TEXT 7
STIH 7
Verš
Tekst
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
Synonyma
Synonyms
mama – Moj; eva – zacijelo; aṁśaḥ – sićušni djelić; jīva-loke – u svijetu uvjetovana života; jīva-bhūtaḥ – uvjetovano živo biće; sanātanaḥ – vječan; manaḥ – s umom; ṣaṣṭhāni – šest; indriyāṇi – osjetila; prakṛti – u materijalnoj prirodi; sthāni – boraveći; karṣati – teško se bori.
Překlad
Translation
Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Jelikož žijí podmíněným životem, svádějí těžký boj se šesti smysly, mezi něž patří i mysl.
Živa su bića u ovom uvjetovanom svijetu Moji vječni odvojeni djelići. Zbog uvjetovana života teško se bore sa šest osjetila, u koja se ubraja i um.
Význam
Purport
V tomto verši je zřetelně uvedena totožnost živé bytosti — je věčně dílčí částí Nejvyššího Pána. Není to tak, že by se ve svém podmíněném životě stávala individuální a v osvobozeném stavu s Nejvyšším Pánem splynula. Věčně zůstává Pánovou oddělenou částí. Slovo sanātanaḥ je jednoznačné. Vedy uvádějí, že Nejvyšší Pán se projevuje v nespočetně mnoha expanzích, z nichž prvotní mají název viṣṇu-tattva a druhotné se nazývají živé bytosti. Viṣṇu-tattva značí osobní expanze a živé bytosti jsou expanze oddělené. Prostřednictvím svých osobních expanzí se Pán projevuje v různých podobách, jako Pán Rāma, Nṛsiṁhadeva, Viṣṇumūrti a všechna vládnoucí Božstva na vaikunthských planetách. Oddělené expanze — živé bytosti — jsou věčně služebníky. Osobní expanze Nejvyššího Pána, Jeho individuální podoby s vlastní totožností, existují stále. Stejně tak má svou totožnost i každá z oddělených expanzí, živých bytostí. Ty jsou dílčími částmi Nejvyššího a jako takové mají také malý díl Jeho vlastností, z nichž jednou je nezávislost. Každá živá bytost má jakožto individuální duše svou osobní individualitu a částečnou nezávislost — pokud této nezávislosti zneužije, stává se podmíněnou duší, a pokud s ní nakládá správně, je stále osvobozená. V obou případech je stejně jako Nejvyšší Pán kvalitativně věčná. V osvobozeném stavu je prosta hmotného podmínění a prokazuje transcendentální láskyplnou službu Pánu, zatímco v podmíněném životě je ovládána hmotnými kvalitami přírody a na službu Pánu zapomíná. Výsledkem je, že musí v hmotném světě svádět těžký boj o přežití.
SMISAO: U ovom je stihu jasno objašnjen identitet živoga bića. Živo je biće vječno odvojeni djelić Svevišnjega Gospodina. Ne bismo trebali misliti da u uvjetovanom životu stječe osobnost, a u oslobođenom se stanju stapa sa Svevišnjim Gospodinom. Vječno je odvojeno. Jasno je rečeno – sanātanaḥ. Prema vedskim spisima, Svevišnji Gospodin se očituje i ekspandira u bezbroj ekspanzija. Primarne se ekspanzije nazivaju viṣṇu-tattva, a sekundarne ekspanzije živa bića. Drugim riječima, viṣṇu-tattva je osobna ekspanzija, a živa bića su odvojene ekspanzije. Svojom osobnom ekspanzijom Gospodin se očituje u različitim oblicima kao što su Gospodin Rāma, Nṛsiṁhadeva, Viṣṇumūrti i sva vladajuća Božanstva na planetima Vaikuṇṭhe. Odvojene ekspanzije – živa bića – vječno su sluge. Osobne ekspanzije Svevišnje Božanske Osobe, individualni identiteti Boga, vječno su prisutne. Slično tome, odvojene ekspanzije, živa bića, imaju svoje identitete. Kao sastavni djelići Svevišnjega Gospodina, živa bića posjeduju Njegove odlike u sićušnoj mjeri. Jedna je od njih neovisnost. Svako živo biće, kao individualna duša, ima svoju osobnost i sićušan oblik neovisnosti. Zlouporabom te neovisnosti postaje uvjetovano, a pravilnom uporabom neovisnosti uvijek ostaje u oslobođenu stanju. U svakom slučaju, kvalitativno je vječno, poput Svevišnjega Gospodina. U oslobođenom stanju nije materijalno uvjetovano i transcendentalno služi Gospodina. U uvjetovanom životu pod upravom materijalnih guṇa prirode zaboravlja transcendentalno služenje Gospodina s ljubavlju. Zbog toga se mora teško boriti za opstanak u materijalnom svijetu.
Všechny živé bytosti — nejen lidé, kočky či psi, ale i mocní vládci hmotného světa, jako Brahmā, Śiva a dokonce i Viṣṇu — jsou částmi Nejvyššího Pána. Jsou věčnými, nikoliv dočasnými projevy. Velmi důležité je slovo karṣati (bojovat či usilovně zápasit). Podmíněná duše je spoutána jako v železných okovech. Poutá ji falešné ego a mysl je její hlavní pohon v hmotném bytí. Když je mysl na úrovni kvality dobra, činy jsou dobré; je-li pod vlivem kvality vášně, činy vedou k těžkostem, a je-li pod vlivem kvality nevědomosti, živá bytost poklesne mezi nižší druhy života. Z tohoto verše je nicméně jasné, že podmíněná duše je pokryta hmotným tělem vybaveným myslí a smysly; když dosáhne osvobození, tento hmotný pokryv zanikne a projeví se její příslušné duchovní tělo. V Mādhyandināyana-śruti je tento údaj: sa vā eṣa brahma-niṣṭha idaṁ śarīraṁ martyam atisṛjya brahmābhisampadya brahmaṇā paśyati brahmaṇā śṛṇoti brahmaṇaivedaṁ sarvam anubhavati. Tím je řečeno, že když se živá bytost zbaví hmotného těla a přijde do duchovního světa, obnoví své duchovní tělo, se kterým může vidět tváří v tvář Nejvyššího Pána, Osobnost Božství. Osobně Mu může naslouchat a hovořit s Ním a znát Ho takového, jaký je. Ze smṛti se také dozvídáme, že na duchovních planetách mají všichni těla podobná tělu Nejvyšší Osobnosti Božství (vasanti yatra puruṣāḥ sarve vaikuṇṭha-mūrtayaḥ). Ve stavbě těla není mezi částmi, jimiž jsou živé bytosti, a expanzemi zvanými viṣṇu-mūrti žádný rozdíl. Po osvobození tedy živá bytost dostává milostí Nejvyšší Osobnosti Božství duchovní tělo.
Sva su živa bića sastavni djelići Svevišnjeg Gospodina; ne samo ljudska bića, psi i mačke, već i najveći upravitelji materijalnog svijeta – Brahmā i Śiva, pa čak i Viṣṇu. Svi su oni vječna, neprolazna očitovanja. Riječ karṣati („boriti se" ili „hvatati se u koštac") vrlo je značajna. Uvjetovana je duša zarobljena, kao da je okovana željeznim lancima. Zarobljena je lažnim egom, a um je glavni posrednik koji je vodi u materijalnom postojanju. Kad je um u guṇi vrline, njezine su djelatnosti dobre, kad je u guṇi strasti, njezine su djelatnosti mučne, a kad je u guṇi neznanja, prolazi kroz niže vrste života. Iz ovoga stiha možemo jasno vidjeti da je uvjetovana duša prekrivena materijalnim tijelom, umom i osjetilima i kad postane oslobođena taj materijalni prekrivač biva uništen, a duhovno se tijelo očituje sa svojim odlikama. U Mādhyandināyana-śruti nalazimo ovaj podatak: sa vā eṣa brahma-niṣṭha idaṁ śarīraṁ martyam atisṛjya brahmābhisampadya brahmaṇā paśyati brahmaṇā śṛṇoti brahmaṇaivedaṁ sarvam anubhavati. Ovdje je rečeno da živo biće, kad odbaci svoje materijalno utjelovljenje i uđe u duhovni svijet, oživljava svoje duhovno tijelo i u svom duhovnom tijelu gleda Svevišnju Božansku Osobu licem u lice. Može Ga čuti, razgovarati s Njim licem u lice i shvatiti Vrhovnu Osobu takvu kakva jest. Iz smṛtija također saznajemo – vasanti yatra puruṣāḥ sarve vaikuṇṭha-mūrtayaḥ: na duhovnim planetima svi imaju tijela nalik na tijelo Svevišnje Božanske Osobe. Što se tiče tjelesne građe, nema razlike između živih bića, djelića, i ekspanzija, viṣṇu-mūrtija. Drugim riječima, kad dostigne oslobođenje, živo biće milošću Svevišnje Božanske Osobe dobiva duhovno tijelo.
Velmi důležitý je také výraz mamaivāṁśaḥ (dílčí části Nejvyššího Pána). Oddělená část Nejvyššího Pána není jako nějaký hmotný úlomek. Ve druhé kapitole jsme se již dozvěděli, že duši nelze rozsekat na kousky. Tuto částečku si nelze představovat hmotným způsobem. Liší se od hmoty, kterou můžeme rozkouskovat a potom zase spojit dohromady. Taková představa se zde nedá použít, protože v tomto verši je sanskrtské slovo sanātana (věčná). Oddělená část Nejvyššího Pána je tedy věčná. Na začátku druhé kapitoly je rovněž řečeno, že se nachází v každém těle (dehino 'smin yathā dehe). Jakmile je vysvobozena z hmotného těla, získá znovu své původní duchovní tělo v duchovním nebi na některé z duchovních planet a bude si užívat společnosti Nejvyššího Pána. Zde se však konkrétně jedná o to, že živá bytost je s Nejvyšším Pánem jakožto Jeho dílčí část kvalitativně totožná, stejně jako jsou malé kousky zlata také zlato.
Riječi mamaivāṁśaḥ („odvojeni sastavni djelići Svevišnjega Gospodina") također su vrlo značajne. Odvojeni djelić Svevišnjega Gospodina ne nalikuje odlomljenom djeliću materije. Već smo saznali iz drugoga poglavlja da se duh ne može sasjeći na dijelove. Taj djelić ne biva stvoren materijalno. Nije kao materija, koja se može sasjeći na dijelove i ponovno sastaviti. To shvaćanje ovdje se ne može primijeniti, jer je upotrijebljena riječ sanātana („vječan"). Odvojeni je djelić vječan. Na početku drugoga poglavlja također je rečeno da je u svakom tijelu prisutan odvojeni djelić Svevišnjega Gospodina (dehino 'smin yathā dehe). Kad se oslobodi tjelesne zapletenosti oživljava svoje izvorno duhovno tijelo na duhovnom planetu duhovnog neba i uživa u društvu Svevišnjega Gospodina. Iz ovoga stiha saznajemo da je živo biće, kao odvojeni djelić Svevišnjeg Gospodina, kvalitativno jednako Gospodinu, kao što su čestice zlata također zlato.