Skip to main content

Kapitola sedmnáctá

SEDEMNAJSTO POGLAVJE

Druhy víry

Vrste vere

TEXT 1:
Arjuna se otázal: Ó Kṛṣṇo, jaké je postavení těch, kdo se neřídí pokyny písma a s vírou uctívají podle svých vlastních představ? Jsou pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti?
VERZ 1:
Arjuna je vprašal: O Kṛṣṇa, kakšen je položaj tistih, ki se ne ravnajo po predpisih svetih spisov, temveč si izmišljajo lastne metode čaščenja? Pod vplivom katere guṇe so: vrline ali strasti ali nevednosti?
TEXT 2:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Víra může být trojího druhu — na úrovni dobra, vášně a nevědomosti — podle toho, jakých kvalit přírody vtělená duše nabyla. Nyní o tom slyš více.
VERZ 2:
Vsevišnji Gospod je odgovoril: Glede na to, pod vplivom katerih guṇ materialne narave je utelešena duša, je njena vera lahko treh vrst: bodisi v vrlini, bodisi v strasti ali pa v nevednosti. Poslušaj zdaj o tem.
TEXT 3:
Ó synu Bharaty, živá bytost vyvíjí druh víry, který odpovídá její existenci pod vlivem různých kvalit přírody. Je řečeno, že má víru, která odpovídá kvalitám, jež získala.
VERZ 3:
O Bharatov potomec, živo bitje pod vplivom določenih guṇ materialne narave razvije temu primerno vrsto vere. Njegova vera je določena z guṇami, ki vplivajo nanj.
TEXT 4:
Lidé na úrovni kvality dobra uctívají polobohy, lidé vedení kvalitou vášně uctívají démony a lidé vedení kvalitou nevědomosti uctívají duchy a přízraky.
VERZ 4:
Ljudje v guṇi vrline častijo polbogove, tisti, ki so v guṇi strasti, častijo demone, ljudje v guṇi nevednosti pa častijo prikazni in duhove.
TEXTS 5-6:
Je třeba vědět, že ti, kdo z pýchy a egoismu podstupují tvrdou askezi, která není doporučena v písmech, kdo jsou hnaní chtíčem a připoutaností, pošetilí a trýznící hmotné prvky tvořící tělo, jakož i Nadduši dlící v něm, jsou démoni.
VERZ 5-6:
Tisti, ki se iz ponosa in sebičnosti podvržejo strogi askezi, kakršne sveti spisi ne priporočajo, ki so žrtve poželenja in navezanosti ter ki v nespameti trpinčijo materialne elemente telesa in Naddušo v njem, se imenujejo demoni.
TEXT 7:
I jídlo, které má kdo v oblibě, je tří druhů podle tří kvalit hmotné přírody. Totéž platí o obětích, askezi a milodarech. Nyní slyš, čím se od sebe liší.
VERZ 7:
Celo hrana, ki prija različnim ljudem, je glede na tri guṇe materialne narave treh vrst. Isto velja tudi za žrtvovanja, askezo in miloščino. Poslušaj zdaj, kakšne so razlike med njimi.
TEXT 8:
Jídla oblíbená těmi, kdo setrvávají na úrovni dobra, prodlužují život, očišťují a přinášejí sílu, zdraví, štěstí a spokojenost. Taková jídla jsou šťavnatá, tučná, zdravá a milá srdci.
VERZ 8:
Jedi, ki jih imajo radi ljudje v guṇi vrline, podaljšujejo življenje, očiščujejo ter dajejo moč, zdravje, srečo in zadovoljstvo. Take jedi so sočne, bogate z maščobami in hranljive ter prijajo srcu.
TEXT 9:
Jídla, která jsou příliš hořká, kyselá, slaná, pálivá, ostrá, suchá a horká, mají rády osoby vedené kvalitou vášně. Taková jídla jsou příčinou těžkostí, utrpení a nemoci.
VERZ 9:
Jedi, ki so preveč grenke, kisle, slane, pikantne, ostre, suhe in pekoče, so všeč ljudem v guṇi strasti. Take jedi so vzrok nesreče, trpljenja in bolezni.
TEXT 10:
Jídlo připravené více než tři hodiny před požitím, jídlo bez chuti, shnilé a páchnoucí a jídlo složené ze zbytků a nedotknutelných věcí mají rády osoby podléhající kvalitě temna.
VERZ 10:
Hrana, pripravljena več kot tri ure pred jedjo, brezokusna, razkrajajoča se in smrdeča hrana ter hrana, ki sestoji iz ostankov in nečistih stvari, je všeč ljudem v guṇi teme.
TEXT 11:
Z obětí má ta, která je podle pokynů písem a z povinnosti konána bez touhy po odměně, charakter dobra.
VERZ 11:
Žrtvovanje, ki ga po navodilih svetih spisov iz dolžnosti opravi tisti, ki nima želje po povračilu, je žrtvovanje v guṇi vrline.
TEXT 12:
Je-li však oběť konána s vidinou nějakého hmotného prospěchu či kvůli pýše, pak věz, nejlepší z Bhāratovců, že má charakter vášně.
VERZ 12:
Žrtvovanje, od katerega človek pričakuje materialno korist ali pa ga opravi iz ponosa, o glavni med Bhāratami, pa je v guṇi strasti.
TEXT 13:
Každá oběť, která je konána bez zřetele k pokynům písma, bez rozdávání prasādam (duchovního jídla), bez recitování védských hymnů, bez odměn kněžím a bez víry, má charakter nevědomosti.
VERZ 13:
Vsako žrtvovanje, ki ga človek opravi brez vere in brez upoštevanja svetih spisov ter ki ne obsega deljenja prasādama [duhovne hrane], recitiranja vedskih himn in nagrajevanja svečenikov, je v guṇi nevednosti.
TEXT 14:
Askeze týkající se těla spočívá v uctívání Nejvyššího Pána, brāhmaṇů, duchovního učitele a osob v nadřazeném postavení, jakými jsou otec a matka, jakož i v čistotě, přímosti, pohlavní zdrženlivosti a nenásilí.
VERZ 14:
Askezo telesa sestavljajo čaščenje Vsevišnjega Gospoda, brāhmaṇ, duhovnega učitelja in nadrejenih, kot sta oče in mati, kakor tudi čistost, preprostost, celibat in nenasilnost.
TEXT 15:
Askeze řeči spočívá v používání slov, která jsou pravdivá, příjemná, prospěšná a nezneklidňují druhé a také v pravidelném čtení védské literatury.
VERZ 15:
Askeza govora pomeni, da človek govori resnične besede, ki so prijetne, koristne in ne vznemirjajo drugih, ter redno recitira vedske spise.
TEXT 16:
A spokojenost, oproštěnost od dvojakosti, vážnost, sebeovládání a očišťování se jsou podoby askeze mysli.
VERZ 16:
Zadovoljnost, odkritosrčnost, resnost, samoobvladanost in očiščenje bivanja pa sestavljajo askezo uma.
TEXT 17:
Tato askeze trojího druhu, podstupovaná s transcendentální vírou lidmi, kteří neočekávají hmotný prospěch a jednají pouze v zájmu Nejvyššího, se nazývá askeze na úrovni dobra.
VERZ 17:
Ta trojna akseza, kateri se s transcendentalno vero posvetijo ljudje, ki ne pričakujejo materialnih koristi, temveč bi radi samo ugodili Vsevišnjemu, se imenuje askeza v guṇi vrline.
TEXT 18:
O askezi podstupované z pýchy a s cílem získat váženost, pocty a uctívání je řečeno, že je na úrovni kvality vášně. Není ustálená ani trvalá.
VERZ 18:
Askeza, ki jo ljudje opravljajo iz ponosa ali pa z željo, da bi si pridobili ugled, spoštovanje in čast, je v guṇi strasti. Taka askeza je nestalna in začasna.
TEXT 19:
O askezi podstupované z pošetilosti, se sebetrýzněním nebo s cílem přivodit zkázu či ublížit druhým je řečeno, že je na úrovni kvality nevědomosti.
VERZ 19:
Askeza, ki se ji ljudje podvržejo iz neumnosti in s katero trpinčijo sami sebe ali pa poskušajo uničiti druge ali jim škodovati, je v guṇi nevednosti.
TEXT 20:
Milodar dávaný z povinnosti, bez očekávání odplaty, ve správnou dobu, na správném místě a osobě, která ho je hodna, patří ke kvalitě dobra.
VERZ 20:
Miloščina, ki jo da človek iz dolžnosti, brez pričakovanja povračila, ob pravem času, na pravem mestu in primerni osebi, je miloščina v guṇi vrline.
TEXT 21:
Milodar dávaný s vyhlídkami na odplatu, s touhou po výsledcích nebo se zdráhavostí však patří ke kvalitě vášně.
VERZ 21:
Miloščina, za katero človek pričakuje povračilo ali si želi njenih sadov ali pa jo da stežka, je miloščina v guṇi strasti.
TEXT 22:
A milodar dávaný na nečistém místě, v nesprávnou dobu, osobám, které ho nejsou hodny, či bez náležité pozornosti a úcty patří ke kvalitě nevědomosti.
VERZ 22:
Miloščina, dana na nečistem mestu, ob nepravem času in neprimernim ljudem ter brez dolžne pozornosti in spoštovanja, je miloščina v guṇi nevednosti.
TEXT 23:
Od počátku stvoření se pro vyjádření Nejvyšší Absolutní Pravdy používala tři slova: oṁ tat sat. Toto trojí symbolické zastoupení používali brāhmaṇové, když zpívali védské hymny a konali oběti pro uspokojení Nejvyššího.
VERZ 23:
Od začetka stvarstva se besede oṁ tat sat uporabljajo za označevanje Vrhovne Absolutne Resnice. Te tri simbole so uporabljali brāhmaṇe pri recitiranju vedskih himn in opravljanju žrtvovanj v zadovoljstvo Vsevišnjega.
TEXT 24:
Proto transcendentalisté, kteří se chystají vykonat oběť, dát milodar nebo podstoupit askezi, vždy v souladu s usměrněními písem začínají vibrací oṁ, aby dosáhli Nejvyššího.
VERZ 24:
Zato transcendentalisti, ki opravljajo žrtvovanja, se posvetijo askezi in dajejo miloščino, skladno z navodili svetih spisov na začetku vselej izgovorijo zlog oṁ, da bi tako dosegli Vsevišnjega.
TEXT 25:
Je třeba různých druhů obětí, askeze a dobročinnosti, které mají být provázeny slovem tat, bez touhy po výsledcích. Účelem těchto transcendentálních činností je vysvobodit se z hmotného zapletení.
VERZ 25:
Človek mora brez želje po uživanju sadov svojega delovanja opravljati razna žrtvovanja, se podvreči askezi in dajati miloščino ter pri tem izgovarjati besedo „tat“. Cilj takih transcendentalnih dejavnosti je osvoboditev iz materialnega sveta.
TEXTS 26-27:
Ó synu Pṛthy, Absolutní Pravda je cílem oběti konané s oddaností a je vyjádřena slovem sat. Konatel takové oběti je také nazván sat, stejně jako všechny činy spojené s obětí, askezí a dáváním milodarů, které — jak odpovídá absolutní povaze — jsou prováděny pro potěšení Nejvyšší Osoby.
VERZ 26-27:
O Pṛthin sin, beseda „sat“ označuje Absolutno Resnico, ki je cilj z vdanostjo opravljenega žrtvovanja. Kdor opravi tako žrtvovanje, se prav tako imenuje „sat“, in tako se imenujejo tudi vsa žrtvovanja, askeza in miloščina, ki so skladno s svojo absolutno naravo namenjeni zadovoljstvu Vrhovne Osebe.
TEXT 28:
Každá oběť, dobročinnost nebo askeze prostá víry v Nejvyššího je pomíjivá, synu Pṛthy. Nazývá se asat a nepřináší nic v tomto ani v příštím životě.
VERZ 28:
Žrtvovanja, dajanje miloščine in askeza, pri katerih je človek brez vere v Vsevišnjega, o Pṛthin sin, so začasni. Take dejavnosti se imenujejo „asat“ in ne prinesejo koristi ne v tem ne v naslednjem življenju.