Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 7.116
Verš
jīvera svarūpa — yaiche sphuliṅgera kaṇa
Synonyma
Překlad
„Pán je jako velký planoucí oheň a živé bytosti jsou jako malé jiskry tohoto ohně.“
Význam
I když jak jiskry, tak velký oheň jsou oheň a obojí pálí, intenzita žáru ohně a jiskry není stejná. Proč by se měl někdo uměle snažit stát velkým ohněm, když je svou povahou malá jiskra? To se děje z nevědomosti. Je tedy třeba pochopit, že ani Nejvyšší Osobnost Božství, ani malé, jiskrám podobné živé bytosti nemají nic společného s hmotou, ale když se stane, že duchovní jiskra přijde do hmotného světa, její ohnivá povaha vyhasne. To je postavení podmíněných duší. Kvůli styku s hmotným světem je jejich duchovní povaha téměř mrtvá, ale protože jsou všechny tyto duchovní jiskry nedílnými částmi Kṛṣṇy, jak Pán říká v Bhagavad-gītě (mamaivāṁśaḥ), mohou svoje postavení obnovit, když se osvobodí od styku s hmotou. To je čisté filosofické pochopení. Bhagavad-gītā prohlašuje, že tyto duchovní části jsou sanātana (věčné), a māyā neboli hmotná energie proto nemůže jejich původní přirozené postavení ovlivnit.
Někdo může namítnout: „Proč je třeba vytvářet duchovní jiskry?“ Odpověď může znít takto: Jelikož je Absolutní Osobnost Božství všemohoucí, má jak neomezené, tak i omezené energie. To znamená všemohoucí. Všemohoucí musí mít nejen neomezené, ale také omezené energie. Aby tedy Pán předvedl svoji všemocnost, projevuje obě. Živé bytosti mají omezenou energii, i když jsou Pánovými částmi. Duchovní svět Pán projevuje svými neomezenými energiemi, kdežto hmotný svět projevuje svými energiemi omezenými. V Bhagavad-gītě (7.5) říká:
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat
„Ó Arjuno, válečníku mocných paží! Kromě těchto nižších energií je zde ještě Má jiná, vyšší energie, tvořená živými bytostmi, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody.“ Jīva-bhūta neboli živé bytosti ovládají tento svět svými omezenými energiemi. Lidé jsou obvykle zmateni činnostmi vědců a techniků. Pod vlivem māyi si myslí, že Bůh není potřeba a že si mohou dělat, co se jim zachce, ale to není možné. Protože je tento vesmírný projev omezený, jejich existence je také omezená. Vše v tomto světě je omezené, a z toho důvodu tu dochází ke stvoření, udržování a zániku. Ve světě neomezené energie, v duchovním světě, ale žádné stvoření a zánik neprobíhají.
Kdyby Pán, Osobnost Božství, nevlastnil jak omezené, tak neomezené energie, nemohl by být nazýván všemocným. Aṇor aṇīyān mahato mahīyān – „Pán je větší než největší a menší než nejmenší.“ Nejmenší z nejmenších je v podobě živé bytosti a největší z největších je ve své podobě Kṛṣṇy. Pokud by nebylo komu vládnout, nemělo by pojetí svrchovaného vládce (īśvary) žádný význam, stejně jako nemá žádný význam král bez poddaných. Kdyby se všichni podřízení stali králem, rozdíl mezi králem a obyčejnými občany by přestal existovat. Aby tedy mohl být Pán nejvyšším vládcem, musí existovat nějaké stvoření, kterému bude vládnout. Základní princip existence živé bytosti se nazývá cid-vilāsa neboli duchovní blaženost. Všemocný Pán projevuje svoji energii blaženosti v podobě živých bytostí. Ve Vedānta-sūtře (1.1.12) je popsán jako ānanda-mayo 'bhyāsāt. Svou podstatou je studnicí veškeré blaženosti, a jelikož si jí chce užívat, musí existovat energie, které Mu budou působit potěšení nebo Mu k němu dávat podnět. To je dokonalé filosofické pochopení Absolutní Pravdy.