Skip to main content

55. KAPITOLA

Capítulo 55

Pradjumna, syn Krišny a Rukminí

Pradyumna les nace a Kṛṣṇa y Rukmiṇī

Je řečeno, že Amor, který je přímou částí Pána Vásudévy a jehož dříve Pán Šiva z hněvu spálil na popel, se narodil z lůna Rukminí jako syn Krišny. Je to Kámadéva, polobůh z nebeských planet zvláště schopný probouzet smyslné touhy. Nejvyšší Osobnost Božství, Krišna, má nedílné části na mnoha úrovních, ale čtveřice Krišnových expanzí — Vásudéva, Sankaršan, Pradjumna a Aniruddha—je přímo na úrovni Višnua. Káma neboli polobůh Amor, který se později narodil Rukminí, se také jmenoval Pradjumna, ale to nemůže být Pradjumna kategorie Višnua. Náleží do kategorie jīva-tattva, avšak vzhledem k tomu, že vykazuje zvláštní moc polobohů, byl nedílnou částí Pradjumnovy nadlidské síly. K tomuto závěru došli Gósvámí z Vrindávanu. Když tedy Amor shořel na prach kvůli hněvu Pána Šivy, splynul s tělem Vásudévy, a aby znovu získal tělo, zplodil ho samotný Pán Krišna v lůně Rukminí. Tak se narodil jako Krišnův syn známý pod jménem Pradjumna. Jelikož ho zplodil přímo Pán Krišna, jeho vlastnosti se blízce podobaly Krišnovým.

Se dice que Cupido, quien es directamente parte integral del Señor Vāsudeva, y a quien anteriormente el Señor Śiva había reducido a cenizas con su furia, nació del vientre de Rukmiṇī, habiendo sido concebido por Kṛṣṇa. Él es Kāmadeva, un semidiós de los planetas celestiales, especialmente capacitado para inducir deseos lujuriosos. La Suprema Personalidad de Dios, Kṛṣṇa, tiene muchos grados de partes integrales, pero las expansiones cuádruples de Kṛṣṇa —Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna y Aniruddha— están directamente en la categoría de Viṣṇu. Kāma, o el semidiós Cupido, que más tarde nació del vientre de Rukmiṇī, también recibió el nombre de Pradyumna, pero no podía tratarse del Pradyumna de la categoría de Viṣṇu. Él pertenece a la categoría de jīva-tattva, pero era parte integral del superpoder de Pradyumna por poseer poder especial de la categoría de los semidioses. Este es el veredicto de los Gosvāmīs. Por lo tanto, cuando el Señor Śiva redujo a cenizas a Cupido mediante su furia, este se fundió con el cuerpo de Vāsudeva, y para obtener su cuerpo de nuevo, el Señor Mismo lo engendró; fue emitido directamente de Su cuerpo al vientre de Rukmiṇī, y nació como el hijo de Kṛṣṇa, célebre con el nombre de Pradyumna. Debido a que el Señor Kṛṣṇa lo engendró directamente, sus cualidades eran muy similares a las de Kṛṣṇa.

V té době žil také démon jménem Šambara, který měl předurčeno, že ho Pradjumna zabije. Démon znal svůj osud, a jakmile se dozvěděl o Pradjumnově narození, proměnil se v ženu a unesl dítě z rodného domu, když mu nebylo ještě ani deset dní. Vzal je a hodil rovnou do moře. Říká se však: “Nikdo nemůže zabít toho, koho Krišna chrání, a nikdo neochrání toho, komu je předurčeno, že ho Krišna zabije.” Když byl Pradjumna hozen do moře, okamžitě ho spolkla velká ryba. Za nějaký čas ji vylovil rybář a prodal ji démonovi Šambarovi. V démonově kuchyni pracovala služebná, která se jmenovala Májávatí. Tato žena byla dříve Amorovou manželkou a jmenovala se Rati. Když byla ryba dodána Šambarovi, ujal se jí jeho kuchař, který z ní měl připravit chutný rybí pokrm. Démoni a Rákšasové jedí s oblibou maso, ryby a podobná nevegetariánská jídla. Démoni jako Rávana, Kansa a Hiranjakašipu jedli maso neomezeně, přestože se narodili bráhmanským a kšatrijským otcům. Tento zvyk je v Indii rozšířený dodnes a ti, kdo jedí maso a ryby, se obvykle nazývají démoni a Rákšasové.

Había un demonio de nombre Śambara, cuyo destino era ser matado por este Pradyumna. El demonio Śambara conocía su destino, y tan pronto como supo que Pradyumna había nacido, tomó la forma de una mujer y raptó al bebé de la casa de maternidad cuando aún no habían pasado ni diez días desde su nacimiento. El demonio lo tomó y lo lanzó directamente al mar. Pero, como dice el refrán: «A aquel que está protegido por Kṛṣṇa, nadie lo puede matar; y aquel que está destinado a ser matado por Kṛṣṇa, nadie lo puede proteger». Cuando Pradyumna fue lanzado al mar, un gran pez inmediatamente se lo tragó. Posteriormente, a este pez lo atrapó la red de un pescador, y el pez más tarde se le vendió al demonio Śambara. En la cocina del demonio, había una sirvienta de nombre Māyāvatī. Esta mujer había sido anteriormente la esposa de Cupido, y se había llamado Rati. Cuando el pez le fue dado al demonio Śambara, su cocinero se encargó de él, pues debía convertirlo en una apetitosa preparación de pescado. Los demonios y los rākṣasas están acostumbrados a comer carne, pescado y comidas similares no vegetarianas. De forma similar, otros demonios, como Rāvaṇa, Kaṁsa, y Hiraṇyakaśipu, a pesar de que nacieron de padres brāhmaṇas o kṣatriyas, solían comer carne sin discriminación alguna. Esta práctica aún es común en la India, y aquellos que comen carne y pescado, generalmente se les llama demonios y rākṣasas.

Když kuchař rybu rozkrojil, našel v jejích útrobách pěkné malé dítě. Okamžitě ho předal Májávatí, která v kuchyni pomáhala. Tuto ženu překvapilo, jak mohlo takové krásné děťátko přežít v rybím žaludku, a velice jí to zmátlo. Tehdy se tam objevil velký mudrc Nárada a popsal jí Pradjumnovo narození a jak dítě unesl Šambara a potom ho hodil do moře. Tak se Májávatí dozvěděla celý příběh. Sama o sobě věděla, že byla dříve Rati, manželkou Amora; od té doby, co jejího manžela spálil na popel hněv Pána Šivy, stále čekala, kdy se k ní Amor vrátí v nějaké hmotné podobě. Nyní byla v kuchyni proto, aby vařila rýži a dál, ale když dostala toto krásné dítě a pochopila, že je to Amor, její vlastní manžel, přirozeně se ho ujala a s velkou náklonností ho začala pravidelně koupat. Dítě zázračně rychle vyrostlo a během krátké doby se z něho stal hezký mladík. Jeho oči byly jako okvětní lístky lotosových květů a jeho dlouhé paže mu sahaly až ke kolenům; každou ženu, která se na něho podívala, okouzlil svou tělesnou krásou.

Cuando el cocinero cortaba el pez, encontró un hermoso bebé dentro del vientre de este, e inmediatamente lo puso bajo el cuidado de Māyāvatī, que era una asistente en los asuntos de cocina. Esta mujer se sorprendió al ver cómo un bebe tan bello podía encontrarse en el vientre de un pez, y la situación la dejó perpleja. El gran sabio Nārada luego apareció y le explicó acerca del nacimiento de Pradyumna, de cómo Śambara se había llevado al bebé, lanzándolo luego al mar, etc. De esa forma, le fue revelada la historia completa a Māyāvatī, quien anteriormente había sido Rati, la esposa de Cupido. Māyāvatī sabía que había sido la esposa de Cupido anteriormente; después de que la ira del Señor Śiva quemó a su esposo hasta reducirlo a cenizas, quedó de ahí en adelante esperando que regresara en la forma material. A esta mujer la ocuparon de cocinar arroz y dāl en la cocina, pero cuando obtuvo a este hermoso bebé y se dio cuenta que era Cupido, su propio esposo, como era natural se encargó de él, y con gran afecto comenzó a bañarlo. De forma milagrosa, el bebé creció muy rápidamente, y en muy poco tiempo se convirtió en un joven muy hermoso. Sus ojos eran como pétalos de flores de loto, sus brazos eran muy largos y llegaban hasta sus rodillas, y toda mujer que por alguna razón lo veía, quedaba cautivada por su belleza corporal.

Májávatí věděla, že její dřívější manžel Amor se narodil jako Pradjumna a vyrostl v takového krásného mladíka. Také ji postupně okouzlil a naplnila ji tělesná touha. Usmívala se na něho s ženskou přitažlivostí a vyjádřila touhu po pohlavním spojení. Pradjumna se jí proto zeptal: “Jak je to možné, že ses ke mně nejdříve chovala jako milující matka, a teď vyjadřuješ touhy smyslné ženy? Co způsobilo tuto změnu?” Rati na jeho otázku odpověděla: “Můj milý pane, jsi Krišnův syn. Ještě ti nebylo ani deset dní, když tě ukradl démon Šambara a hodil do vody, kde tě spolkla ryba. Tak ses dostal do mojí péče, ale ve skutečnosti jsem byla v tvém předešlém životě, kdy jsi byl Amor, tvoje manželka. Moje milostné projevy proto vůbec nejsou nemístné. Šambara tě chtěl zabít a ovládá různé mystické síly; proto ho prosím zabij co nejrychleji svou božskou silou, dřív, než se znovu pokusí zabít on tebe. Od té doby, co tě ukradl, se tvoje matka Rukminídéví velice rmoutí, jako pták kurarí, který přišel o svá mláďata. Má tě velice ráda, a jelikož jsi jí byl unesen, žije jako kráva, která se trápí nad ztrátou svého telátka.”

Māyāvatī podía comprender que su esposo anterior, Cupido, nacido como Pradyumna, había crecido hasta convertirse en un hermoso joven, y ella a su vez gradualmente fue cautivada y se puso lujuriosa. Le sonreía a él con un atractivo femenino, expresando su deseo de unión sexual. Por lo tanto, él le preguntó: «¿Cómo es posible que primero fueras afectuosa como una madre, y ahora estés expresando los síntomas de una mujer lujuriosa? ¿Cuál es la razón de ese cambio?». Al oír estas palabras de Pradyumna, la mujer, Rati, respondió: «Mi querido señor, tú eres el hijo del Señor Kṛṣṇa. Antes de que tuvieras diez días de edad, el demonio Śambara te robó, luego te lanzó al agua, y te tragó un pez. De esa forma, has quedado bajo mi cuidado, pero en realidad, en tu vida anterior como Cupido, yo era tu esposa; por lo tanto, mi manifestación de síntomas conyugales no es algo incompatible en absoluto. Śambara quería matarte, y él está dotado con diversos tipos de poderes místicos. Por lo tanto, antes de que intente matarte otra vez, por favor mátalo con tu poder divino tan pronto como te sea posible. Desde el momento en que Śambara te robó, tu madre, Rukmiṇī-devī, ha estado en una condición muy dolorosa, como un pájaro cuclillo que ha perdido a sus crías. Ella siente mucho afecto por ti, y debido a que te llevaron lejos de ella, ha estado viviendo como una vaca apesadumbrada por la pérdida de su ternero».

Májávatí měla mystické poznání o nadpřirozených silách. Nadpřirozeným silám se obvykle říká māyā a k jejich překonání je třeba jiné nadpřirozené síly, zvané mahāmāyā. Májávatí tuto sílu ovládala a předala ji Pradjumnovi, aby s ní mohl porazit mystické síly démona Šambary. Když byl Pradjumna obdařen schopnostmi své ženy, ihned se vydal za Šambarou a vyzval ho na souboj. Hrubými urážkami ho provokoval k boji. Pradjumnova slova démona urážela; cítil se jako had, kterého někdo kopl. Had nesnese, aby se ho nějaké jiné zvíře nebo člověk dotkli nohou, a okamžitě útočníka uštkne.

Māyāvatī tenía conocimiento místico del poder sobrenatural. A los poderes sobrenaturales generalmente se les conoce como māyā, y para superar todos esos poderes sobrenaturales, existe otro poder sobrenatural, llamado mahā-māyā. Māyāvatī tenía el conocimiento del poder místico de mahā-māyā, y le entregó a Pradyumna este poder energético específico, para que con él derrotara los poderes místicos del demonio Śambara. Apoderado de esta manera por su esposa, Pradyumna inmediatamente fue ante Śambara y lo retó a luchar. Pradyumna comenzó a dirigirse a él con un lenguaje muy fuerte, para que se irritara y se sintiera inclinado a luchar. Al ser insultado por las palabras de Pradyumna, el demonio Śambara se sintió tal como se siente una serpiente después de ser pateada por alguien. Una serpiente no puede tolerar ser pateada por otro animal o por un hombre, e inmediatamente muerde al agresor.

Na Šambaru působila Pradjumnova slova jako kopanec. Popadl svůj kyj a chystal se Pradjumnu napadnout. Zařval jako mrak, ve kterém hřmí, a nenávistně udeřil do Pradjumny kyjem, jako když blesk udeří do hory. Pradjumna se však ochránil svým kyjem a sám démona těžce zasáhl. Od začátku to byl vážný boj.

Śambara sintió las palabras de Pradyumna como si fueran una patada. Inmediatamente tomó una maza con su mano y se presentó ante Pradyumna para luchar. Con gran furia, comenzó a golpear a Pradyumna con su maza, tal como un rayo golpea a una montaña. El demonio además gemía y hacía un ruido que sonaba como una nube que truena. Pradyumna se protegió con su propia maza, y por último golpeó al demonio muy fuertemente. Así pues, la lucha entre Śambarāsura y Pradyumna comenzó muy seriamente.

Šambarásura však ovládal mystické síly a dokázal se vznést do nebe, odkud mohl bojovat. Mnohým mystickým kouskům se naučil od démona, který se jmenuje Maja. Vznesl se tedy do nebe a shazoval na Pradjumnovo tělo různé druhy jaderných zbraní. Pradjumna však působení jeho mystických sil odrazil jinou mystickou silou, zvanou mahāvidyā — která se liší od černé magie, neboť se zakládá na kvalitě dobra. Šambara zjistil, že svého protivníka nemůže podceňovat, a začal hledat pomoc u různých démonských mystických sil, které patří Guhjakům, Gandharvům, Pišáčům, hadům a Rákšasům. Ale přestože vynaložil všechny své mystické síly a využil i nadpřirozených jevů, Pradjumna dokázal svrchovanou mocí mahāvidyi všechno odrazit. Když takto zmařil veškeré Šambarásurovy snahy, uchopil svůj ostrý meč a usekl mu hlavu, kterou zdobila koruna a cenné drahokamy. Po démonově smrti začali všichni polobozi ve vyšších planetárních soustavách shazovat na Pradjumnu deště květů.

Pero Śambarāsura conocía el arte de los poderes místicos, y podía elevarse al cielo y luchar desde el espacio sideral. Había otro demonio llamado Maya, de quien Śambarāsura aprendió muchos poderes místicos. Así pues, se elevó muy alto en el cielo, y comenzó a lanzar diversos tipos de armas nucleares al cuerpo de Pradyumna. Para combatir los poderes místicos de Śambarāsura, Pradyumna recordó otro poder místico, conocido como mahā-vidyā, el cual era diferente del poder místico negro. El poder místico mahā-vidyā se basa en la cualidad de la bondad. Comprendiendo que su enemigo era formidable, Śambara se asistió de diversos tipos de poderes místicos demoníacos, pertenecientes a los Guhyakas, Gandharvas, Piśācas, a las serpientes y a los Rākṣasas. Pero a pesar de que el demonio exhibió sus poderes místicos y se refugió en la fuerza sobrenatural, Pradyumna pudo contrarrestar su fuerza y sus poderes mediante el poder superior de mahā-vidyā. Cuando Śambarāsura fue derrotado en todo aspecto, Pradyumna tomó su espada afilada e inmeditamente cortó la cabeza del demonio, la cual estaba adornada con un yelmo y con valiosas joyas. Cuando Pradyumna mató de esta forma al demonio, todos los semidioses de los sistemas planetarios superiores comenzaron a arrojar flores sobre él.

Pradjumnova žena Májávatí uměla létat, a tak do města jeho otce, Dváraky, dorazili vzdušnou cestou. Přeletěli nad Krišnovým palácem a snesli se dolů jako mrak, z něhož se blýská. Vnitřní část paláce se nazývá antaḥ-pura (soukromé komnaty). Pradjumna a Májávatí tam viděli mnoho žen a posadili se mezi ně. Jakmile ženy spatřily Pradjumnu, oblečeného ve žlutých šatech, s dlouhými pažemi, vlnitými vlasy, krásnýma načervenalýma očima, usměvavým obličejem, šperky a ozdobami, nejprve ho nemohly rozeznat od Krišny. Všechny se zastyděly, že Krišna znenadání přišel, a chtěly se schovat v různých koutech paláce.

La esposa de Pradyumna, Māyāvatī, podía viajar en el espacio sideral, y por lo tanto, llegaron directamente a Dvārakā, la capital del padre de Pradyumna, por vía aérea. Pasaron por encima del palacio del Señor Kṛṣṇa, y comenzaron a bajar tal como una nube desciende con los relámpagos. La sección interna del palacio se conoce como antaḥpura (apartamentos privados). Pradyumna y Māyāvatī podían ver que allí había muchas mujeres, y se sentaron entre ellas. Al principio cuando las mujeres vieron a Pradyumna vestido con ropas azuladas, con brazos muy largos, cabellos rizados, hermosos ojos, una cara rojiza y sonriente, joyas y ornamentos, no pudieron reconocerlo como Pradyumna, una personalidad diferente de Kṛṣṇa. Todas se sintieron muy bendecidas por la presencia repentina de Kṛṣṇa, y quisieron esconderse en diferentes rincones del palacio.

Když ale viděly, že Pradjumna nemá všechny rysy Pána Krišny, ze zvědavosti se vrátily, aby si ho i jeho ženu Májávatí prohlédly. Dohadovaly se, kdo to je, protože byl neobyčejně krásný. Mezi ženami byla také Rukminídéví, která byla se svýma lotosovýma očima stejně krásná jako on. Při pohledu na Pradjumnu si přirozeně vzpomněla na svého syna, a z mateřské náklonnosti jí z prsou začalo vytékat mléko. Uvažovala: “Kdo je tento krásný mladík? Vypadá jako ta nejkrásnější osoba ze všech. Kdo je tou šťastnou mladou ženou, která ho počala ve svém lůně a stala se jeho matkou? A kdo je ta dívka, která ho doprovází? Jak se poznali? Když si vzpomenu na svého syna, kterého mi ukradli nedlouho poté, co jsem ho porodila, mohu jen hádat, že pokud někde žije, dospěl asi do stejného věku jako tento hoch.” Prostou intuicí Rukminí poznala, že Pradjumna je její ztracený syn. Viděla také, že ve všech ohledech připomínal Pána Krišnu. Nesmírně ji překvapilo, jak mohl získat všechny Krišnovy rysy. Nabyla jistoty, že tento mladík musí být její dospělý syn, protože k němu cítila velkou náklonnost a jako příznivé znamení se její levá paže začla třást.

Sin embargo, cuando las mujeres vieron que todas las características de Kṛṣṇa no estaban presentes en la personalidad de Pradyumna, regresaron de nuevo por curiosidad para verlo a él y a su esposa, Māyāvatī. Todas hacían conjeturas con respecto a quién era él, pues era muy hermoso. Entre las mujeres se encontraba Rukmiṇī-devī con sus ojos como lotos, que era igualmente bella. Al ver a Pradyumna, como es natural, ella recordó a su propio hijo, y la leche comenzó a fluir de su pecho a causa del afecto maternal. Luego, comenzó a preguntarse: «¿Quién es este hermoso joven? Parece ser la persona más hermosa. ¿Quién es la afortunada joven capaz de dar a luz de su vientre a este hermoso muchacho y convertirse en su madre? ¿Y quién es esa joven que lo ha acompañado? ¿Cómo se han encontrado? Al recordar a mi propio hijo, que fue robado aun de la casa de maternidad, solo me queda pensar que si está viviendo en alguna parte, podría haber crecido y ser ahora como este joven». Simplemente a través de la intuición, Rukmiṇī pudo darse cuenta de que Pradyumna era su propio hijo perdido. También pudo observar que Pradyumna se asemejaba al Señor Kṛṣṇa en todo aspecto. Estaba pasmada de asombro preguntándose cómo había adquirido todas las características de Kṛṣṇa. Por lo tanto, con más confianza, comenzó a pensar que el muchacho debía de ser su propio hijo, ya crecido, pues sentía mucho afecto por él, y, como signo auspicioso, su brazo izquierdo temblaba.

Právě v tu chvíli se v místnosti objevil Pán Krišna se svým otcem Vasudévou a matkou Dévakí. Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, všechno věděl, ale v této situaci přesto mlčel. Na Jeho přání se tam však objevil také velký mudrc Nárada a vyjevil všechno, co se stalo — jak byl Pradjumna ukraden z mateřského domu, jak vyrostl a jak se tam dopravil se svou ženou Májávatí, která se předtím jmenovala Rati a byla Amorovou manželkou. Když se všichni dozvěděli o Pradjumnově záhadném zmizení a o tom, jak dospěl, nemohli se vynadivit, protože dostali zpátky mrtvého syna, když už si na jeho návrat nedělali téměř žádné naděje. Jakmile pochopili, že před nimi stojí Pradjumna, přijali ho s velkým nadšením. Všichni rodinní členové — Dévakí, Vasudéva, Pán Šrí Krišna, Pán Balaráma, Rukminí a všechny ženy — jeden po druhém objali Pradjumnu a jeho ženu Májávatí také. Zpráva o Pradjumnově návratu se rozletěla po Dvárace a všichni překvapení obyvatelé se sešli s touhou vidět ztraceného Pradjumnu. “Mrtvý syn se vrátil,” říkali, “co může být radostnějšího?”

En ese mismo instante, el Señor Kṛṣṇa, junto con sus padres, Devakī y Vasudeva, apareció en la escena. Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, puede comprenderlo todo, aun así, en esa ocasión permaneció silencioso. Sin embargo, por el deseo del Señor Śrī Kṛṣṇa, el gran sabio Nārada también apareció en la escena, y comenzó a revelar todos los incidentes —cómo Pradyumna había sido robado de la casa de maternidad, cómo había crecido y cómo había llegado allí con su esposa Māyāvatī, que anteriormente había sido Rati, la esposa de Cupido—. Cuando se le informó a todo el mundo acerca de la desaparición misteriosa de Pradyumna y de cómo este había crecido, todos se pasmaron de asombro, ya que habían recuperado a su hijo muerto, después de que casi no tenían esperanzas de que regresara. Cuando se dieron cuenta que era Pradyumna el que estaba presente, comenzaron a recibirlo con un gran deleite. Uno tras otro, todos los miembros de la familia —Devakī, Vasudeva, el Señor Śrī Kṛṣṇa, el Señor Balarāma, y Rukmiṇī y todas las mujeres de la familia— comenzaron a abrazar tanto a Pradyumna como a su esposa Māyāvatī. Cuando la noticia del regreso de Pradyumna se difundió por toda la ciudad de Dvārakā, todos los ciudadanos, sorprendidos, comenzaron a ir allá con mucha ansiedad, para ver al perdido Pradyumna. Dijeron: «El hijo muerto ha regresado. ¿Qué puede ser más complaciente que ello?».

Šríla Šukadéva Gósvámí vyložil, že všechny ženy v paláci, které byly Pradjumnovými vlastními nebo nevlastními matkami, ho zpočátku omylem považovaly za Krišnu a styděly se, neboť je zasáhla touha po milostné lásce. Vysvětlením toho je, že Pradjumna vypadal úplně stejně jako Krišna a ve skutečnosti byl samotným Amorem; proto není divu, že si ho jeho matky i ostatní ženy takto spletly. Z tohoto prohlášení je zřejmé, že Pradjumnovy tělesné rysy byly tak podobné Krišnovým, že ho za Krišnu omylem pokládala dokonce i jeho vlastní matka.

Śrīla Śukadeva Gosvāmī ha explicado que, en un principio, todas las residentes del palacio, que eran todas madres y madrastras de Pradyumna, lo habían tomado por Kṛṣṇa, y todas se avergonzaban de estar contagiadas por el deseo de amor conyugal. La explicación de ello es que la apariencia personal de Pradyumna es como la de Kṛṣṇa, y además era de hecho Cupido mismo. Por lo tanto, no había de qué sorprenderse de que las madres de Pradyumna, y otras mujeres, lo confundieran de esa manera. Con la afirmación de que las características corporales de Pradyumna eran muy similares a las de Kṛṣṇa, queda claro el porqué aun su madre lo tomó como Kṛṣṇa.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 55. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Pradjumna, syn Krišny a Rukminí”.

Así termina el significado de Bhaktivedanta del capítulo quincuagésimo quinto del libro Kṛṣṇa, titulado: «Pradyumna les nace a Kṛṣṇa y Rukmiṇī»