Skip to main content
Library » Śrī Caitanya-caritāmṛta » Madhya-līlā » CHAPTER NINE

Text 96

Text 96

Text

Verš

pulakāśru, kampa, sveda, — yāvat paṭhana
dekhi’ ānandita haila mahāprabhura mana
pulakāśru, kampa, sveda, — yāvat paṭhana
dekhi’ ānandita haila mahāprabhura mana

Synonyms

Synonyma

pulaka — standing of the hairs of the body; aśru — tears; kampa — trembling; sveda — perspiration; yāvat — during; paṭhana — the reading of the book; dekhi’ — seeing this; ānandita — very happy; haila — became; mahāprabhura — of Śrī Caitanya Mahāprabhu; mana — the mind.

pulaka — ježení chlupů na těle; aśru — slzy; kampa — třes; sveda — pocení; yāvat — během; paṭhana — čtení knihy; dekhi' — když to viděl; ānandita — velmi šťastná; haila — stala se; mahāprabhura — Śrī Caitanyi Mahāprabhua; mana — mysl.

Translation

Překlad

While reading the book, the brāhmaṇa experienced transcendental bodily transformations. The hairs on his body stood on end, tears welled up in his eyes, and his body trembled and perspired as he read. Seeing this, Śrī Caitanya Mahāprabhu became very happy.

Brāhmaṇa během čtení zakoušel transcendentální tělesné proměny. Ježily se mu chlupy na těle, z očí mu tekly slzy a při čtení se třásl a potil. Když to Śrī Caitanya Mahāprabhu viděl, měl velkou radost.

Purport

Význam

Although the brāhmaṇa could not pronounce the words very well due to illiteracy, he still experienced ecstatic symptoms while reading the Bhagavad-gītā. Śrī Caitanya Mahāprabhu was very pleased to observe these symptoms, and this indicates that the Supreme Personality of Godhead is pleased by devotion, not by erudite scholarship. Even though the words were imperfectly pronounced, Śrī Caitanya Mahāprabhu, Lord Kṛṣṇa Himself, did not think this very serious. Rather, the Lord was pleased by the bhāva (devotion). In Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.11) this is confirmed:

I když brāhmaṇa kvůli své negramotnosti nedokázal správně vyslovovat, přesto zakoušel při čtení Bhagavad-gīty příznaky extáze. Śrī Caitanya Mahāprabhu měl velkou radost, když tyto příznaky viděl, což naznačuje, že Nejvyšší Osobnost Božství těší oddanost, a ne učenost. I když byla slova nedokonale vyslovována, Śrī Caitanya Mahāprabhu, samotný Pán Kṛṣṇa, to nebral příliš vážně. Spíše se radoval z bhāvy (oddanosti). To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.11):

tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
 yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo-’ṅkitāni yat
 śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ
tad-vāg-visargo janatāgha-viplavo
yasmin prati-ślokam abaddhavaty api
nāmāny anantasya yaśo 'ṅkitāni yat
śṛṇvanti gāyanti gṛṇanti sādhavaḥ

“On the other hand, that literature which is full of descriptions of the transcendental glories of the name, fame, forms and pastimes of the unlimited Supreme Lord is a different creation, full of transcendental words directed toward bringing about a revolution in the impious lives of this world’s misdirected civilization. Such transcendental literatures, even though imperfectly composed, are heard, sung and accepted by purified men who are thoroughly honest.”

„Avšak literatura plná popisů transcendentálního jména, slávy, podob a zábav neomezeného Svrchovaného Pána je transcendentálním výtvorem určeným k tomu, aby přinesl revoluci do bezbožně žijící civilizace, která se ubírá nesprávným směrem. Taková transcendentální písma ani nemusí být vždy literárně dokonalá, a přesto je poslouchají, zpívají a přijímají čistí lidé, kteří jsou naprosto upřímní.“

The purport to this verse may be considered for further information on this subject.

Pro další informace ohledně tohoto tématu lze nahlédnout do výkladu k tomuto verši.