Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 20.273

Pán Kṛṣṇa v Bhagavad-gītě (15.7) říká:

„Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, svádějí těžký boj se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.“

Slovo prakṛti-sparśana je v Caitanya-caritāmṛtě vysvětleno v souvislosti se způsobem, jak živé bytosti přicházejí do styku s netečnou hmotou. Mahā-Viṣṇu upře svůj pohled: sa aikṣata lokān nu sṛjā iti. (Aitareya Upaniṣad 1.1.1) V podmíněném stavu oplodňujeme v rámci tělesného pojetí, totiž pohlavním stykem, ale Nejvyšší Pán k oplodnění pohlavní styk nepotřebuje, neboť dokáže oplodnit pouhým svým pohledem. To je vysvětleno také v Brahma-saṁhitě (5.32):

Govinda může oplodnit pouhým pohledem. Jeho oči mohou jinými slovy jednat jako genitálie. K početí dětí genitálie nepotřebuje. Kṛṣṇa může ve skutečnosti počít jakoukoliv živou bytost jakoukoliv částí svého těla.

V tomto verši je vysvětleno slovo svāṅga-viśeṣābhāsa-rūpe, naznačující způsob, jakým Pán v hmotném světě počne živé bytosti. On je Pán Śiva. V Brahma-saṁhitě je řečeno, že Pán Śiva, který je další podobou Mahā-Viṣṇua, je jako jogurt. Jogurt není nic jiného než mléko, a přesto to mléko není. Pán Śiva je považován za otce tohoto vesmíru a hmotná příroda za matku. Otec a matka jsou tedy známí jako Pán Śiva a bohyně Durgā. Genitálie Pána Śivy a pochva bohyně Durgy jsou dohromady uctívány jako śiva-liṅga. To je původ hmotného stvoření. Pán Śiva se svým postavením nachází mezi živou bytostí a Nejvyšším Pánem. Jinými slovy, Pán Śiva není ani Nejvyšší Osobnost Božství, ani živá bytost. Je podobou, skrze kterou Nejvyšší Pán počne v tomto hmotném světě živé bytosti. Podobně jako jogurt vzniká smíšením mléka a jogurtové kultury, podoba Pána Śivy se expanduje, když je Nejvyšší Osobnost Božství ve styku s hmotnou přírodou. Oplodnění hmotné přírody otcem, Pánem Śivou, je úžasné, protože je najednou počato nespočetné množství živých bytostí. Bhāgo jīvaḥ sa vijñeyaḥ sa cānantyāya kalpate (Śvetāśvatara Upaniṣad 5.9). Tyto živé bytosti jsou velmi malé:

„Pokud rozdělíme koneček vlasu na sto částí a potom jednu z nich na dalších sto, bude mít tato nepatrná část velikost jedné z nesčetných živých bytostí, jež jsou všechny cit-kaṇa neboli částečky ducha, ne hmoty.“

Nesčetné brahmāṇḍy neboli vesmíry vycházejí z pórů Pánova těla a nesčetné množství živých bytostí vychází také z pórů na Pánově transcendentálním těle. To je proces hmotného stvoření. Bez živých bytostí nemá tato hmotná příroda žádnou cenu. Jak živé bytosti, tak hmotná příroda emanují z pórů transcendentálního těla Mahā-Viṣṇua. Jsou to různé energie. Pán Kṛṣṇa vysvětluje hmotnou přírodu v Bhagavad-gītě (7.4) takto:

„Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego – všech těchto osm prvků dohromady tvoří Mé oddělené hmotné energie.“ Hmotné prvky také vycházejí z těla Nejvyšší Osobnosti Božství, ale je to jiný druh energie než živé bytosti. Živé bytosti sice také vycházejí z Pánova těla, jsou však označeny jako vyšší energie:

„Ó Arjuno, válečníku mocných paží, vedle této nižší přírody však existuje ještě Moje jiná, vyšší energie, která zahrnuje živé bytosti, jež vykořisťují zdroje této hmotné, nižší přírody.“ (Gītā 7.5) Nižší, hmotná energie, nemůže jednat bez vyšší energie. Všechny tyto věci jsou zcela jasně vysvětleny ve Védách. Materialistická teorie, že se život vyvíjí z hmoty, je nesprávná. Život i hmota pocházejí z nejvyšší živé bytosti, a proto je Kṛṣṇa, nejvyšší živá bytost, jakožto zdroj obou ve Vedānta-sūtře (1.1.2) popsán jako janmādy asya yataḥ neboli původní zdroj všeho: sarva-kāraṇa-kāraṇam. To je blíže vysvětleno v následujícím verši.