and all renunciation. Living entities partake of these opulences in finite degrees. One may be famous in a family, in a town, in a country or on one planet, but no one is famous throughout the creation, as is Śrī Kṛṣṇa. The leaders of the world may be famous for a few years only, but Lord Śrī Kṛṣṇa appeared five thousand years ago and is still being worshiped. So one who possesses all six of these opulences in completeness is considered to be God. In Bhagavad-gītā Kṛṣṇa speaks to Arjuna as the Supreme Personality of Godhead, and as such it is to be understood that He has complete knowledge. Bhagavad-gītā was imparted to the sun-god and to Arjuna by Kṛṣṇa, but nowhere is it mentioned that Bhagavad-gītā was imparted to Kṛṣṇa. Why? Complete knowledge means that He knows everything that is to be known. This is an attribute of God alone. Being that Kṛṣṇa knows everything, Arjuna is putting this question to Him about the fate of the unsuccessful yogī. There is no possibility for Arjuna to research the truth. He simply has to receive the truth from the complete source, and this is the system of disciplic succession. Kṛṣṇa is complete, and the knowledge that comes from Kṛṣṇa is also complete. If Arjuna receives this complete knowledge and we receive it from Arjuna as it was spoken to him, then we also receive complete knowledge. And what is this knowledge? “The Blessed Lord said: Son of Pṛthā, a transcendentalist engaged in auspicious activities does not meet with destruction either in this world or in the spiritual world; one who does good, My friend, is never overcome by evil.” (Bg. 6.40) Here Kṛṣṇa indicates that the very striving for yoga perfection is a most auspicious attempt. When one attempts something so auspicious, he is never degraded.

Stejně jako na mnoha dalších místech Gíty je zde Kršna oslovován jako Bhagaván. Je to další z mnoha Pánových jmen. Bhagavān znamená, že Kršna má šest vznešených vlastností: krásu, bohatství, sílu, slávu, poznání a odříkání. Živé bytosti mají také tyto vlastnosti, ale jen v nepatrném množství. Někdo může být slavný v rodině, ve městě, v zemi nebo na jedné planetě, ale nikdo není slavný po celém stvoření jako Šrí Kršna. Vůdci světa mohou být slavní několik let, ale Šrí Kršna se zjevil před pěti tisíci lety a stále je uctíván. Ten, kdo má všech šest vznešených vlastností v plné míře, je Bůh. V Bhagavad-gítě Kršna promlouvá k Ardžunovi jako Nejvyšší Osobnost Božství a musí být proto jasné, že má úplné poznání. Kršna zjevil Bhagavad--gítu bohu Slunce a Ardžunovi, ale nikde není psáno, že by ji od někoho obdržel Kršna. Proč? Mít úplné poznání znamená vědět vše, co je možné poznat, a to může pouze Bůh. Ardžuna tedy chápe, že Kršna zná všechno, a proto se Ho ptá i na osud neúspěšného jogína. Ardžuna nemůže dělat nějaké pokusy a výzkumy, aby se dopátral pravdy. Musí ji přijmout od úplného zdroje – to je systém učednické posloupnosti. Kršna je úplný a poznání, které od Něho pochází, je také úplné. Dostane-li Ardžuna úplné poznání a my ho dostaneme od Ardžuny přesně tak, jak mu bylo sděleno, pak i my budeme mít úplné poznání. Jaké poznání? „Nejvyšší Pán pravil: Ó synu Prthy, transcendentalistu, jenž jedná ctnostně, nečeká zkáza ani v tomto, ani v duchovním světě, neboť kdo koná dobro, Můj příteli, toho zlo nikdy nepřemůže.“ (Bg. 6.40) Kršna zde potvrzuje, že pouhý pokus dosáhnout dokonalosti v józe je tím nejpříznivějším úsilím. Pokouší-li se člověk o něco tak příznivého, nikdy ho nepostihne degradace.

Actually Arjuna is asking a very appropriate and intelligent question. It is not unusual for one to fall down from the platform of devotional service. Sometimes a neophyte devotee does not keep the rules and regulations. Sometimes he yields to intoxication or is trapped by some feminine attractions. These are impediments on the path of yoga perfection. But Śrī Kṛṣṇa gives an encouraging answer, for He tells Arjuna that even if one sincerely cultivates only one-percent worth of spiritual knowledge, he will never fall down into the material whirlpool. That is due to the sincerity of his effort. It should always be understood that we are weak and that the material energy is very strong. To adopt spiritual life is more or less to declare war against the material energy. The material energy is trying to entrap the conditioned soul as much as possible, and when the conditioned soul tries to get out of her clutches by spiritual advancement of knowledge, material nature becomes more stringent and vigorous in her efforts to test how much the aspiring spiritualist is sincere. The material energy, or māyā, will then offer more allurements.

Ardžunova otázka je velice inteligentní a je naprosto na místě. Není nijak neobvyklé, že někdo poklesne z úrovně oddané služby. Začínající oddaný někdy nedodržuje pravidla a zásady. Někdy podlehne omamným látkám nebo ženské kráse. Toto jsou překážky na cestě k dokonalosti v józe. Šrí Kršna nám však dává povzbuzující odpověď. Říká Ardžunovi, že když se někdo snaží rozvíjet třeba jen jedno procento duchovního poznání, nikdy nepoklesne do hmotného koloběhu. Záleží to na upřímnosti jeho snahy. Měli bychom mít neustále na paměti, že jsme slabí a že hmotná příroda je velice silná. Začít s duchovním životem více méně znamená vyhlásit válku hmotné energii. Hmotná energie se snaží upoutat podmíněnou duši každým okamžikem, a když se duše snaží vyprostit rozvíjením duchovního poznání, hmotná příroda začne tím více zkoušet, jak je začínající oddaný upřímný ve svém snažení. Māyā neboli hmotná energie mu nabídne více lákadel.

In this regard, there is the story of Viśvāmitra Muni, a great king, a kṣatriya, who renounced his kingdom and took to the yoga process in order to become more spiritually advanced. At that time the meditational yoga process was possible to execute. Viśvāmitra Muni meditated so intently that Indra, the King of heaven, noticed him and thought, “This man is trying to occupy my post.” The heavenly planets are also material, and there is competition – no businessman wants another businessman to exceed him. Fearing that Viśvāmitra Muni would actually depose him, Indra sent one heavenly society girl, named Menakā, to allure him sexually. Menakā was naturally very beautiful, and she was intent on disrupting the muni’s meditations. Indeed, he became aware of her feminine presence upon hearing the sound of her bangles, and he immediately looked up from his meditation, saw her, and became captivated by her beauty. As a result, the beautiful girl Śakuntalā was born by their conjugation. When Śakuntalā was born, Viśvāmitra lamented: “Oh, I was just trying to cultivate spiritual knowledge, and again I have been entrapped.” He was about to flee when Menakā brought his beautiful daughter before him and chastised him. Despite her pleading, Viśvāmitra resolved to leave anyway.

K tomu se váže příběh o Višvámitrovi. Višvámitra Muni byl velký kšatrijský král, který se vzdal svého království a začal se věnovat józe, aby udělal duchovní pokrok. V době, kdy žil, bylo možné provádět meditativní jógu. Višvámitra Muni meditoval tak intenzivně, že si toho všiml i nebeský král Indra. Pomyslel si: „Tento člověk se snaží dostat na mé místo.“ Nebeské planety jsou také hmotné a i tam existuje soutěžení – žádný obchodník nechce, aby ho jiný překonal. Ze strachu, že ho Višvámitra Muni připraví o jeho postavení, za ním Indra poslal jednu z nebeských kurtizán jménem Ménaká, aby ho sváděla. Ménaká byla nebesky krásná a pokusila se rozrušit jeho meditaci. Zvuk jejích náramků a nákotníčků prozradil přítomnost ženy a Muni přerušil svou meditaci a podíval se na ni. Když ji spatřil, okouzlila ho její krása a z jejich spojení se narodila krásná dívka jménem Šakuntalá. Když se narodila, začal Višvámitra naříkat: „Snažil jsem se rozvíjet duchovní poznání a znovu jsem podlehl.“ Chtěl již odejít, ale Ménaká mu přinesla jeho malou dceru a začala ho kárat. I přes její naléhání se však Višvámitra rozhodl odejít.

Thus there is every chance of failure on the yogic path; even a great sage like Viśvāmitra Muni can fall down due to material allurement. Although the muni fell for the time being, he again resolved to go on with the yoga process, and this should be our resolve. Kṛṣṇa informs us that such failures should not be cause for despair. There is the famous proverb that “Failure is the pillar of success.” In the spiritual life especially, failure is not discouraging. Kṛṣṇa very clearly states that even if there is failure, there is no loss either in this world or in the next. One who takes to this auspicious line of spiritual culture is never completely vanquished.

Na cestě jógy je tedy snadné zaváhat a díky hmotným svodům může poklesnout i takový mudrc, jako byl Višvámitra Muni. Muni sice dočasně poklesl, ale potom se rozhodl v józe pokračovat a také my bychom si z toho měli vzít příklad. Kršna říká, že tyto neúspěchy by nás neměly odradit. Známé přísloví praví, že „neúspěch je základem úspěchu“ a zvláště v duchovním životě není neúspěch důvodem k nářku. Kršna říká velice jasně, že i když někdo neuspěje, neztrácí nic ani v tomto světě, ani v příštím. Ten, kdo se vydá na cestu rozvoje duchovní kultury, nebude nikdy přemožen.

Now what actually happens to the unsuccessful spiritualist? Śrī Kṛṣṇa specifically explains,

A co čeká neúspěšného transcendentalistu? Šrí Kršna dále vysvětluje:

prāpya puṇya-kṛtāṁ lokān
uṣitvā śāśvatīḥ samāḥ
śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe
yoga-bhraṣṭo ’bhijāyate
prāpya puṇya-kṛtāṁ lokān
uṣitvā śāśvatīḥ samāḥ
śucīnāṁ śrīmatāṁ gehe
yoga-bhraṣṭo ’bhijāyate
athavā yoginām eva
kule bhavati dhīmatām
etad dhi durlabhataraṁ
loke janma yad īdṛśam
athavā yoginām eva
kule bhavati dhīmatām
etad dhi durlabhataraṁ
loke janma yad īdṛśam

“The unsuccessful yogī, after many, many years of enjoyment on the planets of the pious living entities, is born into a family of righteous people, or into a family of rich aristocracy. Or he takes his birth in a family of transcendentalists who are surely great in wisdom. Verily, such a birth is rare in this world.” (Bg. 6.41–42) There are many planets in the universe, and on the higher planets there are greater comforts, the duration of life is longer, and the inhabitants are more religious and godly. Since it is said that six months on earth is equal to one day on the higher planets, the unsuccessful yogī stays on these higher planets for many, many years. Vedic literatures describe their lifetimes as lasting ten thousand years. So even if one is a failure, he is promoted to these higher planets. But one cannot remain there perpetually. When the fruits or the results of one’s pious activities expire, he has to return to earth. Yet even upon returning to this planet, the unsuccessful yogī meets with fortunate circumstances, for he takes his birth in either a very rich family or a pious one.

„Poté, co se neúspěšný jogín po mnoho a mnoho let radoval na planetách zbožných bytostí, narodí se v zámožné nebo nábožensky založené rodině. Nebo se narodí dokonce v rodině moudrých transcendentalistů, jestliže jógu provozoval delší dobu. V tomto světě lze však jen velmi zřídka dospět k takovému zrození.“ (Bg. 6.41 – 42) V tomto vesmíru existuje mnoho planet a na vyšších planetách je život mnohem pohodlnější, delší a jejich obyvatelé jsou mnohem zbožnější. Říká se, že šest měsíců na Zemi se rovná jednomu dni na vyšších planetách a úspěšný jogín může na těchto planetách zůstat mnoho let. Védská písma říkají, že takoví jogíni žijí desítky tisíc let. I když tedy někdo neuspěje, dostane se na tyto planety. Není však možné na nich zůstat věčně. Když se výsledky zbožných činů vyčerpají, musí se vrátit zpátky na Zemi. I neúspěšný jogín se však po návratu zpátky na Zem dostane do příznivých podmínek, neboť se narodí v bohaté nebo zbožné rodině.

Generally, according to the law of karma, if one enacts pious deeds, he is rewarded in the next life by birth into a very aristocratic family or into a very wealthy family, or he becomes a great scholar, or he is born very beautiful. In any case, those who sincerely begin spiritual life are guaranteed human birth in the next life – not only human birth, but birth into either a very pious or a very wealthy family. Thus one with such a good birth should understand that his fortune is due to his previous pious activities and to God’s grace. These facilities are given by the Lord, who is always willing to give us the means to attain Him. Kṛṣṇa simply wants to see that we are sincere. In the Śrīmad-Bhāgavatam it is stated that every particular person has his own duty in life, regardless of his position and regardless of his society. If, however, he gives up his prescribed duty and somehow – either out of sentiment or association or craziness or whatever – takes shelter of Kṛṣṇa, and if, due to his immaturity, he falls from the devotional path, still there is no loss for him. On the other hand, if a person executes his duties perfectly but does not approach God, then what does he earn? His life is indeed without benefit. But a person who has approached Kṛṣṇa is better situated, even though he may fall down from the yogic platform.

Koná-li člověk zbožné činy, narodí se podle zákona karmy ve svém příštím životě v aristokratické nebo bohaté rodině, nebo bude velice krásný nebo učený. Všichni, kdo s upřímností začali s duchovním životem, mají v příštím zrození zaručené lidské tělo, a to nejen obyčejné lidské tělo – mohou se narodit ve zbožných nebo bohatých rodinách. Narodí-li se někdo v takové rodině, měli bychom vědět, že je to díky jeho dřívějším zbožným činnostem a Boží milosti. Tyto možnosti nám dává Nejvyšší Pán, který je vždy ochotný nám pomoci, abychom se k Němu přiblížili. Kršna chce vidět pouze naši upřímnost. Ve Šrímad-Bhágavatamu je napsáno, že každý člověk má nějakou životní povinnost bez ohledu na své postavení a společnost, ve které žije. Přestane-li však vykonávat svou předepsanou povinnost a obrátí se na Kršnu – může to být ze sentimentu, z pomatení, vlivem společnosti nebo z jiného důvodu, a potom díky své nezralosti poklesne z cesty oddanosti, přesto nic neztratí. Co však získá ten, kdo dokonale vykoná všechny své povinnosti, ale neodevzdá se Bohu? Jeho život je bez užitku. Člověk, který se obrátil na Kršnu, je na tom mnohem lépe, i když poklesl z úrovně jógy.

Kṛṣṇa further indicates that of all good families to be born into – families of successful merchants or philosophers or meditators – the best is the family of yogīs. One who takes birth in a very rich family may be misled. It is normal for a man who is given great riches to try to enjoy those riches; thus rich men’s sons often become drunkards or prostitute hunters. Similarly, one who takes birth in a pious family or in a brahminical family often becomes very puffed up and proud, thinking, “I am a brāhmaṇa; I am a pious man.” There is chance of degradation in both rich and pious families, but one who takes birth in a family of yogīs or of devotees has a much better chance of cultivating again that spiritual life from which he has fallen. Kṛṣṇa tells Arjuna,

Kršna dále naznačuje, že ze všech dobrých rodin, ve kterých je možné se narodit – rodin bohatých obchodníků, filozofů nebo meditátorů – je nejlepší rodina jogínů. Člověk, který se narodí ve velmi bohaté rodině, se může dostat na scestí. Bohatí lidé si většinou užívají peněz, a tak se z jejich synů stávají opilci a sexuální zhýralci. Ten, kdo se narodí ve zbožné nebo bráhmanské rodině, bývá obvykle nafoukaný a myslí si: „Já jsem bráhman. Jsem zbožný muž.“ V bohaté nebo zbožné rodině je tedy mnoho příležitostí k degradaci, ale v rodině jogínů nebo oddaných má člověk daleko lepší možnost rozvíjet duchovní život, ve kterém předtím neuspěl. Kršna říká Ardžunovi:

tatra taṁ buddhi-saṁyogaṁ
labhate paurva-dehikam
yatate ca tato bhūyaḥ
saṁsiddhau kuru-nandana
tatra taṁ buddhi-saṁyogaṁ
labhate paurva-dehikam
yatate ca tato bhūyaḥ
saṁsiddhau kuru-nandana

“On taking such a birth, he again revives the divine consciousness of his previous life, and he tries to make further progress in order to achieve complete success, O son of Kuru.” (Bg. 6.43)

„Po takovém zrození pak znovu nabývá božského vědomí ze svého předchozího života a znovu usiluje o další zdokonalení, ó potomku Kuruů.“ (Bg. 6.43)

Being born in a family of those who execute yoga or devotional service, one remembers his spiritual activities executed in his previous life. Anyone who takes to Kṛṣṇa consciousness seriously is not an ordinary person; he must have taken to the same process in his previous life. Why is this?

Narodí-li se rodičům, kteří provádějí jógu nebo se věnují oddané službě, pak si vzpomene na duchovní činnosti, které vykonal ve svém předcházejícím životě. Ten, kdo se vážně zapojí do oddané služby, není obyčejný člověk. Musel se jí věnovat již ve svém předcházejícím životě. Proč?

pūrvābhyāsena tenaiva
hriyate hy avaśo ’pi saḥ
pūrvābhyāsena tenaiva
hriyate hy avaśo ’pi saḥ

“By virtue of the divine consciousness of his previous life, he automatically becomes attracted to the yogic principles – even without seeking them.” (Bg. 6.44) In the material world, we have experience that we do not carry our assets from one life to another. I may have millions of dollars in the bank, but as soon as my body is finished, my bank balance is also. At death, the bank balance does not go with me; it remains in the bank to be enjoyed by somebody else. This is not the case with spiritual culture. Even if one enacts a very small amount on the spiritual platform, he takes that with him to his next life, and he picks up again from that point.

„Neboť právě síla božského vědomí z jeho dřívějšího života způsobuje, že automaticky tíhne k zásadám jógy, aniž by je hledal. Takový transcendentalista toužící poznat jógu je vždy povznesen nad rituální zásady písem.“ (Bg. 6.44) Z hmotného světa máme zkušenost, že si z jednoho života do druhého nic vzít nemůžeme. Mohu mít v bance milion dolarů, ale jakmile mé tělo zemře, bude konec i s mým kontem. Po smrti se mnou mé bankovní konto nikam nepůjde – zůstane v bance a bude si ho užívat někdo jiný. S duchovní kulturou je to však jiné. I sebemenší úspěch v duchovním životě se nám zachovává do příštího života a v dalším životě můžeme začít tam, kde jsme přestali.

When one picks up this knowledge that was interrupted, he should know that he should now finish the balance and complete the yogic process. One should not take the chance of finishing up the process in another birth but should resolve to finish it in this life. We should be determined in this way: “Somehow or other in my last life, I did not finish my spiritual cultivation. Now Kṛṣṇa has given me another opportunity, so let me finish it up in this life.” Thus after leaving this body one will not again take birth in this material world, where birth, old age, disease and death are omnipresent, but will return to Kṛṣṇa. One who takes shelter under the lotus feet of Kṛṣṇa sees this material world simply as a place of danger. For one who takes to spiritual culture, this material world is actually unfit. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī used to say, “This place is not fit for a gentleman.” Once one has approached Kṛṣṇa and has attempted to make spiritual progress, Kṛṣṇa, who is situated within the heart, begins to give directions. In the Gītā, Śrī Kṛṣṇa says that for one who wants to remember Him, He gives remembrance, and for one who wants to forget Him, He allows him to forget.

Když člověk pochopí, že nyní začal tam, kde minule skončil, měl by v tomto životě svou jógovou praxi dovést k dokonalosti. Neměli bychom riskovat a myslet si, že ji můžeme dokončit v příštím životě. Měli bychom se pevně rozhodnout, že nyní dosáhneme cíle. Takto bychom měli přemýšlet: „Z nějakého důvodu jsem nedokončil svůj duchovní rozvoj. Nyní mi Kršna dává další možnost dokončit ho v tomto životě.“ A po opuštění těla se člověk nemusí vracet do tohoto hmotného světa, kde stále hrozí rození, nemoc, stáří a smrt, ale vrátí se zpátky ke Kršnovi. Ten, kdo se odevzdal lotosovým nohám Pána Kršny, vidí tento svět jako místo plné nebezpečí. Duchovně založenému člověku připadá tento svět k životu nevhodný. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí říkával, že „tento svět není místem pro džentlmeny“. Když se však někdo obrátí na Kršnu a pokusí se o duchovní pokrok, začne mu Kršna, který je v jeho srdci, dávat rady a vést ho. V Gítě Kršna říká, že tomu, kdo na Něj chce myslet, dá paměť, a tomu, kdo na Něj chce zapomenout, dovolí zapomenout.