TEXT 35

STIH 35

Verš

Tekst

yaj jñātvā na punar moham
evaṁ yāsyasi pāṇḍava
yena bhūtāny aśeṣāṇi
drakṣyasy ātmany atho mayi

Synonyma

Synonyms

yat — což; jñātvā — znající; na — nikdy; punaḥ — znovu; moham — do iluze; evam — takto; yāsyasi — půjdeš; pāṇḍava — ó synu Pāṇḍua; yena — díky čemuž; bhūtāni — živé bytosti; aśeṣāṇi — všechny; drakṣyasi — uvidíš; ātmani — v Nejvyšší Duši; atha u — nebo jinými slovy; mayi — ve Mně.

yat – koje; jñātvā – znajući; na – nikada; punaḥ – ponovno; moham – u iluziju; evam – takvu; yāsyasi – otići ćeš; pāṇḍava – o Pāṇḍuov sine; yena – kojim; bhūtāni – živa bića; aśeṣāṇi – sva; drakṣyasi – vidjet ćeš; ātmani – u Vrhovnoj Duši; atha u – ili drugim riječima; mayi – u Meni.

Překlad

Translation

Až od duše znající vlastní já obdržíš skutečné poznání, již nikdy nepoklesneš do takové iluze, neboť díky němu uvidíš, že všechny živé bytosti nejsou ničím jiným než částí Nejvyššího — že jsou Moje.

Kada stekneš pravo znanje od samospoznate duše, nikada više nećeš pasti u takvu iluziju, jer ćeš zahvaljujući tom znanju vidjeti da su sva živa bića samo dio Svevišnjega ili, drugim riječima, da su Moja.

Význam

Purport

Ten, kdo obdrží poznání od realizované duše — od toho, kdo zná vše v pravém světle — pozná, že všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Śrī Kṛṣṇy. Představa existence oddělené od Kṛṣṇy se nazývá māyā (mā — ne, yā — toto). Někteří lidé si myslí, že s Kṛṣṇou nemáme nic společného, že Kṛṣṇa je pouze velkou osobností dějin a Absolutním je neosobní Brahman. Ve skutečnosti — jak je uvedeno v Bhagavad-gītě — je tento neosobní Brahman září Kṛṣṇy, Nejvyšší Osoby. Kṛṣṇa jakožto Nejvyšší Osobnost Božství je příčinou všeho. V Brahma-saṁhitě je jasně řečeno, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, příčina všech příčin. Dokonce i inkarnace, jichž se objevují milióny, jsou pouze Jeho různými expanzemi. A expanzemi Kṛṣṇy jsou i živé bytosti. Māyāvādští filozofové se mylně domnívají, že Kṛṣṇa ve svých mnoha expanzích ztrácí svou samostatnou existenci. Tato myšlenka je hmotné povahy. V hmotném světě máme zkušenost, že když se určitá věc rozdělí na části, ztratí svou původní totožnost. Māyāvādští filozofové však nechápou, že absolutní znamená: jedna plus jedna se rovná jedna a rovněž jedna minus jedna se rovná jedna. To platí v absolutním světě.

SMISAO: Rezultat primanja znanja od samospoznate duše ili onoga tko zna pravu prirodu stvari je spoznaja da su sva živa bića sastavni djelići Svevišnje Božanske Osobe, Gospodina Śrī Kṛṣṇe. Osjećaj da postojimo odvojeno od Kṛṣṇe naziva se māyā (mā – nije, yā – to). Neki misle da nemamo nikakve veze s Kṛṣṇom, da je Kṛṣṇa samo velika povijesna osoba i da je Apsolut neosobni Brahman. Ustvari, kao što je rečeno u Bhagavad-gīti, neosobni je Brahman Kṛṣṇin osobni sjaj. Kṛṣṇa je, kao Svevišnja Božanska Osoba, uzrok svega. U Brahma-saṁhiti jasno je rečeno da je Kṛṣṇa Svevišnja Božanska Osoba, uzrok svih uzroka. Čak su i milijuni inkarnacija samo Njegove različite ekspanzije. Slično tome, živa su bića također Kṛṣṇine ekspanzije. Māyāvādīji pogrešno misle da Kṛṣṇa gubi odvojenu osobnost kada se ekspandira u brojne oblike. Ta je misao po svojoj prirodi materijalna. U materijalnom svijetu iskustvo nam pokazuje da stvar koja se razlomi ili rastavi gubi svoju izvornu osobitost, ali māyāvādīji ne shvaćaju da apsolutno znači da je jedan plus jedan jedan, a jedan minus jedan također jedan. To je priroda apsolutnog svijeta.

Kvůli nedostatečnému poznání absolutní vědy jsme nyní pokryti iluzí, a proto si myslíme, že jsme od Kṛṣṇy oddělení. Jsme sice oddělenými částmi Kṛṣṇy, ale přesto se od Něho nelišíme. Rozdíly mezi živými bytostmi založené na jejich tělech jsou māyā neboli to, co není pravá skutečnost. Všichni jsme určeni k tomu, abychom uspokojovali Kṛṣṇu. Bylo to jedině vlivem māyi, že Arjuna považoval dočasný vztah s příbuznými, který je na úrovni těla, za důležitější než věčný duchovní vztah s Kṛṣṇou. Celé učení Gīty směřuje k tomuto závěru: živá bytost jakožto Kṛṣṇův věčný služebník nemůže být od Kṛṣṇy oddělená a její pocit, že tomu tak je, se nazývá māyā. Tato živá bytost, oddělená součást Nejvyššího, má splnit určitý záměr. Jelikož na něj zapomněla, nachází se již od nepaměti v různých tělech — jako člověk, zvíře, polobůh a tak dále. Tyto rozdíly v tělech mají svůj původ v jejím zapomnění na transcendentální službu Pánu. Jakmile se však zaměstná transcendentální službou prostřednictvím vědomí Kṛṣṇy, je od této iluze okamžitě osvobozena. Toto čisté poznání může obdržet jedině od pravého duchovního učitele; a díky tomu se vyhne iluzi, že se vyrovná Kṛṣṇovi. Dokonalým poznáním je poznání, že Nejvyšší Duše, Kṛṣṇa, je svrchovaným útočištěm pro všechny živé bytosti, a pokud živé bytosti toto útočiště odmítnou, jsou oklamány hmotnou energií a představují si, že mají samostatnou totožnost. V různých podobách hmotné totožnosti tak zapomínají na Kṛṣṇu. Pokud však dospějí k vědomí Kṛṣṇy, znamená to, že jsou na cestě osvobození. To dokládá Bhāgavatam (2.10.6): muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ. Osvobozením se rozumí setrvávat ve svém přirozeném postavení Kṛṣṇova věčného služebníka (ve stavu vědomí Kṛṣṇy).

Zbog nedovoljna poznavanja apsolutnog nauka, sada smo prekriveni iluzijom i zato mislimo da smo odvojeni od Kṛṣṇe. Iako smo Kṛṣṇini odvojeni djelići, ne razlikujemo se od Njega. Tjelesna razlika između živih bića jest māyā, tj. ono što nije zbiljsko. Svi smo mi stvoreni za pružanje zadovoljstva Kṛṣṇi. Samo zbog māye Arjuna je mislio da je njegov privremeni tjelesni odnos s rođacima važniji od njegova vječnog duhovnog odnosa s Kṛṣṇom. Čitavo učenje Gīte vodi zaključku da živo biće, kao Kṛṣṇin vječni sluga, ne može biti odvojeno od Kṛṣṇe i da se njegov osjećaj identiteta odvojenog od Kṛṣṇe naziva māyā. Kao odvojeni sastavni djelići Svevišnjega, živa bića imaju određenu svrhu. Budući da su od pradavnih vremena zaboravila tu svrhu, nalaze se u različitim tijelima, tijelima ljudi, životinja, polubogova itd. Takve tjelesne razlike nastaju zbog zaboravljanja transcendentalnog služenja Gospodina. Ali kada osoba transcendentalno služi u svjesnosti Kṛṣṇe, odmah se oslobađa te iluzije. Takvo čisto znanje može se primiti samo od vjerodostojna duhovnog učitelja. Na taj način živo biće može izbjeći iluziju da je jednako Kṛṣṇi. Vrhovna Duša, Kṛṣṇa, vrhovno je utočište svih živih bića. To je savršeno znanje. Napustivši to utočište, živa bića obmanuta materijalnom energijom zamišljaju da imaju odvojeni identitet. Tako, poistovjećujući se s različitim materijalnim identitetima, zaboravljaju Kṛṣṇu. Međutim, kada se utemelje u svjesnosti Kṛṣṇe, smatra se da se nalaze na putu oslobođenja. To je potvrđeno u Bhāgavatamu (2.10.6): muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ. Dostići oslobođenje znači biti utemeljen u svom prirodnom položaju Kṛṣṇina vječnog sluge (u svjesnosti Kṛṣṇe).