78. KAPITOLA
Глава 78
Zabití Dantavakry, Vidúrathy a Rómaharšany
Смъртта на Дантавакра, Видӯратха и Ромахарш̣ан̣а
Po smrti Šišupály, Šálvy a Paundraky chtěl pošetilý démonský král jménem Dantavakra zabít Krišnu, a tím pomstít smrt Šálvy, svého přítele. Byl tak rozhořčen, že se objevil na bojišti bez náležitých zbraní a střeliva, a dokonce i bez kočáru. Jeho jedinou zbraní byl jeho vášnivý hněv. V ruce držel pouze kyj, ale byl tak mocný, že všichni cítili, jak se země pod jeho kroky otřásá. Když ho Pán Krišna uviděl přicházet s hrdinskou náladou, okamžitě sestoupil ze svého kočáru, neboť takové bylo pravidlo vojenské etikety, že bojovat se má jen mezi sobě rovnými. Pán Krišna vzal na vědomí, že Dantavakra je sám a ozbrojený pouze kyjem. Zachoval se podle toho a připravil se na boj tak, že se rovněž chopil kyje. Když se objevil před svým sokem, byl Dantavakrův hrdinský pochod okamžitě zastaven, stejně jako pobřeží zastavuje mohutné běsnící vlny oceánu.
След смъртта на Шишупа̄ла, Ша̄лва и Паун̣д̣ра един друг глупав и демоничен цар, на име Дантавакра, поискал да убие Кр̣ш̣н̣а, за да отмъсти за приятеля си Ша̄лва. Той толкова бил побеснял, че се появил на бойното поле без оръжия и доспехи, дори без колесница. Единственото му оръжие била огромната му ярост, която напирала като вулкан. Той носел в ръката си само един боздуган, но бил толкова силен, че когато вървял, всички усещали как земята потреперва. Бог Кр̣ш̣н̣а го видял да се приближава в такова войнствено настроение и слязъл от колесницата си, защото според бойните правила могат да се сражават само равни. Бог Кр̣ш̣н̣а знаел, че Дантавакра е сам и носи със себе си само един боздуган, затова отговорил със същото, като се приготвил с боздуган в ръка. Щом Кр̣ш̣н̣а се появил, Дантавакра веднага спрял, както огромните разпенени вълни се спират пред брега.
Dantavakra, který byl králem Karúši, tehdy se svým kyjem zaujal neústupný postoj a promluvil k Pánu Krišnovi: “Je mi velkým potěšením a pokládám to za radostnou událost, Krišno, že se vidíme tváří v tvář. Neměl bych Tě zabíjet, můj drahý Krišno, jsi přece jen můj bratranec z matčiny strany, ale bohužel jsi udělal tu velkou chybu, že jsi zabil mého přítele Šálvu. Navíc Ti nestačí, že jsi zabil mého přítele; vím, že chceš zabít i mě. Kvůli tomuto Tvému odhodlání Tě musím usmrtit tak, že Tě svým kyjem rozbiju na kousky. Krišno, i když jsi můj příbuzný, jsi hlupák. Jsi náš největší nepřítel, a proto Tě dnes musím zabít, stejně jako se chirurgickým zákrokem odstraní vřed na těle. Svým přátelům jsem vždy velice zavázaný, a proto cítím dluh vůči svému drahému příteli Šálvovi. Této zadluženosti se zbavím jedině tak, že Tě zabiju.”
Дантавакра, който бил цар на Карӯша, застанал заплашително с боздугана си пред Бог Кр̣ш̣н̣а и проговорил: „Кр̣ш̣н̣а, срещата ни е едно голямо удоволствие и щастлива възможност за мен. Драги Кр̣ш̣н̣а, Ти си ми братовчед по майчина линия и не би трябвало да те убивам по този начин, но за нещастие, Ти направи голямата грешка да убиеш приятеля ми Ша̄лва. Нещо повече, Ти не си удовлетворен от смъртта на приятеля ми – разбрах, че си искал да убиеш и мен. Заради решителността Ти аз ще те разкъсам на парчета с боздугана си. Кр̣ш̣н̣а, въпреки че си ми роднина, Ти си много глупав. Ти си най-големият ми враг и днес трябва да те премахна, както човек изрязва от тялото си цирей. Аз съм вечно задължен на приятелите си, затова смятам, че имам дълг и към скъпия ми приятел Ша̄лва. Мога да изплатя този дълг само със смъртта Ти.“
Stejně jako se ošetřovatel slona snaží ovládat zvíře bodáním trojzubcem, snažil se Dantavakra ovládnout Krišnu pouhými silnými slovy. Po skončení svých urážek udeřil Krišnu kyjem do hlavy a zařval jako lev, ale Krišna se nepohnul ani o píď, i když utržil silný zásah Dantavakrovým kyjem, a necítil ani žádnou bolest. Vzal svůj kyj Kaumódakí a obratnými pohyby zasáhl Dantavakru do hrudi tak prudce, že se mu srdce roztrhlo vedví. Následkem toho začal Dantavakra zvracet krev, vlasy se mu zcuchaly a s rozhozenýma rukama i nohama spadl na zem. V několika minutách z něho zbylo jen mrtvé tělo. Po smrti Dantavakry, stejně jako v době Šišupálovy smrti, vyšla z démonova těla malá částice duchovní záře a v přítomnosti všech shromážděných podivuhodně splynula s tělem Pána Krišny.
Както звероукротителят се опитва да обуздае слона с ударите на тризъбеца си, така Дантавакра се опитал да подчини Кр̣ш̣н̣а само със злобните си думи. Като свършил с хулите си, той изревал като лъв и ударил Кр̣ш̣н̣а по главата с боздугана. Но въпреки силния удар Кр̣ш̣н̣а не помръднал от мястото си, нито пък усетил някаква болка. С боздугана си Каумодакӣ Той ловко нанесъл на Дантавакра много силен удар, който разцепил на две сърцето му. Демонът започнал да повръща кръв, косата му се разчорлила и той паднал на земята с разперени ръце и крака. Само след няколко минути всичко, което останало от него, било едно лежащо на земята мъртво тяло. След смъртта на Дантавакра от тялото му излязла една малка искряща духовна частица и пред очите на всички присъстващи тържествено потънала в тялото на Бог Кр̣ш̣н̣а, точно както при смъртта на Шишупа̄ла.
Dantavakra měl bratra jménem Vidúratha, kterého zaplavil zármutek nad jeho smrtí. Ze žalu a hněvu těžce dýchal a objevil se před Pánem Krišnou s mečem a štítem v rukách, jen aby pomstil smrt svého bratra. Chtěl okamžitě Krišnu zabít. Když Pán Krišna poznal, že Vidúratha hledá příležitost, jak Ho seknout mečem, použil svou Sudaršana-čakru, disk ostrý jako břitva, a neprodleně mu usekl hlavu i s helmicí a náušnicemi.
Дантавакра имал брат на име Видӯратха, който много скърбял за смъртта му. От яд и мъка той дишал тежко и само за да отмъсти за смъртта на брат си, се явил пред Бог Кр̣ш̣н̣а с меч и щит в ръка. Той възнамерявал веднага да убие Кр̣ш̣н̣а. Щом Бог Кр̣ш̣н̣а видял, че Видӯратха търси удобен случай да го повали с меча си, Той се възползвал от своя Сударшана-чакра, острия като бръснач диск, и без да губи нито миг, му отсякъл главата заедно с шлема и обиците.
Poté, co Pán Krišna takto zabil Šálvu a zničil jeho podivuhodné letadlo a pak zabil Dantavakru a Vidúrathu, konečně vešel do svého města Dváraky. Nikdo jiný než Krišna by tyto velké hrdiny nedokázal usmrtit, a proto Ho všichni polobozi z nebes a lidé na Zemi oslavovali. Velcí mudrci a asketové, obyvatelé planet Siddha a Gandharva, bytosti známé jako Vidjádharové, Vásuki a Mahánágové, nádherní andělé, obyvatelé Pitrilóky, Jakšové, Kinnarové i Čáranové na Něho shazovali květy a s jásotem zpívali písně o Jeho vítězství. Obyvatelé Dváraky slavnostně vyzdobili celé město a uspořádali velkou oslavu, a když Pán Krišna procházel městem, všichni členové vrišniovské dynastie a hrdinové jaduovské dynastie Ho s velkou úctou následovali. To jsou některé z transcendentálních zábav Pána Krišny, vládce všech mystických sil a Pána všech vesmírných projevů. Hlupáci, kteří jsou na úrovni zvířat, si někdy myslí, že Krišna je poražen, ale On je ve skutečnosti Nejvyšší Osobnost Božství a nikdo Ho porazit nemůže. Vždy bude vítězem nade všemi. Jen On je Bůh a všichni ostatní jsou Jeho podřízení služebníci.
И така, след като убил Ша̄лва и унищожил необикновения му въздушен кораб, след като убил Дантавакра и Видӯратха, Бог Кр̣ш̣н̣а влязъл най-после в своя град Два̄рака̄. Никой, освен Кр̣ш̣н̣а, не бил в състояние да убие тези велики герои, затова всички полубогове от рая и всички хора по земното кълбо го възхвалявали. Велики мъдреци и отшелници, обитателите на планетите Сиддха и Гандхарва, Видя̄дхарите, Ва̄суките и Маха̄на̄гите, прекрасните нимфи, жителите на Питр̣лока, Якш̣ите, Киннарите и Ча̄ран̣ите го обсипвали с цветя и възторжено пеели песни за победата му. Жителите на Два̄рака̄ украсили града много празнично и устроили голямо тържество. Докато Бог Кр̣ш̣н̣а минавал през града, всички потомци на династията Вр̣ш̣н̣и и Я̄давите го следвали с голямо страхопочитание. Това са някои от трансценденталните забавления на Бог Кр̣ш̣н̣а, господаря на всички мистични сили и Повелителя на всички космически проявления. Понякога глупаците, които са просто животни, мислят, че Кр̣ш̣н̣а е претърпявал поражение, но всъщност Той е Върховната Божествена Личност и никой не може да го победи. Той винаги сразява всички. Той е единственият Бог и всички други са покорни изпълнители на заповедите му.
Balaráma se jednou doslechl, že v kuruovské dynastii se konají přípravy na boj mezi dvěma znepřátelenými stranami — v čele jedné stál Durjódhana a druhou vedli Pánduovci. Nelíbilo se Mu to, a tak se v pozici prostředníka pokusil boj zastavit. Když viděl, že je to nemožné, a protože se nechtěl aktivně zúčastnit boje ani na jedné ze stran, opustil Dváraku pod záminkou návštěvy různých posvátných poutních míst. Ze všeho nejdříve navštívil poutní místo zvané Prabhása-kšétra. Vykoupal se tam, upokojil místní bráhmany a obětoval polobohům, Pitům, velkým mudrcům a lidem obecně v souladu s pravidly védských obřadů. To je védská metoda, jak navštěvovat posvátná místa. Poté se rozhodl navštívit v doprovodu několika ctihodných bráhmanů různá místa podél řeky Sarasvatí. Postupně prošel místy, jako je Prithúdaka, Bindusara, Tritakúpa, Sudaršana-tírtha, Višála-tírtha, Brahma-tírtha a Čakra-tírtha. Kromě toho také navštívil všechna posvátná místa na břehu řeky Sarasvatí tekoucí na východ. Potom šel na všechna hlavní posvátná místa na břehu Jamuny a na břehu Gangy. Tak nakonec došel na posvátné místo známé jako Naimišáranja.
Веднъж Бог Балара̄ма чул, че се правят приготовления за схватка между двете враждебни крила в династията Куру: едното водено от Дурьодхана, а другото – от Па̄н̣д̣авите. На него съвсем не му харесвало, че е единственият посредник, който е в състояние да спре приближаващото кръвопролитие. Той не можел да понесе да не се присъедини към някоя от двете страни и затова напуснал Два̄рака̄ под предлог, че отива да посети разни места за поклонение. Най-напред Той посетил Прабха̄сакшетра. Там се изкъпал, удовлетворил местните бра̄хман̣и и принесъл жертви на полубоговете, питӣте, великите мъдреци и човечеството в съответствие с ведическите обредни церемонии. Това е препоръчаният във Ведите начин за посещение на святите места. След това, съпроводен от неколцина уважавани бра̄хман̣и, Той решил да посети други места по брега на реката Сарасватӣ. Едно след друго Той посетил Пр̣тхӯдака, Биндусара, Тритакӯпа, Сударшанатӣртха, Виша̄латӣртха и Чакратӣртха. Освен тях, посетил и всички други святи места по брега на Сарасватӣ, като вървял на изток. След това посетил всички по-важни святи места по бреговете на Ямуна̄ и на Ганг. Така постепенно стигнал до мястото за поклонение, наречено Наимиш̣а̄ран̣я.
Toto posvátné místo Naimišáranja existuje v Indii dodnes a v dávných dobách se zvláště využívalo k setkáním velkých mudrců a světců za účelem pochopit duchovní život a seberealizaci. V době, kdy Pán Balaráma toto místo navštívil, zde početné shromáždění transcendentalistů provádělo velkou oběť. Taková setkání měla trvat tisíce let. Když přišel Pán Balaráma, všichni účastníci setkání — velcí mudrci, asketové, bráhmanové a vzdělaní učenci — okamžitě vstali ze svých míst a s velkou úctou Ho přivítali. Někteří vzdali úctu tak, že povstali a pak složili poklony, a starší mudrci a bráhmanové Mu poté, co vstali, dávali požehnání. Po této formalitě nabídli Pánu Balarámovi pohodlné místo k sezení a všichni přítomní se podíleli na Jeho uctívání. Každý člen shromáždění v Balarámově přítomnosti povstal, protože všichni věděli, že je Nejvyšší Osobnost Božství. Být vzdělaný či učený znamená chápat Nejvyšší Osobnost Božství, a tak všichni bráhmanové a mudrci vstali, neboť věděli, kdo Pán Balaráma je, přestože se na Zemi zjevil jako kšatrija.
Това място съществува в Индия и днес. В древни времена там се събирали предимно велики мъдреци и святи личности, за да напредват в осъзнаването на духовния живот и в себепознанието. Когато Бог Балара̄ма отишъл там, видял, че се е събрало голямо множество трансценденталисти, които извършват велико жертвоприношение. Тези събирания продължавали хиляди години. Щом Бог Балара̄ма пристигнал, всички участници – велики мъдреци, отшелници, бра̄хман̣и и вещи учени – веднага се изправили от местата си и го приветствали с голяма почит и уважение. Някои от тях му отдали смирените си почитания, а по-възрастните се изправили и му дали благословията си. След тази тържествена част Бог Балара̄ма получил подходящо място за сядане и всички присъстващи започнали да го обожават. Когато Той дошъл, всички станали, защото знаели, че е Върховната Божествена Личност. Ученост, образованост, означава човек да разбере Върховната Божествена Личност. Ето защо макар че Бог Балара̄ма се бил появил на земята като кш̣атрия, всички бра̄хман̣и и мъдреци станали прави, знаейки добре кой е Той.
Stala se však jedna nepříjemná věc — poté, co byl Pán Balaráma uctěn a usazen, spatřil Rómaharšanu, žáka Vjásadévy (literární inkarnace Boha), jak stále sedí na svém vjásásanu. Nevstal ani ze svého místa, ani Mu nevzdal úctu. Jelikož seděl na vjásásanu, hloupě si o sobě myslel, že je vznešenější než Pán, a proto nesestoupil ze svého vyvýšeného sedátka a ani se před Pánem nepoklonil. Pán Balaráma se pak zamyslel nad Rómaharšanovu minulostí: narodil se ve smíšené rodině druhu sūta — měl bráhmanskou matku a kšatrijského otce. Neměl tedy zůstat sedět na vyšším sedátku, přestože považoval Balarámu za kšatriju; podle svého postavení daného zrozením neměl dokonce ani přijmout vyšší místo k sezení, neboť tam bylo mnoho učených bráhmanů a mudrců. Pán Balaráma také vzal na vědomí, že Rómaharšana nejen odmítl sestoupit ze svého vyvýšeného sedátka, ale rovněž se nepostavil a nevzdal úctu, když Balarámadží vstoupil do shromáždění. Pánu Balarámovi se nelíbila jeho troufalost. Velice se na něho rozhněval a ze svého místa pronesl: “Tento muž, Rómaharšana, je tak drzý, že navzdory svému zrození v rodině pratiloma, jež postrádá vážnost, přijal vyšší místo k sezení, než jaké mají všichni ctihodní bráhmanové, kteří jsou zde přítomní.”
След обожанието Бог Балара̄ма седнал на мястото си и за нещастие, видял Ромахарш̣ан̣а, който бил ученик на Вя̄садева (литературната инкарнация на Бога), да продължава да седи на вя̄са̄сана. Когато Балара̄ма дошъл, той нито се изправил, нито му отдал почитания. Понеже седял на вя̄са̄сан, той глупаво си въобразявал, че е по-велик от Бога и затова нито станал от мястото си, нито се поклонил на Бога. Тогава Бог Балара̄ма си припомнил произхода на Ромахарш̣ан̣а: той бил роден в семейство сӯта – смесено семейство от жена бра̄хман̣а и мъж кш̣атрия. Така че макар и да смятал Балара̄ма за кш̣атрия, Ромахарш̣ан̣а не трябвало да седи на по-високо място. Заради произхода си той дори не трябвало да приема почетно място, защото там присъствали много учени бра̄хман̣и и мъдреци. Бог Балара̄ма видял, че Ромахарш̣ан̣а не само е отказал да приеме по-ниско място, но и дори не се изправил и не отдал почитания, когато Балара̄маджӣ се присъединил към събралите се. Дързостта му не се харесала на Бог Балара̄ма, който много се разсърдил.
Když někdo sedí na vjásásanu, obvykle nemusí vstát, aby uvítal člověka, který přijde do shromáždění, ale v tomto případě byla situace jiná, neboť Pán Baladéva není obyčejná lidská bytost. I když tedy všichni bráhmanové dosadili Rómaharšanu Sútu na vjásásan, měl následovat chování jiných učených mudrců a přítomných bráhmanů a měl vědět, že Pán Balaráma je Nejvyšší Osobnost Božství. Jemu má být vždy prokazována úcta; i tehdy, kdy by se v případě obyčejného člověka vzdávat nemusela. Krišna a Balaráma se zjevili zvláště pro opětovné ustanovení náboženských zásad. Jak stojí v Bhagavad-gītě, nejdůležitější náboženskou zásadou je odevzdat se Nejvyšší Osobnosti Božství. I Śrīmad-Bhāgavatam potvrzuje, že nejvyšší dokonalostí náboženství je věnovat se oddané službě Pánu.
Когато някой седи на вя̄са̄сан, обикновено не е длъжен да се изправя, за да посрещне някой новодошъл. Но в този случай положението било съвсем различно, защото Бог Балара̄ма не бил обикновено човешко същество. Затова макар че всички бра̄хман̣и били дали съгласието си Ромахарш̣ан̣а Сӯта да седи на вя̄са̄сан, той трябвало да последва примера на останалите учени мъдреци и бра̄хман̣и, трябвало да знае, че Бог Балара̄ма е Върховната Божествена Личност. На него винаги трябва да се отдават почитания, което не е задължително за някой обикновен човек. Появяването на Кр̣ш̣н̣а и Балара̄ма имало за цел да възстанови религиозните принципи. Както се казва в Бхагавад-гӣта̄, най-висшият религиозен принцип е да се отдадеш на Върховната Божествена Личност. Шрӣмад Бха̄гаватам потвърждава, че най-висшето съвършенство в религията е да се отдадеш на предано служене на Бога.
Když Pán Balaráma viděl, že Rómaharšana Súta, přestože prostudoval všechny Védy, nepochopil nejvyšší princip náboženství, rozhodně nemohl jeho postavení podporovat. Rómaharšana Súta dostal příležitost stát se dokonalým bráhmanou, ale jeho špatné chování vůči Nejvyšší Osobnosti Božství ihned připomnělo jeho nízký původ. Bylo mu dáno bráhmanské postavení, ale on se nenarodil v bráhmanské rodině, nýbrž v rodině pratiloma. Podle védského pojetí existují dva druhy smíšeného původu, zvané anuloma a pratiloma. Když se muž spojí se ženou nižší kasty, potomstvo se nazývá anuloma, ale při spojení muže se ženou z vyšší kasty se nazývá pratiloma. Rómaharšana Súta náležel do rodiny pratiloma, jelikož měl kšatrijského otce a bráhmanskou matku. Vzhledem k tomu, že jeho transcendentální realizace nebyla dokonalá, Pán Balaráma připomněl jeho dědictví pratiloma. Jde o to, že komukoliv může být dána příležitost stát se bráhmanou, ale pokud někdo bráhmanského postavení nepatřičně využívá bez skutečné realizace, pak je jeho povýšení do bráhmanského stavu neplatné.
Бог Балара̄ма видял, че Ромахарш̣ан̣а Сӯта не разбира най-висшия религиозен принцип, въпреки че е изучил всички Веди. Затова не можел да подкрепи позицията, която той заемал. Ромахарш̣ан̣а Сӯта имал възможността да стане съвършен бра̄хман̣а, но заради непочтителното си поведение спрямо Върховната Божествена Личност веднага му било напомнено за низшия му произход. Ромахарш̣ан̣а Сӯта получил положението на бра̄хман̣а, но не бил роден от бра̄хман̣и, а в семейство пратилома. Според ведическите правила има два вида смесени бракове. Децата от тях се наричат анулома и пратилома. Когато един мъж има сношение с жена от по-низше съсловие, потомците им се наричат анулома, а когато влезе в сношение с жена от по-висше съсловие, потомството се нарича пратилома. Ромахарш̣ан̣а Сӯта бил пратилома, защото баща му бил кш̣атрия, а майка му – бра̄хман̣а. Бог Балара̄ма си спомнил за произхода му, защото трансценденталното познание на Ромахарш̣ан̣а Сӯта не било съвършено. Всеки човек разполага с възможността да стане бра̄хман̣а, но ако използва неправилно положението си на бра̄хман̣а и не разбира истински знанието, тогава издигането му до брахминско положение няма стойност.
Poté, co Pán Balaráma viděl nedostatečnou realizaci Rómaharšany Súty, rozhodl se ho za jeho pýchu potrestat. Řekl proto: “Tento muž si zaslouží trest smrti, neboť i přes jeho výsadu, že je žákem Pána Vjásadévy, a přesto, že u této vznešené osobnosti studoval všechny védské texty, se neumí chovat pokorně v přítomnosti Nejvyšší Osobnosti Božství.” V Bhagavad-gītě je řečeno, že ten, kdo je skutečný bráhmana a je náležitě vzdělaný, musí mít přirozeně také velice jemné způsoby. Ale Rómaharšana Súta se nenaučil jemnému chování, přestože byl hodně vzdělaný a dostal příležitost stát se bráhmanou. Z toho můžeme poznat, že člověk, který je pyšný na své hmotné výdobytky, si nemůže osvojit mírné chování, které je vlastní bráhmanům. Vzdělání takových lidí je stejně dobré jako cenný drahokam, jenž zdobí hlavu hada. I s cenným drahokamem na hlavě zůstává had hadem a je stejně nebezpečný jako obyčejný had. Pokud se člověk nenaučí být mírný a pokorný, je veškeré jeho studium Véd a Purán a jeho rozsáhlé poznání śāster jen vnějším oděvem, jako převlek divadelního herce tančícího na jevišti. Pán Balaráma uvažoval: “Zjevil jsem se, abych trestal falešné lidi, kteří jsou uvnitř nečistí, ale navenek vystupují jako velice vzdělaní a zbožní. Když takové lidi zabíjím, je to v pořádku, neboť jim bráním v dalším hříšném jednání.”
Бог Балара̄ма видял, че разбирането на Ромахарш̣ан̣а Сӯта е много ограничено и решил да го накаже за горделивостта му. Затова казал: „Този човек е достоен за смъртно наказание, защото въпреки щастието да е ученик на Бог Вя̄садева, въпреки че е изучил от тази издигната личност цялата ведическа литература, в присъствието на Върховната Божествена Личност не беше смирен.“ Както се казва в Бхагавад-гӣта̄, този, който е истински бра̄хман̣а и е много мъдър, редом с това е и много смирен. Но макар че Ромахарш̣ан̣а Сӯта бил много учен и бил станал бра̄хман̣а, той не бил постигнал смирение. Така можем да разберем, че когато някой се възгордее с материалните си постижения, той не може да усвои кроткото държане, присъщо на един бра̄хман̣а. Учеността на такъв човек може да бъде оприличена на скъпоценния камък, който украсява качулката на змия. Въпреки него змията си е змия и е опасна, колкото и обикновените змии. Ако човек не стане кротък и смирен, цялото му изучаване на Ведите и Пура̄н̣ите и обширните му познания върху ша̄стрите са само една връхна дреха, като костюма на актьора, който танцува на сцената. Бог Балара̄ма си помислил: „Аз дойдох, за да накажа неискрените, които се представят за много учени и религиозни, но всъщност дълбоко в себе си не са се пречистили. Правилно е да убивам тези личности, за да ги възпра от други греховни постъпки.“
Pán Balaráma se vyhnul účasti v bitvě na Kurukšétře, ale vzhledem k Jeho roli inkarnace bylo obnovování náboženských zásad Jeho prvořadou povinností. Poté, co zvážil všechny tyto okolnosti, zabil Rómaharšanu Sútu jednoduše tak, že ho šlehl pouhým stéblem trávy kuša. Pokud se někdo zeptá, jak mohl Pán Balaráma zabít Rómaharšanu Sútu pouhým šlehnutím stéblem trávy kuša, odpověď je dána ve Śrīmad-Bhāgavatamu užitím slova prabhu neboli “pán”. Pánovo postavení je vždy transcendentální, a jelikož je všemocný, může jednat, jak se Mu zlíbí, aniž by podléhal hmotným zákonům a principům. Proto mohl zabít Rómaharšanu Sútu pouhým šlehnutím stéblem trávy kuša.
Бог Балара̄ма не взел участие в битката при Курукшетра, но въпреки това положението му е такова, че възстановяването на религиозните правила било пръв негов дълг. Като взел предвид всичко това, Той просто пернал Ромахарш̣ан̣а Сӯта със стрък от тревата куша и го убил. Ако някой недоумява как Бог Балара̄ма е успял да убие Ромахарш̣ан̣а Сӯта само с едно стръкче трева, може да намери отговора на това в Шрӣмад Бха̄гаватам, където е употребена думата прабху („господар“). Положението на Бога винаги е трансцендентално. Понеже е всемогъщ, Той може да постъпва така, както пожелае, без да се подчинява на материалните закони и правила. Така Той е могъл да убие Ромахарш̣ан̣а Сӯта само с едно стръкче от тревата куша.
Smrt Rómaharšany Súty všechny přítomné velice zarmoutila a volali “Běda! Běda!” I když přítomní bráhmanové a mudrci věděli, že Pán Balaráma je Nejvyšší Osobnost Božství, neváhali protestovat proti Pánovu jednání. Pokorně si dovolili prohlásit: “Náš drahý Pane, myslíme, že Tvůj čin není v souladu s náboženskými zásadami. Drahý Pane Jadunandano, chtěli bychom Ti sdělit, že jsme to byli my, bráhmanové, kdo Rómaharšanovi Sútovi svěřil na dobu této velké oběti takové vznešené postavení. Seděl na vjásásanu na základě naší volby, a sedí-li někdo na vjásásanu, není vhodné, aby vstával na přivítanou. Navíc jsme Rómaharšanovi Sútovi zaručili, že nic nezkrátí délku jeho života. Za těchto okolností, jelikož jsi ho zabil, aniž bys znal všechny tyto skutečnosti, si myslíme, že Tvůj čin se rovná zabití bráhmany. Drahý Pane, vysvoboditeli pokleslých duší, bezpečně víme, že jsi znalcem všech védských zásad. Jsi Pán všech mystických sil, a proto se na Tebe védské příkazy nemohou obyčejně vztahovat. S úctou Ti však doporučujeme, abys druhým projevil svou bezpříčinnou milost tím, že laskavě odčiníš toto zabití Rómaharšany Súty. Nenavrhujeme Ti však, jakým způsobem bys měl jeho smrt odčinit; navrhujeme jen, aby sis vybral nějakou metodu odčinění, aby druzí mohli následovat Tvůj příklad. Co dělají velké osobnosti, obyčejní lidé následují.”
След смъртта на Ромахарш̣ан̣а Сӯта всички присъстващи много се огорчили и отвсякъде се разнесъл ропот и плач. Въпреки че бра̄хман̣ите и мъдреците знаели, че Бог Балара̄ма е Върховната Божествена Личност, те не се поколебали да възразят срещу действията на Бога. Те смирено казали: „Скъпи Господи, ние мислим, че постъпката Ти е в разрез с религиозните принципи. Скъпи Боже Ядунандана, осмеляваме се да Ти кажем, че ние, бра̄хман̣ите, решихме Ромахарш̣ан̣а Сӯта да заема това издигнато положение по време на цялото велико жертвоприношение. Той седна на вя̄са̄сана след нашето решение, а когато човек седи на вя̄са̄сан, не е редно да става, за да посреща някоя личност. Освен това ние благословихме Ромахарш̣ан̣а Сӯта с безметежен живот. Тъй като Ти го уби, без да знаеш всички тези неща, ние мислим, че при тези обстоятелства деянието Ти се равнява на убийство на бра̄хман̣а. Скъпи Господи, о, освободителю на всички паднали души, ние не се съмняваме, че познаваш всички ведически правила. Ти си господарят на всички мистични сили, затова ведическите предписания не могат да се прилагат към твоята личност по традиционния начин. Но те молим да покажеш безпричинната си милост към другите и да се покаеш за това убийство. Ние просто предлагаме да последваш някой от пътищата на изкуплението, за да могат другите да последват действията Ти. Обикновените хора следват това, което прави великата личност.“
Pán odpověděl: “Ano, musím odčinit své jednání, které pro Mne může být správné, ale pro druhé je nepatřičné; proto si myslím, že je Mou povinností vykonat vhodný akt odčinění podle pokynů autorizovaných písem. Současně mohu také dát Rómaharšanovi Sútovi znovu život dlouhého trvání, dostatek síly i smysly v plné síle. A nejen to, pokud si to přejete, rád mu dám i cokoliv jiného, oč byste Mě požádali. S radostí mu udělím všechna tato požehnání, abych splnil vaše přání.”
Богът отговорил: „Да, трябва да изкупя тази постъпка, която може да е правилна, когато я извършвам Аз, но не е правилна, ако я върши някой друг. Затова мисля, че мой дълг сега е да изпълня действията, които се предписват в авторитетните писания. Същевременно Аз мога отново да дам живот на този Ромахарш̣ан̣а Сӯта, да му дам дълголетие, достатъчно сила и жизнеспособни сетива. Не само това – Аз съм готов да му дам всичко, което кажете. С голяма радост ще направя това, за да изпълня желанията ви.“
Toto prohlášení Pána Balarámy s konečnou platností dokazuje, že Nejvyšší Osobnost Božství může jednat libovolně. I když může být zabití Rómaharšany Súty pokládáno za nepatřičné, Pán ho mohl okamžitě napravit tak, že by to přineslo všem ještě větší prospěch. Člověk by tedy neměl jednání Nejvyšší Osobnosti Božství napodobovat; měl by jednoduše následovat Pánovy pokyny. Všichni velcí učení mudrci, kteří tam byli, si uvědomili, že i když považovali Balarámův čin za nesprávný, Pán byl okamžitě schopný ho vyvážit něčím ještě přínosnějším. Nechtěli zlehčovat Pánovo poslání, které zabitím Rómaharšany Súty naplňoval, a proto se všichni modlili: “Náš drahý Pane, Tvé neobyčejné použití zbraně kuša k zabití Rómaharšany Súty může zůstat tak, jak je—chtěl jsi ho zabít, a proto by nebylo dobré ho znovu přivádět k životu. Současně měj prosím na paměti, že my, mudrci a bráhmanové, jsme mu dobrovolně dali dlouhý život; toto požehnání by tedy nemělo vyznít naprázdno.” Žádost všech učených bráhmanů ve shromáždění si protiřečila, protože chtěli zachovat své požehnání, že Rómaharšana Súta bude žít až do konce velké oběti, ale zároveň nechtěli zrušit to, že ho Balaráma zabil.
Тези думи на Бог Балара̄ма определено потвърждават, че Върховната Божествена Личност има пълна свобода на действие. Макар че убиването на Ромахарш̣ан̣а Сӯта може да се сметне за неправилно, Той е в състояние веднага да направи така, че всички да спечелят от него. Затова човек не трябва да подражава на постъпките на Върховната Божествена Личност – той просто трябва да следва наставленията на Бога. Всички велики и учени мъдреци, които били там, разбрали, че макар да оценявали постъпката на Бог Балара̄ма за неправилна, Богът веднага успял да я неутрализира с много по-големи блага. Без да желаят да омаловажават мисията на Бога, част от която било убийството на Ромахарш̣ан̣а Сӯта, те отдали следната молитва: „Скъпи Господи, Ромахарш̣ан̣а Сӯта бе убит по един необикновен начин, с това оръжие от куша, и нека това остане така. Желанието Ти бе да го убиеш и затова той не трябва да се връща към живот. В същото време Ти може би помниш, че ние, мъдреците и бра̄хман̣ите, доброволно го дарихме с дълголетие, затова тази благословия също не трябва да се погубва.“ И така, молбата на учените бра̄хман̣и била противоречива: те искали да запазят незасегната благословията, която дали на Ромахарш̣ан̣а Сӯта, да живее до края на великото жертвоприношение, но в същото време не искали да променят факта на смъртта му от ръката на Балара̄ма.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, tedy vyřešil problém tak, jak náleží Jeho vznešenému postavení. Pravil: “Syn je výtvorem z těla otce, a Védy proto uvádějí, že syn je otcův zástupce. Proto říkám, že Ugrašravá Súta, syn Rómaharšany Súty, by měl odnynějška zaujmout otcovo postavení a pokračovat v pojednání o Puránách. A jelikož jste chtěli, aby Rómaharšana žil dlouho, toto požehnání se přenese na jeho syna. Ugrašravá se tedy bude těšit ze všech výhod, které nabízíte — bude mít dlouhý, ničím nenarušený život v dobrém a zdravém těle se smysly v plné síle.”
И Балара̄ма, Върховната Божествена Личност, разрешил този въпрос по начин, подходящ за възвишената му позиция. Той казал: „Синът е създаден от тялото на бащата, затова Ведите постановяват, че той е представител на бащата. Затова Аз казвам, че Уграшрава̄ Сӯта, синът на Ромахарш̣ан̣а Сӯта, трябва да заеме мястото на баща си и да продължи разговорите върху Пура̄н̣ите. И понеже вие искахте Ромахарш̣ан̣а да живее дълъг живот, тази благословия ще се прехвърли върху сина му. Затова Уграшрава̄ ще бъде дарен с всички блага, които предложихте – дълголетие, хубаво и здраво тяло, никакви безпокойства и голяма сила на всички сетива.“
Pán Balaráma potom vyzval všechny mudrce a bráhmany, aby Ho kromě požehnání daného Rómaharšanovu synovi požádali ještě o jakékoliv jiné požehnání, a byl připravený jejich žádost ihned splnit. Takto Pán zaujal postavení obyčejného kšatriji a řekl mudrcům, že neví, jak by mohl zabití Rómaharšany odčinit, a že rád přijme, cokoliv navrhnou.
Тогава Бог Балара̄ма помолил мъдреците и бра̄хман̣ите да поискат от него някаква друга благословия, освен тази, която дал на сина на Ромахарш̣ан̣а Сӯта. Той щял да я изпълни веднага. Богът се поставил в положението на обикновен кш̣атрия – казал на мъдреците, че не знае по какъв начин трябва да се покае за убийството Ромахарш̣ан̣а и че с радост ще приеме всичко, което му предложат.
Bráhmanové porozuměli Pánovu záměru a navrhli Mu odčinění, které pro ně bylo prospěšné. Řekli: “Náš drahý Pane, je zde jeden mocný démon jménem Balvala. Je synem Ilvaly a každých čtrnáct dní při úplňku a novu navštěvuje toto místo a velice nás ruší při vykonávání našich obětních povinností. Ó potomku Dašárhova rodu, všichni Tě žádáme, abys tohoto démona usmrtil. Myslíme si, že pokud ho zabiješ, bude to Tvým odčiněním v náš prospěch. Démon sem čas od času přichází a hází na nás spoustu nečistých věcí, jako je hnis, krev, výkaly, moč nebo víno, a tím poskvrňuje toto posvátné místo. Po zabití Balvaly můžeš celých dvanáct měsíců pokračovat v cestě po všech posvátných poutních místech, a tak se zbavíš veškerého znečištění. To je naše doporučení.”
Бра̄хман̣ите разбрали намеренията на Бога и затова му предложили да се покае по начин, който ще ги облагодетелства. Те казали: „Скъпи Господи, има един демон на име Балвала. Той е син на Илвала и е много могъщ. Балвала посещава жертвеното светилище всеки две седмици в дните на пълнолуние и новолуние и много смущава изпълняването на задълженията ни в жертвоприношението. О, потомъко на рода Даша̄рха, ние всички те молим да убиеш този демон. Ако бъдеш така милостив да го убиеш, това ще бъде изкуплението Ти. Демонът идва тук и ни облива с потоци нечистотии – гной, кръв, изпражнения, урина и вино – и с тази мръсотия осквернява святото място. След убийството на Балвала можеш да продължиш обиколката си по святите места в продължение на дванадесет месеца. По този начин напълно ще се пречистиш от всички замърсявания. Това е нашият съвет.“
Takto končí Bhaktivédántův výklad 78. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Zabití Dantavakry, Vidúrathy a Rómaharšany”.
Така завършва пояснението на Бхактиведанта върху седемдесет и осма глава на книгата „Кр̣ш̣н̣а, изворът на вечно наслаждение“, наречена „Смъртта на Дантавакра, Видӯратха и Ромахарш̣ан̣а“.