Skip to main content

2. KAPITOLA

Capítulo 2

Modlitby polobohů k Pánu Krišnovi v lůně

El Señor Kṛṣṇa en el vientre: los semidioses le oran

Nejenže král Kansa okupoval království Jaduovců, Bhódžů, Andhaků a království Šúrasény, ale ještě se spojil se všemi ostatními démonskými králi: démony Pralambou, Bakou, Čánúrou, Trinávartou, Aghásurou, Muštikou, Arištou, Dvividou, Pútanou, Kéším a Dhénukou. Džarásandha byl tehdy králem magadhské provincie (v současnosti známé jako stát Bihár) a Kansa svou diplomacií sjednotil nejmocnější říši té doby pod Džarásandhovou ochranou. Kromě toho uzavřel spojenectví s králi, jako byli Bánásura a Bhaumásura, až se stal nejmocnějším panovníkem. Pak začal vystupovat velice nepřátelsky vůči jaduovské dynastii, v níž se měl narodit Krišna.

El rey Kaṁsa no solo ocupó los reinos de las dinastías Yadu, Bhoja y Andhaka y el reino de Śūrasena, sino que también hizo alianzas con todos los demás reyes demoníacos, a saber: el demonio Pralambha, el demonio Baka, el demonio Cāṇūra, el demonio Tṛnāvarta, el demonio Aghāsura, el demonio Muṣṭika, el demonio Ariṣṭa, el demonio Dvivida, el demonio Pūtanā, el demonio Keśī y el demonio Dhenuka. En ese entonces, Jarāsandha era el rey de la provincia de Magadha (actualmente el Estado de Behar). Así pues, Kaṁsa, gracias a su política diplomática y bajo la protección de Jarāsandha, consolidó el reino más poderoso de su tiempo. Él hizo alianzas adicionales con reyes tales como Bāṇāsura y Bhaumāsura, hasta convertirse en el más fuerte de todos. Y, entonces, comenzó a actuar de una manera sumamente hostil para con la dinastía Yadu, en la que Kṛṣṇa habría de nacer.

Králové jaduovské, bhódžské a andhakské dynastie, které Kansa neustále sužoval, začali hledat útočiště v jiných státech, jako například u Kuruovců a Paňčálů a ve státech Kékaja, Šálva, Vidarbha, Nišadha, Vidéha a Kóšala. Kansa narušil jednotu království jaduovského, a stejně tak i bhódžského a andhakského. Vybudoval si nejsilnější postavení na celém rozlehlém území, které se tehdy nazývalo Bhárata-varša.

Hostigados por Kaṁsa, los reyes de las dinastías Yadu, Bhoja y Andhaka comenzaron a refugiarse en diferentes Estados, tales como el Estado de los Kurus, el Estado de los Pañcālas, y los Estados conocidos como Kekaya, Śālva, Vidarbha, Niṣadha, Videha y Kośala. Kaṁsa rompió la solidaridad de los reinos Yadu, Bhoja y Andhaka. En la vasta área conocida en aquel tiempo como Bhārata-varṣa, la posición de Kaṁsa era la más sólida de todas.

Když Kansa zabíjel jedno po druhém šest dětí Dévakí a Vasudévy, mnoho jeho přátel a příbuzných ho žádalo, aby s těmito hrůznými činy přestal. Všichni však nakonec Kansu uctívali.

Cuando Kaṁsa hubo matado uno tras otro a los seis hijos de Devakī y Vasudeva, muchos de sus parientes y amigos se acercaron a él para pedirle que dejara de cometer esos infames actos. Pero todos ellos se convirtieron en adoradores de Kaṁsa.

Jakmile Dévakí otěhotněla posedmé, zjevila se v jejím lůně úplná expanze Krišny zvaná Ananta. Dévakí zaplavila radost i smutek. Radovala se, protože věděla, že se do jejího lůna uchýlil Pán Višnu, ale zároveň se trápila myšlenkou, že hned jak dítě přijde na svět, Kansa Ho zabije. Tehdy se Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, slitoval nad příslušníky jaduovské dynastie, kteří byli nuceni žít ve strachu před Kansovými ukrutnostmi, a nařídil, aby se zjevila Jógamájá, Jeho vnitřní energie. Krišna je Pánem vesmíru, ale především je Pánem jaduovské dynastie.

Al Devakī quedar embarazada por séptima vez, una expansión plenaria de Kṛṣṇa, conocida como Ananta, apareció en su vientre. Devakī estaba sobrecogida de júbilo y lamentación a la vez. Por una parte, se regocijaba, pues comprendía que el Señor Viṣṇu se había refugiado en su vientre; pero al mismo tiempo lamentaba que, tan pronto como su hijo naciera, Kaṁsa lo mataría. Entonces, Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, se compadeció de la terrible condición de los Yadus, causada por las atrocidades de Kaṁsa, y ordenó la aparición de Su yogamāyā, o sea, Su potencia interna. Kṛṣṇa es el Señor del universo, pero es en especial el Señor de la dinastía Yadu.

Jógamájá je základní energie Osobnosti Božství. Ve Védách je řečeno, že Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, má mnoho různých energií: parāsya śaktir vividhaiva śrūyate. Všechny tyto energie jednají vnitřně nebo navenek a Jógamájá je hlavní z nich. Pán jí nařídil, aby se zjevila ve vradžské zemi, ve Vrindávanu, který je vždy vyzdobený a plný krásných krav. Tam, v domě krále Nandy a královny Jašódy přebývala Róhiní, jedna z Vasudévových manželek. Nejen ona, ale i mnoho dalších členů jaduovské dynastie se ze strachu před Kansovými ničemnostmi rozprchlo po celé zemi. Někteří dokonce žili v horských jeskyních.

Esta yogamāyā es la potencia principal de la Personalidad de Dios. En los Vedas se afirma que el Señor, la Suprema Personalidad de Dios, tiene múltiples potencias. Parāsya śaktir vividhaiva śrūyate. Todas las diferentes potencias actúan externa e internamente, y yogamāyā es la principal de todas ellas. El Señor ordenó la aparición de Yogamāyā en la tierra de Vrajabhūmi, Vṛndāvana, la cual siempre está decorada y llena de hermosas vacas. En Vṛndāvana, Rohiṇī, una de las esposas de Vasudeva, estaba viviendo en la casa del rey Nanda y la reina Yaśodā. Además de Rohiṇī, muchos otros miembros de la dinastía Yadu se encontraban dispersos por todo el país, porque temían las atrocidades de Kaṁsa. Algunos de ellos vivían incluso en las cuevas de las montañas.

Pán tedy sdělil Jógamáji: “Kansa vězní Dévakí a Vasudévu a v Dévakině lůně je nyní Moje úplná expanze Šéša. Postarej se o Jeho přemístění do lůna Róhiní. Až to zařídíš, sám sestoupím do lůna Dévakí se všemi svými energiemi. Pak se zjevím jako syn Dévakí a Vasudévy a ty jako dcera Nandy a Jašódy ve Vrindávanu.

El Señor le informó a Yogamāyā: «Devakī y Vasudeva son prisioneros de Kaṁsa; y Śeśa, Mi expansión plenaria, se encuentra actualmente en el vientre de Devakī. Tú puedes hacer lo necesario para transferir a Śeśa del vientre de Devakī al vientre de Rohiṇī. Después de esto, Yo apareceré personalmente en el vientre de Devakī, con todas Mis potencias. Luego, apareceré como el hijo de Devakī y Vasudeva. Y tú aparecerás como hija de Nanda y Yaśodā, en Vṛndāvana.

Jelikož se zjevíš jako Moje sestra a budeš rychle uspokojovat touhy po smyslovém požitku, lidé na Zemi tě budou uctívat různými cennými předměty: vonnými tyčinkami, svíčkami, květy a oběťmi. Lidé toužící po materialistické dokonalosti tě budou uctívat v různých podobách tvých expanzí, jež dostanou jména Durgá, Bhadrakálí, Vidžajá, Vaišnaví, Kumudá, Čandiká, Krišná, Mádhaví, Kanjaká, Májá, Nárájaní, Íšání, Šáradá a Ambiká.”

«Puesto que tú aparecerás como Mi hermana contemporánea, la gente de este mundo te adorará con toda clase de valiosos presentes: incienso, velas, flores y ofrecimientos de sacrificios. Tú satisfarás rápidamente sus deseos de complacencia de los sentidos. La gente que busca el afecto materialista habrá de adorarte bajo las diferentes formas de tus expansiones, que se llamarán: Durgā, Bhadrakālī, Vijayā, Vaiṣṇavī, Kumudā, Caṇḍikā, Kṛṣṇā, Mādhavī, Kanyakā, Māyā, Nārāyaṇī, Īśānī, Śāradā y Ambikā».

Krišna a Jógamájá se zjevili jako bratr a sestra — Nejvyšší Mocný a nejvyšší moc. Mezi Mocným a mocí sice není vyhraněný rozdíl, ale přesto je moc vždy podřízena Mocnému. Materialisté uctívají moc, ale transcendentalisté uctívají Mocného. Krišna je Nejvyšší Mocný a Durgá je nejvyšší moc v hmotném světě. Ve védské kultuře lidé ve skutečnosti uctívají jak Mocného, tak i moc. Existují stovky a tisíce chrámů Višnua a Déví a někdy jsou oba dva uctíváni společně. Uctívači moci, tedy Durgy neboli Krišnovy vnější energie, mohou snadno dosáhnout různých hmotných úspěchů, ale každý, kdo se chce povznést transcendentálně, musí s vědomím Krišny uctívat Mocného.

Kṛṣṇa y Yogamāyā aparecieron como hermanos: el Poderoso Supremo y el poder supremo. Aunque no hay una clara distinción entre el Poderoso y el poder, el poder se subordina siempre al Poderoso. Aquellos que son materialistas son adoradores del poder, pero aquellos que son trascendentalistas son adoradores del Poderoso. Kṛṣṇa es el Poderoso Supremo, y Durgā es el poder supremo del mundo material. En realidad, la gente de la cultura védica adora tanto al Poderoso como al poder. Hay muchos cientos de miles de templos de Viṣṇu y Devī, y algunas veces se les adora en forma simultánea. Es posible que los adoradores del poder, Durgā —es decir, la energía externa de Kṛṣṇa—, alcancen toda clase de éxito material con mucha facilidad, pero quien desee la elevación trascendental, debe dedicarse a la adoración del Poderoso mediante el proceso de conciencia de Kṛṣṇa.

Pán také Jógamáji sdělil: “Má úplná expanze Ananta Šéša je v lůně Dévakí. Vzhledem k tomu, že bude zvláštní mocí přemístěn do lůna Róhiní, bude znám jako Sankaršan. Bude zdrojem veškeré duchovní síly, bala, pomocí které může člověk dosáhnout nejvyšší životní blaženosti, zvané ramaṇa. Proto bude úplná expanze Ananta po svém příchodu na svět znám buď jako Sankaršan, nebo jako Balaráma.”

El Señor le declaró también a Yogamāyā que: «Ananta Śeṣa, Mi expansión plenaria, se encuentra en el vientre de Devakī, y debido a que tú lo transferirás al vientre de Rohiṇī, habrá de ser conocido como Saṅkarṣana, por haber sido atraído a la fuerza al vientre de ella; y Él será la fuente de todo el poder espiritual, o bala, mediante el cual uno puede alcanzar la más elevada bienaventuranza de la vida, llamada ramaṇa. Así que, después de Su aparición, Mi porción plenaria Ananta será conocida o bien como Saṅkarṣana o bien como Balarāma».

V Upanišadách stojí: nāyam ātmā bala-hīnena labhyaḥ. To znamená, že nikdo nemůže dosáhnout nejvyšší úrovně seberealizace, aniž by obdržel dostatečnou přízeň Balarámy. Slovem bala se neoznačuje fyzická síla. Nikdo nemůže získat duchovní dokonalost fyzickou silou. Člověk musí mít duchovní sílu, kterou mu dá Balaráma neboli Sankaršan. Ananta či Šéša je zdrojem síly, která udržuje všechny planety na svých místech. Z hmotného pohledu je tato nosná síla známa jako gravitace, ale ve skutečnosti se jedná o ukázku Sankaršanovy síly. Balaráma neboli Sankaršan je zdrojem duchovní síly, původní duchovní učitel. Proto je i Pán Nitjánanda Prabhu, jenž je také inkarnací Balarámy, původní duchovní učitel. A duchovní učitel je zástupcem Balarámy, podoby Nejvyšší Osobnosti Božství, jenž dodává duchovní sílu. V Caitanya-caritāmṛtě je potvrzeno, že duchovní učitel je projevem Krišnovy milosti.

En los Upaniṣads se afirma: nāyam ātma bala-hīnena labhyaḥ. El significado de esto es que nadie alcanza al Supremo ni ninguna forma de autorrealización, sino recibe suficientemente el favor de Balarāma. Bala no significa fuerza física. Nadie alcanza la perfección espiritual mediante la fuerza física. Es necesario poseer la fuerza espiritual que infunde Balarāma, o Saṅkarṣana. Ananta o Śeṣa, es el poder que mantiene a todos los planetas en sus diferentes posiciones. Este poder sustentador se conoce materialmente como ley de gravitación, pero es en realidad la exhibición de la potencia de Saṅkarṣana. Balarāma, o Saṅkarṣana, es el poder espiritual, es decir, el maestro espiritual original. Es por ello que el Señor Nityānanda Prabhu, quien es también la encarnación de Balarāma, es el maestro espiritual original. Y el maestro espiritual es el representante de Balarāma, la Suprema Personalidad de Dios, quien proporciona la fuerza espiritual. En el Śrī Caitanya-caritāmṛta se confirma que el maestro espiritual es la manifestación de la misericordia de Kṛṣṇa.

Po vyslechnutí pokynů Jógamájá Nejvyššího Pána uctivě obešla a pak se zjevila v hmotném světě, poslušna Jeho nařízení. Když tato svrchovaná moc svrchovaně mocné Osobnosti Božství přemisťovala Pána Šéšu z lůna Dévakí do lůna Róhiní, byly Dévakí i Róhiní omámeny jejím vlivem, který se nazývá yoga- nidrā. Lidé si mysleli, že Dévakino sedmé těhotenství skončilo potratem. Balaráma byl tedy synem Dévakí, ale byl přemístěn do lůna Róhiní a narodil se jako její syn. Poté Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, který je vždy připraven pomáhat svým čistým oddaným, vstoupil i se všemi svými nepochopitelnými energiemi jako Pán celého stvoření do mysli Vasudévy. V této souvislosti se rozumí, že Pán Krišna se nejprve projevil v čistém srdci Vasudévy a potom byl přenesen do srdce Dévakí. Nebyl umístěn do jejího lůna vypuštěním semene. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se pomocí své nepochopitelné energie může zjevit jakýmkoliv způsobem. Nemusí to být obyčejným způsobem, tedy vstříknutím semene do lůna určité ženy.

Cuando Yogamāyā hubo recibido estas órdenes de la Suprema Personalidad de Dios, dio vueltas alrededor del Señor, y después apareció en este mundo material, conforme a Sus órdenes. Cuando el poder supremo de la Poderosa y Suprema Personalidad de Dios atrajo al Señor Śeṣa del vientre de Devakī al vientre de Rohiṇī, ambas se encontraban bajo el encanto de Yogamāyā, lo cual se conoce también como yoga-nidrā. Una vez hecho esto, la gente pensó que el séptimo embarazo de Devakī había terminado en aborto. Así, aunque Balarāma apareció como el hijo de Devakī, Él fue transferido al vientre de Rohiṇī para que apareciera como hijo de ella. Después de que se hizo eso, Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, quien está siempre dispuesto a colocar todas Sus potencias en Sus devotos puros, entró como el Señor de toda la creación en la mente de Vasudeva, con toda la potencia de Su energía inconcebible. A este respecto, se sobrentiende que el Señor Kṛṣṇa se sitúo primero que todo en el corazón puro de Vasudeva, y luego fue transferido al corazón de Devakī. Al Señor no se le puso en el vientre de Devakī mediante una descarga seminal. La Suprema Personalidad de Dios, mediante Su potencia inconcebible, puede aparecer de cualquier manera. Él no necesita aparecer de la manera ordinaria, por inyección seminal en el vientre de una mujer.

Když Vasudéva přechovával v srdci podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, vypadal jako žhnoucí slunce, jehož oslňující paprsky jsou vždy nesnesitelné a spalující pro obyčejné lidi. Podoba Pána přebývající v čistém srdci Vasudévy se neliší od Krišnovy původní podoby. Zjevení Krišnovy podoby kdekoliv, a hlavně v srdci, se nazývá dhāma. Dhāma se nevztahuje pouze na Krišnovu podobu, ale i na Jeho jméno, Jeho vlastnosti a vše, co s Ním souvisí. Všechno se projeví současně.

Mientras Vasudeva mantenía en su corazón la forma de la Suprema Personalidad de Dios, su apariencia era exactamente igual a la del Sol resplandeciente, cuyos brillantes rayos siempre le resultan intolerables y abrasadores al hombre común. La forma del Señor, situada en el puro e inmaculado corazón de Vasudeva, no es diferente de la forma original de Kṛṣṇa. La aparición de la forma de Kṛṣṇa en cualquier lugar, y específicamente dentro del corazón, se llama dhāma. Dhāma no se refiere únicamente a la forma de Kṛṣṇa, sino también a Su nombre, a Su forma, a Su calidad y a Sus enseres. Todo ello se manifiesta simultáneamente.

Věčná podoba Nejvyšší Osobnosti Božství se všemi energiemi byla přemístěna z Vasudévovy mysli do mysli Dévakí stejně, jako se paprsky zapadajícího slunce přenášejí na vycházející úplněk.

Así pues, la forma eterna de la Suprema Personalidad de Dios, con todas Sus potencias, fue transferida de la mente de Vasudeva a la mente de Devakī, de la misma manera en que los rayos del Sol poniente se transfieren a la Luna llena que surge en el Oriente.

Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, vstoupil do těla Dévakí z těla Vasudévy, aniž by podléhal jakýmkoliv podmínkám, jež působí na obyčejnou živou bytost. Když tam byl Krišna, rozumí se, že všechny Jeho úplné expanze, jako Nárájan, a inkarnace, jako Pán Nrsimha či Varáha, tam byly s Ním a také nepodléhaly podmínkám hmotné existence. Tak se Dévakí stala sídlem Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je jeden jediný a je příčinou všeho stvoření. Dévakí se stala sídlem Absolutní Pravdy, ale jelikož přebývala v domě Kansy, připomínala zakrytý oheň nebo zneužité vzdělání. Když se oheň udržuje uvnitř nějaké nádoby, nedá se příliš využít jeho paprsků světla. Podobně ani zneužité poznání, které neslouží ku prospěchu všech, nikdo příliš neocení. Dévakí tedy byla držena za vězeňskými zdmi Kansova paláce a nikdo nespatřil její transcendentální krásu, která byla výsledkem toho, že počala Nejvyšší Osobnost Božství.

Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, del cuerpo de Vasudeva entró en el cuerpo de Devakī. Él se encontraba más allá de las condiciones de la entidad viviente ordinaria. Cuando Kṛṣṇa aparece, debe entenderse que todas Sus expansiones plenarias, tales como Nārāyaṇa y Sus encarnaciones como el Señor Nṛsiṁha, Varāha, etc., están con Él y no están sujetas a las condiciones de la existencia material. De esa manera, Devakī se convirtió en la residencia de la Suprema Personalidad de Dios, quien es aquel que no tiene igual y la causa de toda creación. Devakī se convirtió en la residencia de la Verdad Absoluta, pero como ella se encontraba en la casa de Kaṁsa, su aspecto era como el de un fuego reprimido, o el de la educación mal utilizada. Cuando el fuego queda cubierto por las paredes de una caldera, o cuando se le conserva en un recipiente, no es posible apreciar mucho sus luminosos rayos. En forma similar, el conocimiento mal utilizado, que no beneficia a todos en general, no es muy apreciado. Así pues, a Devakī, quien se había vuelto la residencia de la Suprema Personalidad de Dios, se le tenía dentro de la prisión del palacio de Kaṁsa, y nadie podía ver su belleza trascendental, belleza que le confería el hecho de haber concebido a la Suprema Personalidad de Dios.

Kansa však viděl transcendentální krásu své sestry a okamžitě dospěl k závěru, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, vstoupil do jejího lůna. Nikdy předtím nebyla tak krásná. Bylo mu jasné, že v jejím lůně je něco úžasného. To ho znepokojilo, neboť si byl jistý, že nyní přišel Nejvyšší Pán, který ho v budoucnosti zabije. Začal uvažovat: “Co teď mám s Dévakí udělat? Určitě nosí ve svém lůně Višnua či Krišnu, takže je jisté, že Krišna již přišel na pomoc polobohům. I když ji okamžitě zabiji, Jeho misi není možné zmařit.” Kansa velice dobře věděl, že nikdo nedokáže zmařit Višnuovo poslání. Každý inteligentní člověk ví, že Boží zákony nelze porušovat. Bůh dosáhne svého cíle navzdory všem překážkám, které Mu démoni uchystají. Kansa dále přemýšlel: “Když nyní Dévakí zabiji, Višnu prosadí svou svrchovanou vůli s ještě větším důrazem. Zabít Dévakí nyní by byl velice odporný čin. Nikdo nechce ani v ožehavé situaci ztratit svou dobrou pověst, a kdybych ji teď zabil, mou pověst to poškodí. Dévakí je žena, je pod mou ochranou, navíc je v jiném stavu, a když ji zabiji, s mou slávou, výsledky mých zbožných činností i délkou mého života bude okamžitě konec.”

Kaṁsa, no obstante, vio la belleza trascendental de su hermana Devakī, y de inmediato llegó a la conclusión de que la Suprema Personalidad de Dios se había refugiado en el vientre de Devakī. Ella nunca antes había estado tan maravillosamente hermosa. Kaṁsa podía distinguir con precisión que en el vientre de Devakī había algo maravilloso, y eso lo inquietó. Él estaba seguro de que la Suprema Personalidad de Dios habría de matarlo en el futuro, y de que Él ya había llegado; Kaṁsa se puso a pensar: «¿Qué haré con Devakī? Sin duda, ella ya lleva a Viṣṇu o Kṛṣṇa dentro de su vientre, y así, es seguro que Kṛṣṇa ha venido a ejecutar la misión de los semidioses. Aunque yo matase a Devakī inmediatamente, Su misión no puede ser frustrada». Kaṁsa sabía muy bien que nadie puede frustrar la intención de Viṣṇu. Cualquier hombre inteligente puede comprender que las leyes de Dios no pueden ser violadas. Los designios del Señor se cumplen a pesar de todos los obstáculos que ofrecen los demonios. Kaṁsa pensó: «Si mato a Devakī ahora, Viṣṇu hará cumplir Su voluntad Suprema con mayor vehemencia. Matar a Devakī ahora sería un acto muy abominable. Nadie desea matar su propia reputación, ni siquiera en una situación desesperada. Si mato a Devakī ahora, mi reputación se arruinará, Devakī es una mujer y se encuentra bajo mi responsabilidad. Además, ella está embarazada, y si la mato, toda mi reputación, el resultado de mis actividades piadosas y la duración de mi vida terminarían de inmediato».

Dále uvažoval: “Příliš krutý člověk je již v podstatě mrtvý, i když ještě žije. Během života ho nikdo nemá rád a po smrti ho lidé zatratí. Kvůli tomu, jak se ztotožňuje s tělem, degraduje a bude svržen do nejtemnějšího pekla.” Takto Kansa meditoval o všech pro a proti, jež se týkala zabití Dévakí.

Kaṁsa continuó su deliberación: «Una persona que es demasiado cruel, aunque esté viva es igual que si estuviera muerta. Nadie ama a una persona cruel mientras esta vive, y una vez muerta, la gente la maldice. Una persona así, por identificarse a sí misma con el cuerpo, debe ser degradada y empujada hacia la región más oscura del infierno». Kaṁsa meditó así en todas las ventajas y desventajas de matar a Devakī en ese momento.

Nakonec se rozhodl, že ji hned nezabije, ale počká na nevyhnutelnou budoucnost. Jeho mysl však naplnilo nepřátelství vůči Osobnosti Božství. Trpělivě čekal, až se dítě narodí, aby Ho mohl zabít, stejně jako se zbavil Dévakiných předchozích dětí. Takto ponořen v oceánu nenávisti k Osobnosti Božství začal myslet na Krišnu či Višnua, když seděl, spal, procházel se, jedl nebo pracoval—za každé životní situace. Byl tak pohroužen do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Božství, že nepřímo kolem sebe viděl jen Krišnu či Višnua. Naneštěstí ho navzdory jeho neustálému myšlení na Višnua nelze považovat za oddaného, protože na Krišnu myslel jako na svého nepřítele. Mysl velkého oddaného je také stále pohroužena v myšlenkách na Krišnu, ale oddaný na Něho myslí s kladným, nikoliv záporným postojem. Myslet na Krišnu příznivě je projevem vědomí Krišny, ale myslet na Krišnu nepříznivě vědomí Krišny není.

Finalmente, Kaṁsa decidió no matar a Devakī inmediatamente, sino esperar el futuro inevitable. Pero su mente se absorbió en sentimientos de animadversión en contra de la Personalidad de Dios. Kaṁsa esperó pacientemente que el niño naciera, con el fin de matarlo, tal como se había hecho con todos los demás hijos de Devakī. Sumergido así en un océano de animadversión en contra de la Personalidad de Dios, Kaṁsa comenzó a pensar en Kṛṣṇa y en Viṣṇu al estar sentado, al dormir, al caminar, al comer, al trabajar... en todas las situaciones de su vida. Su mente quedó tan absorta en pensamientos acerca de la Suprema Personalidad de Dios, que indirectamente solo veía a Kṛṣṇa o Viṣṇu a su alrededor. Por desgracia, aun cuando su mente estaba tan absorta en pensamientos acerca de Viṣṇu, Kaṁsa no es reconocido como devoto, porque pensaba en Kṛṣṇa, como enemigo. El estado mental de un gran devoto también consiste en estar absorto siempre en Kṛṣṇa, pero un devoto piensa en el Señor favorablemente, y no desfavorablemente. Tener conciencia de Kṛṣṇa consiste en pensar en el Señor favorablemente; lo contrario no es conciencia de Kṛṣṇa.

Tehdy se do Kansova paláce neviditelně dostavili Pán Brahmá a Pán Śiva, doprovázeni velkými mudrci, jako je Nárada, a mnoha dalšími polobohy. Začali se modlit k Nejvyšší Osobnosti Božství vybranými verši, které těší oddané a vedou ke splnění jejich přání. Nejprve prohlásili, že Pán je věrný svému slovu. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, Krišna sestupuje do hmotného světa, aby chránil zbožné a ničil neznabohy. Takový je Jeho slib. Polobozi věděli, že se Pán usídlil v lůně Dévakí, aby svůj slib splnil, a měli velkou radost, že se zjevuje, aby vykonal své poslání.

Fue entonces cuando el Señor Brahmā y el Señor Śiva, acompañados por grandes sabios, tales como Nārada, y seguidos por muchos otros semidioses, aparecieron invisiblemente en la casa de Kaṁsa. Todos ellos comenzaron a orarle a la Suprema Personalidad de Dios con oraciones selectas, que son muy agradables para los devotos y que satisfacen todos sus deseos. Las primeras palabras que hablaron, proclaman que el Señor es siempre fiel a Su promesa. Tal como se afirma en el Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa desciende a este mundo material para proteger a los hombres piadosos y para destruir a los impíos. Esa es su promesa. Los semidioses podían comprender que el Señor había hecho Su morada en el vientre de Devakī a fin de cumplir Su promesa. Los semidioses estaban muy contentos porque el Señor iba a aparecer con el propósito de cumplir Su misión, y se dirigieron a Él llamándolo satyaṁ param, o la Suprema Verdad Absoluta.

Dále Pána oslovili jako satyaṁ param, Nejvyšší Absolutní Pravdu. Všichni hledáme pravdu. To je filosofická součást života. Polobozi poskytují informaci, že Nejvyšší Absolutní Pravda je Krišna. Ten, kdo rozvine plné vědomí Krišny, může dosáhnout Absolutní Pravdy. Krišna je Absolutní Pravda, protože na rozdíl od relativní pravdy je Pravdou ve všech třech fázích věčného času. Čas se dělí na minulost, současnost a budoucnost. Krišna je Pravdou vždy — v minulosti, současnosti i budoucnosti. Svrchovaný čas v podobě minulosti, současnosti a budoucnosti vládne všemu v hmotném světě. Krišna však existoval před stvořením, v průběhu stvoření v Krišnovi vše spočívá a po stvoření bude Krišna tím, kdo zůstane. Proto je Absolutní Pravdou za všech okolností. Existuje-li v tomto hmotném světě jakákoliv pravda, pak pochází z Nejvyšší Pravdy, Krišny. Existuje-li v hmotném světě jakékoliv bohatství, jeho příčinou je Krišna. Existuje- li v hmotném světě jakákoliv sláva, její příčinou je Krišna. Existuje-li v tomto světě jakákoliv síla, pak pochází od Krišny. Existuje-li zde jakákoliv moudrost a vzdělání, jejich původem je Krišna. Krišna je zdrojem všech relativních pravd.

Tento hmotný svět se skládá z pěti základních hmotných prvků: země, vody, ohně, vzduchu a éteru, a ty všechny pocházejí od Krišny. Materialističtí vědci uznávají tyto základní prvky za příčinu hmotného projevu, ale ve skutečnosti vytváří prvky v jejich hrubém i jemném stavu Krišna. Živé bytosti, které jednají v hmotném světě, jsou výtvory Jeho okrajové energie. V sedmé kapitole Bhagavad-gīty je jasně řečeno, že celý vesmírný projev je kombinací dvou Krišnových energií, vyšší a nižší. Živé bytosti náležejí k vyšší energii a neživé hmotné prvky patří k Jeho nižší energii. V neprojeveném stavu spočívá vše v Krišnovi.

Todos buscamos la verdad. Eso constituye el camino filosófico de la vida. Los semidioses nos informan que la Suprema Verdad Absoluta es Kṛṣṇa. Quien llega a estar plenamente consciente de Kṛṣṇa, obtiene con ello a la Verdad Absoluta. Kṛṣṇa es la Verdad Absoluta. La verdad relativa no es la verdad en las tres fases del tiempo eterno. El tiempo se divide en pasado, presente y futuro. Kṛṣṇa siempre es la Verdad, tanto en el pasado como en el presente y en el futuro. En el mundo material, todo se encuentra bajo el control del tiempo supremo en el transcurso del pasado, el presente y el futuro. Pero Kṛṣṇa existía antes de la creación; y cuando hay creación, todas las cosas reposan en Kṛṣṇa; y cuando la creación llega a su fin, Kṛṣṇa permanece. En consecuencia, Él es la Verdad Absoluta en todas las circunstancias. Si en este mundo material hay alguna verdad, esa verdad emana de la Suprema Verdad, Kṛṣṇa. Si en este mundo material hay alguna opulencia, Kṛṣṇa es la causa de esa opulencia. Si en este mundo material hay alguna reputación, Kṛṣṇa es la causa de esa reputación. Si en este mundo material hay alguna fuerza, Kṛṣṇa es la causa de esa fuerza. Si en este mundo material hay alguna sabiduría y educación, Kṛṣṇa es la causa de esa sabiduría y educación. Así pues, Kṛṣṇa es la fuente de todas las verdades relativas. Este mundo material se compone de cinco elementos principales: tierra, agua, fuego, aire y éter, y todos estos elementos son emanaciones de Kṛṣṇa. Los científicos materialistas aceptan estos cinco elementos primarios como la causa de la manifestación material, pero los elementos, en sus estados burdo y sutil, son producidos por Kṛṣṇa. Las entidades vivientes que trabajan en este mundo material son también productos de Su potencia marginal. En el capítulo séptimo del Bhagavad-gītā, se afirma claramente que toda la manifestación es una combinación de dos clases de energías de Kṛṣṇa: la energía superior y la energía inferior. Las entidades vivientes son la energía superior, y los elementos materiales muertos son Su energía inferior. En su etapa latente, todo permanece en Kṛṣṇa.

Polobozi pokračovali ve svých uctivých modlitbách ke svrchované podobě Osobnosti Božství, Krišnovi, analytickým rozborem hmotného projevu. Co je tento hmotný projev? Je jako strom. Strom stojí na zemi a strom hmotného projevu stojí na zemi tvořené hmotnou přírodou. Hmotný projev je přirovnán ke stromu, protože strom bývá nakonec poražen. Strom se nazývá vṛkṣa, což znamená “to, co bude nakonec skáceno”. Tento strom hmotného projevu tedy nelze uznat za Konečnou Pravdu, protože je ovlivněný časem. Krišnovo tělo je však věčné; Krišna existoval před hmotným stvořením, existuje po dobu, kdy je hmotný svět projeven, a bude existovat nadále i po jeho zničení. Jedině Krišnu je proto možné uznat za Absolutní Pravdu.

Los semidioses continuaron ofreciendo sus oraciones respetuosas a la forma suprema de Kṛṣṇa, la Personalidad de Dios, a través del estudio analítico de la manifestación material. ¿Qué es la manifestación material? Es algo similar a un árbol. Un árbol se mantiene de pie sobre el suelo. De igual manera, el árbol de la manifestación material se yergue sobre el suelo de la naturaleza material. La manifestación material se asemeja a un árbol, porque, en fin de cuentas, a este se le corta a su debido tiempo. La palabra sánscrita para designar a un árbol es vṛksa, que significa «lo que finalmente habrá de cortarse». En consecuencia, no es posible aceptar el árbol de la manifestación material como la Verdad Suprema. Mientras que la manifestación material se halla bajo la influencia del tiempo, el cuerpo de Kṛṣṇa es eterno. Él existía antes de la manifestación material, Él existe mientras la manifestación material permanece, y cuando esta sea disuelta, Él seguirá existiendo. De manera que, este mundo material no puede aceptarse como la Verdad Absoluta; solo Kṛṣṇa puede ser aceptado como tal.

Kaṭha Upaniṣad také uvádí tento příklad se stromem hmotného projevu, stojícím na zemi hmotné přírody. Tento strom nese plody dvou druhů, štěstí a neštěstí. Ti, kdo žijí na stromě těla, jsou jako dva ptáci. Jedním ptákem je lokalizovaný aspekt Krišny, známý jako Paramátmá, a druhým je živá bytost. Ta pojídá plody tohoto hmotného projevu. Někdy zobe plody štěstí a jindy plody neštěstí. Druhý pták však nemá zájem krmit se plody štěstí a neštěstí, protože je spokojený sám v sobě. Kaṭha Upaniṣad prohlašuje, že jeden pták na stromě těla jí jeho plody, zatímco druhý pouze přihlíží. Kořeny tohoto stromu se rozrůstají do tří směrů, což znamená, že představují tři kvality hmotné přírody: dobro, vášeň a nevědomost. Stejně jako se rozrůstají kořeny stromu, tak živá bytost stykem s kvalitami hmotné přírody (dobrem, vášní a nevědomostí) prodlužuje trvání své hmotné existence. Plody hmotného projevu mají chutě čtyř druhů: náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a konečně osvobození. Podle různých styků s kvalitami hmotné přírody živé bytosti ochutnávají různé druhy náboženství, různé druhy hospodářského rozvoje, různé druhy smyslového požitku a různé druhy osvobození. Prakticky všechny hmotné činnosti jsou prováděny v nevědomosti, ale celkem existují tři kvality, a proto je někdy kvalita nevědomosti překryta dobrem nebo vášní. Chuť hmotných plodů je vnímána prostřednictvím pěti smyslů. Pět smyslových orgánů, skrze něž získáváme poznání, je bičováno šestero důtkami: nářkem, klamem, neduživostí, smrtí, hladem a žízní. Toto hmotné tělo neboli hmotný projev pokrývá sedm vrstev: kůže, maso, krev, morek, kosti, tuk a semeno. Větví stromu je osm a tvoří je země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego. Tělo má devět bran: dvě oči, dvě nosní dírky, dvě uši, ústa, genitálie a konečník. Uvnitř těla proudí deset druhů vzduchů: prāṇa, apāna, udāna, vyāna, samāna a tak dále. Jak již bylo vysvětleno výše, dvěma ptáky sedícími na tomto stromě jsou živá bytost a lokalizovaná Nejvyšší Osobnost Božství, Paramátmá.

El Kaṭha Upaniṣad también cita este ejemplo del árbol de la manifestación material que se apoya en el suelo de la naturaleza material. Este árbol tiene frutos de dos clases: de felicidad y de aflicción. Quienes viven en el árbol del cuerpo son como dos pájaros. Uno de ellos es el aspecto localizado de Kṛṣṇa, conocido como Paramātma, y el otro pájaro es la entidad viviente. La entidad viviente come los frutos de la manifestación material. Algunas veces come el fruto de la felicidad, y otras veces come el fruto de la aflicción. Pero el otro pájaro no tiene interés en comer los frutos de la aflicción o de la felicidad, porque siempre está autosatisfecho. El Kaṭha Upaniṣad afirma que uno de los pájaros situados sobre el árbol del cuerpo come los frutos, y que el otro pájaro simplemente observa al primero. Las raíces de este árbol se extienden en tres direcciones. Esto significa que las raíces del árbol son las tres modalidades de la naturaleza material: la bondad, la pasión y la ignorancia. Así como se expanden las raíces del árbol, así mismo uno expande la duración de la existencia material a través de la asociación con las modalidades de la naturaleza material (la bondad, la pasión y la ignorancia). El sabor de los frutos es de cuatro clases: religiosidad, desarrollo económico, complacencia de los sentidos y, finalmente, liberación. De acuerdo con las diferentes asociaciones bajo las tres modalidades de la naturaleza material, las entidades vivientes prueban diferentes clases de religiosidad, diferentes clases de desarrollo económico, diferentes clases de complacencia de los sentidos, y diferentes clases de liberación. Prácticamente todas las obras materiales se llevan a cabo en la ignorancia, más como hay tres cualidades, la cualidad de la ignorancia se cubre algunas veces con bondad o pasión. El sabor de estos frutos materiales se percibe a través de los cinco sentidos. Los cinco órganos sensoriales que nos permiten obtener conocimiento están sujetos a seis clases de azotes: lamentación, ilusión, enfermedad, muerte, hambre y sed. Este cuerpo material, es decir, la manifestación material, está cubierto por las siete capas: piel, músculos, carne, médula, huesos, grasa y semen. Las ramas del árbol son ocho: la tierra, el agua, el fuego, el aire, el éter, la mente, la inteligencia y el ego. En este cuerpo hay nueve puertas: dos ojos, dos fosas nasales, dos oídos, la boca, el órgano genital y el recto. Y hay diez clases de aires internos que circulan dentro del cuerpo: prāṇa, apāna, udāna, vyāna, samāna, etcétera. Los dos pájaros que habitan el cuerpo, como ya se dijo, son la entidad viviente y el aspecto localizado de la Suprema Personalidad de Dios.

Základní příčinou zde popsaného hmotného projevu je Nejvyšší Osobnost Božství. Nejvyšší Pán se osobně expanduje, aby se ujal tří kvalit hmotného světa. Višnu se stará o kvalitu dobra, Brahmá o kvalitu vášně a Śiva o kvalitu nevědomosti. Brahmá pomocí kvality vášně tvoří tento projev, Pán Višnu ho kvalitou dobra udržuje a Pán Śiva ho kvalitou nevědomosti zničí. Celé stvoření v konečném smyslu spočívá v Nejvyšším Pánu. On je příčinou stvoření, udržování a zničení, a když je celý projev zničen, spočívá ve své subtilní podobě v těle Nejvyššího Pána jako Jeho energie.

La Suprema Personalidad de Dios es la causa fundamental de la manifestación material que se describe aquí. La Suprema Personalidad de Dios se expande y se hace cargo de las tres cualidades del mundo material. Viṣṇu se encarga de la modalidad de la bondad, Brahmā se encarga de la modalidad de la pasión, y el Señor Śiva se encarga de la modalidad de la ignorancia. Brahmā mediante la modalidad de la pasión crea esta manifestación; el Señor Viṣṇu sostiene la manifestación mediante la modalidad de la bondad; y el Señor Śiva la aniquila mediante la modalidad de la ignorancia. En fin de cuentas, toda la creación reposa en el Señor Supremo. Él es la causa de la creación, manutención y aniquilación. Y cuando toda la manifestación se disuelve, reposa en el cuerpo del Señor Supremo, en su forma sutil como la energía del Señor.

Polobozi ve své modlitbě říkali: “Nyní se zjevuje Nejvyšší Pán Krišna, aby udržoval tento projev. Svrchovaná Příčina je ve skutečnosti jedna, ale méně inteligentní lidé, ošálení třemi kvalitami hmotné přírody, vidí hmotný svět jako projev různých příčin. Zato inteligentní lidé vědí, že příčina je jedna—Krišna.” V Brahma-saṁhitě stojí: īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ ... sarva-kāraṇa-kāraṇam — “Krišna, Nejvyšší Osobnost Božství, je příčinou všech příčin.” Brahmá je zástupce pověřený stvořením, Višnu je Krišnova expanze určená k udržování a Pán Śiva je Krišnovou expanzí, jež všechno zničí.

«Ahora —dijeron los semidioses en sus oraciones— Kṛṣṇa, el Señor Supremo, aparece tan solo para llevar a cabo la manutención de esta manifestación». En realidad, la Causa Suprema es una, pero, bajo el engaño de las tres modalidades de la naturaleza material, las personas de poca inteligencia ven que el mundo material se manifiesta a través de causas diferentes. Mas, quienes en verdad son inteligentes, saben que la causa es una: Kṛṣṇa. Tal como se afirma en la Brahma-saṁhitā: sarva-kāraṇa-kāraṇam. Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, es la causa de todas las causas. Brahmā es el agente encargado de la creación, Viṣṇu es la expansión de Kṛṣṇa que cuida de la manutención, y el Señor Śiva es la expansión de Kṛṣṇa que tiene a su cargo la disolución.

“Náš milý Pane,” pokračovali polobozi, “je velmi obtížné pochopit Tvoji věčnou podobu či osobnost. Lidé jí obvykle nedokáží porozumět; proto osobně sestupuješ, abys jim svoji původní věčnou podobu ukázal. Tvé různé inkarnace nějak dovedou pochopit, ale věčná podoba Krišny se dvěma rukama, pohybující se mezi lidskými bytostmi jako jedna z nich, je pro ně záhadou. Oddaným tato Tvoje věčná podoba skýtá stále rostoucí transcendentální blaženost, ale pro neoddané je velice nebezpečná.” Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, sádhuům přináší Krišna potěšení (paritrāṇāya sādhūnām). Pro démony je však tato podoba velice nebezpečná, jelikož Krišna sestupuje také proto, aby démony zabíjel. Je tedy potěšením pro oddané a zároveň hrozbou pro démony.

«Amado Señor nuestro —oraron los semidioses— es muy difícil comprender Tu forma eterna de persona. En general, la gente no está capacitada para comprender Tu forma verdadera; por ello, ahora estás descendiendo personalmente para exhibir Tu eterna forma original. De alguna manera, los hombres comprenden las diferentes encarnaciones de Vuestra Señoría, pero quedan perplejos cuando se trata de comprender la forma eterna de Kṛṣṇa con dos brazos, desenvolviéndose entre los seres humanos tal como si fuera uno de ellos. Esta forma eterna de Vuestra Señoría proporciona a los devotos un placer trascendental que aumenta a cada instante. Mas, para quienes no son devotos, esta forma es muy peligrosa». Como se afirma en el Bhagavad-gītā, Kṛṣṇa es muy placentero para el sādhu: paritrāṇayā sādhūnām. Pero esta forma es muy peligrosa para los demonios, porque Kṛṣṇa también desciende para matarlos. En consecuencia, Él es, simultáneamente, agradable para los devotos y peligroso para los demonios.

“Náš milovaný Pane s lotosovýma očima, jsi zdrojem čistého dobra. Žilo mnoho velkých mudrců, kteří jednoduše prostřednictvím samādhi, to znamená transcendentální meditace o Tvých lotosových nohách a pohroužení se do myšlenek na Tebe, snadno proměnili velký oceán nevědomosti tvořený hmotnou přírodou v pouhou loužičku v otisku kopýtka telete.” Účelem meditace je zaměřit mysl na Pána, Osobnost Božství, počínaje Jeho lotosovýma nohama. Pouhým meditováním o lotosových nohách Pána překročí velcí mudrci bez potíží rozlehlý oceán hmotné existence.

«Amado Señor Nuestro, el de los ojos de loto, Tú eres la fuente de la bondad pura. Muchos grandes sabios, simplemente por medio del samādhi, o meditación trascendental en Tus pies de loto, y absortos de esa manera en pensamientos acerca de Ti, han transformado con facilidad el gran océano de la nesciencia, creado por la naturaleza material, en algo tan insignificante como el agua que cabe en la huella de un ternero». El propósito de la meditación consiste en concentrar la mente en la Personalidad de Dios, comenzando por Sus pies de loto. Con solo meditar en los pies de loto del Señor, grandes sabios cruzan sin dificultad este vasto océano de la existencia material.

“Ó Ty, jenž vydáváš svou vlastní záři, velcí světci, kteří se přeplavili přes oceán nevědomosti na transcendentální lodi Tvých lotosových nohou, nevzali tuto loď s sebou. Je zakotvena stále na této straně.” Když se člověk převeze na lodi přes řeku, loď se s ním přemístí ke druhému břehu. Jak tedy může být i poté, co dosáhl svého cíle, stejná loď k dispozici těm, kdo jsou stále ještě na původní straně? Tuto nejasnost vysvětlují polobozi ve svých modlitbách tak, že loď Pánových lotosových nohou nikdo nikam neodváží. Oddaní, kteří jsou ještě na této straně, mají možnost překonat oceán hmotné přírody, neboť čistí oddaní loď vůbec k plavbě nepoužijí. Když se k lodi pouze přiblíží, celý oceán hmotné nevědomosti se scvrkne do velikosti loužičky v otisku telecího kopýtka. Proto oddaní nepotřebují brát loď na druhou stranu; jednoduše oceán okamžitě překročí. Jelikož jsou velké svaté osoby soucitné vůči všem podmíněným duším, loď kotví stále na této straně. Člověk může kdykoliv meditovat o lotosových nohách Pána, a tak překonat širý oceán hmotné existence.

«¡Oh, Tú, el autoiluminado!, los grandes santos que han cruzado el océano de la ignorancia con ayuda de la barca trascendental de Tus pies de loto, no se han llevado esa barca. Aún se encuentra de este lado». Los semidioses utilizan un hermoso símil. Si alguien sube a una barca para cruzar un río, la barca también se va con el pasajero hasta el otro lado del río. Y así, después de que el primer pasajero haya llegado a su destino, ¿cómo puede la misma barca estar disponible para quienes aún se encuentran del otro lado del río? Para responder a este dilema, los semidioses dicen en su oración que la barca no desaparece. Los devotos que aún permanecen sin cruzar el océano de la naturaleza material pueden cruzarlo, porque los devotos puros no se llevan la barca con ellos cuando cruzan. Cuando uno simplemente se acerca a la barca, todo el océano de la nesciencia material se reduce al tamaño del agua que cabe en la huella de un ternero. Por consiguiente, los devotos no necesitan tomar una barca para llegar al otro lado del océano: ellos simplemente cruzan de inmediato el océano. Gracias a que los grandes santos son compasivos con todas las almas condicionadas, la barca permanece siempre a los pies de loto del Señor. Uno puede meditar en los pies del Señor en cualquier momento, y al hacerlo uno puede cruzar el gran océano de la existencia material.

Meditovat znamená soustředit se na Pánovy lotosové nohy. Lotosové nohy poukazují na Nejvyšší Osobnost Božství. Avšak impersonalisté neuznávají lotosové nohy Pána, a proto je předmětem jejich meditace cosi neosobního. Polobozi vyslovují svůj zralý úsudek, že ti, kdo chtějí meditovat o něčem prázdném nebo neosobním, nemohou oceán nevědomosti překonat. Tito lidé si pouze představují, že dosáhli osvobození. “Ó Pane s lotosovýma očima! Inteligence impersonalistů je znečištěná, protože opomíjejí meditaci o Tvých lotosových nohách. I když se možná dočasně povznesou na úroveň neosobní realizace, výsledkem tohoto zanedbání bude, že znovu poklesnou do hmotného podmíněného života.” Impersonalisté se podrobují přísné askezi, aby splynuli se září Brahmanu neboli s neosobní existencí, avšak jejich mysl se nezbavila hmotného znečištění; pouze se pokusili potlačit hmotný způsob myšlení. To však neznamená, že dosáhli osvobození. Proto poklesnou.

La meditación significa concentración en los pies de loto del Señor. «Los pies de loto» indican a la Suprema Personalidad de Dios. Los impersonalistas no reconocen los pies de loto del Señor, y por ello su meditación está dirigida hacia algo impersonal. Los semidioses expresan su maduro veredicto, diciendo que: «Las personas que se interesan en meditar en algo vacío o impersonal, no pueden cruzar el océano de la nesciencia. Esa clase de personas simplemente imaginan que se han liberado. ¡Oh, Señor de los ojos de loto!, la inteligencia de estas personas se ha contaminado, por ellos no meditar en los pies de loto de Vuestra Señoría. Como resultado de esta actividad descuidada, los impersonalistas vuelven a caer a la forma material de la vida condicionada, aunque temporalmente se elevan hasta el punto de la comprensión impersonal. Los impersonalistas, después de llevar a cabo severas austeridades y penitencias, se funden con la refulgencia o existencia impersonal del Brahman. Pero sus mentes no se liberan de la contaminación material; ellos simplemente han tratado de negar las maneras materiales de pensar. Eso no significa que se hayan liberado. Por lo tanto, caen». En el Bhagavad-gītā se afirma que los impersonalistas tienen que sufrir una gran tribulación para comprender la meta final. Al comienzo del Śrīmad-Bhāgavatam se afirma también que, si no se le presta servicio devocional a la Suprema Personalidad de Dios, no es posible alcanzar la liberación del cautiverio de las actividades fruitivas. En el Bhagavad-gītā se encuentra la afirmación del Señor Kṛṣṇa, y en el Śrīmad-Bhāgavatam se encuentra la afirmación del gran sabio Nārada, y aquí los semidioses también lo confirman. «Quienes no se entregan al servicio devocional, no logran el propósito final del conocimiento, y no son favorecidos por Tu gracia». Los impersonalistas simplemente creen que están liberados, pero en realidad no tienen ningún sentimiento por la Personalidad de Dios. Ellos creen que cuando Kṛṣṇa viene al mundo material, Él acepta un cuerpo material. Y, en consecuencia, dejan pasar por alto el hecho de que el cuerpo de Kṛṣṇa es trascendental. Eso también queda confirmado en el Bhagavad-gītā: avajānanti māṁ mūḍhāḥ. A pesar de conquistar la lujuria material y de elevarse hasta el punto de la liberación, los impersonalistas caen. Si se dedican a conocer las cosas solo para adquirir conocimiento y no adoptan el servicio devocional del Señor, no podrán lograr el resultado que desean. Sus logros consisten en las dificultades que se toman, y eso es todo. En el Bhagavad-gītā se afirma con toda claridad que experimentar la identificación con el Brahman no lo es todo. La identificación con el Brahman puede que nos ayude a alcanzar la alegría sin apego ni desapego materiales y a llegar al plano del equilibrio, pero después de esta etapa se tiene que adoptar el servicio devocional. Quien se entrega al servicio devocional después de elevarse al plano de la comprensión del Brahman, logra con ello su admisión en el reino espiritual, para residir allí permanentemente en compañía de la Suprema Personalidad de Dios. Ese es el resultado del servicio devocional.

V Bhagavad-gītě je řečeno, že impersonalista musí projít velkými strastmi, aby dosáhl svého konečného cíle. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu rovněž stojí, že bez oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství se nikdo nemůže vysvobodit ze zajetí plodonosných činností. Tvrzení z Bhagavad-gīty vyslovil Pán Krišna, tvrzení ve Śrīmad-Bhāgavatamu pochází z úst velkého mudrce Nárady a zde totéž potvrzují polobozi. “Ti, kdo se nezačali věnovat oddané službě, nepochopili, jaký je konečný cíl poznání, a nedostává se jim Tvé milosti.” Impersonalisté si pouze myslí, že jsou osvobození, ale ve skutečnosti nemají žádný vztah k Osobnosti Božství. Myslí si, že když Krišna přichází do hmotného světa, přijímá hmotné tělo. Proto transcendentální tělo Krišny přehlížejí. To je také potvrzeno v Bhagavad-gītě: avajānanti māṁ mūḍhāḥ. Impersonalisté opět poklesnou, navzdory tomu, že překonali hmotný chtíč a dospěli na úroveň osvobození. Pokud se zabývají poznáním jen pro samotné poznání a nezačnou se věnovat oddané službě Pánu, nemohou docílit kýženého výsledku. Jediné, co z toho mají, jsou těžkosti, které podstupují, nic víc.

V Bhagavad-gītě je jasně řečeno, že poznat svou příslušnost k Brahmanu není vším. Ztotožnění se s Brahmanem může člověku pomoci k dosažení úrovně vyrovnanosti, na níž je radostný a zbavený hmotné připoutanosti i odporu, ale po dosažení této úrovně musí začít s oddanou službou. Začne-li poté, co dospěl k realizaci Brahmanu, vykonávat oddanou službu, je mu otevřen vstup do duchovního království, aby žil věčně ve společnosti Nejvyšší Osobnosti Božství. To je výsledek oddané služby. Oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství nikdy nepoklesnou tak jako impersonalisté. Dokonce i když oddaní poklesnou, zůstanou ke svému Pánu citově připoutáni. Mohou se na cestě oddané služby setkávat s překážkami mnoha druhů, ale dokáží je snadno a beze strachu překonat. Díky své odevzdanosti jsou si jisti, že je Krišna vždy ochrání. Krišna to slibuje v Bhagavad-gītě: “Moji oddaní nejsou nikdy poraženi.”

Por otra parte, los devotos de la Suprema Personalidad de Dios jamás caen como los impersonalistas. Aun si los devotos caen, permanecen unidos afectuosamente a Su Señor. Ellos pueden enfrentarse con toda clase de obstáculos en el sendero del servicio devocional, y con toda libertad, sin ningún temor, pueden superar esos obstáculos. Gracias a su entrega, tienen la certeza de que Kṛṣṇa siempre los protegerá. Como Kṛṣṇa promete en el Bhagavad-gītā: «Mis devotos jamás son vencidos».

“Náš milovaný Pane,” pokračovali polobozi, “zjevil ses ve své původní čisté podobě, věčné podobě dobra, pro blaho všech živých bytostí v tomto hmotném světě. Pokud využijí Tvého zjevení, mohou nyní všechny velice snadno pochopit povahu a podobu Nejvyšší Osobnosti Božství. Všichni lidé náležející do čtyř společenských stavů (brahmačárí, grihasthové, vánaprasthové a sannjásí) mohou využít Tvého zjevení.

«Querido Señor nuestro, Tú has aparecido en Tu forma inmaculada y original, la forma eterna de bondad, para bienestar de todas las entidades vivientes de este mundo material. Aprovechando Tu aparición, todas ellas comprenderán ahora con facilidad la naturaleza y la forma de la Suprema Personalidad de Dios. Las personas que pertenecen a las cuatro divisiones del orden social (los brahmacārīs, los gṛhasthas, los vānaprasthas y los sannyāsīs) pueden aprovechar Tu aparición.

Drahý Pane, manželi bohyně štěstí! Oddaní, kteří jsou zapojeni do služby Tobě, nikdy ze svého vznešeného postavení nepoklesnou jako impersonalisté. Pod Tvojí ochranou dokáží přejít přes hlavy mnoha vojevůdců Máji, kteří mohou neustále klást překážky na cestě osvobození. Milý Pane, zjevuješ se ve své věčné transcendentální podobě ve prospěch živých bytostí, aby Tě mohly vidět tváří v tvář a nabízet Ti své uctivé oběti v podobě védských obřadů, mystické meditace a oddané služby podle pokynů písem. Milý Pane, kdyby ses nezjevil ve své věčné transcendentální podobě plné blaženosti a poznání — podobě, která dovede odstranit jakýkoliv druh spekulativní nevědomosti ohledně Tvého postavení — pak by o Tobě všichni lidé pouze spekulovali podle toho, které kvality hmotné přírody je ovlivňují.”

»Querido Señor, esposo de la diosa de la fortuna, los devotos que se acoplan a Tu servicio no caen de su elevada posición, como los impersonalistas. Siendo protegidos por Ti, los devotos son capaces de cruzar por sobre las cabezas de muchos de los comandantes en jefe de māyā, quienes siempre ponen obstáculos en el sendero de la liberación. Mi amado Señor, Tú apareces en Tu forma trascendental para beneficio de las entidades vivientes, con el fin de que ellas Te vean cara a cara y ofrezcan sus sacrificios de adoración mediante la ejecución de los ritos de los Vedas, la meditación mística y el servicio devocional, tal como se recomienda en las Escrituras. Querido Señor, si Tú no hubieses aparecido en Tu forma trascendental eterna, llena de bienaventuranza y conocimiento, la cual puede erradicar toda clase de ignorancia especulativa acerca de Tu posición, entonces toda la gente se entregaría simplemente a especular acerca de Ti, según sus respectivas modalidades de la naturaleza material».

Zjevení Krišny je odpovědí na veškeré smyšlené zpodobňování Nejvyšší Osobnosti Božství. Každý si představuje podobu Nejvyšší Osobnosti Božství v závislosti na kvalitě hmotné přírody, kterou je ovládán. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Pán je nejstarší osoba. Určitá skupina nábožensky smýšlejících lidí si tedy představuje, že Bůh musí být velice starý, a proto zpodobňují Pána jako starého muže. V téže Brahma-saṁhitě je však toto popřeno — i když je Pán nejstarší ze všech živých bytostí, má věčnou podobu svěžího mladíka. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu v této souvislosti doslova stojí: vijñānam ajñāna-bhidāpamārjanam. Vijñānam znamená “transcendentální poznání Nejvyšší Osobnosti Božství”. Dále vijñānam znamená také “zažité poznání”. Transcendentální poznání je nutné přijmout sestupným způsobem prostřednictvím učednické posloupnosti tak, jak Brahmá popisuje Krišnu v Brahma-saṁhitě. Brahma-saṁhitā je vijñānam, které Brahmá realizoval svým transcendentálním zážitkem, na základě něhož představil Krišnovu podobu a zábavy v transcendentálním sídle. Toto poznání je ajñāna-bhidāpamārjanam, “to, co dokáže potřít spekulace všeho druhu založené na nevědomosti”. Lidé si představují Pánovu podobu: někdy je bez podoby a jindy má podobu vytvořenou jejich fantazií. Avšak popis Krišny v Brahma- saṁhitě je vijñānam — vědecké poznání vycházející ze zkušenosti, které předložil Pán Brahmá a přijal Pán Čaitanja. Proto stojí mimo všechny pochyby. Krišnova podoba, Krišnova flétna, barva Krišnovy pleti — to vše je skutečnost. Zde je řečeno, že toto vijñānam překoná každé spekulativní poznání. Polobozi se modlili: “Kdyby ses nezjevil jako Krišna ve své vlastní podobě, nebylo by možné poznat ani ajñāna-bhidāpamārjanam (zničení nevědomosti spekulativního poznání), ani vijñānam. Jinými slovy, když se zjevíš, potřeš nevědomost spekulativního poznání a bude přijato pravé, zkušeností ověřené poznání autorit, jako je Pán Brahmā. Lidé ovlivnění třemi kvalitami hmotné přírody si představují svého vlastního Boha v závislosti na těchto kvalitách. Proto je Bůh popisován různými způsoby, ale Tvoje zjevení ukáže, jak Bůh skutečně vypadá.”

La aparición de Kṛṣṇa es la respuesta a toda la iconografía imaginativa que hay acerca de la Suprema Personalidad de Dios. Cada quien imagina la forma de la Suprema Personalidad de Dios de acuerdo con su modalidad de la naturaleza material. En la Brahma-saṁhitā se dice que el Señor es la persona más antigua de todas. En consecuencia, una clase de gente religiosa imagina que Dios debe ser muy viejo, y por ello lo representan como un anciano. Pero en la misma Brahma-saṁhitā se dice lo contrario: aunque el Señor es la más vieja de todas las entidades vivientes, Su forma eterna es la de un joven lozano. Las palabras exactas que se utilizan a este respecto en el Śrīmad-Bhāgavatam, son: vijñānam ajñāna-bhidāpamārjanam. Vijñānam significa conocimiento trascendental acerca de la Personalidad Suprema. Vijñānam también significa conocimiento experimentado. El conocimiento trascendental tiene que recibirse a través del proceso descendiente de sucesión discipular, tal como Brahmā presenta el conocimiento acerca de Kṛṣṇa en la Brahma-saṁhitā. La Brahma-saṁhitā es vijñānam, tal como Brahmā lo comprendió mediante su experiencia trascendental, y de esa manera él nos presenta la forma y los pasatiempos de Kṛṣṇa en la morada trascendental. Ajñānabhid significa «lo que puede igualarse a toda clase de especulación». En su ignorancia, la gente imagina la forma del Señor; y, según sus diferentes imaginaciones, algunas veces Él no tiene forma y algunas veces sí la tiene. Pero la presentación que se hace de Kṛṣṇa en la Brahma-saṁhitā es vijñānam: conocimiento experimentado y científico, dado por el Señor Brahmā y aceptado por el Señor Caitanya. No hay ninguna duda acerca de ello. La forma de Śrī Kṛṣṇa, la flauta de Śrī Kṛṣṇa, el color de Śrī Kṛṣṇa... todo es realidad. Aquí se dice que el vijñānam siempre derrota todo tipo de conocimiento especulativo. «Así pues, si Tú no aparecieras como Kṛṣṇa, tal como eres, no sería posible comprender ni el ajñāna (la ignorancia del conocimiento especulativo) ni el vijñanam. Ajñāna-bhidāpamārjanam: gracias a Tu aparición, el conocimiento especulativo de la ignorancia será derrotado, y el conocimiento verdadero y experimentado de autoridades tales como el Señor Brahmā habrá de establecerse. Los hombres influidos por las tres modalidades de la naturaleza material imaginan su propio Dios, de acuerdo con esas modalidades de la naturaleza material. En esta forma, a Dios se le presenta de diversas maneras, pero Tu aparición establecerá cuál es la verdadera forma de Dios».

Největší chybou, které se dopouštějí impersonalisté, je myslet si, že když přichází inkarnace Boha, přijímá hmotnou podobu tvořenou kvalitou dobra. Ve skutečnosti je podoba Krišny či Nárájana transcendentální vůči jakýmkoliv hmotným představám. Dokonce i největší impersonalista Šankaráčárja přiznal: nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt — příčinou hmotného stvoření je avyakta, neosobní projev hmoty neboli nerozlišený celkový souhrn hmoty, ale Krišna je vůči tomuto hmotnému pojetí transcendentální. To je vyjádřeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu výrazem śuddha-sattva, což znamená “transcendentální dobro”. Pán nepatří na úroveň hmotné kvality dobra, je stále nad ní. Patří do transcendentálního, věčného stavu, oplývajícího blažeností a poznáním.

El disparate más grande que cometen los impersonalistas es pensar que cuando una encarnación de Dios viene, acepta la forma de la materia bajo la modalidad de la bondad. En realidad, la forma de Kṛṣṇa o Nārāyaṇa es trascendental a cualquier idea material. Hasta Śaṅkarācārya‚ el más grande de los impersonalistas, ha admitido que nārāyanaḥ paro´vyaktāt: que la manifestación impersonal de la materia (avyakta), o reserva total no fenoménica de la materia, es la causa de la creación material, y que Kṛṣṇa es trascendental a ese concepto material. Eso se expresa en el Śrīmad-Bhāgavatam como śuddha-sattva, o sea trascendental. El Señor no pertenece a la modalidad material de la bondad; y Él está por encima de esa posición. El Señor pertenece a la posición trascendental y eterna de bienaventuranza y conocimiento.

“Milý Pane, když přicházíš ve svých různých inkarnacích, přijímáš různá jména a podoby podle různých situací. Jmenuješ se Krišna, protože jsi dokonale přitažlivý; pro Tvou transcendentální krásu se Ti říká Šjámasundara. Śyāma znamená “načernalý”, ale přesto se říká, že jsi krásnější než tisíce Amorů (kandarpa-koṭi-kamanīya). I když se zjevuješ s barvou, která připomíná načernalý mrak, jsi Transcendentální Absolutní Pravda, a proto je Tvá krása nesčíslněkrát přitažlivější než jemné tělo Amora. Někdy se Ti říká Giridhárí, protože jsi zvedl kopec zvaný Góvardhan. Jindy Ti říkají Nanda-nandana, Vásudéva nebo Dévakí-nandana, protože přicházíš na svět jako syn Mahárádže Nandy nebo Vasudévy či Dévakí. Impersonalisté si myslí, že Tvých mnoho jmen a podob je Ti dáno podle určitých činností a vlastností, protože se na Tebe dívají z hmotného hlediska.

«Amado Señor, cuando Tú apareces en Tus distintas encarnaciones, adoptas nombres y formas diferentes, de acuerdo con las diferentes situaciones. Tu nombre es Kṛṣṇa, porque Tú eres supremamente atractivo; a Ti se Te llama Śyāmasundara, por Tu belleza trascendental. Śyāma significa negruzco. Aun así, se dice que Tú eres más bello que miles de cupidos. Kandarpa-koṭi-kamanīya. Aunque Tú apareces con un color que se asemeja a la nube negruzca, puesto que Tú eres el Absoluto trascendental, Tu belleza es muchas, muchas veces más atractiva que el delicado cuerpo de Cupido. Algunas veces se Te llama Giridhārī, porque Tú levantaste la colina conocida como Govardhana. Algunas veces se Te llama Nandanandana, o Vāsudeva, o Devakīnandana, porque Tú apareces como el hijo de Mahārāja Nanda, o de Devakī, o de Vasudeva. Los impersonalistas piensan que Tus muchos nombres y formas existen como resultado de un tipo particular de trabajo y cualidad, porque ellos Te aceptan desde la posición de un observador material.

Náš drahý Pane, poznat Tě není možné zkoumáním Tvé absolutní povahy, podoby a činností pomocí mentální spekulace. Člověk se musí zapojit do oddané služby, a pak porozumí Tvé absolutní povaze, Tvé transcendentální podobě, jménu a vlastnostem. Tvou transcendentální povahu, podobu a vlastnosti může ve skutečnosti poznat pouze ten, kdo chce sloužit Tvým lotosovým nohám. Ostatní mohou spekulovat po milióny let, ale nepochopí ani jediný zlomek Tvého skutečného postavení.” Neoddaní nemohou poznat Krišnu, Nejvyšší Osobnost Božství, protože závoj Jógamáji zahaluje Krišnovy skutečné rysy. To potvrzuje Bhagavad-gītā: nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya. Pán říká: “Neukazuji se každému.” Když Krišna sestoupil, byl osobně přítomný na kuruovském bitevním poli a všichni Ho viděli, ale ne každý poznal, že je Nejvyšší Osobností Božství. Přesto všichni, kdo zemřeli v Jeho přítomnosti, dosáhli úplného vysvobození z hmotného zajetí a byli přemístěni do duchovního světa.

»Amado Señor nuestro, el proceso de comprensión no consiste en estudiar Tu naturaleza, forma y actividades absolutas mediante la especulación mental. Uno debe ocuparse en el servicio devocional; entonces uno podrá comprender Tu naturaleza absoluta y Tu forma, nombre y calidad trascendentales. Solamente quien siente un poco de gusto por el servicio de Tus pies de loto, puede comprender en verdad Tu naturaleza, forma y calidad trascendentales. Los demás pueden seguir especulando durante millones de años, mas no podrán comprender ni siquiera una mínima parte de Tu verdadera posición». En otras palabras, Kṛṣṇa, la Suprema Personalidad de Dios, no está al alcance de la comprensión de los no devotos, porque para ellos hay una cortina de yogamāyā que cubre las verdaderas características de Kṛṣṇa. Tal como se confirma en el Bhagavad-gītā: nāhaṁ prakāśaḥ sarvasya. El Señor dice: «Yo no Me expongo ni ante todos ni ante cualquiera». Cuando Kṛṣṇa vino, de hecho Él estuvo presente en el campo de Batalla de Kurukṣetra y todos lo vieron. Pero no todos podían comprender que Él era la Suprema Personalidad de Dios. Aun así, todos los que murieron en Su presencia alcanzaron la completa liberación del cautiverio material, y fueron transferidos al mundo espiritual.

“Ó Pane, impersonalisté či neoddaní nemohou pochopit, že Tvé jméno je totožné s Tvojí podobou.” Jelikož je Pán absolutní, není mezi Jeho jménem a Jeho skutečnou podobou rozdíl. V hmotném světě se od sebe podoba a jméno liší. Plod manga se liší od názvu manga. Mango nemůžeme ochutnat tím, že si budeme pouze opakovat: “mango, mango, mango”. Ale oddaný, který ví, že jméno a podoba Pána se od sebe neliší, zpívá Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a realizuje, že je neustále s Krišnou.

»¡Oh, Señor!, los impersonalistas o no devotos no pueden comprender que Tu nombre es idéntico a Tu forma». Puesto que el Señor es absoluto, no hay diferencia entre Su nombre y Su propia forma. En el mundo material hay diferencia entre el nombre y la forma de algo. La fruta conocida como mango es diferente del nombre «mango». Es imposible saborear un mango con solo decir: «mango, mango, mango». Pero el devoto que sabe que no hay ninguna diferencia entre el nombre y la forma del Señor, canta Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, y comprende que él siempre está en compañía de Kṛṣṇa.

Pán Krišna vyjevuje své transcendentální zábavy pro ty, kdo nejsou příliš pokročilí v absolutním poznání Nejvyššího. Stačí, když budou myslet na Pánovy zábavy, a získají z toho dokonalý prospěch. Jelikož není rozdíl mezi transcendentálním jménem a podobou Pána, není rozdíl ani mezi Jeho transcendentálními zábavami a podobou. Pro méně inteligentní lidi (jako jsou ženy, dělníci a obchodníci) sepsal velký mudrc Vjásadéva Mahābhāratu, v níž je Krišna zachycen při svých různých činnostech. Mahābhārata jsou příběhy z dějin a stačí, aby tito méně inteligentní lidé studovali Krišnovy transcendentální činnosti, naslouchali o nich a ukládali si je do paměti, a také se mohou postupně povznést na úroveň čistých oddaných.

El Señor Kṛṣṇa exhibe Sus pasatiempos trascendentales para quienes no están muy avanzados en el conocimiento absoluto del Supremo. Simplemente por el hecho de pensar en los pasatiempos del Señor, pueden beneficiarse por entero. Como no hay ninguna diferencia entre el nombre y la forma trascendentales del Señor, tampoco hay ninguna diferencia entre los pasatiempos trascendentales y la forma del Señor. El gran sabio Vyāsadeva escribió El Mahābhārata para la gente poco inteligente (como las mujeres, los obreros o la clase mercantil). En el Mahābhārata, Kṛṣṇa está presente en Sus diferentes actividades. El Mahābhārata es historia, y simplemente con estudiar, oír y memorizar las actividades trascendentales de Kṛṣṇa, las personas de poca inteligencia también pueden elevarse gradualmente al nivel de devotos puros.

O čistých oddaných, kteří jsou neustále pohrouženi v myšlenkách na transcendentální lotosové nohy Krišny a kteří se s dokonalým vědomím Krišny stále věnují oddané službě, bychom si nikdy neměli myslet, že se nacházejí v hmotném světě. Šríla Rúpa Gósvámí vysvětlil, že ti, kdo svými činy, myslí a slovy neustále jednají na úrovni vědomí Krišny, mají být považováni za osvobozené i v tomto těle. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě: ti, kdo se zaměstnávají oddanou službou Pánu, již překonali hmotné postavení.

Nunca se debe considerar que los devotos puros están en el mundo material, es decir, aquellos que siempre están absortos en pensamientos acerca de los trascendentales pies de loto de Kṛṣṇa y que se ocupan siempre en el servicio devocional con plena conciencia de Kṛṣṇa. Śrī Rūpa Gosvāmī ha explicado que se debe tener por seres liberados —incluso en este cuerpo—, a quienes se entregan siempre en cuerpo, mente y actividades al cultivo de conciencia de Kṛṣṇa. Esto se confirma también en el Bhagavad-gītā, donde se dice: aquellos que se ocupan en el servicio devocional del Señor, han trascendido ya la posición material.

Krišna se zjevuje proto, aby dal oddaným i neoddaným příležitost dosáhnout konečného smyslu života. Oddaní Ho mohou přímo vidět a uctívat. Těm, kteří nejsou na této úrovni, umožňuje, aby se seznámili s Jeho činnostmi, a tak dospěli na stejnou úroveň.

Kṛṣṇa aparece para dar, tanto a los devotos como a los no devotos, una oportunidad de comprender la meta última de la vida. Los devotos reciben la oportunidad directa de ver y adorar al Señor. Y quienes no se encuentran en ese plano, reciben la oportunidad de conocer las actividades del Señor, y así se elevan a la misma posición de los devotos.

“Náš milovaný Pane, ó svrchovaný vládce, až se zjevíš na Zemi, všichni démoni, jako Kansa a Džarásandha, budou přemoženi a na světě zavládne štěstí. Až budeš kráčet po zemi, Tvé lotosové nohy do ní otisknou znaky z Tvých chodidel, jako je prapor, trojzubec a blesk. Tímto způsobem budeš žehnat Zemi i nám na nebeských planetách, kteří tyto znaky uvidíme.

«¡Oh, querido Señor!, ¡oh, controlador supremo!, —oraron los semidioses— nosotros sabemos que al Tú aparecer en esta Tierra, todos los demonios, tales como Kaṁsa y Jarāsandha, serán derrotados, y toda clase de buenos auspicios vendrán a este mundo, acompañando Tu aparición. Como Tú caminarás por el globo con Tus pies de loto, la Tierra será embellecida por las huellas de las señales que hay en Tus plantas, tales como la bandera, el tridente y el rayo; y nosotros, que residimos en los planetas celestiales, también nos volveremos afortunados al ver esas señales.

Ó milý Pane,” pokračovali polobozi, “jsi nezrozený, a proto nenacházíme žádný jiný důvod, proč sestupuješ, než aby ses oddával svým radostným zábavám.” I když je důvod Pánova zjevení uveden v Bhagavad-gītě (sestupuje proto, aby ochránil oddané a porazil neoddané), ve skutečnosti Pán sestupuje, aby vychutnával radostná setkání s oddanými, a ne kvůli porážení neoddaných. Na to stačí jeden úder hmotné přírody. “Akce a reakce hmotné přírody (stvoření, udržování a zničení) jsou prováděny automaticky. Oddaní jsou však dostatečně ochráněni už tím, že přijímají útočiště u Tvého svatého jména, protože Tvé svaté jméno a Tvá osobnost se od sebe neliší.” Ochrana oddaných a zničení neoddaných nejsou ve skutečnosti úkoly Nejvyšší Osobnosti Božství. Když sestoupí, činí tak jen pro své transcendentální potěšení. Žádný jiný důvod neexistuje.

»¡Oh, querido señor! —continuaron los semidioses—, Tú no naces; por ello, no encontramos otro motivo para Tu aparición que no sea para realizar Tus placenteros pasatiempos». Aunque en el Bhagavad-gītā se expone la razón de la aparición del Señor (Él desciende tan solo para proteger a los devotos y vencer a los no devotos), en realidad el Señor desciende para llevar a cabo Su placentero encuentro con los devotos, y no realmente para vencer a los no devotos. Estos últimos pueden ser vencidos simplemente por la naturaleza material. «La acción y reacción de la energía externa de la naturaleza material (creación, manutención y aniquilación) ocurren en forma automática. Mas como Tu santo nombre y Tu personalidad no son diferentes entre sí, los devotos están suficientemente protegidos al simplemente refugiarse en Tu santo nombre». En realidad, la protección de los devotos y la aniquilación de los no devotos no son las ocupaciones de la Suprema Personalidad de Dios cuando desciende. Sus ocupaciones son tan solo para Su placer trascendental. No puede haber ninguna otra razón para Su aparición.

“Náš milý Pane, zjevuješ se jako nejlepší z jaduovské dynastie a my se s úctou pokorně klaníme Tvým lotosovým nohám. Před tímto zjevením jsi sestoupil také jako ryba, kůň, želva, napůl člověk a napůl lev, kanec, labuť, král Rámačandra, Parašuráma a mnoho jiných inkarnací. Sestoupil jsi, abys chránil své oddané, a my Tě prosíme, abys nám i nyní, když se zjevuješ přímo jako Nejvyšší Osobnost Božství, poskytl podobnou ochranu ve všech třech světech a odstranil všechny překážky, které nám brání žít v pokoji.

«Querido Señor nuestro, Tú apareces como el mejor de la dinastía Yadu, y nosotros ofrecemos nuestras reverencias humildes y respetuosas a Tus pies de loto. Antes de esta aparición, Tú apareciste también como la encarnación del pez, la encarnación del caballo, la encarnación de la tortuga, la encarnación mitad hombre y mitad león, la encarnación del jabalí, la encarnación del cisne, como el rey Rāmacandra, como Paraśurāma, y como muchas otras encarnaciones. Tú has aparecido con el único fin de proteger a los devotos, y nosotros Te pedimos en Tu presente aparición como la Suprema Personalidad de Dios Mismo, que nos protejas de igual manera en los tres mundos, y que elimines todos los obstáculos que se interpongan en el desenvolvimiento pacífico de nuestras vidas.

Milá matko Dévakí, v tvém lůně se nachází Nejvyšší Osobnost Božství, zjevující se se všemi svými úplnými expanzemi. Je původní Osobností Božství a zjevuje se pro naše blaho. Nemusíš se proto obávat svého bratra, bhódžského krále. Tvůj syn Pán Krišna, původní Osobnost Božství, se zjeví, aby ochránil zbožnou jaduovskou dynastii. Nezjevuje se sám, ale v doprovodu své bezprostřední úplné části, Baladévy.”

«Querida madre Devakī, en tu vientre se encuentra la Suprema Personalidad de Dios, quien aparece con todas Sus expansiones plenarias. Él es la Personalidad de Dios original, y aparece para nuestro bien. Así pues, no debes temerle a tu hermano, el rey de Bhoja. Tu hijo, el Señor Kṛṣṇa, la Personalidad de Dios original, aparecerá para proteger a la piadosa dinastía Yadu. El Señor no va a aparecer solo, sino acompañado de Su porción plenaria inmediata, Balarāma».

Dévakí měla ze svého bratra Kansy velký strach, protože již zabil tolik jejích dětí. Proto měla o Krišnu velké obavy. Ve Viṣṇu Purāṇě je uvedeno, že polobozi společně se svými manželkami Dévakí často navštěvovali, aby ji uklidnili a povzbudili, aby se neobávala, že Kansa jejího syna zabije. Krišna, který byl v jejím lůně, se měl zjevit nejen proto, aby zmenšil břímě světa, ale právě proto, aby ochránil zájmy jaduovské dynastie a s nimi i Dévakí a Vasudévu. Rozumí se, že Krišna byl přemístěn z Vasudévovy mysli do mysli Dévakí a odtud do jejího lůna. Proto všichni polobozi Dévakí, Krišnovu matku, uctívali.

Devakī le temía mucho a su hermano Kaṁsa, pues este ya había matado a muchos hijos suyos. Ella solía estar muy preocupada por Kṛṣṇa. En el Viṣṇu-Purāṇa se afirma que, para tranquilizar a Devakī, todos los semidioses, en compañía de sus esposas, iban siempre a visitarla para animarla y para que no temiera que Kaṁsa fuera a matar a su hijo. Kṛṣṇa, quien se encontraba en el vientre de Devakī, aparecería no solamente para disminuir la carga del mundo, sino específicamente para proteger los intereses de la dinastía Yadu, y ciertamente para proteger a Devakī y a Vasudeva.

Se entiende que Kṛṣṇa había sido transferido de la mente de Vasudeva a la mente de Devakī, y de allí a su vientre. En consecuencia, todos los semidioses adoraron a Devakī, la madre de Kṛṣṇa.

Po tomto uctívání transcendentální podoby Pána se všichni polobozi s Pánem Brahmou a Pánem Śivou v čele vrátili do svých nebeských sídel.

Después de adorar la forma trascendental del Señor, todos los semidioses se fueron a sus respectivas moradas celestiales, con el Señor Brahmā y el Señor Śiva delante.

Takto končí Bhaktivédántův výklad 2. kapitoly knihy Krišna, nazvané “Modlitby polobohů k Pánu Krišnovi v lůně”.

Así termina el significado de Bhaktivedanta, del capítulo segundo del libro Kṛṣṇa, titulado: «El Señor Kṛṣṇa en el vientre: los semidioses le oran».