Jak bylo uvedeno v minulé kapitole, mezi lidmi se říkalo, že bratři Pánduovci se svou matkou Kuntí zahynuli podle plánu Dhritaráštrových synů při požáru, který vypukl v domě ze šelaku, kde žili. Když se však objevili na svatebním obřadu Draupadí, roznesla se druhá zpráva, tentokrát pravdivá, že Pánduovci a jejich matka nezemřeli. Vrátili se do svého hlavního města, Hastinápuru, a lidé je viděli tváří v tvář. Když se tato novinka donesla ke Krišnovi a Balarámovi, Krišna se s nimi chtěl osobně setkat, a proto se rozhodl odjet do Hastinápuru.

Krišna nyní navštívil Hastinápur s veškerou pompou královského vladaře, v doprovodu svého vrchního velitele Jujudhány a mnoha dalších vojáků. Nikdo Ho do města ve skutečnosti nepozval, ale z náklonnosti ke svým velkým oddaným přesto přijel Pánduovce navštívit. Přišel bez ohlášení, a hned jak Ho spatřili, všichni vstali ze svých míst. Krišnovi se říká Mukunda, neboť ten, kdo se s Ním dostane do styku nebo kdo Ho vidí plně si vědom Krišny, se okamžitě zbaví veškeré hmotné úzkosti a navíc je požehnán úplnou duchovní blažeností.

Pánduovci s Krišnovým příchodem ožili, jako by se probudili z bezvědomí nebo vstali z mrtvých. Když člověk leží v bezvědomí, jeho smysly a různé části těla jsou nečinné, ale když znovu nabude vědomí, smysly začnou okamžitě fungovat. Podobně Pánduovci přivítali Krišnu, jako kdyby se jim právě vrátilo vědomí, a byli velice povzbuzení. Pán Krišna jednoho po druhém objal a dotekem Nejvyšší Osobnosti Božství se ihned zbavili všeho hmotného znečištění, takže se blaženě usmívali. Pohled na Krišnův obličej skýtal všem transcendentální spokojenost. Ačkoliv je Pán Krišna Nejvyšší Osobnost Božství, hrál úlohu obyčejné lidské bytosti, a proto se dotkl Judhišthirových a Bhímových nohou, jelikož byli Jeho staršími bratranci. Ardžuna objal Krišnu jako přítele stejného věku, zatímco dva mladší bratři, Nakula a Sahadéva, se dotkli Krišnových lotosových nohou, a tak Mu prokázali úctu. Po výměně pozdravů podle etikety, odpovídající postavení Pánduovců a Pána Krišny, nabídli Krišnovi vyvýšené místo k sezení. Když byl pohodlně usazen, přišla Ho s přirozeným ženským půvabem uctivě pozdravit mladá a krásná novomanželka Draupadí. Jaduovci, kteří doprovázeli Krišnu do Hastinápuru, byli rovněž uctivě přijati; zvláště Sátjakimu neboli Jujudhánovi bylo nabídnuto pěkné místo k sezení. Když i všichni ostatní byli náležitě usazeni, pět bratrů usedlo poblíž Pána Krišny.

Po setkání s pěti bratry se Pán Krišna osobně vydal navštívit Šrímatí Kuntídéví, matku Pánduovců, která byla sestrou Jeho otce. Na projev úcty ke své tetě se Krišna také dotkl jejích nohou. Oči jí zvlhly a s velkou láskou Pána Krišnu objala. Pak se Ho zeptala, jak se daří jejím příbuzným z otcovy strany — jejímu bratrovi Vasudévovi, jeho manželce a dalším členům rodiny. Krišna se také své tety dotazoval na rodinu Pánduovců. Kuntídéví byla sice s Krišnou spřízněná rodinným svazkem, ale po setkání s Ním okamžitě věděla, že je Nejvyšší Osobnost Božství. Vzpomínala na pohromy, které ji v životě potkaly, a jak byla společně se svými syny Pánduovci Krišnovou milostí zachráněna. Věděla velice dobře, že bez Jeho milosti by je nikdo nemohl zachránit před “náhodným” požárem, který naplánovali Dhritaráštrovi synové. Zalknutým hlasem začala před Krišnou vyprávět příběh svého života.

Šrímatí Kuntídéví řekla: “Můj milý Krišno, vzpomínám si na den, kdy jsi poslal mého bratra Akrúru, aby o nás získal zprávy. To znamená, že na nás neustále myslíš. Jakmile jsi poslal Akrúru, věděla jsem, že není možné, abychom se dostali do nebezpečí. Tím dnem začalo veškeré štěstí v našem životě. Od té doby jsem přesvědčená, že nikdy nejsme bez ochrany. Naši příbuzní Kuruovci pro nás mohou uchystat mnoho nebezpečných situací, ale jsem si jistá, že Ty na nás nezapomínáš a ochráníš nás před každou hrozbou a uchováš nás při zdraví. I obyčejní oddaní, kteří na Tebe jednoduše myslí, jsou mimo jakékoliv hmotné nebezpečí, a což teprve my, na které osobně vzpomínáš. Nemůžeme se ocitnout v neštěstí, můj milý Krišno; Tvou milostí je naše postavení vždy příznivé. Ale i když nám věnuješ svou zvláštní přízeň, lidé by si neměli myslet, že někomu straníš a jiných si nevšímáš. Neděláš takové rozdíly. Nikdo není Tvůj oblíbenec a nikdo není Tvůj nepřítel. Jako Nejvyšší Osobnost Božství jsi stejně nakloněný všem a všichni mohou využít Tvé zvláštní ochrany. Skutečnost je taková, že i když jsi nestranný, přikláníš se k oddaným, kteří na Tebe vždy myslí. Oddané s Tebou pojí pouta lásky, a proto na Tebe nemohou ani na okamžik zapomenout. Jsi přítomný v srdcích všech, ale protože oddaní na Tebe stále vzpomínají, jednáš podle toho. Matka má také ráda všechny děti, ale nejvíce se stará o to, které na ní plně závisí. S jistotou vím, můj milý Krišno, že díky tomu, jak sídlíš v srdci každého, vytváříš vždy příznivé situace pro své ryzí oddané.”

Král Judhišthira potom také velebil Krišnu jako Nejvyšší Osobnost a přítele všech, ale vzhledem k tomu, že Krišna věnoval zvláštní péči Pánduovcům, král Judhišthira řekl: “Můj milý Krišno, nevím, jaké zbožné činnosti jsme v minulých životech vykonali, že jsi k nám tak laskavý a vlídný. Víme velmi dobře, že velcí mystici, kteří jsou stále pohroužení v meditaci, aby si Tě mohli získat, zjišťují, že není snadné obdržet takovou milost, a nemohou na sebe upoutat ani Tvou osobní pozornost. Nechápu, proč jsi k nám tak laskavý. My nejsme jógí; spíše naopak, jsme připoutaní k hmotným nečistotám. Máme rodiny a zabýváme se politikou, světskými záležitostmi. Nevím, proč jsi k nám tak vlídný.”

Na žádost krále Judhišthiry Krišna svolil, že zůstane v Hastinápuru čtyři měsíce během období dešťů. Čtyři deštivé měsíce se nazývají Čáturmásja. Během tohoto období se kazatelé a bráhmanové, kteří obvykle cestují, usadí na určitém místě a žijí podle přísných usměrňujících zásad. Pán Krišna sice stojí nad všemi usměrňujícími zásadami, ale z náklonnosti k Pánduovcům se přesto rozhodl, že v Hastinápuru zůstane. Všichni obyvatelé města využívali Jeho pobytu, kdy měli možnost Ho čas od času spatřit, a jen díky tomu, že vídali Pána Krišnu tváří v tvář, se rozplývali v transcendentální blaženosti.

Jednoho dne, v době kdy Krišna pobýval s Pánduovci, se On a Ardžuna vypravili do lesa na lov. Oba usedli na Ardžunův kočár, na kterém vlála vlajka s Hanumánem. Ardžunův osobní vůz nese vždy obrázek Hanumána, a proto se také nazývá Kapidhvadža. (Kapi je označení Hanumána a dhvaja znamená “vlajka”.) Ardžuna se do lesa vybavil svým lukem a neomylnými šípy. Oblékl se do náležitého ochranného šatu, neboť se chystal připravovat na dobu, kdy bude na bojišti zabíjet mnoho nepřátel. Záměrně zamířil do té části lesa, kde žilo mnoho tygrů, jelenů a různých jiných zvířat. Krišna nejel s Ardžunou proto, aby se cvičil v zabíjení zvířat, jelikož se nemusí cvičit v ničem; je soběstačný. Doprovázel však Ardžunu, aby viděl, jak on se cvičí, protože v budoucnosti bude muset zabít mnoho protivníků. Poté, co vjeli do lesa, Ardžuna zabil mnoho tygrů, kanců, bizonů, gavají (druh divoké zvěře), nosorožců, jelenů, zajíců, dikobrazů a dalších zvířat, jež zasáhl svými šípy. Některá mrtvá zvířata, která byla vhodná k obětím, zanesli služebníci králi Judhišthirovi. Dravá zvířata jako tygři a nosorožci se zabíjela proto, aby nerušila klid v lese. Jelikož tam žilo mnoho mudrců a světců, bylo povinností kšatrijských králů i v lese udržovat klidné podmínky pro život.

Ardžuna se lovem unavil a dostal žízeň; proto se odebral společně s Krišnou ke břehu Jamuny. Když oba Krišnové, totiž Krišna a Ardžuna (Ardžunovi se někdy také říká Krišna, stejně jako Draupadí), došli k Jamuně, omyli si ruce, nohy a ústa a napili se čisté vody v řece. Zatímco odpočívali a pili, zahlédli krásnou dívku ve věku na vdávání, která šla sama po říčním břehu. Krišna požádal svého přítele, aby za ní šel a zeptal se jí, kdo je. Ardžuna okamžitě vyhověl Krišnově žádosti a vydal se za dívkou, která byla nadmíru půvabná. Měla přitažlivé tělo, pěkné, zářivé zuby a usměvavý obličej. Ardžuna se zeptal: “Moje milá dívko, se svými pevnými ňadry vypadáš velice krásně. Mohu se tě zeptat, kdo jsi? Překvapuje nás, že se tady potuluješ sama. Proč jsi sem přišla? Můžeme se jedině domnívat, že hledáš vhodného manžela. Nemáš-li nic proti tomu, odhal mi své úmysly. Pokusím se tě uspokojit.”

Krásnou dívkou byla zosobněná řeka Jamuná. Odpověděla: “Pane, jsem dcera boha Slunce a provádím tady askezi, abych za manžela získala Pána Višnua. Myslím, že On je Nejvyšší Osoba a že se hodí za mého manžela. Taková je moje touha, kterou jsi chtěl znát.”

Dívka pokračovala: “Můj milý pane, vím, že jsi hrdinný Ardžuna. Dále mohu říci, že nikoho jiného než Pána Višnua za manžela nepřijmu, protože On je jediným ochráncem všech živých bytostí a tím, kdo dává osvobození všem podmíněným duším. Budu ti vděčná, když se budeš modlit k Pánu Višnuovi, aby byl se mnou spokojen.” Dívka Jamuná dobře věděla, že Ardžuna je velkým oddaným Pána Krišny, a že když se bude modlit on, Krišna jeho žádost nikdy neodmítne. Obracet se na Krišnu přímo může být někdy bezvýsledné, ale obracet se na Krišnu prostřednictvím Jeho oddaného znamená zaručený úspěch. Dále řekla Ardžunovi: “Jmenuji se Kálindí a žiji ve vodách Jamuny. Můj otec byl tak laskavý, že mi ve vodě postavil zvláštní dům, a já jsem dala slib, že tam zůstanu tak dlouho, dokud nenajdu Pána Krišnu.” Ardžuna vyřídil Krišnovi její vzkaz, i když Krišna jako Nadduše v srdci každého všechno věděl. Bez dalšího vyptávání Krišna okamžitě Kálindí přijal a vybídl ji, aby usedla do vozu. Pak se všichni rozjeli za králem Judhišthirou.

Poté král Judhišthira požádal Krišnu, aby mu pomohl postavit vhodný dům, který měl projektovat velký architekt Višvakarmá, stavitel nebeského království. Krišna si okamžitě Višvakarmu předvolal a nechal ho postavit překrásné město podle touhy krále Judhišthiry. Když bylo město postavené, Mahárádž Judhišthira požádal Krišnu, aby s nimi zůstal ještě několik dní a umožnil jim těšit se z Jeho společnosti. Pán Krišna přijal pozvání Mahárádže Judhišthiry a zůstal tam ještě mnoho dalších dní.

Mezitím také Krišna uskutečnil svoji zábavu obětování lesa Khándava, který patřil králi Indrovi. Krišna ho chtěl dát Agnimu, bohu ohně. V khándavském lese rostlo mnoho druhů léčivých rostlin a Agni je potřeboval sníst, aby omládl. Nedotkl se však lesa Khándava přímo, nýbrž požádal Krišnu o pomoc. Věděl, že Krišnu potěšil tím, že Mu předtím daroval disk Sudaršana. Pro uspokojení Agniho se tedy Krišna stal Ardžunovým vozatajem a oba odjeli do khándavského lesa. Po snědení lesa Khándava byl Agni velice spokojený a věnoval Ardžunovi zvláštní luk zvaný Gándíva, čtyři bílé koně, jeden vůz a nevyčerpatelný toulec se dvěma zvláštními šípy, které měly takovou moc, že se jim žádný válečník nemohl ubránit, a byly považovány za talismany. Když bůh ohně Agni polykal khándavský les, byl tam démon jménem Maja, jehož Ardžuna zachránil před ničícím ohněm. Tak se někdejší démon stal velkým přítelem Ardžuny, a aby ho potěšil, postavil ve městě vybudovaném Višvakarmou pěknou sněmovnu. V té budově byla taková matoucí místa, že když tam přišel Durjódhana, spletl si vodu s pevnou zemí a zem s vodou. Bohatství Pánduovců tak vedlo k urážce na cti Durjódhany, který se stal jejich zapřisáhlým nepřítelem.

Po několika dalších dnech požádal Pán Krišna krále Judhišthiru o svolení, aby se mohl vrátit do Dváraky. S jeho svolením odjel v doprovodu Sátjakiho, vůdce Jaduovců, kteří s Ním žili v Hastinápuru, zpátky do své země. Do Dváraky se s Ním vrátila i Kálindí. Po návratu se Krišna poradil s mnoha učenými astrology ohledně vhodné doby pro svatbu s Kálindí a pak se s ní s velkou slávou oženil. Příbuzní obou novomanželů se z tohoto svatebního obřadu velice těšili a všichni prožili tuto významnou společenskou událost v radostné náladě.

Králové z Avantipuru (nyní zvaného Udždžain) se jmenovali Vindja a Anuvindja. Oba byli pod vládou Durjódhany. Měli jednu sestru, která se jmenovala Mitravindá — byla to vysoce kvalifikovaná, vzdělaná a elegantní dívka a dcera jedné z Krišnových tet. Měla si vybrat manžela ze shromážděných princů, ale velice si přála mít za muže Krišnu. Tohoto setkání určeného k výběru manžela se Krišna také zúčastnil a v přítomnosti všech ostatních princů Mitravindu násilím unesl. Princové Mu nedokázali odporovat, a tak tam zůstali stát a jen se dívali jeden na druhého.

Po této události se Krišna oženil s dcerou krále Kóšaly. Král kóšalské provincie se jmenoval Nagnadžit. Byl velmi zbožný a pravidelně pořádal védské rituální obřady. Jeho překrásná dcera se jmenovala Satjá a jakožto dceři krále Nagnadžita se jí někdy říkalo Nágnadžití. Král Nagnadžit se rozhodl, že dá její ruku kterémukoliv princi, jenž dokáže porazit sedm silných a statných býků, které choval. Žádný z princů je však nedokázal přemoci, a proto se o Satjinu ruku nemohl nikdo ucházet. Býci byli velice silní a nemohli prince ani cítit. Mnoho princů navštívilo království a snažilo se býky zkrotit, ale místo aby je ovládli, byli sami poraženi. Zpráva o tom se roznesla po celé zemi, a když se Krišna doslechl, že Satjinu ruku může získat jen ten, kdo porazí těch sedm býků, vypravil se do kóšalského království. Cestu spojil s pravidelnou státní návštěvou a v doprovodu mnoha vojáků jel do oné části země, která se nazývala Ajódhjá.

Když se král Kóšaly dozvěděl, že Krišna přichází požádat o ruku jeho dcery, velice ho to potěšilo. S velkou slávou a úctou přivítal Krišnu ve svém království. Jakmile Krišna přišel až k němu, král nabídl Pánu náležité místo k sezení a různé předměty na uvítanou. Vše bylo vkusně upravené. Krišna považoval krále za svého budoucího tchána, a proto se mu také uctivě poklonil.

Jakmile Satjá porozuměla, že samotný Krišna přišel, aby se s ní oženil, velice se zaradovala, že ji manžel bohyně štěstí chce laskavě přijmout. Již dlouho v srdci chovala touhu vdát se za Krišnu a žila podle zásad askeze, aby získala manžela, jehož si přála. Uvažovala: “Pokud jsem vykonala nějaké zbožné činnosti, jak nejlépe jsem mohla, a celou dobu jsem upřímně toužila mít Krišnu za manžela, možná, že si bude Krišna přát mi mou dávnou touhu splnit.” V duchu se začala ke Krišnovi modlit a myslela si: “Nevím, jak bych mohla potěšit Nejvyšší Osobnost Božství. Je vládcem a Pánem všech. Dokonce i bohyně štěstí, jejíž místo je po boku Nejvyšší Osobnosti Božství, Pán Šiva, Pán Brahmá a mnoho dalších polobohů na jiných planetách se Pánu stále uctivě klaní. Pán také někdy sestupuje na Zem v různých inkarnacích, aby plnil touhy svých oddaných. Je tak vznešený, že nevím, jak Ho uspokojit.” Přemýšlela, že oddaný může potěšit Nejvyššího Pána jedině tehdy, když dostane Jeho bezpříčinnou milost; jinak to není možné. Pán Čaitanja se modlil stejně ve své Śikṣāṣṭace: “Můj Pane, jsem Tvůj věčný služebník. Z nějakého důvodu jsem poklesl do hmotného světa. Pokud Mě odsud vyzvedneš a umístíš Mě jako částečku prachu ke svým lotosovým nohám, prokážeš velkou milost svému věčnému služebníkovi.” Pána může potěšit jedině pokorný služebnický postoj. Čím více sloužíme Pánu pod vedením duchovního učitele, tím větší děláme pokrok na cestě k Pánu. Nemůžeme od Pána vyžadovat žádnou milost za službu, kterou pro Něho děláme. On může naši službu přijmout, a také nemusí, ale jediná možnost uspokojit Pána je služebnickým postojem, a ničím jiným.

Král Nagnadžit byl zbožný král, a když Pán Krišna navštívil jeho palác, uctíval Ho, jak nejlépe uměl a mohl. Představil se Mu takto: “Můj milý Pane, jsi vlastník celého vesmírného projevu a jsi Nárájan, v němž spočívají všechny živé bytosti. Jsi soběstačný a spokojený se svým vlastním bohatstvím, takže jak já Ti mohu něco nabídnout? A jak bych Tě mohl svým darem potěšit? Není to možné, protože jsem jen bezvýznamná živá bytost. Ve skutečnosti nejsem schopný Ti nijak sloužit.”

Krišna je Nadduše všech živých bytostí a věděl, na co Satjá myslí. Také Ho velice potěšilo královo uctivé přijetí, kdy Mu nabídl místo k sezení, jídlo, ubytování a tak dále. Byl tedy rád, že ho dívka i její otec chtějí mít za blízkého příbuzného. Usmál se a hlubokým hlasem pravil: “Můj milý králi Nagnadžite, dobře víš, že pravý princ nikdy nikoho o nic nežádá, bez ohledu na to, v jak vznešeném je postavení. Učení stoupenci Véd kšatrijskému králi podobné žádosti uvážlivě zakazují. Pokud nějaký kšatrija toto pravidlo poruší, učenci jeho jednání odsoudí. Navzdory této přísné zásadě tě však prosím o ruku tvé dcery, aby se upevnil náš vztah, když jsi Mě tak velkolepě přijal. Laskavě Mi také dovol ti oznámit, že Naše rodinná tradice nedovoluje, abych ti výměnou za tvou dceru cokoliv dal. Kdybys za její ruku určil nějakou cenu, nebudeme ti ji moci zaplatit.” Krišna chtěl jinými slovy od krále Satjinu ruku, aniž by musel porážet sedm býků.

Král Nagnadžit vyslechl, co Pán Krišna říká, a odpověděl: “Můj milý Pane, jsi zdroj veškeré blaženosti, veškerého bohatství a všech vlastností. Bohyně štěstí, Lakšmídží, vždy přebývá na Tvé hrudi. Kdo by za těchto okolností mohl být pro moji dceru lepším manželem? Oba jsme se modlili, aby se naskytla tato příležitost. Jsi vůdcem jaduovské dynastie. Jak asi víš, hned na začátku jsem slíbil provdat svoji dceru za vhodného nápadníka, jenž dovede projít vítězně zkouškou, kterou jsem vymyslel. Vyhlásil jsem tuto podmínku jen proto, abych poznal udatnost a postavení mého nastávajícího zetě. Ty, Pane Krišno, jsi největší ze všech hrdinů. Jsem si jistý, že dokážeš těchto sedm býků zkrotit bez nejmenších potíží. Dosud je žádný princ nepřemohl; každému, kdo se je pokoušel ovládnout, zpřelámali údy.”

Král Nagnadžit dále prosil: “Krišno, jestliže býky zkrotíš, nepochybně budeš zvolen za vhodného manžela pro moji dceru Satju.” Když Krišna vyslechl jeho rozhodnutí, pochopil, že král nechce porušit svůj slib. Utáhl si tedy opasek a připravil se na souboj s býky, aby splnil jeho přání. Rozdělil se na sedm Krišnů a každý z Nich okamžitě uchopil jednoho býka za nozdry a zkrotil ho, jako by to byla hračka.

Krišnovo rozdělení se na sedm podob je velmi význačné. Satjá věděla, že Krišna má již mnoho jiných manželek, ale přesto k Němu byla připoutaná. Krišna se rozdělil na sedm, aby ji povzbudil. Krišna je sice jeden, ale má nekonečně mnoho podob svých expanzí. Oženil se s mnoha tisíci žen, ale to neznamená, že když byl s jednou manželkou, ostatní nemohly mít Jeho společnost. Krišna mohl být se všemi manželkami zároveň prostřednictvím svých expanzí.

Krišna zkrotil býky tak, že je držel za kroužek v nozdrách. Býci zeslábli a jejich pýcha byla zlomena. Jejich sláva, kterou si předtím vydobyli, byla ta tam. Jakmile je Krišna držel, mocně je táhl za sebou, jako když dítě táhne dřevěného býčka na hraní. Král Nagnadžit žasl nad Krišnovou převahou a s velkým potěšením k Němu okamžitě přivedl svou dceru Satju a předal Mu ji. Krišna také neprodleně přijal Satju za ženu. Pak následoval okázalý svatební obřad. Královny krále Nagnadžita se také radovaly, protože jejich dcera Satjá dostala Krišnu za manžela. Jelikož král i královny byli při této příznivé události spokojení, v celém městě se konala slavnost na počest svatby. Všude se rozléhaly zvuky lastur a kotlů, hudba a zpěv. Učení bráhmanové žehnali novomanželům. Všichni obyvatelé se radostně oblékli do pestrobarevných šatů a ozdobili se šperky. Král Nagnadžit měl takovou radost, že své dceři a svému zeti daroval následující věno.

Nejdříve jim dal 10 000 krav a 3 000 pěkně oblečených mladých služebnic s bohatými ozdobami. Zvyk darovat věno je v Indii dodnes běžný, zvláště mezi kšatrijskými králi. Když se žení kšatrijský princ, dostane s nevěstou nejméně tucet služebnic podobného věku. Poté, co král daroval krávy a služebnice, přidal k věnu ještě 9 000 slonů a stokrát tolik vozů. To znamená, že daroval 900 000 kočárů. Pak daroval stokrát víc koní než vozů, tedy 90 000 000 koní, a stokrát víc sluhů než koní. Královští princové zaopatřovali takové sluhy a služebné vším potřebným, jako by to byly jejich vlastní děti nebo členové rodiny. Po předání věna vyzval král kóšalské provincie svou dceru a slavného zetě, aby usedli do kočáru, a s oddílem dobře vyzbrojených vojáků, kteří jim dělali stráž, je vypravil domů. Když velkou rychlostí ujížděli do svého nového domova, královo srdce bylo plné náklonnosti k nim.

Před Krišnovou svatbou se Satjou došlo k mnoha utkáním s býky krále Nagnadžita. Mnoho jiných princů z jaduovské dynastie a dalších dynastií se pokoušelo získat Satjinu ruku. Jakmile se zklamaní princové z jiných dynastií doslechli, že se Krišnovi podařilo býky zkrotit a získat její ruku, přirozeně Mu záviděli. Během Krišnovy cesty do Dváraky Ho všichni zklamaní a poražení princové obklíčili a zasypali svatební průvod svými šípy. Když útočili na Krišnovu skupinu a vysílali šípy jako přívaly deště, výzvy se ujal Ardžuna, Krišnův nejlepší přítel, a aby potěšil svého vznešeného přítele u příležitosti Jeho svatby, sám útok snadno odrazil. Okamžitě se chopil svého luku Gándíva a všechny prince odehnal; stejně jako lev zahání menší zvířata pouhým zařváním, Ardžuna zahnal všechny prince na útěk, aniž by jediného z nich zabil. Potom vůdce jaduovské dynastie, Pán Krišna, majestátně vjel se svou novomanželkou a velkým věnem do Dváraky. Tam spolu pak pokojně žili.

Kromě Kuntídéví měl Krišna ještě jinou tetu z otcovy strany; jmenovala se Šrutakírti a žila v kékajské provincii. Byla vdaná a měla dceru Bhadru. Bhadrá se chtěla provdat za Krišnu a její bratr Mu jí dal bez jakýchkoliv podmínek. Krišna ji přijal za právoplatnou manželku. Potom se Krišna oženil s dcerou krále madráské provincie. Jmenovala se Lakšmaná a měla všechny dobré vlastnosti. I s tou se Krišna oženil za použití násilí — zmocnil se jí stejně, jako když Garuda polobohům vytrhl z rukou nádobu s nektarem. Krišna tuto dívku unesl před zraky mnoha jiných princů, kteří se zúčastnili její svayaṁvary. Svayaṁvara je obřad, při kterém si nevěsta může ze shromáždění mnoha princů vybrat svého manžela.

Popisem Krišnových svateb s pěti dívkami uvedeným v této kapitole ještě nejsme u konce. Krišna měl kromě nich mnoho tisíc dalších manželek, které přijal poté, co zabil démona Bhaumásuru. Bhaumásura držel všechny tyto dívky v zajetí ve svém paláci a Krišna je vysvobodil a oženil se s nimi.